Cooranbong, N. S. W., 12. ledna 1892

Jsem ráda, že Pán opět milostivě navštěvuje církev. Chvěje se mi srdce při pomyšlení, jak často Svatý Duch působil v církvi; jakmile však bezprostřední účinek pominul, milostivé Boží jednání bylo zapomenuto. ^{8T 67} V nebesích přibyl záznam o pýše a duchovní lhostejnosti. Ti, které navštívilo bohaté milosrdenství a milost Boží, zneuctívali svého Vykupitele svou nevěrou...

Spasitel vás často navštívil v Battle Creeku. Zrovna tak, jako kráčel ulicemi Jeruzaléma a toužil rozžehnout jiskru duchovního života v srdci těch znechucených a umírajících. Města, která byla tak velice požehnána Jeho přítomností, Jeho odpuštěním, Jeho uzdravováním Ho zavrhla. A právě tak velký, ba ještě větší projev lásky byl v Battle Creeku. Cožpak Kristus neobohatil svoji církev dary a požehnáním? Neposlal své služebníky s poselstvím odpuštění a spravedlnosti, aby se ono svobodně dostalo všem, kdo je přijmou?

Jeruzalém je obrazem toho, čím církev bude, jestliže odmítne přijmout a kráčet ve světle, které dal Bůh. Jeruzalém byl poctěn Bohem jako opatrovník posvátných pravd. Avšak Jeho lid převrátil pravdu a pohrdl veškerým napomenutím a varováním. Nechtěli dbát na Jeho rady. Chrámové dvorany byly poskvrněny obchodem a loupeží. Pěstovalo se sobectví a láska k mamonu, závist a hádky. Každý usiloval o to, aby těžil z toho, co měl. Odvraceje se od nich, Kristus řekl: "Ó, Jeruzaléme, Jeruzaléme, jak se tě mohu vzdát?" "Kolikrát jsem chtěl shromáždit dítky tvé,tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla a nechtěli jste."Mt.23,37

Tak Kristus lká a pláče nad našimi sbory, nad našimi školami, které nesplnily Boží příkaz. Přichází prozkoumat Battle Creek, který šel touž cestou, jako Jeruzalém. Vydavatelství se obrátilo na znesvěcený chrám, ^{8T 68} na místo nesvatého obchodu a výdělku. Stalo se místem nespravedlnosti a spekulace, kde se zahnízdilo sobectví, zločinnost, závist a vášeň. A přece lidé, kteří se dostali do tohoto díla na nesprávných zásadách, jakoby si ani neuvědomovali své nesprávné jednání. Když k nim přichází varování a napomenutí, říkají: "Nemluví v podobenstvích?" Slova napomenutí a varování pokládali za marné povídání.

Když Kristus hleděl z Olivetské hory, viděl tento stav věcí, jaký existuje v každém sboru. Varování se dostalo všem, kteří následují lid Jeruzaléma, který měl tak veliké světlo. Tento lid je před námi jako výstraha. Zavržením Božího varování v naší době lidé opakují hřích Jeruzaléma. Pán vidí, co nevidí a neuvidí člověk - výsledek veškerého lidského plánování v Battle Creeku. Učinil vše, co Bůh učinit může. Postavil světlo před oči lidu, aby jejich hříchy nedosáhly hranic, kde si pokání už nelze uvědomit. Avšak dlouhým procesem odvracení se od pravých a spravedlivých zásad, se lidé dostali tam, kde světlo a pravda, spravedlnost a milosrdenství nelze postřehnout. Toto jednání se stalo součástí jejich vlastní přirozenosti.

Vyzývám všechny, kdo si v zásadě nesprávně počínali, aby učinili rozhodnou nápravu a provždy pak pokorně chodili s Bohem...
Nejsou to žádné zbytečné historky, nýbrž pravda. Znovu se ptám, na které straně stojíte? "Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním." 1Král.18,21.