EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Falešné a pravé poznání Boha

Svědectví pro církev - svazek osmý


Rejstřík - na začátek na začátek

Falešné a pravé poznání Boha

8T 279 Spekulativní teorie

"Věci skryté jsou Hospodina, Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich..." 5.Mojž.29,29. Zjevení, jímž se Bůh zjevil ve svém Slově, je pro naše studium. Tomuto smíme porozumět. Avšak za toto nemáme vnikat. Nejlepší rozum může se do únavy vyčerpávat v dohadech o Boží podstatě; toto úsilí však zůstane neplodné. Nebyli jsme povoláni tento problém rozřešit. Žádná lidská mysl nemůže pochopit Boha. Omezený člověk by se neměl pokoušet toto tajemství vykládat. Nikdo by neměl spekulovat o Jeho podstatě. Mlčení je zde nejlepší výmluvností. Ten Vševědoucí převyšuje každý dohad.

I andělům nebylo dovoleno být v radě Otce a Syna, když se rozhodovalo o plánu spasení. Ti lidé, kteří se snaží proniknout do tajemství Nejvyššího, projevují svoji neznalost duchovních a věčných věcí. Mnohem lépe by bylo, kdyby, dokud je ještě hlas milosti slyšen, pokořili se do prachu a prosili Boha, aby je vyučil svým cestám.

O Bohu jsme tak nevědomí, jako malé děti; avšak jako malé děti můžeme Ho milovat a poslouchat. Místo spekulování o Jeho povaze a Jeho vlastnostech, obraťme pozornost na slova, která On sám řekl: "Upokojtež se a vězte, žeť jsem já Bůh..." Žalm 46,11.

"Zdaliž ty hlubokosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? Delší jest míra její než země, a širší než moře." Job 11,7-9. 8T 280

"Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti? Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých. Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne. Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její. Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafír. Nevyrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata. Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klenoty. Není ji rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti. Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?... Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní. Sám Bůh rozumí cestě její a on ví místo její. Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem vidí... On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů. Hned tehdáž viděl ji a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji. Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost." Job 28,12-28.

Ani v průzkumu zemských hlubin, ani v marném úsilí proniknout tajemství Boží bytosti nespočívá moudrost. Spíše je v pokorném přijetí zjevení, které se Mu zalíbilo dát, a v uzpůsobení života Jeho vůli. 8T 281

Velikost našeho Boha

Z toho, co Duch Svatý sdělil prorokům, poučme se o velikosti našeho Boha. Prorok Izaiáš píše:

"Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém a podolek jeho naplňoval chrám. Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: Dvěma zakrýval tvář svou a dvěma přikrýval nohy své a dvěma létal. A volal jeden ke druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plna jest všecka země slávy jeho. A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dýmu.

"I řekl jsem: Běda mně, nebo zahynu, protože jsem člověk poskvrněné rty mající, k tomu uprostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé. I přiletěl ke mně jeden ze serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře. A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest." Iz.6,1-7.

"Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci. Kdož by se nebál tebe, králi národů?" Jer.10,6-7.

"Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 8T 282 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. Ze zadu i z předu obklíčils mne, a vložils na mne ruku svou. Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu." Žalm 139,1-6.

"Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu." Žalm 147,5.

"On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá." Dan.2, 22. "Známá jsou Bohu od věků všecka díla jeho." Skut.15,18. Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil? Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno? Nebo z něho a skrze něho, a v něm jsou všecky věci; jemuž sláva na věky." Řím.11,34-36.

"Protož králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému... kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá ve světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná." 1.Tim.1,17; 6,16.

"On roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž. Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi... Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy." Job 26,7-10.

"Sloupové nebeští třesou se, a pohybují od žehrání jeho. Mocí svou rozdělil moře... Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého. Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?" Job 26,11-14.

"U vichru a v bouři jest cesta Hospodinova, a oblak jest prach noh jeho." Nah.1,3 8T 283

"Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi." Žalm 113,5-6.

"Hospodin veliký jest a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůže vystižena býti. Rodina rodině bude vychvalovati skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. O kráse a slávě velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati. Paměť mnohé dobroty tvé hlásati budou...

Oslavujtež tebe, Hospodine, všichni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, aby ve známost uvedli synům lidským moci jeho a slávu i ozdobu království jeho. Království tvé jest království všech věků...

"Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky." Žalm 145,3-21.

Varování před domýšlivostí

Čím víc budeme vědět o tom, čím Bůh je, a o tom, čím sami před Ním jsme, tím větší bázeň před Ním nás ovládne.

Dnešní lidé by si měli vzít naučení z osudu těch, kteří se za starodávna odvážili lhostejně nakládat s tím, co Bůh prohlásil za svaté. Když se Izraelité odvážili otevřít archu, vracející se ze země filištínské, jejich neúcta byla příkladně potrestána. "Pobil pak Hospodin z mužů Betsemských, kteříž hleděli do truhly Hospodinovy, pobil pravím z lidu padesát tisíců a sedmdesáte mužů. I kvílil lid, protože učinil Hospodin v lidu porážku velikou. 8T 284 Protož řekli muži Betsemští: Kdož bude moci ostáti před Hospodinem Bohem svatým tímto? A ke komu odejde od nás?" 1.Sam.6,19-20.

Zamyslete se také nad soudem, který dopadl na Uzu. Když za Davidova kralování byla nesena archa do Jeruzaléma, Uza napřáhl svoji ruku, aby ji přidržel. Tím, že se odvážil dotknout symbolu Boží přítomnosti, byl okamžitě usmrcen.

°°°°

U hořícího keře, když Mojžíš nerozpoznal Boží přítomnost a chtěl se přiblížit k tomu obdivuhodnému jevu, dostal příkaz:

"Nepřistupuj sem, sezuj obuv svou z noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, země svatá jest... I zakryl Mojžíš tvář svou, (nebo se bál), aby nepatřil na Boha." 2.Mojž.3,5-6.

"Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich? I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému? Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue. Sezuj obuv svou z noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue." Jozue 5,13-15.

Ve svatyni a chrámu, což byly pozemské symboly Boží přítomnosti, jedno oddělení bylo posvěceno Jeho přítomnosti. Opona mohla být odhrnuta pouze jedinou rukou. Odhrnout ji a vstoupit nepovolaně do místa svatého tajemství, svatyně svatých, znamenalo smrt. Neboť nad slitovnicí a v úctě se sklánějícími anděly, přebývala sláva Nejsvatějšího - sláva, na níž nemohl pohledět žádný člověk a přitom zůstat naživu. 8T 285 V jediném dni roku, určeném službě ve svatyni svatých, nejvyšší kněz s chvěním vstupoval do Boží přítomnosti, přičemž kadidlo zastiňovalo slávu před jeho zrakem. V chrámových dvoranách musel každý zvuk ztichnout. Žádný kněz nesloužil u oltářů. Zástupy lidu se skláněly v tiché úctě a vysílaly své prosby o Boží milost.

"Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa." 1.Kor.10,11.

"Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země. Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi. Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest." Žalm 99,1-3.

"Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před obličejem jeho všecka země." Abakuk 2,20. "…trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských." Žalm 11,4. "Že shlédl s výsosti svatosti své, Hospodin s nebe na zemi že popatřil." Žalm 102,20.

"Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země. Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich. Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského." Žalm 33,14.15.8.

Hledáním člověk nemůže nalézt Boha. Nikdo by neměl odvážnou rukou pozvedat oponu, která zahaluje Boží přítomnost. "…Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho." Řím.11,33.

To, že svoji moc zakrývá, je důkazem Jeho milosrdenství; protože pozvednout oponu, která zahaluje Boží přítomnost, znamená smrt. Žádná lidská mysl nemůže proniknout tajemství, v němž přebývá a působí ten Všemohoucí. 8T 286 Pouze to, co On sám uzná za potřebné nám zjevit, můžeme o Něm pochopit. Rozum musí uznat vyšší autoritu nad sebou. Srdce a rozum se musí sklonit před velikým "Já JSEM".

Kristovo zjevení Boha

Všechno, co člověk potřebuje poznat, nebo může poznat o Bohu, bylo zjeveno v životě a povaze Jeho Syna. "Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť vypravil." Jan 1,18.

Tím, že Kristus vzal na sebe lidskou přirozenost, přišel, aby se ztotožnil s lidstvím a současně zjevil našeho nebeského Otce hříšným lidem. Ve všech věcech byl učiněn tělem jako jsme my. Hladověl a žíznil a býval unaven. Sytil se pokrmem a občerstvoval spánkem. Sdílel lidský osud a přece byl neposkvrněným Synem Božím. Byl cizincem a poutníkem na zemi - na světě, avšak ne ze světa; zkoušen a pokoušen jako mužové a ženy dnes jsou zkoušeni a pokoušeni, a přece žil bezhříšným životem.

Něžný, laskavý, soucitný, vždy ohleduplný k jiným, představoval Boží povahu a byl v ustavičné službě Bohu a člověku. "A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi... plné milosti a pravdy." Jan 1,14.

On říká: "Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal ze světa." Jan 17,6. "A známéť jsem jim učinil jméno tvé... aby milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, i já v nich." Jan 17,26.

On je prosí: "Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlete se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví; abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé." "…Nebo On dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. 8T 287 Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest." Mat.5,44-45; Luk.6,35-36.

Sláva kříže

Zjevení Boží lásky k lidem je soustředěno v kříži. Jazyk nemůže plně postihnout jeho plný význam; pero ho nemůže vylíčit; lidská mysl nemůže pochopit. Při pohledu na golgatský kříž můžeme pouze říci: "Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho nezahynul, ale měl život věčný." Jan 3,16

Kristus ukřižovaný pro naše hříchy, Kristus zmrtvýchvstalý, Kristus vstoupivší na nebesa, je vědou spasení, kterou máme studovat a zvěstovat. "Kterýž jsa ve způsobu Božím, nepoložil toho sobě za kořist rovný býti Bohu, ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný jsa lidem učiněn. A ve způsobu nalezen byv jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže." Filip.2,6-8.

"Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás." Řím.8,34. "A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně." Žid.7,25.

"Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu." Žid.4,15.

Zde se nachází nekonečná moudrost, nekonečná láska, nekonečná spravedlnost, nekonečné milosrdenství, tou "hlubokostí bohatství, i moudrosti, i umění Božího." Řím.11,33.

°°°°

Každé požehnání dostáváme skrze dar Krista. Prostřednictvím tohoto daru proudí k nám dennodenně mohutný proud Boží dobroty. 8T 288 Každý květ ve svých rozkošných barvách a líbezné vůni je nám darován k potěšení skrze tento jediný Dar. Slunce i měsíc učinil On; není hvězdy, která zdobí nebesa, kterou by nebyl On stvořil. Na svém stole nemáme pokrm, který by k našemu životu nebyl On připravil. Na všem tom je napsáno Kristovo jméno. Všechno je dáno člověku tímto nevýslovným darem jednorozeného Syna Božího. On byl přibit na kříž, aby se všechny tyto přehojné dary dostaly Božímu stvoření.

°°°°

Ovoce stromu života v rajské zahradě mělo nadpřirozenou vlastnost. Jíst z něho znamenalo žít na věky. Jeho ovoce bylo protikladem smrti. Jeho listí mělo udržovat při životě a v nesmrtelnosti. Lidskou neposlušností vstoupila na svět smrt. Adam jedl ze stromu poznání dobrého a zlého ovoce, které mu bylo zapovězeno. Jeho přestoupení naplno otevřelo dveře přívalu bídy na lidské pokolení.

Po příchodu hříchu, nebeský Hospodář přesadil strom života do toho horního ráje; avšak jeho větve přečnívají nad jeho zdí do tohoto nižšího světa. Skrze vykoupení, vydobyté Kristovou krví, můžeme ještě jíst z Jeho životodárného ovoce.

O Kristu je psáno: "V něm život byl, a život byl světlo lidí." Jan 1,4. On je pramenem života. Poslušnost Jemu, je životodárnou mocí, která obveseluje duši.

Kristus říká: "Já jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.“ Jan 6,35. "Jakž mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne... 8T 289 Duch jest, kterýž obživuje, tělo nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou." Jan 6,57.63. "Tomu, kdož vítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest uprostřed ráje Božího." Zjev.2,7. "Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli." 1.Jan 3,1.

Poznání, které působí proměnu

Poznání Boha, jak je zjeven v Kristu, je poznání, o které musí usilovat všichni spasení. Je to poznání, které působí změnu povahy. Přijetí tohoto poznání přetváří duši v Boží obraz. Celé bytosti udělí božskou duchovní moc.

"My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy ve slávu, jakožto od Ducha Páně." 2.Kor.3,18.

O svém vlastním životě Spasitel řekl: "Přikázání Otce svého zachoval jsem." Jan 15,10. "Neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky." Jan 8,29. Jaký byl Ježíš v lidské přirozenosti, tak Bůh chce, aby byli i Jeho následovníci. V Jeho síle máme žít čistým a ušlechtilým životem, jakým žil Spasitel.

Pavel říká: "Pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje. Aby vám dal, podle bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku. Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich. Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, a poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží." Efez.3,14-19. 8T 290

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy