Kdo je Bohem povolán, aby působil slovem a učením, měl by se sám stále učit. Měl by se stále snažit, aby se stával dokonalejším a byl takto vzorem Božímu stádu a všem, s nimiž přichází do styku, mohl prokazovat dobro. Kdo nechápe důležitost pokroku a práce na sobě, neporoste v milosti a známosti Krista.

Celé nebe se zúčastňuje díla, jež se koná na zemi, aby muži a ženy byli připraveni na budoucí nesmrtelný život. Je Boží vůlí, aby lidské nástroje měly tu vysokou poctu, a působili s Ježíšem jako Jeho spolupracovníci při záchraně duší. Dle jasných výroků ^{5T 574} Božího slova je výsadou být nástrojem v tomto velikém díle, kdy po pravé straně je Ten, který je hotov pomoci v každém opravdovém úsilí po dosažení nejvyšší mravní i duchovní dokonalosti v Mistrově díle. Tak se stane všem, kteří pociťují potřebu pomoci. Musí pohlížet na Boží dílo jako na svaté a denně Bohu přinášet oběť chvály a díků za sílu milosti, která je činí schopnými, aby v životě pro Boha činili pokroky. Pracovník by měl mít vždy skromné mínění o sobě a pamatovat na to, jak mnoho příležitostí zameškal, protože nedocenil důležitost práce a chyběla mu pilnost. Nesmí se dát zmalomyslnět, nýbrž musí neustále obnovovat úsilí o vykupování času.

Lidé, které si Bůh vyvolil za své služebníky, se musí na práci připravit důkladným zkoumáním srdce a musí být v těsném spojení s Vykupitelem světa. Když v získávání duší nemají úspěch, je to proto, poněvadž nežijí v souladu s Bohem. Všeobecně u velkého počtu těch, kteří kážou slovo, panuje příliš mnoho jimi zaviněné nevědomosti. Nejsou schopni pro toto dílo, protože jim chybí důkladná znalost Písma. Nepoznávají důležitost přítomné pravdy, proto pravda není pro ně živou skutečností. Kdyby se pokořili před Bohem a v pokoře srdce žili dle Písma, pak by měli jasnou představu o Vzoru, jejž mají následovat; oni však neudrží svůj zrak upřený na Vůdce a Dokonavatele své víry.

Nikdo nemusí ustoupit satanovým pokušením a tím ranit své svědomí a zarmoutit Ducha svatého. Ve slově Božím byla zapsána všechna opatření, aby všem, kteří zápasí o vítězství, byla zajištěna božská pomoc. Kdo má před očima Ježíše, bude proměněn v Jeho obraz. Všichni, v jejichž srdcích vírou přebývá Kristus, ^{5T 575} přivádějí své práci sílu, která jim propůjčuje úspěch. Budou ve své práci stále zdatnějšími a Boží požehnání, které se projevuje v úspěchu díla dokazuje, že jsou skutečně Kristovými spolupracovníky. Ale i když někdo v duchovním životě dostal se dál, nikdy nedospěje tak daleko, aby již nepotřeboval pečlivě zkoumat Písmo, neboť v něm nacházíme důkazy pro svou víru. Všechny body učení, i když byly přijaty jako pravda, musí být zkoušeny zákonem i svědectvím; neostojí-li v této zkoušce, pak v "nich není světlo".

Velký vykupitelský plán, jak byl v závěrečném díle zjeven pro tyto poslední dny, musí být důkladně zkoumán. Události spojené s nebeskou svatyní musí na ducha a mysl všech působit takovým dojmem, že lidé jsou s to je také jiným vysvětlit. Všichni potřebují lepší pochopení smírčího díla, jež se koná v nebeské svatyni. Ti, kteří tuto vznešenou pravdu poznají, pochopí a půjdou za ní, budou spolupracovat s Kristem na přípravě lidu, aby obstál ve velikém Božím dni. A jejich úsilí přinese úspěch. Studiem, uvažováním a modlitbou, se Boží lid povznese nad všední a pozemské myšlenky a city a bude uveden do souladu s Kristem a Jeho velkým dílem očisťování nebeské svatyně od hříchů lidu. Ve víře půjdou s Ním do svatyně a Boží ctitelé na zemi budou pečlivě zkoumat svůj život a svůj charakter srovnávat s velkým měřítkem spravedlnosti. Uvidí své vlastní chyby a shledají, že potřebují pomoc Ducha svatého, jestliže chtějí dosáhnout schopnosti pro veliké a slavnostní dílo této doby, jenž je přeneseno na Boží posly.

Kristus praví: "Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krev, nemáte života v sobě. Kdož jí mé tělo ^{5T 576} a pije mou krev, má život věčný a já jej vzkřísím v nejposlednější den. Nebo tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Jakož mne poslal ten živý Otec a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne." J 6,53-57 Jak mnozí z těch, kteří slouží slovem a učením, jedí Kristovo tělo a pijí jeho krev? Jak mnozí mohou chápat toto tajemství? Spasitel sám vysvětluje to takto: "Duch jest, kterýž obživuje, tělo nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou." J 6,63 Slovo Boží musí být pojato v živém charakteru těch, kteří v ně věří. Jen ta víra je skutečně živá, která pravdu tak přijímá a přivlastní si ji, až je součástí naší povahy a určující silou našeho života a jednání. Ježíš je nazýván Slovem Božím. On přijal zákon svého Otce, ve svém životě uplatňoval zásady zákona, zjevoval ducha zákona a ukázal jeho blahodárný účinek na srdce. Jan praví: "A Slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy." J 1,14 Kristovi následovníci musí být spoluúčastníky Jeho zkušenosti. Musí Boží slovo přijmout do sebe. Kristovou mocí být proměněni v jeho obraz a vyzařovat božské ctnosti. Musí jíst tělo Syna Božího a píti jeho krev nebo není v nich žádného života. Duch a způsob Kristova života musí se stát duchem a způsobem života jeho učedníků.

Smíme pravdu nejen kázat, musíme ji také uvést v život. Abychom mohli vykonávat Boží dílo, musí Kristus v nás přebývat a my v něm. Každý musí učinit své vlastní zkušenosti a osobně se snažit o to, aby získal duše. Bůh od každého svého služebníka žádá, aby vynaložil všechny své síly a vytrvalým úsilím se vychoval k tomu, aby vykonával tuto práci bohulibým způsobem. Bůh očekává, aby každý přijal Kristovu milost a byl jasným zářivým světlem ve světě. Když Boží spolupracovníci ^{5T 577} důkladně vzdělají všechny své schopnosti, pak mohou rozvážně a ve vší moudrosti pracovat a Bůh jistě odmění jejich námahu o povznesení, zušlechtění a záchranu bližních. Všichni pracovníci musí ukázat jemnocit a své schopnosti podřídit vlivu Ducha Božího, který je ovládne. Musí si dát za úkol, že budou zkoumat Boží slovo a poslouchat Boží hlas, jenž k nim promlouvá z Jeho živých slov v napomenutích, poučeních a povzbuzeních. Potom je bude Jeho Duch posilňovat, aby jako Boží pracovníci rostli v duchovní zkušenosti. Budou krok za krokem vedeni výš a jejich radost bude dokonalá.

Dokud vykonávají práci, kterou jim Bůh uložil, nemají čas a sklon, aby sami sebe oslavovali, nemají ani čas k reptání a naříkání, protože jejich myšlenky se obírají ne pozemskými, nýbrž nebeskými věcmi. Věnují se Mistrovu dílu tělem, duší a duchem. Nepracují sobecky, nýbrž zapírají se pro Ježíše. Berou na sebe Jeho kříž, neboť jsou vpravdě Jeho učedníky. Den za dnem ze vzácných pravd slova Božího získávají potravu a budou takto posíleni pro své povinnosti a obrněni proti nesnázím. Takovým způsobem se stanou silnými, dobře vyvinutými muži a ženami v Kristu. Tehdy budou pravými syny a dcerami nebeského Krále. Velikost pravdy, kterou milují a kterou se zaměstnávají, rozvíjí jejich rozum, posiluje jejich úsudek a zušlechťuje jejich charakter. Nejsou nováčky ve velkém díle zachraňování duší, neboť oni vykonávají svou práci s moudrostí, kterou jim Bůh dal. Nejsou také žádnými trpaslíky v duchovním životě, nýbrž vyrůstají v Kristu, své živé hlavě, v plné zralé muže a ženy v Kristu Ježíši. Spory s nepřáteli pravdy posilují jejich naděje a dobývají vzácných vítězství, protože vzývají na pomoc velkého Pomocníka, který pokorného modlitebníka nikdy nezklame. Když jejich námaha má úspěch, dávají všechnu čest Bohu. ^{5T 578} Nebe se k nim velmi přiblíží v sympatiích i spolupráci. Budou opravdu divadlem světu, andělům a lidem. Jejich povahy nesou znamení čistoty srdce a života, pevnosti úmyslu, stálosti a užitečnosti v Boží věci. Oni jsou Boží šlechtou.

V náboženském životě každého, kdo nakonec vybojuje vítězství, budou strašné potíže a zkoušky, ale protože on zná Písmo, připomene si povzbuzující Boží zaslíbení, jež jeho srdce vzpruží a posílí jeho víru v sílu Všemohoucího. On čte: "Protož nezamítejte smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu." Žd 10,35 "Aby zkušení víry vaší, mnohem dražší nežli zlato, kteréž hyne, avšak se v ohni zkušuje, nalezeno bylo vám k chvále a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista. Kteréhož neviděvše, milujete; kteréhož nyní nevidouce, avšak v něho věříce, veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou." 1Pt 1,7-8. Zkouška víry je vzácnější nežli zlato. Všichni by měli pochopit, že ona je potřebnou součástí výchovy v Kristově škole, zásadní disciplínou pro zušlechtění a očištění od strusky světskosti. Oni musejí statečně snášet výsměchy a útoky nepřátel a přemoci všechny překážky, jež jim satan klade do cesty vedoucí vzhůru. Satan se bude pokoušet svést je k zanedbávání modlitby a odejmout jim chuť ke studiu Písma. Bude vrhat svůj nenávistný stín na jejich cestu, aby Krista a nebeské půvaby ukryl jejich pohledu.

Nikdo by neměl kráčet svou cestou s úzkostí a roztřesený za neustálého pochybování a naříkání. Všichni by měli spíše pohlížet k Bohu, poznávat Jeho dobrotu a radovat se z Jeho lásky. Seberte všechny své síly, abyste pohlédli vzhůru k nebi a nikoliv dolů na své potíže. Pak nikdy na své cestě nezeslábnete. Brzy uvidíte za mraky Ježíše, jak napřahuje svou ruku, aby vám pomohl a vše, co musíte vykonat je, že mu v prosté důvěře podáte svou ruku a dáte se jím vést. Máte-li vírou v Ježíše důvěru, budete plní naděje. Vyzařující světlo z kříže na ^{5T 579} Golgatě vám pak dá také poznat, jakou cenu má jedna duše v Božích očích. Poznáte-li tuto cenu, pak se budete snažit toto světlo podávat dále světu. Věhlasná pověst mezi lidmi, je jako písmena napsaná do písku, ale bezúhonný charakter přetrvá celou věčnost. Bůh vám dává porozumění a zdravý úsudek, abyste mohli pochopit Jeho zaslíbení a Ježíš je připraven, aby vám pomohl rozvinout silný a vyrovnaný charakter. Kdo takový charakter má, nemusí pozbývat odvahy, jestliže nemá úspěch ve světských záležitostech. On je "světlo světa". Z něho vyzařující světlo nemůže satan zničit nebo představit jako neúčinné.

Bůh má pro každého práci. Není Božím úmyslem, aby se lidé ve svém boji o věčný život opírali o soucit a chválu svých bližních, naopak, oni mají vyjít "k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce" (Žd 13,13), aby bojovali dobrý boj víry a v každé nesnází obstáli v moci Boží. Vzácným darem svého Syna nám Bůh otevřel všechny poklady nebes. Dokonalostí svého charakteru je Ježíš s to nás pozvednout, zušlechtit a učinit nás užitečné pro tento pozemský život i pro život v nebi. Přišel na naši zemi a žil tak, jak to požaduje od svých následovníků. Byl to život sebezapírání a neustálého sebeobětování. Dokud trpíme sobectví a pohodlí, povolujeme svým sklonům a se vší vážností neusilujeme spolupůsobit s Bohem v nádherném díle povznášení, zušlechťování a očišťování, abychom se stali syny a dcerami Božími, tehdy neplníme jeho požadavky; budeme mít v tomto životě nepřetržité ztráty a nakonec pozbudeme budoucí věčný život. Bůh vás vybízí, abyste se chopili práce ne s podceňováním sebe a se znechucením, nýbrž s nejsilnější vírou a nadějí, radostně představovali Krista světu. Ježíšovým náboženstvím je radost, pokoj a štěstí. Když zkoumáme v Písmě a vidíme nekonečnou lásku Otcovu v tom, že se láskyplně sklonil a daroval světu Ježíše, ^{5T 580} aby všichni, kteří v něho věří, měli věčný život, pak bychom měli použít všech svých sil, abychom Ho za jeho nevýslovnou lásku k lidským synům chválili, velebili a ctili.