Milý bratře M, minulou noc měla jsem dojemný sen. Zdálo se mi, že se nacházíš na pevné lodi, jež pluje na velmi rozbouřených vodách. Chvílemi dorážely vlny až na palubu a tys byl promočený vodou. Pravil jsi: "Opustím loď, potápí se". "Ne", pravil kdosi, zdá se, že to byl kapitán. "Tato loď vepluje do přístavu. Nikdy se nepotopí". Ale tys odpověděl: "Budu spláchnut z paluby." Já nejsem ani kapitán ani kormidelník, kdo se tedy bude o mne starat? Pokusím se ^{5T 572} o své štěstí na oné lodi tam na druhé straně." Na to odpověděl kapitán: "Nepustím tě tam, neboť já vím, že ta loď se rozbije o skálu dříve, než dospěje do přístavu". Pak ty ses napřímil a řekl velmi určitě: "Tato loď zde ztroskotá, vidím to docela jasně." Kapitán se na tě podíval pronikavým pohledem a pravil rozhodně: "Nedopustím, abys přišel o život, protože chceš na onu loď. Dřevo jejích stěn je prožráno červy, ty se dáváš oklamat vnějším zjevem. Kdybys měl více odborných znalostí, pak bys dovedl rozeznat nepravé od pravého a svaté od toho, co je určeno celkovému zániku."

Procitla jsem, a právě tento sen mne donutil k tomu, abych ti napsala. Když jsem ještě prožívala hluboký dojem snu, přišel dopis, v němž je psáno, že ty jsi "ve velkém pokušení a ve zkoušce". Oč jde, bratře M? Pokouší tě opět satan? Dopustí Bůh, abys byl znovu veden na místo, na kterém jsi předtím selhal? Chceš nyní postoupit nevěře vládu nad sebou? Chceš, jako kdysi dítky Izraele, pokaždé selhat? Bůh ti pomáhej, abys odolával ďáblu a z každé zkoušky své víry vycházel posilněn!

Uvažuj, jak budeš kráčet dále. Připrav svým nohám rovné stezky. Zavři dveře nevěře a učiň Boha svou sílou. Nevíš-li, jak dále, zastav se, neučiň ani krok do temnoty. Mám o tebe velkou starost. Snad je toto poslední zkouška, kterou ti Bůh poskytuje. Neudělej ani krok na cestě do záhuby. Čekej a Bůh ti pomůže. Buď trpělivý, až se objeví jasné světlo. Jestliže se poddáš svým pocitům, ztratíš svou duši a duše má u Boha velikou cenu.

Psala jsem první díl knihy "Spor věků", a když jsem přemýšlela nad těmi důležitými tématy - stvoření a události mezi pádem satanovým a pádem Adamovým, pociťovala jsem velké vzrušení. Když píši, zdá se mi, že je Pán velmi blízko mne; jsem velmi pohnuta, když pozoruji tento spor ^{5T 573} od jeho počátku až do současnosti. Vidím jasně působení mocností tmy. Před námi je doba těžké zkoušky a satan jako anděl světla přibližuje se k lidem se svými pokušeními, tak jako pokoušel Krista na poušti. Bude citovat Písmo a nebude-li náš život ukryt s Kristem v Bohu, určitě nás omotá nevěrou.

Čas je velmi krátký a všechno, co máme učinit, musíme konat rychle. Andělé drží čtyři větry a satan využívá příležitosti u každého, kdo není úplně zakotven v pravdě. Každá duše bude zkoušena. Každá vada charakteru, která nebude přemožena s pomocí Ducha Božího, bude jistou příčinou k záhubě. Jako nikdy předtím pociťuji potřebu našeho lidu, aby byl posílen duchem pravdy, neboť satanovy úskoky opředou každou duši, která neučinila Boha svojí silou. Pán má mnoho práce, která má být vykonána; a když konáme to, co nám určil, pak uschopní naše snahy.