„I rozhněval se drak na tu ženu a šel bojovat s jinými ze semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.“ Zj 12,17 V blízké budoucnosti uvidíme, jak se tato slova naplní, když se protestantské církve spojí se světem a s papežskou mocí proti těm, kteří zachovávají Boží přikázání. Tentýž duch, který vedl v dřívějších dobách přívržence papežovy, přivede také protestanty k tomu, aby podobně postupovali proti těm, kteří zachovávají věrnost Bohu.

Církev a stát konají přípravy k budoucímu boji. Protestanti tajně pracují na tom, aby vyvýšili neděli, tak jak to učinili katolíci. V celé zemi (míněny USA) buduje papežství své hrdé mohutné stavby, ^{5T 450} v jejichž tajemných hlubinách se má opakovat dřívější pronásledování. Ve velkém měřítku je také připravena cesta oněm lživým zázrakům, jimiž by satan chtěl svádět i vyvolené, kdyby to bylo možné.

Nařízení proti Božímu lidu bude velmi podobné tomu, které vydal proti Židům král Xerxes v době Estery. Perský výnos pocházel ze zaujatosti Amanovy vůči Mardocheovi. Ne proto, že by mu Mardocheus ublížil, ale Mardocheus mu odpíral poctu, která náleží jen Bohu. Králova rozhodnutí proti Židům bylo dosaženo vymyšlenými důvody a nesprávným vylíčením skutečností o tomto svérázném národu. Satan vymyslel plán, aby očistil svět od těch, kteří uchovávali poznání o živém Bohu. Ale jeho záměr byl zmařen mocí, která panuje mezi syny lidskými. Silní andělé byli pověřeni tím, aby chránili Boží lid. Záměry jejich nepřátel padly zpět na jejich vlastní hlavy. Protestantský svět dneška vidí v malé skupině světitelů soboty Mardochea u brány. Jejich charakter a chování dávají najevo úctu před Božím zákonem a jsou neustálou výčitkou těm, kteří setřásli Boží bázeň a pošlapali Jeho sobotu. Nevítaný vetřelec musí být nějakým způsobem odstraněn z cesty.

Tentýž násilnický duch, jenž v minulých dobách kul pikle proti věrným, se stále pokouší zbavit svět těch, kteří se bojí Boha a zachovávají Jeho přikázání. Satan by chtěl vzbudit nevoli proti skromné menšině, která svědomitě odmítá přijmout populární zvyky a ústní podání (tradici). Mužové s vysokým postavením a dobrým jménem budou spolupracovat s vyvrheli a ničemy a budou se radit proti Božímu lidu. Bohatství, schopnosti a vzdělání se spojí, aby Boží lid zahrnuli pohrdáním. Vladaři, duchovní vůdcové a členové církve se spojenými silami spiknou proti Božímu lidu. Slovem a písmem, výhružkami, hanou a posměchem se budou pokoušet zničit jejich víru. Falešnými představami a zlostnými provoláními budou podněcovat vášně davu. Protože nemohou předložit žádné "tak praví Písmo" proti zastáncům biblické soboty, ^{5T 451} chopí se násilí, aby vyrovnali tento nedostatek. Aby si zajistili popularitu a přízeň, zákonodárci povolí žádosti o nedělní zákon. Kdo se Boha bojí, nemůže přijmout žádné nařízení, které by porušilo jedno z přikázání Desatera. Na tomto bojišti se odehrává poslední veliký zápas mezi pravdou a bludem; o jeho výsledku nejsme na pochybách. Tak jako za dnů Mardochea, Pán chce i dnes hájit své pravdy a svůj lid.

Opatřením, jež se přes urážku Božího zákona, sjednává platnost papežskému nařízení, odvrátí se úplně americký národ od spravedlnosti. Když pak protestantismus napřáhne svou ruku přes rozsedlinu, aby uchopil ruku římské moci, když nad propastí obejme ruce spiritismu, když vlivem tohoto trojího spojení USA zavrhnou každou zásadu své ústavy, jakožto protestantská a republikánská vláda a učiní opatření ku hlásání papežských lží a bludů, tehdy můžeme vědět, že přišel čas pro neobyčejné satanovo působení. Konec je blízko. Jako vpád římského vojska byl pro učedníky znamením nadcházející zkázy Jeruzaléma, tak toto odpadnutí může být pro nás znamením toho, že Boží trpělivost dosáhla vrcholu. Míra nepravosti Ameriky je naplněna a proto anděl milosti je připraven odletět, aby se již nikdy nevrátil. Pak Boží lid upadne do onoho stavu trápení a muk, který proroci popsali jako čas soužení Jákobova. Křik pronásledovaných věřících stoupá k nebi. Jako ábelova krev volala ze země, tak zazní k Bohu křiky z hrobů mučedníků, z hlubin moře, z horských jeskyň a klášterních kobek: "Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi?" Zj 6,10

Pán vykoná své dílo. Celé nebe je v pohybu. Soudce celé země přijde brzy, aby se postavil proti těm, kteří pohrdají Jeho autoritou. Pečeť vykoupení bude vtisknuta těm, kteří zachovávají Boží přikázání, kteří ctí Jeho zákon ^{5T 452} a zdráhají se přijmout znamení šelmy, nebo jejího obrazu.

Bůh zjevil, co se bude odehrávat v posledních dnech, aby Jeho lid byl připraven čelit útoku a hněvu protivníků. Ti, kteří byli varováni před přicházejícími událostmi, nemají v nečinnosti očekávat budoucí útok a utěšovat se tím, že Pán v den soužení bude chránit své věrné. Máme být lidmi, kteří před opětným příchodem svého Pána nesetrvávají v líném očekávání, ale právě proto s neochvějnou vírou horlivě pracují. Není čas na to, abychom své myšlenky zaměstnávali malichernými věcmi. Zatímco lidé spí, satan pracuje, aby vytvořil takové poměry, že Boží lid nenalezne ani spravedlnost ani milost. Nedělní hnutí si nyní v temnotě razí svou cestu. Jeho vedoucí skrývají svůj pravý úmysl a mnozí, kteří se připojili k tomuto hnutí nepoznají, kam tento spodní proud směřuje. Jejich vyznání je vlídné a zdánlivě křesťanské, ale jejich řeč bude zjevovat ducha draka. Je naší povinností konat vše, co je v naší moci, abychom odvrátili hrozící nebezpečí. Měli bychom usilovat o oslabení předsudků, abychom stáli před lidmi v pravém světle. Měli bychom jim ukázat, oč skutečně jde a takto nejúčinněji protestovat proti opatřením, jež mají omezovat svobodu svědomí. Měli bychom zkoumat v Písmě, abychom se mohli zodpovídat ze své víry. Prorok praví: "Bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí." Dn 12,10

Ti, kteří mají skrze Krista přístup k Bohu, vidí před sebou důležité dílo. Nyní je čas uchopit rámě naší síly. Všichni kazatelé i věřící by si měli osvojit Davidovu modlitbu: "Je čas, aby ses přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj." Ž 119,126 "Kněží, služebníci Hospodinovi, ať pláčí mezi síncí a oltářem a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému a nevydávej dědictví svého v pohanění." Jl 2,17 Bůh se vždy zastával svého lidu v jeho největší nouzi, když se zdálo, že je nejmenší naděje na odvrácení zkázy. Intriky zlých lidí, nepřátel církve, jsou podrobeny Jeho moci ^{5T 453} a vše ovládající prozřetelnosti. On může působit na srdce státníků, On může odvrátit hněv prudkých a nespokojených lidí, kteří jsou plni nenávisti proti Bohu, Jeho pravdě a Jeho lidu, tak jako změní svůj tok řeky, když jim poručí. Modlitba pohne paží Všemohoucnosti. Nekonečný Tvůrce, který udržuje nebeské hvězdy v jejich dráze, jehož slovo ovládá vlny světového moře, ten se zastane svého lidu, jestliže k Němu ve víře volá. On zadrží mocnosti temna tak dlouho, až budou celému světu hlásána varovná poselství a ti, kteří na ně dbali, budou připraveni k boji.

Žalmista praví: "Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí a ostatek zuřivosti zkrotíš." Ž 76,11 Bůh chce, aby se zkušební kámen pravdy dostal na veřejnost, aby byl předmětem diskuzí a výkladů, i kdyby měl projít opovržením. Myšlení lidí se musí dostat do pohybu. Každá sporná otázka, každá námitka a každá pomluva bude v Boží ruce předmětem provokující pobídky ke zkoumání a vyburcování myslí, jež by jinak dřímaly.

Tak tomu bylo kdysi v dějinách Božího lidu. Poněvadž se tři Hebrejci zdráhali klanět velkému zlatému obrazu, jenž dal postavit Nabuchodonozor, byli vrženi do ohnivé pece. Bůh ale chránil své služebníky uprostřed plamenů. Pokus donutit je, aby se klaněli modlám, skončil projevem pravého Boha před shromážděnými knížaty a hodnostáři mohutné babylonské říše.

Tak tomu bylo i s výnosem, že se lid nesmí modlit k žádnému jinému bohu, jen ke králi. Když Daniel, věren svému zvyku, třikrát denně přinášel své modlitby k nebeskému Bohu, upozornil tím knížata a vladaře na své počínání. Zde měl příležitost mluvit sám za sebe a ukázat, kdo je pravým Bohem. Nyní mohl odůvodnit, proč se mají klanět toliko Bohu a mohl poukázat na povinnost vzdávat Bohu chválu a projevovat Mu oddanost. Danielovo zachránění ze lví jámy bylo dalším důkazem toho, že Bůh, kterému slouží, je pravým a živým Bohem.

Tak také zajetí apoštola Pavla neslo evangelium před krále, ^{5T 454} knížata a vladaře, kteří by je jinak nikdy nepoznali. Veškerá úsilí zadržet postup pravdy budou sloužit jen k tomu, aby se pravda šířila. Vznešenost pravdy se zřetelněji jeví z každého dalšího bodu, z něhož může být pozorována. Blud potřebuje maskování a utajení. Obléká se do andělských šatů, ale každý projev jeho skutečné povahy zmenšuje jeho vyhlídku na úspěch.

Lid, který Bůh učinil strážcem svého zákona, nesmí ukrývat Jeho světlo. Pravda musí být hlásána v temných místech světa. Překážkám se musí čelit a musí se přemáhat. Mohutné dílo se musí vykonat, a je svěřeno těm, kteří znají pravdu. Ti by měli úpěnlivě prosit Boha, aby jim nyní pomáhal. Kristova láska musí pronikat jejich vlastními srdcemi. Duch Kristův musí být na ně vylit a oni se musí připravit, aby mohli obstát na soudu. Když se sami Bohu zasvětí, bude jejich snahy provázet přesvědčivá síla, aby jiným vysvětlili pravdu a její poznání vnikne do mnohých srdcí. Nesmíme déle spát na satanově začarované půdě, ale musíme použít všech svých sil a využít každé přednosti, kterou nám darovala Prozřetelnost. Poslední varovné poselství má být zvěstováno "lidem a národům, a jazykům, i králům mnohým." Zj 10,11; a dáno je nám zaslíbení: "A aj, já s vámi jsem po všechny dny, až do skonání světa." Mt 28,20