EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Osobní Bůh

Svědectví pro církev - svazek osmý


Rejstřík - na začátek na začátek

Osobní Bůh

8T 263 Mohutná moc, která působí v celé přírodě a udržuje všechny věci, není, jak si někteří vědci představují, pouze nějakou všeovládající zásadou a působící silou. Bůh je duch; a přece je to osobní bytost, neboť člověk byl učiněn k obrazu Božímu.

Příroda není Bůh

Dílo Božích rukou v přírodě není sám Bůh v přírodě. Věci přírody jsou jen výrazem Božího charakteru; jejich prostřednictvím můžeme chápat Jeho lásku, Jeho moc a Jeho slávu; na přírodu však nemáme hledět jako na Boha. Lidské umění vytváří překrásná díla, věci, které potěší oko, a tyto věci nám aspoň něco řeknou o myšlení autora; avšak dílo samo není člověkem. Ne dílo, nýbrž dělník si zasluhuje poctu. Tak je tomu, když je příroda vyjádřením Boží myšlenky; přece ne příroda, nýbrž Bůh přírody má být vyvýšen.

"Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou ze země a nechť jich není pod nebem." "Není podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho..." "Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou a opatrností svou roztáhl nebesa." Jer.10,11.16.12.

"Toho, kterýž učinil Kuřátka i Orion, kterýž proměňuje stín smrti v jitro, a den v temnosti noční, kterýž přivolává vody mořské a vylévá je na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin." Amos 5,8. 8T 264

Osobní Bůh stvořil člověka

Ve stvoření člověka se projevilo působení osobního Boha. Když Bůh stvořil člověka ke svému podobenství, byla lidská podoba dokonalá v každé maličkosti. Byla však bez života. Pak osobní, sám sebou existující Bůh vdechl v tuto podobu dech života a člověk se stal živou, dýchající, rozumnou bytostí. Všechny části lidského organismu byly uvedeny do pohybu. Srdce, cévy, žíly, jazyk, ruce, nohy, smysly, myšlenkové vnímání - všechno začalo pracovat a bylo podřízeno zákonu. Člověk se stal živou duší. Osobní Bůh skrze Ježíše Krista stvořil člověka a vybavil ho inteligencí a silou.

Naše podstata Mu nebyla skryta, když jsme byli tajemně stvořeni. Jeho oči viděly naši podstatu, i když ještě neúčinnou a ve své knize měl všechny naše údy zapsané, když ještě žádný z nich nebyl.

Bůh chtěl, aby člověk, koruna Jeho stvořitelského díla, vyjadřoval Jeho myšlení a zjevoval Jeho slávu všechněm nižším tvorům. Člověk se však nemá vyvyšovat nad Boha.

"Prokřikuj Hospodinu všecka země. Služte Hospodinu s veselím, předstupte před obličej jeho s prozpěvováním. Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho a ovce pastvy jeho. Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chválami; oslavujte jej a dobrořečte jménu jeho." Žalm 100,1-4.

"Vyvyšujte Hospodina Boha našeho a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš." Žalm 99,9. 8T 265

Bůh zjevený v Kristu

Jako osobní bytost, se Bůh zjevil ve svém Synu. Ježíš, odlesk slávy Otcovy "a obraz osoby Jeho", (Žd 1, 3) přišel na zem v podobě člověka. Jako osobní spasitel přišel na svět. Jako osobní Spasitel vstoupil na nebesa. Jako osobní Spasitel se přimlouvá u nebeského soudu. Před trůnem Božím za nás koná službu "podobný Synu člověka". Zjev.1,13.

Kristus, světlo světa, zhalil oslnivou slávu svého božství a přišel jako člověk mezi lidi, aby mohli poznat svého Stvořitele a přitom nezahynuli. Nikdo nikdy neviděl Boha, vyjma toho, jak byl zjeven v Kristu.

Kristus prohlásil: "Já a Otec jedno jsme". "Všecky věci dány jsou mi od Otce mého a žádný nezná Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo zná, jedině Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti." Jan 10,30; Mat.11,27.

Kristus přišel učit lidi, co jim Bůh chce dát poznat. V nebesích, na zemi, v širých vodách oceánu, spatřujeme dílo Boží. Všechny stvořené věci svědčí o Jeho moci, Jeho moudrosti a Jeho lásce. Nic se však z hvězd nebo oceánů, nebo vodopádů nemůžeme dovědět o Boží osobě, jak je zjevena v Kristu.

Bůh viděl, že potřebujeme jasnější zjevení než je v přírodě, abychom si dovedli představit Jeho osobnost i Jeho povahu. Poslal proto svého Syna na svět, aby zjevil, pokud to lidský zrak může snést, přirozenost a vlastnosti neviditelného Boha.

Kdyby Bůh chtěl být představen jako trvalá osobnost ve věcech přírody - v květu, stromu a v stéblu trávy - nebyl by snad Kristus o tom řekl svým učedníkům, když byl na zemi? V Kristově učení se však o Bohu nikdy takto nemluví. 8T 266 Kristus a apoštolové jasně učili pravdu o existenci osobního Boha.

Kristus zjevil o Bohu všechno, co hříšní lidé mohou snést, aniž by byli zničeni. On je božským Učitelem, Osvěcovatelem. Kdyby Bůh viděl, že potřebujeme jiné zjevení než to, které se nám dostává skrze Krista a Jeho psané slovo, byl by nám je dal.

Kristus zjevuje Boha učedníkům

Studujme Kristova slova, promluvená v horní síni v noci před svým ukřižováním. Blížila se hodina Jeho odsouzení a On chtěl potěšit své učedníky, kteří měli být prudce pokoušeni a zkoušeni.

Řekl: "Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo...

"Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti? Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne. Byste znali mne, i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte a viděli jste ho. Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce a dostiť jest nám. Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, on činí skutky." Jan 14,1-10.

Učedníci dosud nechápali Kristova slova týkající se jeho vztahu k Bohu. 8T 267 Mnohé z Jeho učení jim bylo ještě nejasné. Položili Mu mnoho otázek, co svědčilo o jejich neznalosti Božího vztahu k nim a jejich současných i budoucích zájmů. Kristus chtěl, aby zřetelněji poznali Boha.

Řekl: "Toto v příslovích mluvil jsem vám, ale přijde hodina, když více nebudu v příslovích mluviti vám, nýbrž zjevně o Otci zvěstovati budu vám." Jan 16,25.

Když v době letnic byl na učedníky vylit Svatý Duch, rozuměli pravdám, které jim mluvil v podobenstvích. Učení, které jim bylo tajemstvím, bylo jim objasněno. Chápání, k němuž přišli při vylití Ducha, zahanbilo jejich dětinské názory. Jejich domněnky a výklady byly pošetilostí ve srovnání s poznáním nebeských věcí, které nyní obdrželi. Byli vedeni Duchem; a světlo osvěcovalo jejich kdysi zatemnělé chápání.

Učedníci dosud neobdrželi celé naplnění Kristova zaslíbení. Obdrželi všechno poznání od Boha, které mohli snést, avšak úplné naplnění zaslíbení, které jim chtěl Kristus jasně zjevit o Bohu, se mělo ještě uskutečnit. Tak je tomu i dnes. Boha poznáváme jen částečně a nedokonale. Když spor skončí a člověk - Ježíš Kristus, přizná se před Otcem ke svým věrným pracovníkům, kteří v tomto světě hříchu nesli pravé svědectví o Něm, pak jasně pochopí, co je nyní pro ně tajemstvím.

Kristus vzal s sebou do nebe své oslavené lidství. Těm, kteří Jej přijali, dává moc stát se syny Božími, aby je nakonec Bůh mohl přijmout za své, 8T 268 aby s Ním přebývali po celou věčnost. Jestliže v tomto životě jsou věrni Bohu, na konec uzří Jeho tvář; a jméno jeho bude na čelích jejich. (Zjev.22,4.) A co je tím nebeským štěstím, ne-li vidět Boha? Jakou větší radost by mohl mít hříšník, spasen Kristovou milostí, než hledět na Boží tvář a poznat Ho jako Otce?

Svědectví Písma

Písmo jasně naznačuje vztah mezi Bohem a Kristem, a jasně vyzdvihuje osobnost a individualitu každého.

"Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. Kterýžto jsa blesk slávy a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravicí velebnosti na výsostech. Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel. Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem a on mi bude synem?" Žid.1,1-5.

Bůh je Kristovým Otcem; Kristus je Synem Božím. Kristus dostal vyvýšené místo. Je rovný s Otcem. Všechny Boží rady jsou otevřeny Jeho Synu.

Ježíš řekl Židům: "Otec můj až dosavad dělá, i já dělám... Nemůže Syn sám od sebe nic činiti, 8T 269 jedině což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, to i Syn též podobně činí. Otec zajisté miluje Syna a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili." Jan 5,17-20.

Zde opět vidíme osobnost Otce i Syna v zjevné jednotě, která mezi nimi existuje.

Tato jednota je vyjádřena také v 17. kap. Janově, v Kristově modlitbě za své učedníky:

"Ne za tyto pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne. Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme. Já v nich a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal a že jsi je miloval, jakož jsi mne miloval." Jan 17,20-23.

Obdivuhodný výrok! Jednota, která existuje mezi Kristem a Jeho učedníky, nezbavuje osobnosti žádného z nich. Jsou jedno v záměru, myšlení, povaze, ne však v osobě. A takovýmto způsobem Bůh i Kristus jsou jedno.

Vztah mezi Otcem a Synem, jakož i osobnost obou objasňují také následující texty: -

"Takto praví Hospodin zástupů, řka: Aj muž, jehož jméno jest Výstřelek, kterýž z místa svého pučiti se bude, ten vystaví chrám Hospodinův... a tentýž zase přinese slávu, a seděti a panovati bude na trůnu svém, a bude knězem na trůnu svém, a rada pokoje bude mezi nimi oběma." Zach.6,12-13. 8T 270

"Věčný Bůh"

V tomto slovu se mluví o Bohu jako o "věčném Bohu". Jméno naznačuje minulost, přítomnost i budoucnost. Bůh je od věčnosti do věčnosti. On je ten věčný.

"Ochrana tvá buď Bůh věčný, a zespod ramena věčnosti, kterýž vyžene nepřátele před tebou, aneb řekne: Vyhlaď je, aby sám bezpečně bydlil Izrael, rodina Jákobova, a to v zemi obílím a vínem oplývající, jehož nebesa také i rosu vydávati budou. Blahoslavený jsi Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš." 5.Mojž. 33,27-29.

"Prvé než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší a bdění noční. Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsouc podťata, usychá." Žalm 90,2-6.

"Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce... Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati a veseliti se mohli po všecky dny naše. Obveseliž nás podle dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 8T 271 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina, Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď." Žalm 90,12.14-17.

"Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu a přepásal se; také okršlek země utvrzen jest, aby se nepohnul. Utvrzen jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi." Žalm 93,1-2.

Jeho milující dobrota

"Nebo pravé jest slovo Hospodinovo a všeliké dílo jeho stálé. Miluje spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země… Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví." Ž 33,4.5.12.

"Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho. Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu. Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše a pavéza naše. V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém neději skládáme." Žalm 33,18-21.

"Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme. Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne. Pročež k němu patřiti budou a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou: Tento chudý volal, a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí a zastává jich. Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. Bojte se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí. Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém." Žalm 34,4-11.

"Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, 8T 272 a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje. Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce zkroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.. Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho." Žalm 34,18.19.23.

°°°°

"Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti. Ne podle hříchů našich nakládá s námi, ani vedle nepravostí našich oplacuje nám."

"Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. A jak daleko jest východ od západu, tak vzdálil od nás přestoupení naše. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

"Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete. Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho. Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů, kteříž ostříhají smlouvy jeho a pamatují na přikázání jeho, aby je činili." Žalm 103,8-18.

Jeho prozřetelná péče

Boží rozkazy poslouchá nebe i země. On zná, co právě potřebujeme. My můžeme vidět jen nepatrný úsek před sebou: "…nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž je řeč naše.“ (Žid.4,13.) 8T 273 Nad zmatkem země trůní On; všechny věci jsou odkryty před Jeho božským pohledem; a ze své vznešené a klidné věčnosti přikazuje to, co Jeho prozřetelnost uzná za nejlepší.

Ani vrabec nepadá k zemi, aniž by to Otec nevěděl. Nenávist vůči Bohu vedla satana k radosti nad zkázou i těch němých tvorů. Pouze Boží ochrannou péčí jsou zachováni ptáci, aby nás obveselovali svými radostnými zpěvy. On však nezapomíná ani na tyto vrabečky. "Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců." Mat.10,31

"Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. Přioděl ses světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů a vznáší se na peří větrovém. Kterýž tvoří posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Založil zemi na sloupích jejich, takže se nepohne na věky věků. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily. Vystoupily hory, snížila se údolí, na místo, kteréž jsi jim založil. Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. Kterýž vypouštíš potoky přes údolí, aby tekli mezi horami. A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. Při nich hnízdí se ptactvo nebeské a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. Dáváš, aby rostla tráva dobytku a bylina ku potřebě člověka, abys tak vyvodil chléb z země, a 8T 274 víno, jenž obveseluje srdce člověka.

Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. Hory vysoké jsou kamzíků, skály útočiště králíků. Učinil měsíc k jistým časům a slunce zná západ svůj.

Uvodíš tmu a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní; lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Jak mnozí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plna jest země bohatství tvého. V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. Tuť bárky přecházejí, i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 8T 275

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin ve skutcích svých. On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. Libé bude přemyšlování mé o něm, já rozveselím se v Hospodinu." Žalm 104,1-34

"Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého. Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán. Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů… kteréž nastáváním jitra a večera k plesání přivodíš... korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlépěje tvé kropí tučnosti." Žalm 65, 6-12.

"Zdržuje Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podle dobře líbezné vůle své." Žalm 145, 14-16.

Jeho dlouhoshovívající milost

Žádní pozemští rodiče se nikdy tak vážně nezajímali o své bloudící dítko, jako se zajímá o přestupníka Ten, který nás stvořil. Žádné zatvrzelé lidské bytosti nebyl ze strany lidí projeven tak něžný zájem:

"Poněvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloť se se mnou, ó Izraeli." Iz.43, 22.

"Lide můj, což jsem učinil? A čím jsem tě obtěžoval?" Mich. 6, 3.

"Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého." Oz.11,1

"Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho. 8T 276 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho jako zřítelnice oka svého. Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlech svých." 5.Mojž.32,9-11.

"Neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi." Žalm 78,10.

"Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi... Ježto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování... Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne; a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje." Oz.11,2-7.

I kdyby: "Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele." Žalm 78,61. přece řekl: "Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své." Žalm 89,34.

"Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? Avšak jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě že se slituji nad ním, dí Hospodin." Jer.31,20.

"Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? 8T 277 Kterakž bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. Nevykonám prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město." Oz.11,8-9.

"Obratiž se ó Izraeli, cele k Hospodinu Bohu svému, nebo jsi padl příčinou nepravosti své. Vezměte s sebou slova, a obraťte se k Hospodinu a rcete jemu: Sejmi všelikou nepravost a přijmi, což dobrého jest... Assur nemůže zachovati nás, na koních nepojedeme, aniž díme více dílu rukou našich: Bůh náš; nebo v tobě smilování nalézá sirotek." Oz.14,1-3.

"I půjdou za Hospodinem... Se strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta a jako holubice ze země Assyrské, i osadím je v domech jejich, dí Hospodin." Oz.11,10-11.

"Uzdravím odvrácení jejich, budu je milovati dobrovolně; nebo odvrácen bude hněv můj od nich. Budu jako rosa Izraelovi, zkvetne jako lilium a vpustí kořeny své jako Libán. Rozloží se ratoléstky jeho, a bude jako oliva okrasa jeho, a vůně jeho jako Libánská. Ti, kteří by seděli pod stínem jeho, navrátí se, oživou jako obilí a pučiti se budou jako kmen vinný... Efraime, co jest mi již do model? Já vyslýchati a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mne ovoce tvé jest. Kdo jest moudrý, porozuměj těmto věcem a rozumný poznej je; nebo přímé jsou cesty Hospodinovy, a spravedliví choditi budou po nich…" Oz.14,4-9. 8T 278

"Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, protože libost má v slitování se? Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše." Mich.7,18-19.

"Za starodávna se mi ukazoval Hospodin. Avšak milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství." Jer.31, 3. "Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj. …obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zármutku jejich." Jer.31,11-13. "…Lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin." Jer.31,14.

"Prozpěvuj dcero Sionská, prokřikujte Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská, že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest uprostřed tebe, nebudeš se báti více zlého. V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé. Hospodin Bůh tvůj uprostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním." Sof 3, 14-17.
"Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti." Žalm 48,15.

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy