"Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova." Př 9,10 Odborníci všech povolání potřebují božskou moudrost. Ale lékař, který se setkává s nejrůznějšími druhy lidí a nemocí, tuto moudrost obzvlášť potřebuje. Má ještě větší zodpovědnost než kazatel. Je povolán za Kristova spolupracovníka a potřebuje neochvějné náboženské zásady a úzké spojení s Bohem, pramenem moudrosti. Jestliže od Boha přijímá rady, potom mu bude pomáhat ten Veliký Lékař, aby žádnému Božímu stvoření nesprávným zásahem neuškodil. Bude si počínat co nejobezřetněji. V zásadách bude neochvějný a přece ke všem laskavý a zdvořilý. Bude si vědom zodpovědnosti svého postavení a prakticky dokáže, že je veden čistými, nezištnými pohnutkami a touhou ve všem vyvýšit Kristovo evangelium. Takový lékař bude mít nebeskou důstojnost a bude účinným nástrojem při šíření dobra na zemi. A když si ho snad nebudou cenit ti, kteří nejsou spojení s Bohem, nebe si ho přece váží. V Božích očích je vzácnější než zlato, než čisté zlato z Ofír.

Lékař by měl být přísně střízlivý člověk. Nesmírné je tělesné utrpení lidstva ^{5T 440} a on se potýká s nemocí ve všech jejich podobách. Ví, že mnohé utrpení, které se snaží odstranit, je důsledkem nestřídmosti a jiných forem sobecké povolnosti. Bývá povolán k mladým lidem, dospělým i starým, kteří si svou nemoc přivodili užíváním tabáku. Je-li rozumným lékařem, vystopuje nemoc i její příčiny. Není-li však sám osvobozen od užívání tabáku, bude jen váhavě poukazovat na tuto slabost a poctivě nevyloží svým pacientům jejich utrpení. Zanedbá zdůraznit mládeži nutnost přemáhat zvyk dřív, než se usídlí. Holduje-li sám doutníkům, jak může vyložit nezkušené mládeži jejich škodlivé účinky, nejen pro ně samé, nýbrž i pro jejich okolí?

Tabák se dnes užívá téměř všeobecně. Ženy i děti trpí, protože vdechují ovzduší znečištěné kouřem z fajfky a cigaret těch, kteří kouří. Ti, kdo žijí v tomto ovzduší, budou vždy trpět a kouřící lékař vždy předpisuje nějaký lék proti zlu, které by bylo nejlépe odstraněno zavržením tabáku.

Lékaři nemohou věrně splnit své povinnosti k Bohu ani ke svým spolubližním, když zbožňují modlu ve formě tabáku. Jak odporný je nemocnému tabákový kouř! Jak se ho straní! Jak je to nedůsledné, když absolventi lékařských učilišť mající sloužit trpícímu lidstvu, ustavičně přinášejí škodlivá narkotika s sebou do pokoje nemocných pacientů. A přece mnozí žvýkají a kouří, až je krev zkažena a nervový systém nahlodán. V Božích očích je obzvláště urážlivé, když lékaři, schopní vykonat mnoho dobrého, přiznávající se k Boží pravdě na přítomnou dobu, jsou povolní tomuto nechutnému vlivu. Vztahují se na ně slova apoštola Pavla: "Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujme se od všeliké poskvrny těla i ducha ^{5T 441} konajíce posvěcení v bázni Boží." 2K 7,1 "Protož prosím vás, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou." Ř 12,1

Kuřáci nemohou být příkladnými pracovníky v abstinentním díle, neboť ve svém povolání nejsou důsledně střízlivými lidmi. Jak mohou přemlouvat člověka ničícího si rozumové i životní síly pitím lihovin, když mají plné kapsy tabáku a sotva čekají, aby si mohli volně zažvýkat neb zakouřit a odplivnout, jak se jim líbí? Jak se mohou s jakoukoli dávkou důslednosti vydávat za reformátory v otázkách zdraví a střídmosti, když jsou pod vlivem dráždivého tabáku? Chtějí-li mocně ovlivnit lid, aby přemohl lásku k dráždidlům, jejich slova musí být pronesena čistým dechem a čistými rty.

Ze všech lidí na světě, by se lékař a kazatel měli řídit přísnou střídmostí. Blaho společnosti vyžaduje od nich naprostou zdrženlivost, neboť jejich vliv stále mluví pro, nebo proti mravní reformě a pozvednutí společnosti. Je svévolným hříchem ignorovat zákony zdraví nebo být k nim lhostejný, neboť tito lidé hledí na lékaře, jako na moudřejší, než jsou ostatní. Toto je obzvláště pravdou o lékaři, jemuž je svěřen lidský život. Očekává se od něho, že neholduje žádnému návyku, který oslabuje tělesné síly.

Jak mohou někteří duchovní nebo lékaři holdující tabáku vychovávat své děti v bázni a kázni Boží? Jak mohou děti odrazovat od toho, co si sami dovolují? Konají-li dílo svěřené jim Vládcem vesmíru, budou protestovat proti nepravosti v každé podobě a v každé míře. Svou autoritou a vlivem podepřou zásady sebezapírání a neochvějné poslušnosti Božích požadavků. Jejich cílem bude uvést své děti do nejpříznivějších podmínek, aby jim opatřili štěstí v tomto životě a domov v Božím městě. Jak to může dokázat, když povoluje chuti? ^{5T 442} Jak může usměrňovat jiné k dalšímu pokroku, když sám upadá?

Náš Spasitel ukázal příklad sebezapření. Ve své modlitbě za své učedníky řekl: "Já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě." J 17,19 Jestliže člověk, který přijímá tak vážnou zodpovědnost jako lékař, hřeší proti sobě tím, že se neřídí zákony přírody, pak bude sklízet důsledky svých vlastních skutků; obdrží spravedlivé rozhodnutí, proti němuž nebude žádné odvolání. Příčina plodí důsledky a v mnoha případech lékař, který měl mít jasný a bystrý myšlenkový postřeh a pevné nervy, aby rychle postřehl a přesně provedl potřebný zásah, je zneklidněný a mozek má omámen dráždidly. Jeho schopnost konat dobro je omezená. I jiné svede za sebou. Stovky lidí budou následovat příklad nestřídmého lékaře v domnění, že jednají správně, když následují lékaře. V Hospodinův den se setká se záznamem vedle svého jména a bude povolán vydat počet za všechno, co dobrého mohl vykonat, avšak nevykonal, neboť svým dobrovolným jednáním oslabil své tělesné i duševní síly v zájmu sobecké povolnosti.

Není otázkou: co dělá svět?, nýbrž co dělají vyznavači, vidí-li rozšířené a převládající zlořečenství užívání tabáku? Budou se lidé, jimž Bůh dal moudrost a svěřil jim posvátné pravdy, řídit rozumem? Chtějí být tito zodpovědní činitelé pečující o trpící a ovlivňující je správným nebo nesprávným směrem, vzornými lidmi? Budou slovem i příkladem poučovat o poslušnosti zákonům, které ovládají lidské tělo? Když prakticky neuplatňují poznání zákonů ovládajících jejich vlastní bytost, jestliže dávají přednost povolnosti před zdravím duševním a tělesným, nehodí se, aby jim byly svěřovány životy jiných. Jsou zavázáni být čestnými vůči svému, Bohem jim svěřenému lidství, zbavenému otroctví jakékoli chutě nebo vášně. Člověk, který žvýká a kouří tabák, škodí nejen sobě, ^{5T 443} nýbrž všem, kteří přicházejí do okruhu jeho vlivu. Je-li nutné přivolat lékaře, pak bychom kuřáka měli pominout. Nebude bezpečným rádcem. Má-li nemoc svůj původ v užívání tabáku, bude v pokušení překrucovat a uvádět nějakou jinou příčinu, kromě té pravé, neboť nemůže odsoudit to, co sám denně provádí.

Existuje mnoho léčebných metod, avšak jen jednu schvaluje Bůh. Božími léky jsou jednoduché přírodní prostředky, které svými působivými účinky tělo ani příliš nezatěžují, ani neoslabují. Čerstvý vzduch a voda, hygiena, přiměřená strava, čistý život a pevná důvěra v Boha jsou léčiva, kvůli jejichž nedostatku umírají tisíce; a přece tyto léčebné prostředky jsou opomíjené, protože jejich náležité uplatnění si vyžaduje určité úsilí a to lidé neoceňují. Čerstvý vzduch, pohyb, čistá voda a vhodné, přívětivé prostředí, může si bez velkých vydání opatřit každý, zatímco léky jsou nákladné a přitom pro tělo škodlivé.

Práce křesťanského lékaře nekončí uzdravením těla; měl by se snažit vyléčit a zachránit člověka duševně. Nemusí vysvětlovat body pravdy, když jej o to lidé nežádají, může však trpícím ukázat na Krista. Slova božského Učitele jsou vždy vhodná. Pozornost pacientů by měl vždy obracet k novým svědectvím Boží milosti a lásky, na Jeho moudrost a dobrotu, projevenou v Jeho Stvořitelském díle. Potom může vést myšlenky od přírody k Bohu přírody a k nebesům, které Bůh připravil těm, kteří Jej milují.

Lékař by se měl umět modlit. Nejednou musí zvětšit utrpení, když chce zachránit život a nemocný, ať už křesťan nebo ne, se cítí jistěji, když ví, že jeho lékař opravdu věří v Boha. Modlitba probouzí v nemocných trvalou důvěru a když se jejich stav v pokorné důvěře modlitebně předkládá nebeskému Lékaři, více jim to pomůže, než všecky poskytnuté léky.

Satan je původce všeho utrpení a lékař bojuje proti satanově činnosti ^{5T 444} a moci. Stále více převládají duševní nemoci. Devět desetin neduhů, jimiž lidé trpí, mají svůj původ v nemocích mysli. Snad nějaká silná rodinná nesnáz hlodá na srdci a oslabuje jejich životní síly. Výčitky svědomí nad hříchem mnohdy podkopávají zdraví a rozrušují duševní rovnováhu. Také falešné učení víry jako o věčně planoucím pekelném ohni a nekonečných mukách bezbožníků - to je zkreslený obraz Boží pravdy - mají stejný účinek na citlivé mysli. Nevěřící zveličili tyto politováníhodné příklady, když šílenství přičítali na vrub náboženství. Je to hrubá pomluva, z které nebudou mít radost, když se s ní zanedlouho setkají. Kristovo náboženství je daleké toho, aby bylo příčinou šílenství. Ono je naopak jedním z nejsilnějších léků, neboť podivuhodně působí na uklidnění nervů.

Lékař potřebuje více než jen lidskou moudrost a sílu, aby mohl pomáhat v četných spletitých případech nemocí srdce a mysli, v nichž je žádán o ošetření. Jestliže nic neví o moci Boží milosti, nemůže žádnému nešťastnému pomoci, ale utrpení snad ještě zhorší. Má-li ale pevnou oporu v Bohu, pak se mu podaří pomoci nemocné, pomatené mysli. Potom může své pacienty vést ke Kristu a učit je přinášet všechny své starosti a nesnáze k velkému Nositeli břemen.

Bůh předpověděl úzkou souvislost mezi hříchem a nemocí. Žádný lékař nemusí ani jeden měsíc vykonávat praxi, aby neviděl toho názorný příklad. Skutečnost může sám přehlížet, jeho myšlenky mohou být natolik zaujaty jinými věcmi, že jeho pozornosti to ujde. Ale chce-li to pozorovat a je-li upřímný, musí uznat, že hřích a nemoc jsou v poměru příčiny a účinku. Lékař by to měl včas zpozorovat a podle toho jednat. Získá-li důvěru postižených, když jejich utrpení vyléčil a zachránil je z pokraje hrobu, může jim objasnit, že nemoc byla následkem hříchu a že poražený starý nepřítel snaží se je svést k návykům, které ničí tělo i duši. ^{5T 445} Může je upozornit na to, jak je nutné sebezapírání a poslušnost zákonů života a zdraví. Obzvlášť mladým lidem by měl vštěpovat správné zásady. Bůh miluje své stvoření něžnou a silnou láskou. On určil přírodní zákony, ale tyto zákony nejsou žádnými svévolnými požadavky. Každé "nebudeš" v přírodním nebo v mravním zákoně obsahuje určité zaslíbení. Jestliže uposlechneme, bude požehnání provázet naše kroky; a pokud neuposlechneme, přinese nám to nebezpečí a neštěstí. Boží zákony mají Boží lid přivést blíže k Bohu. On ho chce zachránit od zlého a vést ho, když se ochotně dá k dobru, ale bez násilí. Ne vždy poznáváme Boží plány, musíme Mu však důvěřovat a svoji víru dokázat skutky.

Je poměrně málo lékařů jež milují Boha, oproti těm kteří nevěří anebo jsou otevřeně bez vyznání. A těm prvním bychom měli dát přednost. Právem nemusíme důvěřovat bezbožnému lékaři. Dveře pokušení má otevřené, zlomyslný ďábel mu našeptává nízké myšlenky a činy a jen moc Boží milosti, může spoutat prudkou vášeň a ozbrojit člověka proti hříchu. Mravně zkaženým lidem nikdy nechybí příležitost zhoubně ovlivňovat mravně čisté duše. Jak však obstojí prostopášný lékař v den Hospodinův? Zatímco vyznává, že pečuje o nemocné, zpronevěřil se svatému poslání. Ponížil duši i tělo Božího stvoření a jeho nohy uvedl na stezku vedoucí do zahynutí. Jak strašné je svěřit naše milované do rukou nečistého člověka, který může otrávit mravy a zničit duši! Jak zhoubně působí přítomnost bezbožného lékaře u lůžka umírajícího!

Skoro denně se lékař setkává se smrtí. Jednou nohou jakoby stál na okraji hrobu. V mnohých případech důkladná znalost utrpení a smrti vede k bezstarostnosti a lhostejnosti k lidskému utrpení a bezohlednému ošetřování nemocných. Zdá se, že takoví lékaři nemají žádný soucit. Jsou drsní a hrubí a nemocní se jich bojí. Takoví lidé ^{5T 446} mohou trpícímu prokázat jen málo dobra, třebaže jsou jejich znalosti a dovednosti jakkoli velké. Když se ale láska a soucit, jak je Ježíš projevoval v zacházení s nemocnými, spojí se zručností lékaře, pak jeho přítomnost může být požehnáním. On se nebude dívat na svého pacienta jako na pouhý kus lidského mechanismu, nýbrž jako na duši, která může být buď zachráněna nebo ztracena.

Povinnosti lékaře jsou obtížné. Jen málokdo pochopí,. jaké duchovní a tělesné námaze je vystaven. Všech sil a schopností musí použít v boji proti nemoci a smrti. On ví, že často jen nešikovný pohyb ruky, mnohdy jen o vlas opačným směrem, může přivodit smrt nepřipravenému člověku. Jak velice potřebuje svědomitý lékař účast a modlitby Boží církve. Jeho požadavky, pokud se toho týká, nejsou menší, než-li požadavky nejzbožnějšího kazatele a misionáře. Často se mu nedostává potřebného spánku a žádoucího klidu a i duchovního požehnání v sobotu, častěji potřebuje denně novou, hojnou míru milosti, nebo pozbude svou oporu v Boha a podlehne nebezpečí, že zapadne hlouběji do duchovní temnoty, než lidé jiných stavů. A přece musí často strpět neoprávněné výtky, stojí sám jako terč nejzuřivějších satanových útoků a nadto nepochopen a zrazen svými přáteli.

Mnozí vědí, jak namáhavé jsou lékařovy povinnosti a jak nepatrné jsou možnosti zotavení i v sobotu. Proto si nevybrali toto povolání za svůj životní úkol. Ale silný nepřítel se pokouší neustále ničit Boží dílo. Z té příčiny jsou povoláni nadaní a vzdělání lidé do boje proti jeho kruté moci. Potřebujeme ještě více poctivých lidí, kteří se zasvětí tomuto povolání. S neúnavným úsilím bychom se měli pokoušet získávat schopné lidi pro vzdělání se na toto povolání. Měli by to být lidé, jejichž charaktery jsou založeny na čistém základě Božího slova - lidé s přirozenou energií, silou a vytrvalostí, která jim umožní dosáhnout vysoký stupeň dokonalosti. Ne každý se může stát ^{5T 447} úspěšným lékařem. Mnozí vzali na sebe povinnosti tohoto povolání v každém ohledu nepřipraveni. Nemají ani odpovídající vědomosti nebo potřebnou dovednost a takt, ani svědomitost a moudrost, které zaručují úspěch.

Lékař může mnohem více vykonat, když je také tělesně zdatný. Naopak, je-li neduživý, nevydrží úmornou námahu povolání. Churavý muž, člověk nemocný na žaludek nebo takový, který se nedokáže ovládat, není schopen ošetřovat různé druhy nemocí. Proto bychom neměli nikoho nabádat ke studiu medicíny, kdo by se mohl užitečně uplatnit v postavení s menší odpovědností, aniž by bylo zřejmé, že bude zdatným lékařem, neboť studium medicíny je spojeno s velkými náklady času a peněz.

Již mnohý sliboval, že se stane schopným lékařem a byl povzbuzován, aby se chopil studia medicíny. Ale někteří z těch, kteří začali toto studium jako křesťané, zachovávali jen nepřesně Boží zákon. Obětovali své zásady a pozbyli svou oporu v Boha. Pociťovali zřetelně, že čtvrté přikázání by nemohli zachovávat bez božské pomoci a také by nemohli čelit posměchu a vtipkování ctižádostivých a světských, povrchních pochybovačů a nevěrců. Na takový způsob pronásledování nebyli připraveni. Ctižádost je pudila, aby se ve světě dostali výše, ale zakopli o temné hory nevěry a stali se nespolehlivými. Pokušení všeho druhu se před nimi otevírala a neměli sílu k odporu. Někteří z nich se stali nepoctivci, chytrými pleticháři a upadli do těžkých hříchů.

V této době je ohrožen každý, kdo studuje medicínu. Častokrát jsou učitelé světskými mudrci a spolustudující nevěrci, v jejichž myšlenkách Bůh nemá místo, a takový člověk se nachází v nebezpečí, že bude ovlivněn tímto nevěreckým společenstvím medicíny. I přesto se stává, že jsou takoví, kteří ukončí studium medicíny a zůstanou věrni zásadám. Přerušovali své studium v sobotu a dokazovali, ^{5T 448} že je možno nabýt lékařského vzdělání a zároveň nezklamat očekávání těch, kteří vynakládají prostředky na jejich vzdělání. Jako Daniel ctili Boha a On je zachránil. Daniel se rozhodl, že nebude napodobovat zvyky královského dvora. Z královského pokrmu odmítl maso a víno. Od Boha očekával sílu a milost a Bůh mu dal více moudrosti, důvtipu a poznání, než měli hvězdáři, věštci a čarodějníci babylonského království. Na něm se splnilo zaslíbení: "Kteříž mně ctí, poctím." 1S 2,30

Mladý lékař má přístup k Danielovu Bohu. Z Boží milosti a moci může se stát ve svém povolání právě tak úspěšným, jako Daniel ve svém vysokém postavení. Bylo by velkým omylem považovat vědecké vzdělání za nejdůležitější a při tom zanedbávat duchovní zásady, které tvoří základ úspěšné praxe. Mnozí, kteří jsou ve svém povolání chválení pro své schopnosti, se posmívají myšlence, že by měli spoléhat na Ježíše, jako na Dárce moudrosti. Kolik užitečné práce by však mohli vykonat tito mužové svými znalostmi, kdyby byli osvícení světlem nebes. Oč větší by mohla být jejich síla, oč větší jistotu by mohli mít při řešení těžkých případů. Kdo žije v úzkém obecenství s Lékařem duše i těla, může směle čerpat sílu z nebeských i pozemských zdrojů a může pracovat moudře, spolehlivě a s přesností, jakou nevěřící nedosáhne.

Ti, jimž byla svěřena péče o nemocné, ať už jsou lékaři nebo ošetřovatelé, měli by pamatovat, že jejich dílo musí obstát před pronikavým Božím pohledem. Není významnějšího misijního pole, než to, na němž pracuje věřící, bohabojný lékař. Není pole, kde by člověk mohl vykonat více dobra anebo získat více pokladů, které budou jednou zdobit korunu jeho slávy. Může přinést Kristovu milost jako příjemnou vůni do každého příbytku nemocných, do něhož vstupuje. Může přinést pravý, léčivý balzám hříšné duši. Může poukázat nemocnému a umírajícímu na ^{5T 449} Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Neměl by naslouchat našeptávání, že je nebezpečné mluvit o věčných zájmech těm, jejichž život je ohrožen, aby se jejich stav nezhoršil. V devíti případech z desíti, poznání Spasitele odpouštějícího hříchy, zotavuje tělo i duši. Ježíš může omezit satanovu moc. Každá, hříchem nemocná duše může důvěřovat, že toto je lékař, který uzdraví tělo stejně dobře, jako duši.

Člověk zlomyslný a povrchní ve svém povolání se bude snažit vzbudit předsudky proti tomu, kdo věrně plní povinnosti svého povolání a bude se usilovat postavit mu do cesty překážky. Ale tyto zkoušky jen zjeví čistotu zlata charakteru. Kristus bude jeho útočištěm před zlými jazyky. Ačkoli jeho život může být těžký a sebezapíravý a v hodnocení světa může být jeho život zklamáním, před Bohem to bude život úspěšný, a sám bude zařazený mezi Boží šlechtice. "Ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky."