Centralizace

Božím záměrem bylo, aby po potopě v zájmu naplnění přikázání, které dostal Adam, se lidé rozešli po celé zemi, naplnili ji a ovládli ji.

Tou měrou však jak přibývalo Noemových potomků, projevilo se odpadnutí. Ti, kteří chtěli zavrhnout omezení Božího zákona, hodlali skoncovat s uctíváním Hospodina. Rozhodli se udržet své společenství v jedné organizaci a vyhlédnout si vládce, který by nakonec ovládl celou zemi. V sinearské rovině se rozhodli vybudovat město a v něm věž, která by byla divem světa. Tato věž měla být tak vysoká, aby žádná potopa nedostihla jejího vrcholu a měla být tak mohutná, že ji nic nemělo smést. Takto se chtěli pojistit a být nezávislí na Bohu.

Toto spolčení se zrodilo z odboje proti Bohu. Obyvatelé sinearské roviny ustavili své království k sebevyvýšení, ne k slávě Boha. Kdyby se jim to podařilo, zrodila by se moc odmítající spravedlnost, uvádějící nové náboženství. Svět by byl demoralizován. Bludné teorie by odvrátily mysl od věrnosti ^{8T 214} Božím nařízením a zákon Hospodinův byl by přehlížen a zapomenut. Bůh však nikdy nenechává svět bez svědectví o sobě. V této době se našli lidé, kteří se pokořili před Bohem a volali k Němu. Prosili: "Ó, Bože, rozsuď mezi dílem svým a plány a jednáním lidí." "Sestoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští." Gn 11, 5. Andělé byli posláni, aby zmařili záměry těchto stavitelů.

Věž dosáhla veliké výše a nebylo možné, aby ti, kteří pracovali na vrcholu, se dorozuměli přímo s těmi, kteří byli dole; proto byli ustanoveni lidé na různých místech, každý měl přijmout zprávu a sdělit nejbližšímu pod ním příkazy, týkající se potřebného materiálu nebo jiných pokynů, potřebných k práci. Když poselství šlo od jednoho k druhému, jazyk byl zmaten, takže přicházel materiál, který nebyl potřebný a pokyny, které došly, byly pravým opakem těch, které byly dány. Nastal zmatek a strach. Celé dílo se zastavilo. Další soulad a spolupráce nebyly možné. Stavitelé vůbec nebyli schopni vysvětlit zvláštní nedorozumění mezi sebou a v hněvu a rozčarování obviňovali jeden druhého. Jejich zmatek končil v hádkách a prolévání krve. Nebeské blesky zničily horní část věže a svrhly ji dolů. Lidé si uvědomovali, že existuje Bůh, který vládne v nebi a že může zmást a rozhojnit zmatek, aby poučil lidi, že jsou pouze lidmi.

Bůh dlouho snáší lidskou zvrácenost, a lidem dává mnoho příležitostí k pokání; zaznamenává však všechny jejich odbojné záměry proti autoritě Jeho svatého, spravedlivého zákona. ^{8T 215}

Až do této doby všichni mluvili jedním jazykem; nyní ti, kteří mohli rozumět řeči jeden druhého, sdružili se do skupin; jedni šli jednou cestou a druzí jinou. "Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi." Gn 11, 9. V naší době Pán chce, aby Jeho lid byl rozptýlen po celé zemi. Nemá vytvářet kolonie. Ježíš řekl: "Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření." Mar.16,15.

Když učedníci následovali své sklony zůstat ve velikém počtu v Jeruzalémě, bylo dovoleno, aby přišlo na ně pronásledování a byli rozptýleni do všech částí světa.

Za celá léta dostával náš lid varovné a prosebné poselství, které je vyzývalo jít do rozsáhlého pole Kristova a nesobecky sloužit lidem.

Ze svědectví, psaných v roce 1895 a 1899 uvedu následující odstavec: "Praví misijní pracovníci se nebudou soustřeďovat na jednom místě. Dítky Boží mají být poutníky a cizinci na zemi. Investování velikých peněžních obnosů na budování díla na jednom místě není podle Božího plánu. Nové instituce mají být zřízeny na mnoha místech. Školy a sanatoria mají být zřízeny tam, kde dosud není nic, co by svědčilo o pravdě. Tyto zájmy nemají být vybudovány za účelem výdělečným, nýbrž z důvodu rozšíření pravdy. Měla by se opatřit půda v určité vzdálenosti od měst, kde by byly vybudovány školy, kde by se mladí lidé vzdělávali v zemědělství a řemeslných odvětvích.

Zásady přítomné pravdy se mají mnohem větší měrou rozšířit. Mnozí se na věci dívají z nesprávného hlediska. Jelikož je to pohodlnější mít dílo soustředěno na jednom místě, ^{8T 216} mají zájem shromažďovat všechno na jedno místo. Výsledkem bývá veliké zlo. Místa, která potřebují pomoci, jsou opuštěna.

Co mám říci našemu lidu, abych jej přivedla k pochopení vlastního přítomného i budoucího blaha? Což nebudou dbát ti, kteří jsou v Battle Creeku na světlo, dané jim Bohem? Nezapřou se, nevezmou kříž a nebudou následovat Ježíše? Nebudou poslouchat hlasu svého Vůdce, aby opustili Battle Creek a vybudovali zájmová střediska na jiných místech? Nepůjdou na temná místa země, aby zvěstovali Kristovu lásku, důvěřovali Bohu, že jim dá úspěch?

"Není Božím plánem, aby se náš lid soustřeďoval v Battle Creeku. Ježíš říká: 'Jdi na mou vinici dnes.' Odejdi z místa, kde nejsi potřebný. Postav prapor pravdy v městečkách a městech, která ještě neslyšela poselství. Připrav cestu pro můj příchod. Ti, kteří jsou na cestách i mezi ploty, mají uslyšet tento hlas.

"Pán učiní poušť svatým místem, jakmile Jeho lid, naplněn misijním duchem vyjde, aby připravoval střediska pro Jeho dílo, zřizoval sanatoria, kde by bylo postaráno o nemocné a trpící, a školy, kde může být vzdělávána mládež správným způsobem."

"Bylo tvrzeno, že jsou veliké výhody v tom, když je tolik ústavů vedle sebe; mohou si vzájemně pomáhat a pomáhat mohou také těm, kdo se chtějí vzdělávat nebo zaměstnat. Tak je to podle lidského úsudku; lze připustit, že z lidského hlediska mnohé se získá tím, když se soustředí tolik odpovědností v Battle Creeku; avšak na věc se musíme dívat z vyššího hlediska."

Přes všechny časté rady o opaku, lidé nepřestali uskutečňovat plán soustřeďování moci, ^{8T 217} aby mnoho odvětví bylo spojeno pod jedinou kontrolou. Začalo to v kanceláři vydavatelství Review and Herald. Záležitosti se kymácely z jedné strany na druhou. Byl to nepřítel našeho díla, který vyvolal okamžité spojení vydavatelského díla pod jeden dohled v Battle Creeku.

Následně získala podporu myšlenka, že zdravotně-misijní dílo se dostane velice kupředu, jestliže všechny naše misijní instituce, jakož i jiné zdravotně-misijní zájmy budou pod dohledem zdravotně-misijního sdružení v Battle Creeku.

Bylo mi řečeno, že se proti tomu musím ozvat. Nemáme být pod kontrolou těch, kteří se sami nedovedou ovládat a kteří nebyli ochotni poddat se Bohu. Neměli by nás vést lidé, kteří chtěli, aby jejich slovo bylo řídící silou. Touha po ovládání se velice rozmohla a Bůh posílal varování za varováním a zakazoval sdružování a slučování. On nás varoval před tím, abychom se nezavazovali k vyplnění některých smluv, které měly být předloženy lidmi, usilujícími o dohled nad činy svých bratří.

Vzdělávací středisko

Pánu se nelíbí některá opatření učiněná v Battle Creeku. Prohlásil, že jiná místa jsou zbavována světla a předností, které jsou pak soustřeďovány a rozhojňovány v Battle Creeku. Pánu se nelíbí, aby naše mládež ze všech částí země byla soustřeďována v Battle Creeku, aby pracovala v sanatoriu a tam obdržela své vzdělání. Dovolíme-li toto, pak jsme odpovědní za to, že olupujeme jiná pole o jejich nejvzácnější poklady.

Prostřednictvím světla zjeveného ve svědectvích Pán naznačil, ^{8T 218} že nechce, aby studenti odcházeli ze svých domácích škol a sanatorií za vzděláním do Battle Creeku. Poučil nás, abychom školy přemístili do jiných prostředí. Toto bylo učiněno, avšak tyto instituce i nadále nesplnily to, co měly vykonat, aby se s jinými místy rozdělily o přednosti stále soustřeďované v Battle Creeku. Pán projevil svoji nelibost tím, že dovolil, aby hlavní budovy těchto institucí zničil oheň.

Přes jasný důkaz Boží prozřetelnosti v těchto ničivých ohních, někteří mezi námi neváhali zlehčovat výrok, že tyto budovy shořely proto, že lidé vedli dílo tak, že Pán s tím nemohl souhlasit.

Lidé opustili správné zásady, pro které byly tyto instituce zřízeny. Nekonali to dílo, které jim Bůh přikázal konat pro přípravu lidu k "vybudování starých, opuštěných míst." A aby stáli v trhlině, jak je to popsáno v 58. kap. Izaiášově. V Písmu svatém je jasně vyznačená práce, kterou máme konat, jako zdravotně-misijní dílo. Toto dílo má být konáno na všech místech. Bůh má vinici a chce, aby tato vinice byla nesobecky obdělána. Nic z ní nemá být opomenuto. Nejzanedbanější část potřebuje nejprobuzenější misionáře k vykonání díla, které Duch Svatý vylíčil skrze Izaiáše:

"Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti snopky obtěžující a potřené propustiti svobodné a tak všelijaké jho abyste roztrhli?“„A vyleješ-li lačnému duši svou a ztrápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé a mrákota tvá bude jako poledne. ^{8T 219} Nebo povede tě Hospodin ustavičně a nasytí v náramné sucho duši tvou a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená a jako pramen vod, jehož vody nevysychají. A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny a napravovatel stezek k bydlení." Iz 58,6.10-12.

°°°°

Pro jméno své Bůh nedovolí, aby zlí a neukáznění lidé provedli své vlastní, neposvěcené plány. Navštíví je pro jejich zvrácené jednání. "Nemají žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní." Iz 57, 21. Pán se však ve svých soudech rozpomene na milosrdenství. Říká: -

"Nebudu se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati; neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil. Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval, protože odvrátiv se, odešel cestou srdce svého. Vidím cesty jeho, avšak uzdravím jej; sprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním. Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej." Iz 57,16-19.

Hospodin praví: "Duch mého lidu by zahynul přede mnou, jestliže bych jednal s ním podle jeho převráceností. Nesnesl by moji nelibost a můj hněv. Viděl jsem převrácené cesty každého hříšníka. Ten, kdo činí pokání a skutky spravedlnosti, toho obrátím, uzdravím a přijmu na milost."

O těch, kteří byli oklamáni a svedeni z cesty neposvěcenými lidmi, ^{8T 220} Pán praví: "Jejich jednání se neshodovalo s mou vůlí, avšak pro spravedlnost svého díla a pro dobro pravdy, uzdravím každého, kdo bude vzývat mé jméno. Všichni kající Izraelští uzří mé spasení. Já Hospodin vládnu a naplním chválou a díkuvzdáním srdce všech, kteří jsou blízko i daleko, všechny kající Izraelské, kteří jdou mými cestami."

"Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno je Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuji ducha ponížených, obživuji také srdce zkroušených." Iz 57,15.