Drahý bratře a sestro O, má duše je krajně zarmoucena pohlíží-li na váš případ. Moje mysl byla minulé noci těžce obtížena. Ve snu jsem vyprávěla s tebou bratře P. Tvé odloučení od Boha bylo tak zřejmé a tak jsi byl zaslepen ohledně svého skutečného stavu, že se zdálo, jako bych říkala slepému: "Prohlédni", snažila jsem se tě přivést k tomu, abys postřehl své pravé postavení.

Nebyla jsem sto spát od třetí hodiny ráno a prosila jsem Pána o větší míru Jeho Ducha. Opětovaně jsem se ptala: Kdo je k tomu způsobilý? Neodvažuji se mlčet, když mi Pán dal světlo. Musím mluvit, i když to dělám s třesením, obávaje se, že poselství bude zavrženo, a že duše, jimž je adresováno, odejdou do větší tmy, než v jaké byly, když je světlo zastihlo. Musím přijít těsně k Ježíši. Vložila jsem svou ruku do Jeho s vážnou prosbou: "Veď mne, řiď mne, nemám moudrost jít sama." Ježíš se zdá být velice blízko a já jsem hluboce dojata, že hodlá říci něco zvláštního pro svůj lid, obzvláště pro ty, kteří pracují slovem a učením. Je ochoten pomoci vám oběma, přijmete-li pomoc Jeho určeným způsobem. Nemohu k vám promluvit ani jediného povzbudivého slova, zatímco zůstáváte ve svém přítomném postavení. Kristova slova farizeům: "Nechcete přijít ke mně, abyste život měli" J 5,40 se vztahují na nás.

Přeji si, abychom vám mohli nějak pomoci, zatímco však zůstáváte ve světském proudu do něhož jste se dostali, co lze pro vás učinit? Milujete svět a svět miluje vás, protože pokud jde o praktickou zbožnost, není rozdíl mezi vámi a světskými lidmi. V jejich očích jste příjemní, módní, elegantní a dobří, shledávají při vás to, co se jim líbí. Chválili vás a mluvili vám příjemné věci a tak se jim podařilo povzbudit a potěšit vás a vy jste je opětovně povzbuzovali v jejich ^{5T 431} lhostejnosti k Božím požadavkům. Povzbudili jste je v jejich pýše a lásce k zábavám, neboť vaše činy říkaly hříšníkům: "Dobře to s tebou dopadne." Míšením se s dětmi toho světa se váš úsudek stává zvrácený a hříchy, které Bůh nenávidí, jsou malicherné a neškodné ve vašich očích.

Velice se obávám, že svou samospravedlností budujete kolem svých duší ohradu, kterou nic nezboří. Nebyli jste o nic blíže Bohu, nekonali jste víc Jeho skutků, nebyli jste víc proniknutí Jeho duchem, než vyznavači formálních církví. Neměli jste žádnou skutečnou představu o svatosti soboty a Bůh nepřijal vaše zachovávání Jeho svatého dne. Neměli jste pravé posvěcení a upřímné odevzdání. Žádným z vás Bůh nebyl poctěn, neznali jste Ho ze zkušenosti. Chodili jste daleko od Něho, takže je vám téměř cizincem. Duchovní věci nutno duchovně rozsuzovat, vy jste však tak dlouho pěstovali světské choutky a zvyky, že nebude snadné pro vás usměrnit vaši mysl opačným směrem.

Budete si uvědomovat: "Je to tvrdá řeč, kdo ji může slyšet?" Svět však nemůže rozumět Božímu lidu. Není souladu mezi dětmi světla a dětmi temnosti. Pavel se ptá: "A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán a nečistého se nedotýkejte a já příjmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí." 2K 6,15-18 Jan svědčí: "Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo co budeme. Víme pak, že když se okáže, podobní jemu budeme nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest." 1J 3,2.3 Jakub se ptá: "Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? ^{5T 432} A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá." Jk 4,4

Ježíš řekl svým učedníkům: "Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte. A já prositi budu Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá a v vás bude." "Kdož by měl přikázání má a ostříhal jich, on jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého a já jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe. Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš a ne světu? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude a Otec můj bude jej milovati a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme. Kdož nemiluje mne, slov mých neostříhá.“ J 14,15-17.21-24

Kristova slova nenachází žádnou ozvěnu ve vašich srdcích, neboť jste zaslepili své oči a zatvrdili svá srdce. V nebeské knize jste oba pokládáni za světské lidi. Vaše srdce je někdy zneklidněno, ne však natolik, aby vás to vedlo k pokání a změně vašeho jednání. Svět má vaše sympatie a jeho zvyky jsou vám příjemnější, než poslušnost nebeskému Učiteli.

Váš příklad, který dáváte svým dětem, se vůbec neshoduje s pravdou, kterou vyznáváte. Pravda neposvěcuje ani vás, ani je. Milujete sobecké radovánky a naučení vaším dětem, ať už slovem nebo příkladem, nebyla taková, aby je vedla k pokoře, tichosti a křesťanské pohotovosti. Formovali jste je podle světského měřítka. Když Ježíš otevře před vámi knihu záznamů, kde den po dni byly věrně zaznamenány vaše slova a činy, uvidíte, že život vás obou byl strašnou prohrou.

Nemohu říci, co pro vás učinilo vaše poslední zarmoucení. Jestli však mělo moc otevřít vaše oči a přesvědčit vaše duše, jistě to projevíte ve svém životě. ^{5T 433} Bez důkladného obrácení nikdy nemůžete přijmout korunu věčného života a vaše děti nikdy nebudou mít podíl v zástupu těch, kteří zbílili svá roucha v krvi Beránkově, neodučí-li se dřív tomu, co jste je naučili, co se stalo součástí jejich života a charakteru. Váš příklad je vedl k tomu, že náboženství se podobá rouchu, které může být obléknuto nebo svlečeno podle okolností nebo slušivosti. Nenastane-li naprostá změna ve vlivech, které na ně působí, toto lehké smýšlení o Božích požadavcích na nich ulpí. Nevědí, co tvoří křesťanský život, nenaučily se, co to je žít pravdou a nést kříž.

Kristus řekl: "Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne prvé než vás v nenávisti měl. J 15,18 Zastávali jste názor, že důvod, proč je svět vůči nám tak nepřátelský, spočívá v tom, že jsme příliš nespolečenští, příliš skromní ve svém odívání a příliš odměření k zábavám; příliš se jej straníme jak v praktickém životě, tak i v učení. Domnívali jste se, že budeme-li se méně lišit a více se s nimi smísíme, jejich názory a dojmy o nás se důkladně změní. Avšak žádný větší omyl nemůže postihnout lidskou mysl. Kristus řekl: "Byste byli ze světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. Pamatujte na tu řeč, kterouž jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli Pán jeho. Poněvadž se mně protivili i vám se protiviti budou; poněvadž řeči mé šetřili i vaší šetřiti budou. Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé, nebo neznají toho, kterýž mne poslal." J 15,19-21

To jsou slova Toho, o Němž Jeho nepřátelé museli říci: "Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk." J 7,46 Slova lidí vyjadřují jejich vlastní lidské smýšlení, avšak Kristova slova jsou duch a život. Říká: "Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete." J 8,31 "Kdo z Boha jest, slova Boží slyší" J 8,47 Avšak tyto Boží výroky nemají žádné místo v srdci toho, kdo je ze světa a miluje jeho zábavy. ^{5T 434}

Bůh nám dal zvláštní směrnice, takže nikdo nemusí bloudit. Říká: "Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží." Mt 4,4 Vdechnutá pravda je "užitečná k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti." 2Tm 3,16 Ne jediným slovem, ani mnoha slovy, nýbrž každým slovem vycházejícím z úst Božích, bude živ člověk. Nemůžete přehlížet jediné slovo, nebo jediné napomenutí které dal, jakkoli vám to může připadat bezvýznamné; buďte o tom jisti. "Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském." Mt 5,19 Kdokoli dobrovolně přestoupí jedno přikázání, nemůže v duchu a pravdě zachovávat žádné z nich. Může tvrdit, že vyjma několika málo úchylek, je zachovává všechny, ale jestliže dobrovolně přestupuje v jednom bodě, přestupuje je všechny.

Bratře a sestro P, zatímco vyznáváte křesťanství, zatemňujete určité hodnoty. Loupíte Boha o myšlení a posvěcení; loupíte Boha o vaše nadání a vliv. Vaše náklonnosti byly vám osidlem. Nešli jste za světlem, které Bůh milostivě dal ve Svědectvích a dělali jste věci, které bez pokání a nápravy z vaší strany vás vyloučí z nebe. Kdybyste dbali napomenutí Ducha svatého, kdyby jste byli silní v Bohu a daleko vpředu v křesťanské zkušenosti, měli byste zcela odlišný záznam v Jeho knihách.

Kristus říká: "Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, ta jej souditi budou v nejposlednější den." J 12,48 Jaká hanba a zmatek zastihne v onen den ty, kteří měli takové světlo a přednosti, kteří měli spasení na dosah v nekonečné oběti Syna Božího a přece neuchopili tyto převzácné dary. ^{5T 435} Svým slovem nám Bůh nám ustavičně poukazuje na vznešenou a slavnou stezku spravedlnosti. Poutníci na této stezce nechodí ve tmě, neboť ji osvěcuje Slunce spravedlnosti. Vy jste ji však zavrhli, protože byla příliš daleko od světa. Sebeláska a sobecká ctižádost nemůže vejít úzkou bránou a kráčet úzkou, příkrou cestou.

V den konečného vyúčtování se ukáže, že Bůh zná jméno každého. Je neviditelným svědkem všeho našeho počínání v životě. "Znám skutky tvé", praví ten, "kterýž se prochází uprostřed těch sedmi svícnů zlatých." Zj 2,2.1 On ví, kterých dobrých příležitostí jsme si málo vážili a jak neúnavná byla úsilí dobrého Pastýře, aby nalezl ty, kteří šli po křivých cestách, aby je přivedl zpět na bezpečnou stezku pokoje. Opět a opět volal Bůh ty, kteří dychtí po rozkoších. Vždy znovu dává rozsvítit světlo svého slova nad jejich stezkou, aby mohli poznat nebezpečí a uniknout mu. Ale oni zůstávají na široké cestě, tropí žerty a šprýmy, až nakonec uplyne jejich doba milosti. Boží cesty jsou spravedlivé a přímé a když byl vynesen rozsudek nad těmi, kteří byli shledání lehkými, pak každá ústa zmlknou.

Jak odlišné by to nyní bylo u vás obou, kdybyste v pravém světle viděli slávu a čest, která přichází od lidí. Oba žízníte více po slávě světa, než po vodě života. Představa, že mezi lidmi světa můžete být pokládáni za významné lidi, vás omámila a jejich slova uznání vás svedla. Oceníte-li správně věčné věci, pak úcta bohatých a učených nebude mít na vás žádný vliv. Nechť se pýcha projeví v jakékoli podobě, nebude žít ve vašem srdci. Vy jste však tak dlouho pili z nečistého proudu světáctví, že nevidíte lepší cestu k životu.

Bůh opětovně vztahuje svou ruku, aby vás zachránil poukazováním na vaše povinnosti a závazky. Tyto povinnosti mění povahu světla. Když světlo svítí, ^{5T 436} odhalujíc a kárajíc do té doby neodhalené omyly, musí nastat odpovídající změna v životě i povaze. Omyly, které jsou přirozeným následkem duševní slepoty, nejsou již po jejich vytknutí hříchy z nevědomosti nebo omyly soudnosti; nebude-li zde rozhodná reforma v souladu s daným světlem, pak se stanou hříchy opovážlivými. Mravní temnota, která vás obkličuje, bude stále temnější. Vaše srdce bude stále tvrdší a vy budete v očích Božích velice nepříjemnými. Neuvědomujete si to veliké nebezpečí, v němž se nacházíte, nebezpečí v tom, že ve vašem případě světlo bude zastíněno a cele se zatemní. Přijmete-li světlo a budete-li podle něho žít, budete ukřižováni hříchu, opravdu mrtví světu, však živí pro Boha. Opustíte své modly a váš příklad bude spíš na straně sebezapírání, než povolování sobě.

Bratře a sestro P, kdybyste dbali na svědectví Ducha Božího, kráčeli byste nyní ve světle, v souladu s Božím lidem. Avšak vaše nevěra vás připravila o veliké dobro. Sestra P nepovstala proti Svědectvím, ani v ně neprojevila důvěru; nerespektovala je jako pocházející od Pána. Je ráda, když je její manžel ve světě chválen a ctěn. To lichotí její pýše, jež nikterak není malá. Každý z vás se může právem ptát: "Proč jsem tak pomalý při vycházení ze světa a rozhodnosti pro Krista? Proč bych měl milovat a ctít ty, o nichž vím, že nemilují Boha a neváží si Jeho požadavků? Proč bych si měl přednostně volit nepřátele svého Pána? Proč bych měl následovat jejich zvyky a být ovlivněn jejich názory?" Nemůžete, moji drazí přátelé sloužit Bohu i mamonu. Musíte se bezvýhradně odevzdat, jinak v blízké budoucnosti světlo, které osvěcuje vaší stezku, pohasne a změní se v temnotu zoufalství. Jste na půdě nepřítele. Dobrovolně jste tam šli a Pán vás nebude chránit proti útokům nepřítele.

Ve svém přítomném stavu děláte mnohem větší zlo, než dobro, neboť máte formu zbožnosti a vyznáváte, že věříte pravdě, ^{5T 437} zatímco vaše slova a činy říkají: "široká je brána a široká cesta", která vede do života a "mnozí jdou po ní". Pakliže je váš život vyznáním Krista, pak můžeme opravdu říci, že svět šel za ním. Toto vyznání může být správné, máte však pokoru a lásku, tichost a odevzdanost? "Kdokoli mne vyzná před lidmi", svatým životem a dobrým obcováním, "toho vyzná Syn člověka před Božími anděly." Nikdo nemůže vyznávat Krista, nemá-li Kristovu mysl a Jeho Ducha. Nemůže dávat to, co nemá. Každodenní život musí být výrazem posvěcující moci pravdy a důkazem, že Kristus přebývá v duši skrze víru. Cokoliv odporuje ovoci ducha, anebo Božímu dílu při oddělování Jeho lidu od světa, je zapřením Krista, který praví: "Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřen bude před anděly Božími." Lk 12,9

Krista můžeme zapírat svým světským obcováním a svou okázalou pýchou. Máte okruh přátel, kteří jsou osidlem vám i vašim dětem. Milujete jejich společenství. Spolčováním s nimi jste přiváděni k tomu, abyste sebe i své děti oblékali podle módy těch, kteří nemají na zřeteli žádnou Boží bázeň. Tím zjevujete, že máte přátelství ze světem. "Mnohé mluvení nebývá bez hříchu." Př 10,19 Vede vás toto obcování s těmito lidmi do modlitební komůrky a k tomu, abyste žádali Božskou lásku a milost, anebo odvádí vaši mysl od Boha? A vaše drahé děti - co pro ně činí vaše zanedbání jejich věčných zájmů? Váš příklad je povzbudil, aby cestou života spěchali s bezohlednou domýšlivostí, anebo se slepou sebedůvěrou, nemaje žádných ustálených zásad, které by je usměrňovaly. Nemají žádný vědomý respekt vůči sobotě, ani vůči Božím požadavkům v kterémkoli ohledu. Nemilují křesťanské povinnosti a odcházejí čím dál tím víc od Pramene světla, pokoje a radosti.

Bez víry není možné líbit se Bohu, neboť "cokoli není z víry, hřích jest." Ř 14,23 Víra, která se zde požaduje, není pouhý souhlas s učením víry. Je to víra, ^{5T 438} která je činná láskou a očišťuje srdce. Pokora, mírnost a poslušnost nejsou víra, nýbrž účinky, ovoce víry. Tyto křesťanské ctnosti musíte nabýt ve škole Kristově. Povaha a zásady nebe jsou vám neznámé. Jeho řeč je vám cizí. Duch Boží ještě prosí za vás. Ale mám vážnou, bolestnou pochybnost, zdali dbáte hlasu, který vás po léta napomínal. Doufám, že to činíte, abyste se obrátili a žili.

Myslíte, že je to příliš veliká oběť, když své ubohé, nehodné já, darujete Ježíši? Chcete raději beznadějné otroctví hříchu a smrti, místo abyste se oddělili od světa a spojili se s Kristem páskou lásky? Ježíš stále žije, aby se nás zastal. To by mělo denně znovu probouzet vděčnost našich srdcí. Komu je zřejmá jeho vina a bezmocnost, ten může přijít takový jaký je a přijmout Boží požehnání. Zaslíbení patří tomu, kdo je u víře uchopí. Kdo je ale ve svých vlastních očích bohatý, počestný a spravedlivý, kdo vidí očima světa a nazývá zlo dobrem a dobro zlem, nemůže prosit a obdržet, protože nepociťuje potřebu. Považuje se za nasyceného, proto musí vyjít naprázdno.

Když se octnete v neklidu o svou duši a hledáte horlivě Boha, dá se vám najít. Nepřijímá však polovičatou lítost. Zřeknete-li se svých hříchů, je vždy ochoten odpustit. Nechcete se mu oddat právě teď? Chcete upřít svůj zrak na Golgotu a sebe se tázat: "Přinesl Ježíš tu oběť za mne? Snášel ponížení, potupu a pohanění a vytrpěl ukrutnou smrt na kříži, protože mne chce zachránit z utrpení viny a hrůzy zoufalství a učinit mne nevýslovně šťastným ve svém království?" Pohlédněte na něho, kterého probodly naše hříchy a učiňte rozhodnutí: "Pane, ať náleží služba mého života cele Tobě. Nechci se již déle spojovat s Tvými nepřáteli. Nechci již odbojníkům půjčovat svůj vliv proti Tvému panství. Všechno co mám a čím jsem, je příliš nepatrné pro Toho, jenž mne tak miloval, že dal svůj život za mne - celé své božství ^{5T 439} za bloudícího hříšníka." Oddělte se od světa, postavte se docela na stranu Páně, pronikněte bojovně až k bráně města a dobudete nádherných vítězství.

Požehnaný je, kdo zachovává slova věčného života. Veden "Duchem pravdy", bude uveden do veškeré pravdy. Svět ho sice nemiluje, nectí a nechválí, ale v očích nebes je drahocenný. "Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli, proto svět nezná nás, že jeho nezná." 1J 3,1