"Všeliký duch chval Hospodina." Ž 150,6. Zamyslel se už někdo vážně nad tím, za co všecko bychom Mu měli být vděční? Pamatujeme na to, že Hospodinova milost je nová každého jitra, a že Jeho věrnost nepřestává? P1 3,23 Uznáváme svou závislost na Něm a děkujeme Mu za všechnu Jeho dobrotivost? Naopak, příliš často zapomínáme, že "všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sestupující od Otce světel." Jk 1,17

Jak často zdraví lidé zapomínají na podivuhodnou milost, kterou přijímají dennodenně a každý rok. Žádnu oběť chvály nepřinášejí Bohu za všechna Jeho dobrodiní. Když však přijde nemoc, vzpomenou si na Boha. Mocná touha po uzdravení je žene k horlivé modlitbě a je to správné. Bůh je naším útočištěm v nemoci i ve zdraví. Mnozí Mu však nesvěřují své záležitosti, zhoršují ještě svou slabost a nemoc přílišným trápením se nad sebou. Kdyby si přestali stěžovat a povznesli se nad sklíčenost a smutek, dřív by se uzdravili. Vděčně by měli pamatovat na to, jak dlouho se těšili z daru zdraví a kdyby jim bylo znovu dáno, neměli by zapomenout, že jsou svému Stvořiteli znovu zavázáni. Když Ježíš uzdravil deset malomocných, jen jeden se vrátil Mu poděkovat. Nejednejme jako těch devět bezmyšlenkovitých, jejichž srdce se nedotklo Boží milosrdenství.

Bůh je láska. Stará se o to, co stvořil. "Jakož se slitovává otec nad dítkami, ^{5T 316} tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí." Ž l03,13. "Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli." 1J 3,1. Jaký je to nádherný dar, že se smíme nazývat syny a dcerami Nejvyššího, dědici Božími a spoludědici Ježíše Krista. Proto zanechejte reptání a netrapte se nad tím, že život není bez zklamání a protivenství. Určil-li Bůh ve své prozíravosti pro nás zkoušky, pak vezměme kříž a vypijme hořký kalich ve vědomí, že nám jej Otcova ruka podává. Důvěřujme Mu v temnotě právě tak, jak mu důvěřujeme ve světle. Nemůžeme věřit, že vše, co nám dává, je nám prospěšné? "Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?" Ř 8,32. Jak se můžeme zdráhat, i v noci utrpení pozvednout srdce a hlas s vděčností a chválou, když pomyslíme, že svou lásku k nám dosvědčil na kříži na Golgatě?

Jaké téma k přemýšlení je Ježíšova oběť za ztracené hříšníky! "On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřen pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vložena a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno." Iz 53,5. Jak můžeme požehnání, která jsou nám poskytována správně ocenit? Mohl by Ježíš ještě víc trpět? Mohl nám získat větší požehnání? Nemělo by změknout to nejtvrdší srdce při pomyšlení, že On za nás opustil štěstí a slávu nebes a vytrpěl chudobu a hanbu, ukrutné protivenství a strašnou smrt? Kdyby nám svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním neotevřel dveře naděje, nezbývalo by nám nic než hrůza temnoty a bída zoufalství. Ve svém nynějším omilostněném a požehnaném stavu nedovedeme si vůbec představit, z jaké hlubiny jsme byli zachráněni. Nemůžeme posoudit, jak mnohem těžší by byla naše protivenství, jak mnohem větší by byla naše utrpení, kdyby nás Ježíš nebyl uchopil svýma soucitnýma rukama milosrdenství a lásky a nepozvedl.

My se smíme radovat a veselit v naději, neboť máme Přímluvce v nebeské svatyni, který nás zastupuje. Jeho zásluhou ^{5T 317} máme odpuštění a pokoj. On zemřel, aby smyl naše hříchy, oblékl nás svou spravedlností a připravil nás pro společenství v nebi, kde na věky smíme přebývat ve světle. Milí bratři a sestry, kdyby vás satan chtěl naplnit malomyslností, trudnomyslností a pochybnostmi, odolávejte jeho našeptávání. Poukažte na Ježíšovu krev, která očisťuje ode všech hříchů. Sami se nemůžete osvobodit z moci pokušitele, ale on se zachvěje a uteče, když důrazně poukážete na zásluhy drahocenné krve Ježíšovy. Nechcete vděčně přijmout Ježíšova požehnání? Nechcete přijmout kalich spasení, který vám podává a vzývat jméno Páně? Nemějte nedůvěru k Tomu, který vás povolal z temnoty do svého podivuhodného světla. Srdci soucitného Spasitele nepřidávejte ani na okamžik bolesti svou nevěrou. On pozoruje s největší účastí váš pokrok v životě víry. On vidí vaše opravdové úsilí. On pozoruje vaše zklamání a vaše navrácení, vaše naděje a vaše obavy, vaše boje a vítězství.

Budou se všechny naše náboženské zkušenosti skládat jen z proseb a přijímání? Máme vždy myslet jen na svá přání a nikdy na dobrodiní, která dostáváme? Můžeme přijímat Boží smilování a nikdy mu za ně neděkovat, nikdy ho nevelebit za to, co na nás učinil? Nemodlíme se nikterak příliš mnoho, ale jsme příliš šetrní v díkučinění. Kdyby Boží milost vzbuzovala více chvály a díků, byla by naše modlitba účinnější. Měli bychom přebytek Boží lásky a pociťovali bychom více, zač bychom Mu mohli děkovat. Kdo si naříká, že Bůh nevyslýchá jeho modlitby, ten ať změní své nynější jednání a spojí chválu se svou prosbou. Když budete uvažovat nad Jeho dobrotou a slitováním, porozumíte, že On přihlíží k vašim potřebám.

Modlete se, modlete se opravdově a bez ustání, ale nezapomínejte děkovat. Každému Božímu dítěti se sluší, aby ocenilo Ježíšův charakter. Můžete Pána oslavovat, můžete poukazovat na sílu Jeho pomáhající milosti. Jsou mnozí, kteří si neváží ani veliké Boží lásky, ani Ježíšovy božské soustrasti. ^{5T 318} Tisíce se dívají s podceňováním na neporovnatelnou milost zjevenou ve vykupitelském plánu. Všichni, kteří jsou účastníky tohoto velkého vykoupení, nejsou v tom bez chyby. Nepěstují vděčnost. Vykupitelský plán je jedním z hlavních námětů, které touží andělé prozkoumat a po celou věčnost bude pro vykoupené předmětem zkoumání a oslavování. Není tedy již nyní hoden pečlivého uvažování a studia? Neměli bychom srdcem a ústy velebit Boha za "divné skutky jeho před syny lidskými?" Ž 107,8.

Chvalte Boha v církvi jeho věřících. Když izraelitům před věky bylo hlásáno slovo Páně, zněl rozkaz: " Ať řekne všechen lid: Amen". Když truhla smlouvy byla nesena do města Davidova a zazněl žalm radosti a vítězství, pravil všechen lid: "Amen" a "Halelujah". 1Pa 16,36. Tato vroucí odpověď dokazovala, že rozuměli vyslovenému slovu a že se účastnili velebení Boha.

V našich bohoslužbách vládne ještě příliš mnoho formality. Pán by chtěl služebníky, kteří hlásají slovo v síle Jeho svatého Ducha. Tu by sbor neměl před nimi sedět v ospalé lhostejnosti, upřeně hledět do prázdna a mluvené ponechat bez odpovědi. Dojem, který tímto vzniká u nevěřících, není příznivý pro křesťanství. Tito neteční, lhostejní křesťané dle jména, netrpí nedostatkem ctižádosti ve světském zaměstnání; věci věčné hodnoty se jich ale hlouběji nedotýkají. Hlas Boží ústy Jeho poslů může být blahodárným zpěvem, ale jejich svaté výstrahy, napomínání a povzbuzování zůstávají všechny nepovšimnuty. Duch světa je ochromil. Pravdy Božího slova jsou hlásány hluchým uším a tvrdým, necitlivým srdcím. Musíme mít bdělé a činné sbory, které povzbuzují kazatele, podporují je a pomáhají jim při zachraňování duší. Kde sbor chodí ve světle, tam budou vždy radostné, srdečné ohlasy a slova plná radostného velebení.

Náš Bůh, Stvořitel nebe a země, prohlašuje: ^{5T 319} "Kdož obětuje oběť chvály, ten mne uctí..." Ž 50,23. Celé nebe jednotně oslavuje Boha. Naučme se tuto píseň andělů již nyní, aby jsme ji mohli zpívat, když se připojíme k jejich vznešeným zástupům. Říkejme se žalmistou: "Chváliti budu Hospodina dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává." Ž 146,2. "I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všichni lidé." Ž 67,4.