Před nástupem hříchu, ani mráček nezatemňoval mysl našich prvních rodičů a nebránil jejich chápání Boží povahy. Dokonale byli přizpůsobeni vůli Boží. Jako přikrývka obklopovalo je překrásné Boží světlo. Toto jasné, dokonalé světlo ozařovalo všechno, čeho se dotklo.

Příroda byla jejich učebnicí. V rajské zahradě jim byla zjevována Boží existence. Jeho vlastnosti byly zjeveny ve všem, co je v přírodě obklopovalo. Všechno k nim promlouvalo, na čem jen spočinul jejich zrak. Neviditelné Boží věci "Jeho věčná moc a sláva" byly zjeveny a chápány prostřednictvím stvořených věcí.

Následky hříchu

I když je pravda, že na počátku mohl člověk postřehnout Boha v přírodě, nijak to neznamená, že po pádu zůstalo Adamovi a jeho potomkům nějaké dokonalé poznání Boha v přírodním světě. Příroda mohla poučovat člověka v jeho nevinnosti. Avšak přestoupení přivodilo na Zemi určitou clonu, která se postavila mezi přírodu a Boha přírody. Kdyby Adam a Eva zůstali navždy poslušní svému Stvořiteli, zůstali by na cestě dokonale správné, ^{8T 256} neustále by se učili o Bohu prostřednictvím Jeho skutků. Když však poslechli pokušitele a zhřešili vůči Bohu, světlo roucha nebeské nevinnosti je opustilo. Zbaveni tohoto nebeského světla, nemohli již déle postřehnout Boží charakter v díle Jeho rukou.

A skrze lidskou neposlušnost nastala změna i v samé přírodě. Narušena zlořečenstvím hříchu, příroda může jen nedokonale svědčit o Stvořiteli. Nemůže zjevit Jeho dokonalou povahu.

Božský učitel

Potřebujeme božského učitele. Aby svět nezůstal v temnotě věčné duchovní tmy, Bůh šel za námi v Ježíši Kristu. Kristus je "pravým světlem, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět." (Jan 1,9) "Osvícení známosti slávy Boží" je zjeveno "ve tváři Ježíše Krista." (2.Kor.4,6). Kristovo světlo osvěcující naše chápání a ozařující tvář přírody nás ještě stále uschopňuje, abychom četli naučení Boží lásky z Jeho stvořeného díla.

Příroda svědčí o Bohu

Dnešní příroda nám umožňuje jen bledou představu o kráse a slávě ráje. A přece mnohé z oné krásy zůstává. Příroda svědčí, že ten Všemohoucí, veliký v dobrotě, milosrdenství a lásce, stvořil zemi a naplnil ji životem a radostí. I ve svém zastíněném stavu všechny věci zjevují umění toho velikého Mistra-Umělce. Ačkoliv hřích zmařil podobu a krásu přírodních věcí, přestože jsou na nich vidět stopy díla knížete temnosti, ještě stále mluví o Bohu. V křoví, bodláčí, trní, koukolu, můžeme číst zákon odsouzení; ^{8T 257} avšak z krásy přirozených věcí a z jejich obdivuhodného uzpůsobení pro naše potřeby a k našemu štěstí, můžeme se učit, že Bůh nás ještě stále miluje a že Jeho milosrdenství se ještě stále projevuje nad tímto světem.

"Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Den po dni vynáší řeč a noc po noci ukazuje umění." Žalm 19,2-3.

Lidé nejsou schopni tlumočit řeč přírody

Bez Krista stále nejsme schopni správně pochopit řeč přírody. Je nejtěžší a nejvíce pokořující lekcí, kterou se člověk musí naučit, nebýt závislý na lidské moudrosti a zaručený neúspěch vlastního úsilí správně číst v knize přírody. Sám od sebe člověk nemůže vyložit přírodu, aniž by ji nevyvyšoval nad Boha. Člověk je v podobném stavu, v jakém byli Athéňané, kteří mezi svými oltáři zasvěcenými uctívání přírody, měli na jednom oltáři napsáno: "Neznámému Bohu". Bůh jim byl skutečně neznámý. Neznámý je všem, kteří se bez vedení božského Učitele pouštějí do studia přírody. Určitě dojdou k nesprávným závěrům.

Ve své lidské moudrosti svět nezná Boha. Jeho moudří mužové shromažďují nedokonalé poznání z Jeho stvořeného díla; avšak toto poznání jim ani nedává vznešenou představu o Bohu, ani nepovznáší lidskou mysl a ducha a neuvádí celou bytost člověka do souladu s Jeho vůlí, ale dokonce dělá z lidí modláře. Ve své slepotě uctívají přírodu a zákony přírody nad Boha přírody.

Bůh dovolil, aby světlo přímo zaplavilo svět v zájmu vědeckých a uměleckých objevů; když však význační mužové vědy ^{8T 258} uvažují o těchto předmětech pouze z lidského hlediska, jistě zabloudí. I nejpronikavější mysl, není-li usměrněna Božím slovem, dostává se do zmatku ve své snaze probádat souvislost vědy a odhalení. Stvořitel a Jeho dílo převyšují jejich chápání; a jelikož tyto nemohou být vysvětleny přirozenými zákony, biblické dějiny jsou prohlášeny za nespolehlivé.

Ti, kteří pochybují o spolehlivosti záznamů Písma, zahodili kotvu a jsou ponecháni nárazům o úskalí nevěry. Když jsou v koncích se svým úsilím měřit Stvořitele a Jeho díla svým vlastním nedokonalým vědeckým poznáním, pochybují o existenci Boží a nekonečnou moc připisují přírodě.

V pravé vědě nemůže nic odporovat Božímu slovu; neboť obojí pochází od téhož Autora. Správné chápání jednoho i druhého vždy prokáže soulad. Pravda, ať už v přírodě nebo v odhaleních, je sama v sobě harmonická ve všech svých projevech. Avšak mysl neosvícena Božím Duchem, bude vždy v temnotě ohledně Jeho moci. Zde je příčina, proč si lidské názory o vědě tak často protiřečí s Božím slovem.

Dílo stvoření

Dílo stvoření věda nikdy nevysvětlí. Která věda může vysvětlit tajemství života?

Teorie, že Bůh při stvoření světa nestvořil hmotu, je bez základu. Při formování našeho světa Bůh nebyl závislý na preexistenční hmotě. Naopak všechny věci hmotné i duchovní, vznikly na Jeho rozkaz a byly stvořeny pro Jeho vlastní záměr. ^{8T 259} Nebesa, celé jejich zástupy, země a všechno co je v ní, nejsou pouze dílem Jeho ruky; ony začaly existovat dechem Jeho úst.

"Věrou rozumíme, že učinění jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno." Žid.11,3.

"Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich... Nebo on řekl a stalo se, on rozkázal, a postavilo se." Žalm 33, 6.9.

Zákony přírody

Během přemýšlení o zákonech hmoty a zákonech přírody mnozí ztrácí se zřetele, jestliže popírají neustálé a bezprostřední působení Boha. Zastávají názor, že příroda působí nezávisle na Bohu a má sama v sobě a o sobě své vlastní meze a své vlastní síly, jimiž působí. V jejich myšlenkách je veliký rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným. Přirozené se připisuje obyčejným příčinám, nesouvisícím s mocí Boží. Životní moc je připsána hmotě a příroda je zbožštěna. Předpokládá se, že hmota je v určitých vztazích a má možnost působit v mezích svých pevných zákonů, do nichž Bůh sám nemůže zasahovat; že příroda je nadána jistými vlastnostmi a je podřízena zákonům a musí proto poslouchat tyto zákony a vytvářet dílo původně určené.

Toto je nesprávná věda. V Božím světě není nic, co by ji podporovalo. Bůh neruší své zákony. Jejich prostřednictvím stále působí a používá je jako své nástroje. Ony nepůsobí samostatně. Bůh ustavičně pracuje v přírodě. Ona je Jeho nástrojem. Usměrňuje ji podle své vůle. ^{8T 260} Příroda svědčí o inteligentní přítomnosti a aktivním působení Bytosti, která rozhoduje o všech svých skutcích podle své vůle. Není to v důsledku nějaké přírodní nutnosti, která by byla přírodě vrozena, že země rok co rok přináší své bohatství a koná svůj běh kolem slunce. Ruka nekonečné moci ustavičně působí a vede tuto planetu. Je to stále působící Boží moc, která ji udržuje v její rotaci.

Nebeský Bůh ustavičně působí. Jeho mocí roste vegetace, objeví se každý list, a rozkvete každý květ. Každá kapka deště nebo sněhová vločka, každé stéblo trávy, každý list a květ i keř svědčí o Bohu. Všechno toto tak běžné kolem, nás poučuje, že nic není mimo dohled nekonečného Boha, nic není příliš malé pro Jeho pozornost.

Mechanismus lidského těla nemůže být plně pochopen; představuje tajemství, které udivuje i toho nejrozumnějšího pozorovatele. Není to výsledek nějakého mechanismu, který jednou uveden do pohybu, pokračuje ve své činnosti tak, že srdce buší a jeden dech následuje za druhým. V Bohu jsme živí, hýbeme se a trváme. Každý nádech a každý tep srdce je trvalým důkazem moci všudypřítomného Boha.

Bůh řídí pohyb slunce na nebesích. Otvírá nebeské průduchy a dává déšť. Dává, aby rostla tráva na horách. "On dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá." Žalm 147,16. "Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, ...blýskání s deštěm přivodí a vyvodí vítr z pokladů svých." Jer.10,13.

Pán je neustále zaměstnán, udržuje a používá jako své služebníky všechno, co učinil. Kristus řekl: ^{8T 261} "Otec můj až dosavad dělá, i já dělám." Jan 5,17.

Tajemství božské moci

I nejbystřejší lidé nemohou pochopit tajemství Hospodinovo, jak je zjeveno v přírodě. Boží inspirace klade mnoho otázek, které i nejpilnější učenci nemohou zodpovědět. Tyto otázky nebyly položeny proto, abychom je my zodpovídali, nýbrž aby obrátily naši pozornost k hlubokým Božím tajemstvím a poučily nás, že naše moudrost je omezená, a že v okolnostech našeho každodenního života je toho mnoho, co převyšuje omezené chápání lidské mysli, že Boží úsudky a záměry jsou nevyzpytatelné. Jeho moudrost je nepostižitelná.

Pochybovači odmítají věřit v Boha, neboť svou omezenou myslí nemohou pochopit nekonečnou moc, kterou se lidem zjevuje. Avšak Bůh má být poznáván více z toho, co o sobě nezjevuje, než z toho, co otevírá našemu omezenému chápání. Jak v Božím zjevení, tak v přírodě Bůh postavil lidstvo před tajemství, aby vzbudil jeho víru. Tak to musí být. Můžeme vždy zkoumat, stále bádat, ustavičně se učit a přece je za tím vším ještě veliké nekonečno.

°°°°

"Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcem jeho byl, že by mu oznámil?... Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. ^{8T 262}

Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačily by k zápalné oběti. Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.

Ke komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?... Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte ze základů země? Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání... Ke komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? Pozdvihněte vzhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedle množství síly a veliké moci, ani jedno z nich nehyne.

"Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš Izraeli: Skryta jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustálému sílu, a tomu, ježto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají. Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, avšak neumdlévají, chodí, a neustávají." Iz.40,12-31.