Všichni zaměstnanci našich různých ústavů - nakladatelství, škol, nemocnic - měli by být v živém spojení s Bohem. Je zvláště důležité, aby vedoucí tohoto velikého odvětví díla byli muži, kteří na prvé místo kladou Boží království a jeho spravedlnost. Nejsou lidmi schopnými zastávat své postavení, jestliže se neradí s Bohem, ani nepřinášejí ovoce k jeho cti. Oni by měli vést takový život, ^{5T 423} který ctí jejich Stvořitele, je samé zušlechťuje a jejich bližním je k požehnání. Všichni máme přirozené vlohy, jež musejí být rozvíjeny nebo potlačeny, podle toho, jestli podporují růst v milosti a hloubku náboženského poznání, a nebo v tom zabraňují.

Zaměstnanci v Božím díle nemohou sloužit Jeho věci způsobem nedbalým, lhostejným, ale má to být služba nejlepší, s užitím náboženských předností, kterých požívají. Jsme jako stromy, jež jsou zasazeny v Boží zahradě a Bůh touží po ovoci, které smí právem očekávat. Jeho oko spočívá na každém z nás. On čte v našich srdcích a zná náš život. Je to slavnostně vážné vyšetřování, neboť se týká našich povinností a našeho určení; s jakou účastí bude vykonáno. Každý, jemuž jsou svěřeny svaté povinnosti, ať se táže: "Jak se mohu setkat se zkoumavým Božím okem? Je mé srdce očištěno ode vší zkaženosti? Nebo jsou předsíně chrámu mého srdce tak velice znesvěceny, tak naplněny kupci a prodavači, že Kristus již nenachází místo?" Zmatek v obchodním životě, trvá-li nepřetržitě, způsobuje zakrnění našeho duchovního života a zbavuje nás přítomnosti Kristovy. I když lidé vyznávají pravdu, bez denního spojení s Bohem budou strženi ke skutkům, jež nás zarážejí. Činí rozhodnutí bez souhlasu s Boží vůlí. Pro naše vedoucí bratry není jistoty, řídí-li se dle vlastních pohnutek. Neboť nejsou-li spojeni s Kristem, nebudou jednat v souladu s Ním. Nejsou schopni vidět a chápat potřeby díla a satan je může ponoukat, aby zaujali postoj, který práci ztěžuje a překáží jí.

Moji bratři a sestry, rozvíjíte posvěcení? Je láska k duchovním věcem na prvním místě? Žijete v souladu s vírou a přemáháte svět? Navštěvujete veřejné bohoslužby? Je vás slyšet v hodině modlitby a zkušeností? Konáte domácí pobožnosti? Shromažďujete ráno a večer své děti a předkládáte Bohu jejich záležitosti? Poučujete je, jak se mají stát následovníky Beránka? Když jsou vaše rodiny bez víry, dokazujete tím svou nedbalost a nevěrnost. Jsou-li vaše děti lehkomyslné, ^{5T 424} neuctivé, bez lásky k shromáždění a pravdě, zatím co vy jste spojení s Božím dílem, pak je to smutné. Taková rodina stojí proti Kristu a proti pravdě a Kristus praví "Kdo není se mnou, ten jest proti mně." Zanedbávání domácí pobožnosti a ledabylost ve výchově dětí se Bohu nelíbí. Jaké rozčílení by nastalo, kdyby jedno z vašich dětí spadlo do řeky a zápasilo s vlnami a hrozilo mu nebezpečí, že utone! Jak byste se namáhali, jak byste se vroucně modlili, s jakou vášní byste se snažili zachránit lidský život! Nyní však vaše děti žijí bez Krista, jejich duše ještě nejsou zachráněny. Snad jsou dokonce ještě hrubé a nezdvořilé, hanbou pro jméno adventistů. Hynou bez naděje a bez Boha ve světě a vy jste bezstarostní a lhostejní.

Jaký příklad dáváte svým dětem? Jaké poměry vládnou u vás doma? Vychovávejte své dítky k tomu, aby byly přívětivé, ohleduplné, zdvořilé a úslužné, ale především, aby si vážily náboženského života a pociťovaly význam Božích požadavků! Učte je, aby nezapomínaly na hodinu modlitby. Mějte je k tomu, aby vstávaly tak, aby se mohly účastnit rodinné pobožnosti.

Rodiče, kteří dávají Bohu nejpřednější místo ve své domácnosti a učí své děti, že bázeň Páně je počátek moudrosti, oslavují Boha před anděly a před lidmi tím, že představují světu spořádaný rodinný život, v němž převládá láska k Bohu a poslušnost jeho přikázání, místo povstání proti Němu. Kristus v jejich domově není cizincem. Jeho jméno je v rodině dobře známo a je ctěno a velebeno. Andělé rádi prodlévají v takové domácnosti, kde Bůh zaujímá nejvyšší postavení a děti jsou vedeny k tomu, aby ctily víru, bibli a Stvořitele. Takové rodiny se mohou domáhat zaslíbení: "Ty, kteříž mne ctí, poctím." 1S 2,30 Z takového domova vychází otec za svou denní prací s duchem ovládaným důvěrným stykem s Bohem. Je křesťanem nejen svým vyznáním, nýbrž i svým životem v povolání a ve všech obchodních vztazích. Vykonává svou práci věrně u vědomí, že Boží oko na něm spočívá. ^{5T 425}

Také ve sboru je ho slyšet. Děkuje Bohu a povzbuzuje druhé, neboť on ve své víře roste a má denně nové zkušenosti. On je čilým církevním pomocníkem, který je činný ke cti Boží a ke spasení svých bližních. Zdálo by se mu, že je vinen a Bohem odsouzen, kdyby zameškal bohoslužby a tím by opomenul zdokonalit dary, jež ho činí schopným k lepší a úspěšnější službě na díle pravdy.

Bůh není oslaven, jestliže vlivní lidé jsou činní jen jako obchodníci a nedbají na své věčné zájmy, jež jsou mnohem trvalejší, ušlechtilejší a vznešenější než časné. Kde by se měl cvičit větší takt a největší obratnost ne-li u věcí, jež jsou nepomíjitelné a budou trvat na věčnosti? Bratři, rozviňte své schopnosti pro službu Pánu! Dokažte projevit právě tolik taktu a dovednosti při zřizování Kristova království, jak vykazujete ve světském podnikání.

Je mi velmi líto, že panuje velký nedostatek upřímného zájmu o duchovní záležitosti ze strany mnohých hlav rodin. Někteří zřídka navštěvují bohoslužby. Dnes mají takovou výmluvu, zítra onu a potom zase jinou. Ale skutečný důvod je v tom, že o duchovní věci mají pramalý zájem. V takových rodinách se nepěstuje duch zbožnosti. Děti nejsou vychovávány v kázni a napomínání Páně. Tito muži nejsou tím, čím by měli být dle Boží vůle. Nepěstují živé spojení s Bohem, jsou čistě obchodníci. Schází jim smířlivý duch, mírnost, přívětivost a zdvořilost, takže jejich pohnutky jednání mohou se lehce vykládat nepříznivě a o dobrém, jež skutečně vlastní, se špatně mluví. Kdyby však mohli pochopit, jak urážlivý je jejich způsob jednání v Božích očích, pak by se úplně změnili.

Boží dílo mělo by být vedeno lidmi, kteří mají denně nové, živé zkušenosti. "Beze mne", praví Kristus, "nemůžete nic učiniti." Nikdo z nás není jist před pokušením. Všichni zaměstnanci našich ústavů, ^{5T 426} jednot a misijních polí mohou být ujištěni, že jejich mocný nepřítel neustále usiluje, aby je odloučil od Krista, jejich síly. Čím odpovědnější je jejich postavení, tím zuřivější jsou satanovy útoky. Ví, že když je dovede k pohoršujícímu způsobu života, budou druzí následovat jejich příklad. Kdo se však neustále učí ve škole Kristově, může kráčet přímo vytyčeným směrem a satanovo úsilí, aby jej vyvedl z rovnováhy, bude úplně zmařeno. Pokušení není hřích. Ježíš byl čistý a svatý, a přece byl pokoušen ve všem jako my, ale takovou mocí, které by lidé nikdy neodolali. Ve svém úspěšném odporu zanechal nám zářící příklad, abychom následovali jeho šlépějí. Důvěřujeme-li sami sobě a jsme-li samospravedliví, padneme za oběť moci pokušení. Jestliže hledíme na Ježíše a důvěřujeme mu, pak voláme ku pomoci sílu, která na bojišti zvítězila nad nepřítelem a ví o východisku z každého pokušení. Utočí-li satan s celým houfem, musíme mečem Ducha bojovat s jeho pokušeními a Ježíš bude naším pomocníkem a vztyčí proti němu svou korouhev. Otec lži se třese, když se mu do obličeje s vášnivou sílou mrští Boží pravda.

Satan všemožně usiluje, o to, aby odvedl lidi od Boha a má úspěch, když život víry se utápí v obchodních starostech, když jsou myšlenky tak zaujaty obchodem, že lidé nemají více času, aby četli v bibli, aby pěstovali tichou modlitbu a ráno a večer přinášeli oběť díků. Jen málokdo si ujasní úskoky arcipodvodníka! Mnozí nevědí nic o jeho úmyslech! Příliš brzy se vloudí světské myšlenky a nevěra, zvláště když se naši bratři a sestry dobrovolně nezúčastňují shromáždění, nectí Boha, nemyslí na Něj a nevolí si Ho za svého rádce a ochránce. Potom marnivá důvěra a světská chytrost zaujmou místo pokorné, ^{5T 427} důvěřivé víry. Často se pokušení považují za hlas Dobrého Pastýře, protože lidé se odloučili od Ježíše. Nejsou ani na okamžik jisti, nechovají-li v srdci správné zásady a nevnášejí-li je do každého obchodního jednání.

„Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádej jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá a bude dána jemu.“ Jk 1,5 Takové zaslíbení má větší hodnotu, nežli zlato, nebo stříbro. V každé těžkosti hledejte s pokorným srdcem Boží vedení. Jeho slovo je zárukou, že obdržíte milostivou odpověď. Jeho slovo nemůže klamat. Nebe a země pominou, ale Jeho slova nepominou. Důvěřujte Pánu a nebudete nikdy zahanbeni nebo potupeni. "Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech." Ž 118,8.9

Ať zaujímáme v životě jakékoli postavení, bez ohledu na vykonávané povolání, musíme být dostatečně pokorní, abychom pociťovali potřebu pomoci. Musíme se cele spoléhat na učení Božího slova, ve všem uznávat Boží prozřetelnost a být věrní na modlitbách. Spoléháte-li se na svůj vlastní rozum, milí bratři a sestry, budete sklízet starost a zklamání. Důvěřujete-li Pánu celým srdcem, pak povede vaše kroky v moudrosti a vaše zájmy budou zajištěny v tomto i na onom světě. Potřebujete světlo a poznání. Buď uposlechnete Boží rady nebo svého vlastního srdce. Buď budete kráčet ve slabém svitu svého vlastního světélka, nebo vezmete božskou plnost světla ze slunce spravedlnosti.

Nejednejte z pohnutek světského chytráctví. Velkým nebezpečím pro naše obchodníky a nositele odpovědnosti je, že se odvracejí od Krista a hledají pomoc někde jinde. Petr by nemusel ukázat takovou slabost a pošetilost, kdyby se nepokoušel vlastní chytrostí vyhnout hanbě, posměchu, pronásledování a nadávkám. Jeho nejvyšší naděje vrcholila v Kristu, ale když ho viděli poníženého, vloudila se nevěra a pevně se usadila. Petr podlehl ^{5T 428} pokušení a lehkomyslně zapřel svého Pána, místo aby mu v rozhodné hodině zachoval věrnost.

Aby si vydělali peníze, odloučí se mnozí od Boha a nedbají na své věčné zájmy. Činí to podobně jako světští lidé, kteří kují plány bez Boha. To ale je urážkou Boha. On je sice srozuměn s tím, že dělají a provádějí plány, ale všechny obchodní věci měly by se konat ve shodě s velikým, božským mravním zákonem. Láska k Bohu a k bližním musí být znatelná v každodenním životě jak ve velkých tak i v nejnepatrnějších věcech. Je třeba ducha, který více vykoná, než toliko desátek z máty, kopru a kmínu. Není možné zanedbávat důležitější věci zákona - soud, milosrdenství a Boží lásku. Osobní svéráznost každého člověka, který je spojen s dílem, zanechává na něm své stopy.

Jsou mužové a ženy, kteří pro Krista vše opustili. Jejich pozemské záležitosti, radost z přátel a rodiny mají pro ně menší význam, než záležitosti Božího království. Nedávali domy, pozemky, příbuzné a přátele, jakkoliv jim byli drazí na první místo a dílo Boží neumístili jen na místo druhé. Kdo takto jedná, kdo svůj život věnuje šíření pravdy, aby mnohé učinil Božími dětmi, má zaslíbení, že v tomto životě obdrží stonásobně a v budoucím světě k tomu věčný život. Ti, kdo jednají ze šlechetných, nezištných pohnutek, zasvěcují tělo, duši a ducha Bohu. Nebudou se vyvyšovat, necítí se oprávněnými převzít odpovědnost, ale nezdráhají se nést břemena, neboť touží vykonávat vše, k čemu jsou schopni. Nemyslí na své pohodlí, ale jejich otázkou je: "V čem spočívá moje povinnost?"

Čím odpovědnější je postavení, tím více je nutné, aby z něho vycházel ten pravý vliv. Každý, koho si Bůh vyhlédl pro zvláštní úkol, stává se terčem satanovým. Četná a silná pokušení na něho dotírají, neboť náš bdělý nepřítel ví, že způsob jednání odpovědného člověka má na jiné utvářející vliv. ^{5T 429} Žijeme uprostřed nebezpečí posledních dnů a satan sestoupil ve velikém hněvu a ví, že má jen krátký čas. Působí se všemi svody nepravosti, ale nebe je otevřeno každému, kdo důvěřuje Bohu. Jediná záchrana pro nás je v tom, abychom se pevně uchopili Ježíše a nedali se ničím odloučit od našeho Pomocníka.

Musíme se bát těch, kterým je zbožnost jen formou a kteří přesto jsou s dílem v obchodních stycích. Danou jim důvěru jistě zklamou. Dají se přelstít úklady pokušitele a ohrožují Boží věc. Pokušení je veliké, chtít vládnout sám a tak se vyvíjí domýšlivý, kritický duch, který ve mnoha případech postupuje bez soucitu a rozvahy vůči těm, se kterými se musí zacházet s ohleduplnou obezřetností.

„Cokoli rozsíval by člověk, to bude i žíti.“ Ga 6,7 Jakou setbu zaséváme? Jaká bude naše žeň pro časnost a věčnost? Každému člověku přidělil Mistr úlohu, odpovídající jeho schopnostem. Zaséváme setbu pravdy a spravedlnosti nebo setbu nevěry, nespokojenosti, nedůvěry a milování světa? Kdo zasévá špatné símě, může spatřit následky svého činu, může jich litovat a dosáhnout odpuštění. Ale mistrem poskytnuté odpuštění nemění rozhozenou setbu a z trní a bodláčí neučiní hodnotnou pšenici. On sám může být zachráněn jako ohněm, ale v době žně je vidět jedovaté býlí tam, kde by mohlo být pole porostlé vlnícím se žitem. Co bylo zaseto v lehkomyslné nepozornosti, vykoná své smrtonosné dílo. Tato myšlenka mne bolí a kormoutí mne. Kdyby všichni, kteří ujišťují, že věří pravdě, zasévali vzácné símě dobroty, lásky, víry a povzbuzení, na své cestě vzhůru by zpívali Bohu ve svém srdci písně, radovali se v jasných paprscích slunce spravedlnosti a v onen veliký den žní obdrželi by věčnou odměnu. ^{5T 430}