^{8T 14} Božím záměrem je, aby Jeho lid byl posvěceným, čistým, svatým lidem, šířícím světlo všem kolem sebe. Pán chce, aby ztvárněním pravdy ve vlastním životě, žil na zemi k Boží slávě. Kristova milost mu k tomu postačí. Boží lid by však měl pamatovat, že pouze skrze víru a práci podle zásad evangelia může ho Pán učinit chloubou země. Pouze tehdy, použije-li Bohem dané schopnosti k Jeho službě, se bude těšit zaslíbené plnosti a moci, k níž církev byla povolána. Když ti, kdo vyznávají, že věří v Krista jako svého Spasitele, dosahují jen nízkou, světskou úroveň, církev přestává nést hojnou úrodu, kterou Bůh očekává. V jejím záznamu je napsáno: "Nedostatečná".

Příkaz, jímž Kristus pověřil své učedníky právě před svým nanebevstoupením, je onou velikou misijní pověřovací listinou Jeho království. Tím, že ji Spasitel dal svým učedníkům, učinil z nich své vyslance a dal jim plnou moc. Kdyby se jich pak někdo ptal z jakého pověření oni, neučení rybáři, vystupují jako učitelé a lékaři, měli odpovědět: "Ten, jejž Židé ukřižovali, který však stal z mrtvých, povolal nás k službě svého Slova řka: "Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi".

Kristus dal toto pověření svým učedníkům jako svým hlavním služebníkům, stavitelům, kteří měli položit základy Jeho církve. Jim, a také i všem, kteří po nich přijdou do služby, přikázal zvěstovat evangelium z pokolení na pokolení v každé době.

Učedníci neměli čekat, až lidé k nim přijdou. Oni měli jít k lidem, vyhledávat hříšné, jako pastýř hledá ztracenou ovci. Kristus před nimi otevřel svět, jako jejich pracovní pole. ^{8T 15} Měli jít "po všem světě, kázat evangelium všemu stvoření". Mk 16, 15. Měli kázat o Spasiteli, o Jeho životě a nesobecké službě, o Jeho potupné smrti, o Jeho nesmírné a věčné lásce. Jeho jméno jim mělo být heslem a pojítkem. V Jeho jménu měli dobývat pevnosti hříchu. Víra v Jeho jméno měla být jejich poznávacím znamením jako křesťanů.

Dávaje svým učedníkům další naučení, Kristus řekl: "Ale přijmete moc Ducha Svatého, přicházejícího na vás a budete mi svědkové v Jeruzalémě i ve všem Judstvu, i v Samaří a až do posledních končin země." Sk 1, 8. "Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí s výsosti." L 24, 49.

Poslušní tohoto Mistrova napomenutí, shromáždili se učedníci v Jeruzalémě a čekali na splnění Božího zaslíbení. Zde strávili deset dní - dny hlubokého zpytování srdce. Odložili stranou všechna nedorozumění a semkli se v křesťanské bratrství.

Na konci těch deseti dnů Pán splnil své zaslíbení předivným vylitím svého Ducha. „I stal se rychle zvuk z nebe, jako valícího se větru prudkého a naplnil všechen dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všichni Duchem Svatým a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten duch dával jim vymlouvati." "A připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců." Sk 2, 2-4.41.

"A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal a slov jejich potvrzoval činěním divů." Mk 16, 20. Přes všechna protivenství, s nimiž se učedníci setkali, bylo evangelium o království v krátké době rozhlášeno do všech obydlených končin země.

Pověření dané učedníkům bylo dáno také nám. ^{8T 16} Dnes, tak jako tehdy, ukřižovaný a vzkříšený Spasitel má být vyvýšen před těmi, kteří jsou ve světě bez Boha a bez naděje. Pán povolává kazatele, učitele a evangelisty. Jeho služebníci mají zvěstovat poselství o spasení od dveří ke dveřím. Zvěst o odpuštění skrze Krista má být přinesena každému národu, pokolení, jazyku a lidu.

Toto poselství nemá být zvěstováno bezduše a lhostejně, nýbrž jasně, povzbudivě a se vší rozhodností. Stovky lidí čekají na toto varovné poselství života. Svět potřebuje vidět v křesťanech důkaz moci křesťanstva. Zvěstovatelé milosti jsou potřební nejen na několika málo místech, nýbrž na celém světě. Z každé země zaznívá volání: "Přijda, …pomoz nám." Bohatí a chudí, vznešení i skromní, volají po světle. Mužové a ženy hladoví po Ježíšově pravdě. Když uslyší evangelium zvěstované mocí shůry, poznají, že hostina je pro ně připravena a uposlechnou pozvání: "Pojďte, nebo již připraveno jest všecko." L 14, 17.

Slova: "Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření" (Mk 16, 15), patří každému Kristovu následovníku. Všichni, kdo jsou povoláni k životu v Kristu, jsou povoláni k práci pro záchranu svých spolubližních. Tatáž touha po záchraně ztracených jakou pociťoval On, se musí projevovat v Jeho následovnících. Všichni nemohou mít stejné postavení, pro každého je však místo a práce. Všichni účastníci Božích požehnání měli by se odvděčit činnou službou; každý dar by měl být použit k pokroku Jeho království.

Neměnné zaslíbení

Kristus se plně zabezpečil vykonání díla svěřeného učedníkům a vzal na sebe odpovědnost za jeho úspěch. Dokud poslouchali Jeho rady a spolupracovali s Ním, ^{8T 17} nemohli mít neúspěch. Nabádal je: Jděte ke všem národům. Jděte do nejodlehlejších končin obydlené země, vězte však, že i tam jsem. Pracujte ve víře a s důvěrou, protože nikdy neopustím.

Také pro nás platí zaslíbení neustálé Kristovy přítomnosti. Uplynulý čas nic nezměnil na Jeho zaslíbení daném na rozloučenou. Dnes je s námi zrovna tak opravdově, jako tehdy se svými učedníky, a bude s námi "až do skonání světa".

Spasitel řekl: "Jděte, kažte evangelium všem národům, aby se mohli stát dítkami Božími. Já jsem s vámi v této práci, učím, vedu, těším, posiluji vás a dám vám úspěch v té práci sebezapření a obětavosti. Já pohnu srdci, přesvědčím je o hříchu a odvrátím je od temnosti k světlu, od neposlušnosti ke spravedlnosti. V mém světle uzří světlo. Setkáte se s odporem, satanských mocností; ale důvěřujte Mi. Nikdy vás neopustím."

Domníváte se, že si Kristus necení životů těch, kteří žijí cele pro Něho? Nemyslíte, že navštěvuje ty, kteří jako milovaný učedník Jan, procházejí pro Něho těžkými a tvrdými zkouškami? On má své věrné jedince, je s nimi ve spojení, povzbuzuje je a posiluje. Bůh posílá své mocné anděly, aby sloužili Jeho pracovníkům, zvěstujícím pravdu těm, kdo ji neznají.

°°°°

Kazateli evangelia dal Bůh úkol vést ke Kristu ty, kteří sešli z úzké cesty. Ve svém úsilí má být moudrý a opravdový. Na konci každého roku měl by být schopen poohlédnout se zpět a vidět zachráněné duše, jako výsledek svého úsilí. Některé „strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poskvrněnou sukni." ^{8T 18} "Pilně se přídržící věrné řeči k vyučování dostatečné, aby mohl i napomínati učením zdravým i ty, kteříž odpírají, přemáhati." Jd 23; Tt 1, 9. Pavlovo napomenutí Timoteovi platí i pro dnešní kazatele: "Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, ...kaž slovo Boží, ponoukej v čas neb ne v čas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení." 2Tm 4, 1.2.

Bůh však nevložil odpovědnost hledání a zachraňování hříšníků pouze na ty, kteří zvěstují Slovo. On touto prací pověřil všechny. Naše srdce má být tak naplněno láskou Kristovou, že naše díkůčinění proteplí jiná srdce. Toto je služba, kterou mohou konat všichni a Pán ji přijímá, jakoby byla přinesena Jemu. On uzpůsobuje a uděluje opravdovému pracovníkovi milost, že usmíří člověka s Bohem.

Kéž Pán pomůže svému lidu uvědomit si, že je zde vážný úkol, který má být splněn. Kéž mu pomůže pamatovat, že v domácnosti, ve sboru a ve světě má konat dílo Kristovo. Není v té práci osamocený. Andělé jsou jeho pomocníky. I Kristus je jeho pomocníkem. Ať tedy pracuje věrně a neúnavně. Bude-li věrný, časem svým bude mít bohatou žeň.

°°°°

Křesťanský poutník nepodléhá své touze po odpočinku. Neúnavně jde vpřed, říkaje: Noc pominula, den se přiblížil." Jeho heslem je: "Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím... Jáť nemám za to, že bych již dosáhl. Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši." Fil.3,12-14.