^{8T 221} Kristův předchůdce byl ve svém dětství vychováván svými rodiči. Velkou část svého života strávil na poušti, aby nebyl ovlivněn pozorováním lehkovážné zbožnosti kněží a rabínů, nebo napodobováním jejich zvyků a tradic, čímž by se správné zásady ztrácely se zřetele a zlehčovaly se. Tehdejší náboženští učitelé byli duchovně tak zaslepeni, že stěží postřehli hodnoty nebeského původu. Tak dlouho pěstovali pýchu, žádostivost a žárlivost, že Písma Starého zákona vykládali tak, že zatemňovali jejich skutečný význam. Jan se rozhodl zaměnit radosti a přepych městského života za přísnou kázeň pouště. Toto prostředí odpovídalo prostotě a sebezapření. Nerušen hlukem světa, mohl zde studovat poselství z přírody, zjevení a Prozřetelnosti. Zbožní rodiče Janovi často opakovali slova, která řekl anděl Zachariášovi. Od dětství mu bylo připomínáno jeho poslání. A on přijal tento svatý úřad. Samota pouště mu byla vítaným únikem ze společnosti, v níž podezíravost, nevěra a nečistota ovládaly téměř všechno. Nedůvěřoval ani tomu, že by ve své vlastní síle mohl obstát v pokušení a proto se vyhýbal stálému styku s hříchem, aby se mu neotupilo vědomí jeho strašné hříšnosti.

Janův život však neplynul v zahálce, v asketickém snění, nebo v sobecké odloučenosti. Čas od času vyšel mezi lidi a byl vždy zaujatým pozorovatelem toho, co se ve světě dělo. ^{8T 222} Ze svého tichého útulku pozoroval vývoj událostí. Pohledem prosvíceným Božím Duchem studoval lidské povahy, aby mohl pochopit, jak zasáhnout jejich srdce nebeským poselstvím.

°°°°

Kristus žil životem skutečného lékaře a misionáře. On chce, abychom pilně studovali Jeho život a naučili se pracovat tak, jak pracoval On. Matka Mu byla prvním učitelem z lidí. Z jejich rtů a prorockých svitků se učil nebeským věcem. Žil ve venkovském domě, kde věrně a radostně konal své dílo a nesl domácí starosti. Byl velitelem nebes a andělé s radostí plnili Jeho slovo; nyní byl ochotným služebníkem, milujícím, poslušným synem. Vyučil se řemeslu a svýma vlastníma rukama pracoval v Josefově tesařské dílně. V prostém oděvu obyčejného dělníka, chodil ulicemi tohoto malého města za svou skromnou prací a zase se z ní vracel.

Lidé tehdejší doby hodnotili věci podle vnějšího vzhledu. Čím víc náboženství ztrácelo svoji sílu, tím víc přibývalo okázalosti. Vychovatelé oné doby se snažili získat respekt vnější okázalostí a obřadností. Všemu tomu Ježíšův život stál v naprostém protikladu. Jeho život ukazoval bezcennost věcí, které lidé pokládali za životní nutnost. Nevyhledával školy, v nichž se vyvyšovalo co bylo nepatrné a zmenšovalo význam věcí velikých. Své vzdělání získával z nebeských pramenů, užitečné práce, ze studia Písma a přírody a z životních zkušeností - Božích učebnic, plných poučení pro všechny, kteří mají ochotné srdce, ^{8T 223} bystrý zrak a chápavou mysl.

"Děťátko pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm." Luk.2, 40.

Takto připraven šel za svým posláním. V každém svém styku s lidmi působil na ně požehnaným vlivem a přetvářející mocí, kterou svět nikdy předtím nepoznal.

Varovná slova

Žijeme v době zvláštního nebezpečí pro mládež. Satan ví, že brzy nastane konec světa a je rozhodnut využít každou příležitost, aby získal mladé muže a dívky pro svoji službu. Vynalezne mnoho rafinovaných svodů, aby je svedl. Pečlivě musíme uvážit varovná slova apoštola Pavla: "Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrného s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte a já přijmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery, praví Pán všemohoucí." 2.Kor.6, 14-18.

Dostala jsem zvláštní světlo o tom, proč bychom měli mnohem více vykonat pro Mistra zřizováním mnoha malých sanatorií, než budováním několika málo velkých zdravotních ústavů. Ve velikých ústavech by se shromažďovali mnozí, ^{8T 224} kteří nejsou příliš nemocní, kteří však jako turisté hledají odpočinek a rozptýlení. Tito by měli být pod dohledem ošetřovatelů a pomocníků. Mladí mužové a ženy, kteří byli od svého nejútlejšího mládí uchráněni světských společníků, dostali se takto do styku se světskými lidmi všech tříd a více-méně byli by ovlivněni tím, co vidí a slyší. Byli by podobni těm, s nimiž se stýkají a ztratili by prostotu a skromnost, kterou křesťanští otcové a matky střežili a pěstovali pečlivým poučováním a opravdovou modlitbou.

Žijeme uprostřed nebezpečí posledních dnů. Nutno říci něco rozhodného, aby náš lid byl varován před nebezpečím, spočívajícím v tom, že se dětem, které potřebují rodičovské péče a poučení, dovoluje opouštět domov a jít tam, kde se dostanou do styku s nenáboženskými, světsky smýšlejícími a zábavy milujícími lidmi.

V mnoha domovech otec a matka dovolili dětem vládnout. Takové děti jsou v mnohem větším nebezpečí, když se dostanou pod vlivy nepřátelské zbožnosti, než ty, které se naučily poslouchat. Tím, že se jim nedostalo patřičné kázně domnívají se, že mohou jednat podle své libovůle. Umění poslouchat, by je bylo posílilo v boji proti pokušením, avšak toto poznání jim jejich rodiče nedali. Když tito neukáznění mladí lidé vstupují do některého velkého ústavu, kde působí nejrůznější protiduchovní vlivy, jsou ve vážném nebezpečí a často jejich pobyt v takovém ústavu je škodou pro ně i pro ústav.

Musím varovat rodiče, jejichž děti nemají pevné zásady, anebo jasnou křesťanskou zkušenost, před posíláním dětí daleko od domovů, kde by byly nadlouho od nich odloučeny, čímž může být do ^{8T 225} jejich mysli zaseto símě nedůvěry a nevěry. Je mnohem bezpečnější a lepší poslat takové mladé lidi do školy a sanatoria co nejblíže jejich domovu. Mladí lidé, jejichž charakter se teprve formuje, by měli být uchráněni míst, kde by se stýkali s velkou společností nevěřících a kde jsou síly nepřítele velice pevně usazeny.

Správcové našich velikých sanatorií by měli vynaložit rozhodné úsilí na to, aby zaměstnali starší osoby jako pomocníky těchto ústavů. V nočním vidění jsem byla ve velikém shromáždění, kde se uvažovalo o této věci. Těm, kteří chtěli svoje neukázněné děti poslat do Battle Creeku, řekl Ten, který má všelikou moc:

"Odvažujete se to zkusit? Spasení jejich duší je mnohem cennější, než vzdělání, které obdrží na tomto místě, kde jsou ustavičně vystaveny vlivu nevěřících. Mnozí, kteří přicházejí do této instituce, jsou neobrácení. Naplnění jsou pýchou a nemají důkladné spojení s Bohem skrze víru. Mnozí z mladých mužů a žen, kteří mnoho očekávají od těchto nevěřících, měli pouze malou křesťanskou zkušenost a snadno se stávají obětí osidel, které jsou nastaveny jejich nohám."

Jeden z přítomných se pozeptal: "Co mohu vykonat, aby se toto zlo odstranilo?" Ten, který mluvil, řekl: "Jelikož jste se dostali do této nebezpečné situace, nechť křesťanští mužové a ženy zralého věku a pevného charakteru jsou přivedeni do tohoto ústavu, aby působili opačným vlivem, vedoucím k spravedlnosti. Uskutečnění takového plánu může sice zvednout běžné náklady sanatoria, avšak může to být účinným prostředkem jak v instituci ochránit mládež od nakažlivých vlivů, jimž jsou nyní vystaveni. ^{8T 226}

"Rodiče a učitelé, dávejte své děti do škol, kde se vlivy podobají vlivům správně vedené domácí školy; školy, v níž je učitelé povedou krok za krokem vpřed, ve kterých je duchovní ovzduší vůní života k životu."

Tato varovná a poučná slova, která jsem napsala ohledně posílání našich mladých do Battle Creeku pro vzdělání k službě v díle Božím, nejsou slova prázdná. Část bohabojné mládeže obstojí ve zkoušce, ale není bezpečné nechat i ty nejsvědomitější jednotlivce bez naší nejlepší péče a ochrany. Zda naše mládež, která obdržela moudré poučení a výchovu od zbožných rodičů, bude pokračovat v posvěcování skrze pravdu, to závisí velkou měrou na tom, zda po odchodu ze svých domovů má společenství s těmi, od nichž může očekávat křesťanské poučení.

Byla jsem napomenuta, abych opakovala našim bratřím a sestrám varování a napomenutí, které Pavel poslal tessalonickému sboru:

"Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdáž zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije dechem úst svých a zkazí zjevením jasné přítomnosti své. Toho nešlechetníka, jehož příští jest podle mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými. A se všelikým podvodem nepravosti v těch, kteříž hynou, protože lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži, a aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost." 2.Tess.2,7-12.

"My pak jsme povinni děkovat Bohu vždycky za vás, ^{8T 227} bratři ode Pána milovaní, že vyvolil vás Bůh od počátku ke spasení, v posvěcení Ducha a u víře pravdy, k čemuž povolal vás skrze evangelium naše, k dojití slávy Pána našeho Jezukrista. A protož bratři, stůjte a držte se učení vydaného, jemuž jste se naučili, buď skrze řeč, buď skrze list náš. Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás a dal potěšení věčné a naději dobrou z milosti, potěšuj srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém." 2.Tess. 2,13-17.

°°°°

Září, 1903. Uvážím-li stav věcí v Battle Creeku, obávám se o naši mládež, která tam jde. Světlo, které mi dal Pán, aby se naše mládež neshromažďovala v Battle Creeku za účelem svého vzdělání, se ani v nejmenším nezměnilo. Skutečnost, že sanatorium bylo přebudováno, nic nemění na tomto světle. To, co v minulosti znemožňovalo z Battle Creeku učinit místo vhodné pro vzdělávání naší mládeže, činí ho k tomu nezpůsobilým i dnes, pokud se týká tamějšího vlivu.

Když přišla výzva odstěhovat se z Battle Creeku, bylo slyšet obhajobu: "Jsme zde a všechno urovnáme. Bylo by nemožné, abychom se přestěhovali bez velkých vydání."

Pán dopustil, že oheň strávil hlavní budovy Review and Herald a sanatoria, a takto odstranil největší překážku, která byla předkládána proti stěhování se z Battle Creeku. Bylo Jeho záměrem, aby místo znovu vystavění jednoho velikého sanatoria, náš lid budoval na různých místech. Tato malá sanatoria měla být zřízena tam, kde by se mohl opatřit pozemek pro zemědělské cíle. ^{8T 228} Je Božím plánem, aby obdělávání půdy bylo spojeno s prací našich sanatorií a škol. Naše mládež se potřebuje vzdělat i v tomto odvětví díla. Je dobré a dokonce lepší než jen dobré - je podstatně důležité - aby se vynaložilo úsilí k provedení Božích plánů v tomto ohledu.

Povzbudíme své nejslibnější mladé muže a ženy, aby šli do Battle Creeku, obdrželi své vzdělání k službě, kde budou pod tak mnohými vlivy, které mají snahu je rozptýlit? Pán mi zjevil některá nebezpečí, s nimiž se mládež v prostředí tak velikého sanatoria setká. Mnozí ze zámožných světských mužů a žen, kteří navštěvují tuto instituci, budou pramenem pokušení pomocníkům. Někteří z těchto pomocníků se stanou příznivci bohatých pacientů a budou jim nabízeny veliké přednosti, aby vstoupili do jejich zaměstnání. Vlivem světské okázalosti zaseli někteří z pacientů sanatoria koukol do srdcí mladých mužů a žen, kteří byli zaměstnáni jako pomocníci a ošetřovatelé. Takovým způsobem pracuje satan.

Snad proto, že sanatorium je tam, kde by nemělo být, nebude mít Boží slovo ohledně vzdělání naší mládeže žádnou cenu? Dovolíme, aby nejrozumnější z mladých lidí v našich sborech a sdruženích šli tam, kde někteří z nich budou zbaveni své prostoty stykem s muži a ženami, kteří se nebojí Hospodina? Dovolí vedoucí bratři sdružení naší mládeži, která se vzdělává ve školách na křesťanské pracovníky, aby mohli být uzpůsobeni pro Boží službu, aby šli tam, odkud se na dlouhé Boží výzvy měl Jeho lid vystěhovat?

Přejme si, aby naše mládež byla tak vzdělána, ^{8T 229} že bude působit spásným vlivem v našich sborech a bude usilovat o větší jednotu a hlubší zbožnost. Lidé nemusí vidět jednotu a hlubší zbožnost. Lidé nemusí vidět nutnost výzvy k rodinám, aby opustili Battle Creek a usadili se na místech, kde mohou konat evangelijní zdravotně-misijní dílo. Pán však promluvil. Budeme pochybovat o Jeho slovu?

Není čas na odkládání

Mezi námi je mnoho mladých mužů a žen, kteří kdyby se řídili svými pohnutkami, ochotně by šli na několik let studovat, aby se připravili k službě. Vyplatí se to však? Čas je krátký. Kristových pracovníků je všude potřebí. Sto opravdových pracovníků by mělo být doma i v cizích misijních polích, kde je dnes pouze jeden. Mnohá místa jsou neopracovaná. Ti, kteří by se nyní chtěli věnovat službě Mistrově, měli by být správně usměrněni.

Rychle se vyplňují znamení, která ukazují, že Kristův příchod je blízko. Pán vyzývá naši mládež ke kolportérské a evangelizační práci, k dílu dům od domu na těch místech, kde dosud pravdu ještě nebylo slyšet. Našim mladým lidem říká: "Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou." Ti, kteří jdou do práce pod Božím vedením, budou obdivuhodně požehnáni. Ti, kteří v tomto životě vykonají to nejlepší co mohou, budou uzpůsobeni pro život budoucí, nesmrtelný.

Pán vyzývá ty, kteří jsou spojeni s našimi sanatorii, vydavatelstvími i školami, aby poučovali mládež o evangelizační práci. Náš čas a síly nesmí být natolik věnovány na zřizování sanatorií, jídelen, restaurací, aby jiná odvětví díla byla zanedbávána. Mladí mužové a ženy, kteří by měli být zapojeni do díla v biblické a kolportážní práci, ^{8T 230} neměli by se věnovat mechanickému zaměstnání.

Mládež by měla být povzbuzována ke studiu na našich školách na křesťanské pracovníky, které by se měly čím dál, tím víc podobat školám prorockým. Tyto ústavy byly zřízeny Pánem, a jestliže jsou vedeny podle Jeho záměrů, mládež, která do nich vstupuje bude brzy připravena pro různé odvětví misijní činnosti. Někteří budou vzděláni, aby vstoupili do pole jako misijní ošetřovatelé, někteří jako kolportéři a někteří jako služebníci evangelia.