Pán povolal svůj Izraelský lid a oddělil ho od světa, aby mu svěřil svatý odkaz. Učinil jej strážcem svého zákona a Jeho úmyslem bylo, aby prostřednictvím tohoto národa bylo zachováno lidstvu poznání Boha. Skrze ně mělo nebeské světlo ozářit temná místa země, jejich hlas měl volat všechny národy, aby zanechaly svou modloslužbu a sloužily ^{5T 455} pravému a živému Bohu. Kdyby zůstali věrni tomuto odkazu, zaujali by na světě silné postavení. Bůh by byl jejich záštitou, vyvýšil by je nad ostatní národy. Poznání Jeho pravdy by bylo jimi zjevováno a Bůh by je svým moudrým a svatým vedením udržoval jako příklad převahy své vlády nad každou formou modloslužby.

Ale oni nedodrželi smlouvu s Bohem. Následovali modloslužbu jiných národů. Místo aby oslavili jméno Stvořitele na zemi, svým způsobem života způsobili, že pohané Jím opovrhovali. Boží úmysl však přece musel být uskutečněn. Známost jeho vůle se měla šířit na zemi. Bůh přivedl ruku utlačovatele na svůj lid, rozptýlil jej jako zajatce mezi národy. Mnozí z nich v soužení litovali svých přestupků a hledali Pána. Rozptýleni v zemích pohanů, šířili poznání o pravém Bohu. Zásady Božího zákona se dostaly do protikladu s mravy a zvyky národů. Modloslužebníci se snažili vyhladit pravou víru. Ve své prozíravosti Pán přivedl své služebníky, Daniele, Ezdráše a Nehemiáše před knížata a krále, aby těmto modloslužebníkům dal příležitost poznat pravdu. Dílo, jež Bůh chtěl nechat konat svůj lid ve vlastní zemi za příznivých poměrů, svou nevěrností zanedbali. Nyní je museli vykonávat v zajetí s velikými obtížemi a těžkostmi.

Jako před věky Bůh povolal národ Izraelský, tak v naší době Bůh povolal církev, aby byla světlem na zemi. Poselství prvního, druhého a třetího anděla jsou tím mocným mečem pravdy, kterým oddělil svou církev od ostatních církví a od světa, aby ji uvedl do svatého společenství se sebou. Učinil ji strážcem svého zákona a svěřil ji velké pravdy proroctví pro tuto dobu. Jako před věky svěřil svaté Boží výroky lidu Izraele, tak jsou tato poselství vydána církvi jako svatý odkaz, aby je zvěstovala světu. Tři andělé ze zjevení 14. kap. ^{5T 456} představují lidi, kteří přijímají Boží poselství a jako Jeho poslové vycházejí, aby nesli varovný hlas po širé zemi. Kristus praví těm, kteří ho následují: "Vy jste světlo světa." Mt 5,14 Ke každé duši, která přijímá Krista, volá kříž z Golgaty: "Považ, jakou cenu má duše.“ „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření." Mk 16,15 Nic nesmí tomuto dílu překážet. Je tím nejdůležitějším dílem této doby, protože sahá až na věčnost. Láska, kterou Ježíš dal člověku na kříži, pohne každým, kdo Jej následuje.

Jen velmi málo z těch, kterým se dostalo poznání, konají dílo svěřené jejich rukám. Je jen málo mužů neochvějné věrnosti, kteří neusilují o klid a pohodlí pozemského života. Kráčejí po každé jim se otevírající cestě, aby dali svítit světlu pravdy a sjednali platnost svatému Božímu zákonu. Ve světě panující hříchy nacházejí přístup do sborů a do srdcí těch, kteří si činí nárok být zvláštním lidem Božím. Mnozí obdrželi světlo pravdy a přesto působí takovým vlivem, který rozptyluje obavy světských lidí a křesťanů podle jména. I mezi těmi, kteří dle svého vyznání čekají na Pána, jsou lidé, kteří milují svět. Dychtí po bohatství a úctě. Tyto lidi mínil Kristus, když prohlásil, že Boží den přijde jako osidlo na obyvatele země. Iz 24,17 Tento svět je jejich domovem. Jejich touhou je shromažďovat pozemské poklady. Postavili nákladné příbytky a vybavili je všemi vymoženostmi, odívají se k zábavám a otročí své chuti. Věci tohoto světa jsou jejich modlami a stojí mezi duší a Kristem, zatímco o hrozné a vážné skutečnosti, se kterou my máme co činit, mají jen nejasné a mlhavé představy. Tatáž neposlušnost a totéž selhání jako kdysi v církvi Staré smlouvy je v daleko větší míře charakteristické pro lid, jemuž bylo dáno veliké světlo posledního varovného poselství. Promarníme stejně jak oni své příležitosti a přednosti, až Bůh nechá na nás přijít ^{5T 457} útisk a pronásledování? Má být práce, která mohla být vykonána ve dnech pokoje a za poměrně příznivých okolností, vykonána až v době temna, pod tlakem zkoušek a pronásledování?

Církev je odpovědna za míru viny. Proč ti, kteří mají poznání, nesnaží se vážně toto poznání šířit dále? Vidí, jak blízko je konec. Vidí, jak široké masy lidí denně přestupují Boží příkazy, oni také vědí, že za tohoto stavu nemohou být tyto duše zachráněny. Přesto jim více záleží na jejich povolání, hospodářství, domech, obchodě, oděvu a na jejich stravě, než na duších mužů a žen, se kterými se setkají u soudu. Ti lidé, kteří tvrdí, že jsou poslušní pravdě, jsou pohrouženi ve spánku. Nemohli by být takoví klidní, kdyby nespali. V jejich srdcích umírá láska k pravdě. Jejich příklad nepřesvědčí svět o tom, že mají lepší pravdu, než jakýkoli jiný národ na zemi. Právě tehdy, kdy by měli být silní a denně mít živou zkušenost s Bohem, jsou slabí a váhají, spoléhají na pomoc kazatele, zatímco by svým myšlením a svým citem, slovem i perem, svým časem i svými penězi měli sloužit jiným.

Milí bratři a sestry, mnozí z vás se omlouvají a vymlouvají, že nejsou schopni pracovat s druhými. Ale stvořil vás Bůh tak nezpůsobilými? Nevyvolali jste tuto neschopnost svou vlastní nečinností a svým vlastním rozhodnutím neučinili jste ji trvalým stavem? Nepropůjčil vám Bůh aspoň jednu schopnost, ne pro vaše vlastní pohodlí a uspokojení, ale pro Něho? Jste si vědomi závazku, který spočívá na vás, jakožto na vyvolených služebnících, abyste dokázali s tímto vám svěřeným kapitálem moudře a obratně hospodařit? Nezameškali jste příležitost, abyste rozmnožili své schopnosti k tomuto účelu? Je také pravda, že mnozí nechápou svou odpovědnost před Bohem. Láska, soudnost, paměť, prozíravost, takt, energičnost a každá jiná schopnost sloužily vlastnímu prospěchu. Ve službě zlu jste vyvinuli více moudrosti, než pro Boží dílo. Tím, že jste se horlivě zaměstnávali světskou činností a zanedbali Boží dílo, ^{5T 458} máte zkažené, oslabené, ba dokonce otupené schopnosti.

A přesto ještě chlácholíte své svědomí a říkáte, že nemůžete odvrátit minulost a získat zdatnost, sílu a obratnost, které byste mohli mít, kdybyste své schopnosti použili tak, jak to Bůh požadoval. Ale pamatujte na to, že Bůh vás požene k odpovědnosti za práci, kterou jste vykonali nedbale, nebo kvůli vaší nevěrnosti nevykonali vůbec. Čím více budete cvičit své schopnosti pro Pána, tím více se stanete výkonnějšími a dovednějšími. Čím těsněji se spojíte se Zdrojem světla a síly, tím více světla bude zářit na vás a tím více síly budete moci použít pro Boha. Jste odpovědni za všechny vám propůjčené schopnosti, které jste kvůli lásce ke světu nepěstovali. Když jste se stali Ježíšovými následovníky, slíbili jste, že budete sloužit Jemu a jen Jemu. On vám zaslíbil, že bude s vámi a bude vám žehnat, posilovat vás svým světlem, že vám propůjčí svůj pokoj a obdaří vás radostí ve svém díle. Jestliže jste tato požehnání nezakusili, buďte jisti, že je to následek vašeho vlastního jednání.

Mnozí lidé, aby nemohli být povoláni do války, si způsobili nemoc, jiní zase se zmrzačili a takto stali se neschopnými služby. To je názorný příklad, z něhož můžeme vidět, jak to mnozí dělají s Boží věcí. Nechali zakrnět své tělesné i duchovní síly a nyní jsou neschopní pro tak naléhavě potřebnou práci.

Dejme tomu, že byste dostali do rukou určitou částku peněz k tomu, neb onomu upotřebení, zahodili byste ji a prohlásili, že již nejste odpovědni za její použití. Domníváte se, že takovým způsobem byste si mohli ušetřit starosti? A přece si takto počínáte s dary, které vám Bůh dal. Kdo se pod záminkou neschopnosti vyhýbá práci pro druhé, zatímco je docela zabrán do světských věcí, ten tupí Boha. Masy lidí jdou do záhuby, naproti tomu ti, kteří dostali světlo pravdy, jsou jen hrstkou v boji proti celému vojsku ^{5T 459} zlého. A přece používají svých sil pro všechny myslitelné zájmy, jen ne tak, jak se učíme, aby zachránili duše od smrti. Je to pak div, že je církev slabá a bezmocná, a že Bůh může jen málo učinit pro svůj lid, který Ho vyznává? Stojí tam, kde On nemůže na něj a skrze něj působit. Máte odvahu nadále ponechávat Jeho požadavky bez povšimnutí? Chcete si ještě déle pohrávat s nejsvětějším odkazem nebes? Chcete říci s Kainem: "Zdaliž jsem já strážným bratra svého?" Gn 4,9

Pamatujte, že vaše odpovědnost bude hodnocena ne podle vašich nynějších možností a schopností, nýbrž podle původně vám Bohem propůjčených sil a dle možnosti je zdokonalit. Otázka, kterou by si měl každý sám položit, nesmí znít, je-li nyní pro práci na Boží věci neschopen nebo nevycvičen, ale jak a proč se ocitl v tomto stavu a jak tomu lze odpomoci. Bůh nás nadpřirozenou cestou nevybaví vlastnostmi, které nemáme, ale když použijeme každé schopnosti, kterou máme, bude v nás působit a tyto schopnosti podporovat a posilovat. V nás dřímající a odedávna ochromené síly probudí a oživí.

Dokud žijeme na světě, musíme se zabývat také světskými věcmi. Bude vždy nutné vyřizovat pozemské a čistě časné záležitosti. Nesmíme se však výlučně do nich zabrat. Apoštol Pavel nám dal bezpečné pravidlo: "V pracích neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce." Ř 12,11 Také každodenní povinnosti se musí věrně plnit, "z té duše čiňte", praví apoštol, "jako Pánu". Kl 3,23 Ať je naše práce jakákoliv, práce doma nebo na poli, nebo duchovní činnost, budeme ji konat ke cti Boží, když Kristus je nám ve všem tím prvním, posledním a nejlepším. Kromě těchto světských povinností je každému Kristovu následovníku stanovena zvláštní úloha k výstavbě Jeho království. Tato úloha vyžaduje osobní úsilí o záchranu lidí. Tuto povinnost máme nejen jednou v týdnu plnit na místě pobožnosti, nýbrž v každé době a na každém místě. ^{5T 460}

Každý, kdo se připojí k církvi, slavnostně slibuje, že bude působit ku blahu církve a že této práci dá přednost před všemi světskými plány. Jeho úlohou je pěstovat živé společenství s Bohem, srdcem a duší se podílet na velikém vykupitelském plánu a svým způsobem života a povahou představovat převahu Božích přikázání nad návyky a řádem tohoto světa. Každá duše, která přijala Krista, se zavazuje, že bude konat vše, co je v jejich silách, aby jako duchovní pracovník byla ve službě Kristově účinná, horlivá a práceschopná. Kristus očekává od každého z nás, že splníme svou povinnost; ať toto je heslem v řadách Jeho následovníků.

Nemáme čekat, až budeme vyzváni k tomu, abychom udělili světlo, nebo až budeme naléhavě požádáni o radu a poučení. Kdo přijímá paprsky Slunce spravedlnosti, má svůj lesk vyzařovat pro každého ve svém okolí. Jeho náboženství má působit kladným a přesvědčivým vlivem. Jeho vroucí modlitby mají být tak naplněny Duchem svatým, že pohnou a přemohou duši. Ježíš praví: "Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích." Mt 5,16 Pro světského člověka by bylo lepší, kdyby se nikdy nesetkal s učitelem náboženství, než aby se ocitl pod vlivem takového, který sám nezakouší Boží sílu. Jaké nadšení by nás naplňovalo, jak velmi bychom pracovali, jak štědří a nesobečtí bychom byli, kdybychom si Krista vzali za vzor a Jeho život za směrnici! Jak neúnavně bychom pracovali, jaké vážné prosby o sílu a moudrost vystupovaly by pak k Bohu! Jak jinak by to vypadalo v srdcích, v rodinách, ve sborech a i ve světě, kdyby všechny vyznávající Boží děti považovaly Bohem uloženou službu za hlavní úkol svého života a s nezištnou oddaností pomáhaly!

Bdělost a věrnost byly v každé době očekávány od Kristových následovníků. Nyní, když stojíme těsně u prahu věčnosti, kdy je nám dáno jasné chápání pravdy a je přeneseno na nás tak důležité dílo, musíme svou píli zdvojnásobit. Každý musí ^{5T 461} spolupracovat až po nejkrajnější hranici svých možností. Bratře, ty ohrožuješ svou vlastní blaženost, jestliže se nyní zdržuješ. Bůh tě požene k zodpovědnosti, jestliže Jím na tě vloženou úlohu nesplníš. Znáš pravdu? Pak ji podávej dále jiným.

Co mohu říci více, abych probudila naše sbory? Co mohu říci těm, kteří měli hlavní podíl na šíření posledního poselství? "Pán přichází" - to máme dokazovat nejen svými rty, nýbrž svým životem a povahou. Ale jak mnozí z těch, kterým dal Bůh světlo a poznání, vliv a peněžní prostředky, jsou lidmi, kteří nemilují pravdu a neuvádějí ji v život. Oni tak hluboko vyprázdnili opojnou číši sobectví a světské lásky, že jsou opojeni starostmi tohoto života. Milí bratři, jestliže zůstanete jako dosud tak zahálčiví, tak světští a sobečtí, Bůh jistě přejde kolem vás a povolá jiné, kteří méně pomýšleli na sebe a na světskou čest a kteří se nezdráhají podobně jako jejich Mistr vyjít ze stanů a nést jeho pohanění. (Žd 13,13) Dílo bude dáno těm, kteří si je vysoko cení a jsou ochotní je konat, kteří vplétají jeho zásady do každodenního života. Bůh si vyvolí pokorné muže, kteří raději oslavují Jeho jméno a podporují Jeho dílo, než aby hledali čest a uznání pro sebe. On vzbudí muže, kteří nemají tak obsáhlé světské vědomosti, ale jsou s Ním spojeni a hledají radu a sílu shůry.

Někteří naši vedoucí mužové mají sklony k pěstování ducha, jakého projevil apoštol Jan, když pravil: "Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí." Mk 9,38 Organizace a disciplína jsou důležité, ale nyní jsme ve velkém nebezpečí, že ztratíme prostotu evangelia. Potřebujeme se méně vázat na vnější formy, ale dát daleko více síly pravé zbožnosti. Pokud jeho život a jeho charakter jsou vzorné, nechejme každého, kdo chce pracovat, ať dle svých schopností pracuje. I když někdo nepoužívá přesně vašeho pracovního způsobu, neměli byste ho ani jedním slovem ^{5T 462} odsuzovat, nebo zbavovat odvahy. Když farizeové vyzvali Ježíše, aby umlčel děti, které pěly k Jeho chvále, Vykupitel pravil: "Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati." Lk 19,40 Předpověď musí být naplněna. Také za našich dnů se musí konat dílo. Práce se rozděluje na různé úseky, ať každý pracuje tam, kde to nejlépe umí. Muž jen s jednou hřivnou ji nemá zakopat do země. Každému člověku byla Bohem přidělena úloha odpovídající jeho duchovním silám. Komu byly propůjčeny hojnější schopnosti, ten ať se nepokouší umlčet jiné s menší zkušeností a nepatrnějšími schopnostmi. Někdo jen s jednou hřivnou může získat lidi, které nemohli získat jiní se dvěma nebo pěti hřivnami. Velké a malé nádoby jsou stejně určeny, aby žíznícím duším dávaly vodu života. Kdo káže slovo, nemá položit ruku na nejprostšího pracovníka a říci: "Ty musíš konat právě tuto práci, anebo vůbec nesmíš spolupracovat." Ruce pryč, bratři. Nechte každého pracovat jeho vlastním způsobem, v jeho vlastní výzbroji. Nechte každého konat to, co svým prostým způsobem dovede vykonat. V tom posilujte jeho ruce. V těchto dnech nesmí panovat farizejství. Nechte Boha působit, skrze koho chce. Poselství musí jít vpřed.

Každý má svou věrnost Bohu dokazovat moudrým používáním jemu svěřeného kapitálu, netoliko v peněžním ohledu, nýbrž každým nadáním, jež slouží ke stavbě Jeho království. Satan použije všemožnou vynalézavost, aby zahnal pravdu od duší opředených bludem, avšak hlas pozvání a výstrahy je musí dostihnout. Kde nyní jen někteří slouží této úloze, měly by tisíce dávat najevo tutéž oddanost jako oni. Nikdy nebylo Božím úmyslem, aby se někteří členové církve vyhýbali práci v Jeho díle. "Jdi a pracuj na mé vinici", zní příkaz Mistrův pro každého jeho následovníka. Dokud jsou na světě neobrácené duše, máme s největší opravdovostí účinně, horlivě a rozhodně usilovat o jejich záchranu. Kdo obdržel světlo poznání, má je sdílet s těmi, kteří je nemají. Nechopí-li se každý jednotlivý člen církve této práce, jeví se v tom nedostatek živého společenství s Bohem. ^{5T 463} Jejich jména jsou pak zaznamenána jako jména lenivých služebníků. Nemůžete poznat, z jakého důvodu není čilejší duchovní život v našich sborech? Jen proto, že nejste Kristovými spolupracovníky.

Bůh dal každému jeho dílo. Služme všichni Bohu, pak nás bude učit, jak máme pracovat a pro kterou práci jsme nejschopnější. Nikdo však nemá začít tím, že samostatně šíří nové názory. Každý spolupracovník má dbát na soulad s pravdou i s bratřími. V duchu spolupráce má každý ochotně přijímat rady. Ale nikdo nemá mít pocit, že se musí na každém kroku teprve otázat některého z vedoucích bratří, zda smí to neb ono učinit. Hledejte vedení ne u lidí, nýbrž u Boha Izraele.

Dílo, jež církev nevykonala v době pokoje a blahobytu, bude muset vykonat ve strašné zkoušce za nejnepříznivějších poměrů, které nejvíce zbavují odvahy. Přizpůsobení se světu utlumilo a zadrželo varovné poselství. Potom bude poselství rozšířeno za nejzuřivějšího odporu nepřátel víry. V té době se třída povrchních, kteří se nedají poučit a jejichž vlivem se postup díla neustále zpomaloval, zřekne víry a postaví se na stranu zapřisáhlých nepřátel Kristových, k nimž odedávna vnitřně náležela. Tito odpadlíci budou pak v nejrozhořčenějším nepřátelství činit vše, co je v jejich moci, aby své dřívější bratry utiskovali, pomlouvali a vyvolávali proti nim rozhořčení. Tento den je bezprostředně před námi. Členové církve budou jednotlivě podrobeni zkoušce. Octnou se v takových poměrech, které je donutí, aby vydávali svědectví o pravdě. Mnozí budou mluvit před shromážděním rady nebo před soudními dvory, snad odkázáni jen sami na sebe. Pokud si opomenuli zajistit zkušenost, která by jim mohla pomoci v této tísni, nyní jsou vnitřně trápeni výčitkami svědomí, protože promarnili a zameškali příznivou příležitost.

Milí bratři a sestry, prosím vás, uvažujte o tom. Každý z vás musí něco učinit. Vaše nevěrnost a liknavost jsou zaznamenány jako dluh v nebeských knihách. Své síly a schopnosti jste nechali zeslábnout a zakrnět. Chybí vám zkušenosti a ^{5T 464} výkonnost, které byste mohli mít. Ale dříve, než bude navždy pozdě, prosím vás: Procitněte! Neotálejte déle! Den je téměř u konce. Večerní slunce chce právě před vašima očima navždy zapadnout. Přesto můžete nalézt odpuštění, dokud Kristova krev za vás prosí. Vynaložte všechny síly duše a využijte těch málo zbývajících hodin k vážné práci pro Boha a své bližní.

Mé srdce je nanejvýš pohnuto. Slova nestačí vyjádřit mé pocity, když prosím za hynoucí duše. Mám prosit marně? Jako posel na místě Kristově, chtěla bych vás povzbudit k tomu, abyste pracovali jako nikdy předtím. Svou povinnost nemůžete svalit na jiné. Vaši práci nemůže vykonat nikdo jiný. Zadržíte-li své světlo, musí někdo vaší nedbalostí zůstat ve tmě.

Věčnost leží před námi. Opona bude brzy odstraněna. Co učiníme a jaké jsou naše pocity z toho, že stojíme na tak významném a odpovědném místě a přece tolik vyhledáváme své pohodlí, zatímco duše kolem nás hynou? Otupěla tak vaše srdce? Nedovedeme pochopit, že máme pracovat pro záchranu jiných? Bratři, patříte k těm, kteří mají oči a přece nevidí, kteří mají uši a přece neslyší? Marně vám Bůh daroval poznání své vůle a marně vás stále a stále varoval? Věříte výkladům věčné pravdy o tom, co brzy postihne zemi? Věříte, že Boží soudy se vznášejí nad lidstvem? Můžete přesto zůstat tak bezstarostnými a tak chtivými zábavy?

Pro Boží lid není nyní čas, aby si shromaždoval poklady na tomto světě a srdcem na nich lpěl. Není daleko doba, kdy jako kdysi učedníci budeme donuceni hledat útočiště na pustých a osamělých místech. Jako pro křesťany v Judstvu, bylo obležení Jeruzaléma římským vojskem signálem k útěku, tak pro nás bude výstrahou, když si USA přisvojí moc zákonitě vynucovat svěcení papežské soboty. Pak bude čas, abychom opustili velká města ^{5T 465} a byli připraveni opustit také menší města, abychom v ústraní a odloučenosti hor hledali domov. Také již dnes bychom neměli hledat nákladné byty, ale připravovat se na lepší, nebeskou vlast. Místo toho, abychom vydávali peněžní prostředky na ukojení vlastního já, měli bychom uvažovat, jak je hospodárně upotřebit. Každý dar, propůjčený nám Bohem, máme použít k Jeho cti, když sdělujeme světu varovné poselství. Bůh má ve městech práci pro své spolupracovníky. Naše, již založené misijní stanice se musí podporovat a nové zakládat. To vyžaduje nemalé peněžní prostředky, aby dílo úspěšně postupovalo. Musíme stavět modlitebny, abychom mohli pozvat lidi, aby slyšeli přítomnou pravdu. Právě proto nám Bůh svěřil kapitál, jako svým šafářům. Neukládejte své jmění do světských podniků, tím by se překáželo dílu. Ukládejte své peníze tam, kde je můžete upotřebit pro Boží věc. Posílejte před sebou své poklady do nebe.

Každý člen církve má sebe a všechno své jmění položit na Boží oltář. Více než kdy jindy, platí dnes Vykupitelovo napomenutí: "Prodávejte statky své a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteréž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůže, aniž mol kazí. Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše." Lk 12,33.34 Kdo ukládá své peněžní prostředky do velkolepých domů, usedlostí nebo světských podniků, říká svým počínáním: "Bůh je nemůže dostat, potřebuji je pro sebe." Ten svou jedinou hřivnu zavázal do šátku a ukryl ji v zemi. Kdo takto jedná, má důvod k tomu, aby se měl na pozoru. Milí bratři, Bůh vám nesvěřil peněžní prostředky, aby nečinně ležely, anebo abyste je žárlivě utajovali nebo skrývali, nýbrž abyste je upotřebili na podporu Jeho díla, na záchranu duší od zkázy. Teď není čas na to, aby se peníze Páně ukládaly do vašich nákladných domů a velkolepých podniků, zatímco dílo trpí nedostatkem a je odkázáno na sbírky, protože Jeho pokladnice je zaplněna jen napolo. Pán není s těmi, kteří tak jednají. Pamatujte na to, že se rychle přibližuje den, kdy zazní: "Vydej počet z vladařství svého." Lk 16,2 Což pak nemůžete rozeznat znamení doby? ^{5T 466}

Každý den, který uplyne, přibližuje nás tomu poslednímu dni. Jsme o rok blíže soudu a věčnosti než na počátku roku 1844 (psáno 1885). Přicházíme také blíž k Bohu? Jsme bdělí na modlitbách? Další rok nám daného času k práci se svinul do věčnosti. Každý den přicházíme do styku s muži a ženami, kteří jdou vstříc soudu. Každý den může znamenat pro mnohou duši rozhodný řez. Mnohý může být postižen rozhodnutím, jež určuje jeho věčný osud. Jakým vlivem jsme působili na naše spolupracovníky? Jaká úsilí jsme podnikli, abychom je přivedli ke Kristu?

Je to něco vážného zemřít, ale daleko vážnější je žít. Každá myšlenka, každé slovo a každý skutek našeho života se opět s námi setká. Co učiníme ze sebe v době přípravy, tím musíme zůstat po celou věčnost. Smrt znamená rozklad těla, ale ona nemění náš charakter. Opětný Kristův příchod nezmění naši povahu; on ji pouze navěky upevní, bez žádné změny.

Ještě jednou vyzýváme členy církve, aby byli křesťany a stali se podobnými Kristu. Ježíš pracoval, ale ne pro sebe, nýbrž pro jiné. Jeho práce přinášela ztraceným požehnání a záchranu. Jste-li křesťany, budete následovat Jeho příkladu. On položil základ a spolu s Ním máme stavbu postavit. Jaký materiál však přinášíme na ten základ ? "Jednoho každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to ukáže; nebo v ohni zjeví se a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje." 1K 3,13 Když věnujete všechny své dary a schopnosti věcem tohoto světa, vaše životní dílo bude přirovnáno k dřevu, senu a strnisku a bude stráveno ohněm posledního soudu. Ale nesobecká práce pro Krista a pro budoucí život bude jako zlato, stříbro a drahokamy; je nehynoucí.

Milí bratři a sestry, prosím vás, procitněte ze smrtelného spánku. Je příliš pozdě, abyste síly ducha a těla upotřebili k ziskuchtivým účelům. Hleďte, aby poslední soud vás nenalezl bez jediného pokladu v nebi. Snažte se, ^{5T 467} abyste vítězství kříže nesli vpřed a duším přinášeli světlo pravdy. Pracujte na záchraně svých bližních, pak vaše dílo obstojí ve zkoušce ohněm.

"Zůstane-li čí dílo... vezme odplatu." 1K 3,14 Nádherná bude odplata, až se věrní pracovníci shromáždí kolem trůnu Božího a Beránkova. Když Jan jako smrtelník uzřel Boží slávu, padl jako mrtev, nemohl snést ten pohled. Avšak když smrtelné oblékne nesmrtelné, budou vykoupení podobni Ježíši, neboť Ho budou vidět tak, jak je. Stojí před trůnem, to je pro ně důkazem, že byli přijati. Všechny jejich hříchy a přestoupení jsou vymazány. Nyní mohou hledět na nezahalenou nádheru Božího trůnu. Byli spoluúčastníky Kristova utrpení, pracovali spolu s Ním na plánu spasení a nyní sdílejí Jeho radost, že jejich spolupůsobením byly zachráněny duše, jež velebí Boha po celou věčnost.