Jsou chvíle, kdy jasně vidím stav církve ostatků, - stav děsivé lhostejnosti k potřebám hynoucího světa, neznajícího přítomnou pravdu. Jsou to hodiny, někdy dny tísnivé úzkosti. Mnozí, jimž byly svěřeny spásné pravdy trojandělského poselství si neuvědomují, že spasení duší závisí na posvěcení a činnosti Boží církve. Mnozí používají své požehnání k sobeckým účelům. Ó, jak mně bolí srdce, neboť Kristus je tím jejich nekřesťanským jednáním potupen. Když však tato úzkost pomine, s ještě větším úsilím než předtím chci je probouzet k nesobecké službě záchrany jejich spolubližních.

Bůh učinil svůj lid šafářem své milosti a pravdy, a jak asi pohlíží na jejich lhostejnost při šíření Jeho požehnání bližním? Dejme tomu, že by v některé vzdálené britské kolonii vznikl hlad a hrozila válka. Zástupy hynou hladem, mocný nepřítel obléhá hranice a vyhrožuje dokončit dílo zkázy. Vláda mateřské země otevře své zásobárny; připojí se dobročinná služba a pomoc přichází ze všech stran. Připraveno je loďstvo s potřebnými prostředky k životu a nastupuje svou cestu k trpícím, provázané modlitbami soucitných srdcí toužících jim pomoci. Za nějakou dobu loďstvo směřuje přímo k místu svého určení. Když však ztratilo z dohledu zemi, klesá i horlivost těch, jimž byl svěřen pokrm pro hladovějící. Ačkoli se zapojili do díla spolupráce s anděly, opustily je ty dobré pohnutky, které je pudily na cestu. Pokušení přišlo skrze zlé rádce.

Před nimi je skupina ostrovů a ačkoli nejsou již daleko od místa svého určení, rozhodnou se zde zastavit. Pokušení v jejich srdcích vzrůstá. ^{8T 25} Duch sobeckého zisku se zmocňuje jejich srdcí. Obchodní příležitosti jsou zde. Velitelé loďstva jsou rozhodnuti zůstat na ostrově. Jejich původní záměr neosobní služby se jim docela ztrácí ze zřetele. Zapomínají na hladovějící, k nimž byli posláni. Jim svěřené zásoby použijí k vlastnímu užitku. Všechno si sobecky přivlastní. Potraviny promění na nečestný zisk a nechají své spolubližní zemřít hlady. Křik hynoucích dostupuje k nebi a Pán to zaznamenává jako loupež.

Mysleme na hrůzu umírajících lidí, protože ti, jimž byla svěřena pomoc, se zpronevěřili svému poslání. Stěží si dovedeme představit, že se člověk může dopustit tak strašného hříchu. A přece musím říci, můj bratře, sestro, že mezi křesťany se tento hřích denně opakuje.

V ráji člověk ztratil své vznešené postavení a přestoupením se stal kořistí smrti. Celé nebe vidělo, že lidé hynou a Bůh se slitoval. Za nekonečnou cenu jim připravil záchranu. Tak velice "Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho nezahynul, ale měl život věčný." Jan 3,16. Pro přestupníka nebylo žádné naděje, kromě Ježíše Krista. Bůh viděl, "že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě Jeho, a spravedlnost Jeho sama jej zpodepřela." Iz 59,16.

Pán vyvolil svůj lid a učinil ho šafářem své pravdy. Jeho záměrem bylo, aby zjevením Jeho povahy skrze Izraele byly k Němu lidé přitahováni. Celému světu se mělo dostat pozvání evangelia. 8T 26 Učením o obětní službě měl být Kristus vyvýšen před národy a všichni, kteří by pohleděli na Něho, měli žít.

Izrael však nesplnil tento Boží záměr. Zapomněl na Pána a ztratil ze zřetele své vysoké postavení být Jeho představitelem. Požehnání které obdržel, nebylo světu k žádnému užitku. Ze všech svých předností těžil k vlastní slávě. Izraelité olupovali Boha o službu, kterou od nich požadoval, olupovali také své spolubližní o náboženské vedení a svatý příklad.

Bůh nakonec poslal svého Syna aby lidem zjevil povahu toho Neviditelného: Kristus přišel a žil na této zemi životem poslušnosti Božího zákona. Dal svůj převzácný život pro spásu světa; své učedníky učinil svými šafáři. Kristovým darem dostalo se člověku všech nebeských pokladů. Církev byla zásobena nebeským pokrmem pro hladovějící duše. Boží lid měl nést tento poklad do celého světa. Věrně měli splnit svoji povinnost a dále pracovat, dokud poselství milosti nebude rozšířeno do celého světa.

Kristus vstoupil do nebes a seslal svého Svatého Ducha, aby své učedníky zmocnil k práci. Tisíce byly obráceny v jediný den. V jediné generaci evangelium bylo rozneseno do všech národů. Pozvolně však nastala změna. Církev ztratila svoji první lásku; zesoběčtěla a zpohodlněla. Začala pěstovat ducha světa. Nepřítel zlákal ty, jimž Bůh dal světlo pro svět, ležící v temnosti - světlo, které se mělo projevovat v dobrých skutcích. Svět byl oloupen o požehnání, které Bůh zamýšlel dát lidem.

Neopakuje se totéž i v dnešním pokolení? Mnozí v naší době zdržují to, co jim Pán dal pro záchranu nevarovaného, nezachráněného světa. V Božím Slově je nám představen anděl letící prostředkem nebe "mající evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, ^{8T 27} kteříž bydlí na zemi a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, řkoucího velikým hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte Jemu chválu, neboť přišla hodina soudu Jeho; a klanějte se Tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod." Zj 14,6-7.

Poselství ze Zjevení 14.kap. je poselstvím, jež máme přinést světu. Je chlebem života pro tyto poslední dny. Milióny lidí hynou v nevědomosti a v nepravosti. Avšak mnozí z těch, jimž Bůh svěřil chléb života, hledí na tyto duše lhostejně. Mnozí zapomínají, že jim byl svěřen chléb života pro ty, kdo hladoví po spasení.

Ó, kéž bychom byli posvěcenými, důslednými křesťany, kéž by zde byla víra skrze lásku dělající a očisťující duši! Kéž by nám Bůh pomohl činit pokání a změnit naši netečnost v posvěcenou činnost. Kéž by nám pomohl dokázat slovy a činy, že si uvědomujeme odpovědnost za hynoucí duše.

Každého času buďme vděční za Boží shovívavost k naší lenivé, nevěrné činnosti. Místo abychom si lichotili představou o tom, co jsme vykonali, když toho bylo tak málo, máme pracovat mnohem vážněji. Nemáme ustávat ve svém úsilí, ani polevovat v bdělosti. Naše horlivost nemá nikdy vychladnout. Náš duchovní život musí být denně oživován proudem, který obveseluje město Boží. Vždy musíme dbát na příležitosti, abychom pro Pána použili dary, které nám dal.

°°°°

Svět je divadlo; herci, jeho obyvatelé, se připravují sehrát svou roli v posledním velkém dramatu. Veliké masy lidstva nejsou sjednoceny, kromě lidí spolčených k dosažení svých sobeckých záměrů. Bůh na to hledí. Jeho úmysly s těmito odbojnými lidmi budou splněny. Svět nebyl vydán lidem na pospas i když Bůh dovoluje, ^{8T 28} aby nějakou dobu zde působily živly zmatku a nepořádku. Temná moc připravuje poslední velikou scénu tohoto dramatu - satan přichází jako Kristus a působí se vším svodem nepravosti v těch, kteří se sdružili v tajná společenstva. Ti, kteří povolují vášni po sdružování, uskutečňují plány nepřítele. Po příčině přijde následek.

Přestoupení již dosáhlo svých hranic. Zmatek naplňuje svět a brzo lidi překvapí veliká hrůza. Konec je velice blízko. My, kteří známe pravdu, bychom se měli připravit na to, co brzy přijde na svět jako strašné překvapení.

Jan napsal: "I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno. I viděl jsem mrtvé, malé i veliké stojící před obličejem Božím a knihy otevřeny jsou. A jiná kniha také jest otevřena, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podle toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podle skutků svých." Zj 20,11-12.

Spíme jako lid? Ó kdyby mladí mužové a ženy, kteří jsou v našich ústavech a nyní ještě nejsou připraveni na příchod Páně, aby se stali členy Boží rodiny, mohli jen rozeznat znamení časů, jaká změna by při nich byla vidět! Pán Ježíš volá sebezapíravé pracovníky, aby následovali Jeho šlépějí, šli a pracovali pro Něho, zvedli kříž a následovali Jej tam, kam je vede.

Mnozí se pohotově spokojují s tím, když Pánu obětuji jen nepatrnou službu. Jejich křesťanství je slabé. Kristus dal samého sebe za hříšníky. Jakou úzkostí o spasení duší měli bychom být naplněni, vidíme-li v hříchu hynout lidi! Tyto duše byly koupeny za nekonečnou cenu. Smrt Božího Syna na golgotském kříži je mírou jejich hodnoty. ^{8T 29} Den co den se rozhodujeme buď k věčnému životu nebo pro věčnou smrt. A přece mužové a ženy, vyznávající, že slouží Pánu spokojují se s tím, když svůj čas a pozornost věnují malicherným věcem, spokojují se i s neshodou jedni s druhými. Kdyby se posvětili pro dílo Mistrovo, nehádali by se a nepřeli jako nevychované děti. Každá ruka by se rozhodla sloužit, každý jednotlivec by konal svoji povinnost, pracoval z celého srdce a z celé duše jak vyslanec Kristova kříže. Vykupitelův duch by zůstával v srdcích pracovníků a konaly by se skutky spravedlnosti. Pracovníci by do své služby vnášeli modlitby a soucit probuzené církve. Přímo od Krista by dostávali své pokyny a neměli by čas k hádkám a neshodám.

Poselství by vyznávali rty, jichž se dotkl řeřavý uhel z Božího oltáře. Byla by promlouvána upřímná, pročištěná slova. Přímluvné, pokorné a ze srdce plynoucí modlitby by se vznášely k nebesům. Jednou rukou by se pracovníci drželi Krista, zatímco druhou by uchopili hříšníky a přiváděli je ke Spasiteli.

°°°°

"A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům a tehdáž přijde skonání." Mt 24,14.

°°°°

"Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ježto se chýlí k zabití, což by ses zdržel? Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce nerozumí, a ten kterýž je strážcem duše tvé nezná a neodplatí každému podle skutků jeho?" Př 24,11-12.