^{8T 19} Bůh od nás nežádá, abychom nám svěřené dílo konali ve vlastní síle. On připravil božskou pomoc pro každý případ, na který naše lidské síly nestačí. On Duchem Svatým pomáhá v každé těžkosti, aby posílil naši naději a jistotu, osvítil naši mysl a očistil naše srdce.

Krátce před svým ukřižováním Spasitel řekl svým učedníkům: "Neopustím vás sirotků." "A já prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky." "Když pak přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, to mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám." "On vás naučí všemu, a připomene vám všecko, což jsem koli mluvil vám." Jan 14,18.16; 16,13; 14,26.

Kristus učinil opatření, aby Jeho církev byla proměněným společenstvím, osvíceným nebeským světlem, mající slávu Immanuele. Jeho záměrem je, aby každý křesťan byl obklopen duchovním ovzduším světla a pokoje. Neomezeně může být užitečný ten, kdo zapomíná na sebe a nechává působit ve svém srdci Ducha Svatého a žije životem cele zasvěceným Bohu.

Jaký byl výsledek vylití Ducha Svatého o letnicích? - Radostná zvěst o zmrtvýchvstalém Spasiteli byla nesena do nejvzdálenějších končin obydleného světa. Srdce učedníků oplývalo štědrostí tak plnou, hlubokou a dalekosáhlou, že je pudila jít do končin země se svědectvím: "Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jedině v kříži Pána našeho Jezukrista." Gal 6, 14. Když zvěstovali pravdu Ježíšovu, srdce se poddávala moci poselství. Církev viděla, jak zástupy obrácených přicházejí k ní ze všech stran. Odpadlí se znovu obrátili. ^{8T 20} Hříšníci se připojili ke křesťanům a hledali tu drahocennou perlu. Nejprudší odpůrci evangelia stali se jeho obhájci. Splnilo se proroctví, že slabý bude "jako David", a dům Davidův "jako anděl Hospodinův". Každý křesťan viděl ve svém bratru božskou podobu lásky a štědrosti. Jeden cíl byl předmětem jejich závodění. Jedinou touhou věřících bylo zjevovat podobnost Kristova charakteru a pracovat k rozšíření Jeho království.

"A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomna byla všechněm jim." Sk 4, 33. Za jejich působení přistoupili k církvi vyvolení mužové, kteří přijavše Slovo života, posvětili svůj život dílu zvěstování naděje, která naplnila jejich srdce pokojem a radostí. Stovky rozhlašovali poselství: "Přiblížilo se království nebeské." Nedali se v tom zdržet ani zastrašit vyhrůžkami. Pán mluvil skrze ně; a kamkoli šli, uzdravovali nemocné a zvěstovali chudým evangelium.

Tak mocně může Bůh působit, když se lidé nechají vést Jeho Duchem.

Dnes nám patří zaslíbení Ducha svatého zrovna tak, jako kdysi prvním učedníkům. Bůh i dnes obdaří muže a ženy mocí z výsosti, jako obdařil ty, kteří o letnicích slyšeli Slovo spasení. I v této chvíli Jeho Duch a milost jsou pro všechny, kdo je potřebují a uvěří Jeho slovu.

Povšimněme si, že Duch Svatý byl vylit teprve tehdy, když učedníci byli jednomyslní, a netoužili již po nejvyšším místě. Odložili všechny různice. Důkazem toho bylo také svědectví, které nesli po vylití Ducha. Povšimněme si slov: "Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše." Sk 4, 32. Celé shromáždění věřících oživoval Duch Toho, který zemřel, aby hříšníci mohli žít. ^{8T 21}

Učedníci nežádali o požehnání sami pro sebe. Tížila je odpovědnost za duše. Evangelium mělo být zvěstováno do končin země a oni prosili o vyzbroj mocí, kterou Kristus zaslíbil. A právě tehdy byl na ně vylit Svatý Duch a tisíce se obrátily za jediný den.

Tak to může být i nyní. Křesťané by měli odložit všechny různice a odevzdat se Bohu pro záchranu ztracených. Měli by žádat ve víře o slíbené požehnání, a ono přijde. Vylití Ducha v době apoštolů bylo tím "jarním deštěm", a slavné byly jeho výsledky. Avšak pozdní déšť bude mnohem hojnější. Jaké zaslíbení bylo dáno těm, kdo budou žít v těchto posledních dnech? - "Navraťte se k ohradě, ó vězňové v naději postavení. A tak v ten den, jakž oznamuji, dvojnásobně nahradím tobě." "Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku, a dá vám déšť hojný, a každému bylinu na poli." Za 9, 12; 10, 1.

Kristus prohlásil, že božské působení Ducha má doprovázet Jeho učedníky až do konce. Avšak toto zaslíbení není oceněno jak by mělo být; a proto nevidíme jeho splnění, jak bychom ho mohli vidět. O zaslíbení Ducha se málo přemýšlí a následkem toho je, jak se dá očekávat - duchovní sucho, duchovní temnota, duchovní úpadek a smrt. Pozornost upoutávají malicherné věci a Božská moc, která je potřebná pro růst a rozmach církve, a která by s sebou přinesla všechna jiná požehnání, schází, ačkoliv je nabízena v neomezené míře.

Právě nepřítomnost Ducha činí službu evangelia tak bezmocnou. Učenost, nadání, výmluvnost, každý přirozený nebo získaný dar lze mít; avšak bez přítomnosti Svatého Ducha žádné srdce nebude zasaženo a žádný hříšník nebude pro Krista získán. Na druhé straně, ^{8T 22} jestliže jsou spojeni s Kristem, jestliže vlastní dary Ducha, tak i ti nejbezvýznamnější a nejméně vzdělaní z Jeho učedníků budou mít moc, která osloví srdce. Bůh z nich učiní průtoky nejmocnějšího vlivu ve vesmíru.

Proč nehladovíme a nežízníme po daru Ducha, když je to ten jediný způsob, jak můžeme obdržet sílu? Proč o tom nemluvíme, proč o to neprosíme, proč o tom nekážeme? Pán nám chce dát ochotněji svého Ducha, než rodiče dávají dobré dary svým dětem. Každý pracovník by měl prosit Pána o křest Ducha. Měly by se shromažďovat skupinky a prosit o zvláštní pomoc, o nebeskou moudrost, aby dovedly plánovat a tyto plány moudře provést. Obzvláště by měli lidé prosit, aby Bůh pokřtil své misionáře svým Svatým Duchem.

Přítomnost Ducha svatého u Božích pracovníků dodá zvěstované pravdě moc, kterou ji nemůže dát žádná pocta ani sláva světa. Duch dává sílu, která zachovává snaživé, zápasící duše v každé tísni uprostřed nepřátelství příbuzných, nenávisti světa a u vědomí vlastních nedokonalostí a omylů.

Horlivost pro Pána pohnula učedníky k nesení svědectví pravdy s velikou mocí. Neměla by tato horlivost zapálit naše srdce k rozhodnutí svědčit o Kristově vykupitelské lásce, a Jeho ukřižování? Neměl by Duch Boží dnes přijít jako odpověď na vážné, vytrvalé modlitby a naplnit lid silou ke službě? Proč je tedy církev tak slabá a bezduchá?

Předností každého křesťana je nejen vyhlížet, nýbrž také uspíšit příchod našeho Pána Ježíše Krista. Kdyby všichni, kdo vyznávají Jeho jméno, přinášeli ovoce k slávě, jak rychle by bylo símě evangelia rozeseto po světě. Brzy dozraje poslední obilí a Kristus přijde, aby shromáždil převzácnou úrodu. ^{8T 23}

Moji bratři a sestry, proste o Svatého Ducha. Bůh stojí za každým svým zaslíbením, které dal. S Písmem ve své ruce řekněte: "Učinil jsem, jak si řekl. Odvolávám se na Tvé zaslíbení: "Proste a dánoť bude vám; hledejte a naleznete; tlucte a bude vám otevříno". Kristus říká: "Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám." "A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu." Mt 7,7; Mk 11,24; J 14,13

Duha kolem trůnu je ujištěním, že Bůh je pravdivý; „že u Něho není proměnění ani pro obrácení se jinam zastínění“. Jak.1,17 Zhřešili jsme proti Němu a nezasluhujeme si Jeho milost; a přece On sám vložil v naše ústa nejobdivuhodnější prosbu: "Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi." Jer.14,21. On sám se zaručil, že vyslyší naše volání, když přijdeme k Němu s vyznáním své nehodnosti a hříchu. Čest Jeho trůnu je v sázce, když jde o splnění Jeho slova daného nám.

°°°°

Kristus vyslal své služebníky do všech končin svého panství, aby oznámili Jeho vůli Jeho služebníkům. On se prochází uprostřed své církve. Touží posvětit, povznést a zušlechtit své následovníky. Vliv těch, kdo věří v Něho bude ve světě vůní života k životu. Kristus drží hvězdy ve své pravici a je Jeho záměrem, aby od nich světlo vyzařovalo do světa. Takto chce připravit svůj lid pro vyšší službu v nebeské církvi. Svěřil nám veliký úkol. Konejme ho věrně. Ukažme svým životem, co Boží milost může vykonat pro člověka. ^{8T 24}