EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Kristus je naším příkladem

Svědectví pro církev - svazek osmý


Rejstřík - na začátek na začátek

Kristus je naším příkladem

8T 206 St. Helena, California, 30. října 1903

Zdravotním misionářům -

Zdravotně-misijní pracovníci nejvíce potřebují, aby byli vedeni Duchem Hospodinovým. Ti, kdo pracují podobně jako Kristus, ten veliký lékař a misionář, musí smýšlet duchovně. Avšak ne všichni, kteří konají zdravotně-misijní dílo, vyvyšují Boha a jeho pravdu. Někteří přinášejí na základ dříví, slámu a seno - materiál, který nesnese zkoušku ohněm.

Prosím, abych měla moudrost a moc od Pána, a mohla vám říci to, v čem spočívá zdravotně-misijní dílo. Toto je velikým a důležitým odvětvím naší církevní práce. Mnozí však ztratili ze zřetele čisté, zušlechťující zásady, které jsou podmínkou dobré zdravotně-misijní práce.

Ve svém denníku nacházím následující poznámky, napsané před rokem:

29. října 1902. Toto ráno jsem brzy vstala. Po vroucí modlitbě o moudrost a jasnou mysl, abych mohla patřičně vyjádřit věci, na něž jsem byla důrazně upozorněna, napsala jsem asi deset poučných stránek. Vím, že Pán mi pomáhal psát důležitou věc, která by měla být předložena našemu lidu.

Když tak píši, pociťuji určité napětí, když však naučení bylo zaznamenáno, mysl si odpočine; neboť tehdy vím, že to, co mi bylo předloženo, nebude ztraceno i když z mé paměti vymizí.

Pouze ti, kdo si uvědomují, že kříž je středem naděje lidstva, mohou pochopit evangelium, které zvěstoval Kristus. On nepřišel na tento svět pro žádný jiný účel, než aby postavil člověka na pevnou půdu, před světem a nebeským vesmírem. Přišel, aby nesl svědectví, že padlí lidé 8T 207 vírou v Jeho moc a účinnost jako Syna Božího, mohou se stát účastníky božské přirozenosti. On jediný mohl přinést oběť za hříšníky a otevřít brány ráje padlému pokolení. On nevzal na sebe přirozenost anděla, nýbrž přirozenost člověka, a na tomto světě žil neposkvrněným životem. "A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce, plné milosti a pravdy. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho." Jan 1, 14.12.

Svým životem a smrtí Kristus učil, že pouze poslušností Božích přikázání může člověk najít bezpečnost a pravou velikost. "Zákon Hospodinův jest dokonalý, občerstvující duši…" Žalm 19, 8. Boží zákon je opisem Božího charakteru. Byl dán člověku na počátku jako norma poslušnosti. V následujících dobách se tento zákon ztratil ze zřetele. Staletí po potopě byl povolán Abraham a on obdržel zaslíbení, že jeho potomstvo vyvýší Boží zákon. V toku času Izraelité odešli do Egypta, kde po dlouhé roky snášeli nejtěžší útlak Egypťanů. Po čtyřista- letém otroctví je Bůh vysvobodil obdivuhodným projevem své moci. Ukázal se Egypťanům jako vládce vesmíru, Ten, který převyšoval všechna pohanská božstva.

U Sinaje byl zákon vydán podruhé. V hrůzné vznešenosti Hospodin vyřkl svá přikázání, vlastním prstem vryl Desatero na kamenné desky.

V průběhu staletí zjišťujeme, že nadešla doba, kdy Boží zákon musí být znovu neomylně odhalen jako norma poslušnosti. Kristus přišel obhájit svaté požadavky tohoto zákona. Přišel žít životem poslušnosti Jeho požadavkům a takto dokázal falešnost 8T 208 satanova obvinění, že není možné, aby člověk mohl zachovat Boží zákon. Kristus byl pokoušen jako člověk a zvítězil v moci, kterou obdržel od Boha. Když chodil, dobře čině a uzdravuje všechny satanem trápené, objasňoval lidem povahu Božího zákona a smysl své služby. Jeho život svědčí o tom, že i my můžeme být poslušni Božímu zákonu.

Kristus se nikdy neuchýlil od věrnosti těmto zásadám Božího zákona. Nikdy nic nekonal proti vůli svého Otce. Před anděly, lidmi a démony mohl říci to, co by z jiných úst bylo rouháním: "Nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky." Jan 8,29. Dennodenně po tři roky Jej stíhali Jeho nepřátelé a chtěli najít nějakou skvrnu v Jeho povaze. Satan s celými zástupy zla se Jej snažil přemoci; nenašli však při Něm nic, čím by mohli zdůvodnit své vítězství. I démoni museli přiznat: "Jsi ten Svatý Boží."

Sebeobětování

Který jazyk by mohl tak mocně vyjádřit Boží lásku k lidem, jak je to vyjádřeno darem Jeho jednorozeného Syna pro naše vykoupení. Nevinný nesl trest za viníka. "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby soudil svět, ale aby spasen byl svět skrze Něho. Kdož věří v něho, nebude souzen, ale kdož nevěří, již jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." Jan 3,16-18.

Kristus dal sám sebe jako výkupnou oběť pro spasení ztraceného světa. S Ním bylo naloženo tak, jak si zasloužíme my, aby se i s námi nakládalo tak, jak si zaslouží On. Byl odsouzen za naše hříchy, na nichž neměl žádný podíl, 8T 209 abychom my mohli být ospravedlněni Jeho spravedlností, na níž jsme neměli žádnou účast. Vytrpěl smrt, která patřila nám, abychom mohli přijmout život, který patřil Jemu. "…a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno." Iz 53, 5.

Kristus byl pokoušen ve všem, podobně jako my tím, který kdysi stál věrně při Něm v nebesích. Pohleďme na Syna Božího v pokušení na poušti, v době největší slabosti, když doléhala na Něho nejtěžší pokušení. Hleďme na Něho v létech Jeho služby, jak na Něho útočily ze všech stran síly zla. Představte si Ho v Jeho utrpení na kříži! Všechno to vytrpěl pro nás a kvůli nám.

Kristův pozemský život, tak plný námahy a oběti potěšovalo vědomí, že všechno toto Jeho úsilí není nadarmo. Tím, že dal svůj život za lidi, chtěl získat svět zpět k věčnosti. Ačkoli musel nejdříve projít krvavým křtem, ačkoli hříchy světa měly dolehnout na jeho nevinnou duši, přece pro radost, která Mu byla předložena, rozhodl se vytrpět kříž a pohrdnout pohaněním.

Studujme Kristovu definici pravého misionáře: "A svolav zástup s učedníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj a následuj mne." Mar.8,34. Následování Krista, jak je vyjádřeno v těchto slovech, není nějakou okázalostí nebo zábavou. Ježíš očekává, že Jeho následovníci půjdou těsně v Jeho šlépějích a snesou to, co snesl On, vytrpí, co vytrpěl On a zvítězí, jako On zvítězil. Úzkostlivě bdí, aby viděl své vyznávající následovníky zjevovat ducha sebeobětování.

Ti, kdo přijímají Krista jako svého osobního Spasitele, rozhodnuti být účastníky Jeho utrpení a žít Jeho sebezapíravým životem, vytrpět pohanění pro Něj, pochopí, co to znamená být opravdovým zdravotním misionářem.

Kdyby všichni naši zdravotní misionáři žili novým životem v Kristu, kdyby se řídili Jeho slovem, mnohem jasněji by rozuměli tomu, co tvoří pravé zdravotně-misijní dílo. Toto dílo bude mít pro ně hlubší význam, 8T 210 když budou poslušní zákonu napsanému na kamenných deskách Božím prstem, obsahujícím také sobotní přikázání, o němž sám Kristus mluvil skrze Mojžíše Izraeli, říkajíce:

"Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: Avšak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost..." Ex 31, 13.16.17.

Pilně studujme Boží slovo, abychom mohli mocně zvěstovat poselství, které má být zvěstováno v těchto posledních dnech. Mnozí z těch, kteří byli osvíceni světlem Spasitelova sebeobětavého života, nechtějí žít životem podle Jeho vůle. Nejsou ochotni žít obětavým životem pro dobro jiných. Touží po sebevyvýšení. Pro takové pravda a spravedlnost ztratily svůj význam a jejich nekřesťanský vliv mnohé odvádí od Spasitele. Bůh potřebuje opravdové, rozhodné pracovníky, jejichž život bude mařit vliv těch, kteří pracují proti Němu.

Každému zdravotně-misijnímu pracovníkovi mám říci: Jdi za svým nebeským Vůdcem. On je cesta, pravda i život. On je tvým příkladem. Na každém zdravotně misijním pracovníkovi spočívá odpovědnost, že bude pamatovat na Kristův život nesobecké služby. Své oči má upírat na Ježíše, původce a dokonavatele své víry. On je pramenem veškerého světla, studnicí všeho požehnání.

Rozhodné stavění se za pravdu

Bůh vyzývá své pracovníky v této době mdlé zbožnosti a převrácených zásad, aby projevovali pravý, vlivný duchovní život. 8T 211 Moji bratři a sestry, Bůh to od vás požaduje. I ten váš nejnepatrnější vliv má být použit na straně Kristově. Nyní máte nazývat věci jejich pravým jménem a pevně obhajovat pravdu, jaká je v Ježíši.

Je povinností každé duše, jejíž život je skryt s Kristem v Bohu, aby šla vpřed a zápasila o víru, jednou danou svatým. Pravda musí být obhájena a království Boží musí jít vpřed tak, jako kdyby Kristus osobně byl na této zemi. Kdyby zde byl On, pokáral by mnohé, kteří si říkají, že jsou zdravotní misionáři a přece se nerozhodli učit se od toho velikého zdravotního Misionáře Jeho tichosti a pokoře. V životě některých zastávajících vysoké postavení ve zdravotně-misijním díle bylo vyvýšeno vlastní já. Dokud se takoví jednotlivci nezbaví každé touhy vyvýšit sami sebe, nemohou jasně rozeznat Kristův charakter a nemohou také konat dílo, které konal On.

Když Duch Svatý ovládne mysl členů našich sborů, pak v nich uzříme mnohem vyšší úroveň v řeči, službě a duchovním životě, než jaký je nyní. Členové církve budou občerstveni vodou života a pracovníci pracující pod jednou hlavou, Kristem, budou zjevovat Mistra v duchu, slově, skutku a budou povzbuzovat jeden druhého na cestě vpřed v díle, do něhož jsme zapojeni. Nastane zde zdravá jednota a láska, která bude vydávat svědectví světu, že Bůh poslal svého Syna, aby zemřel za vykoupení hříšníků. Božská pravda bude vyvýšena; a když tato svítí jako hořící lampa, budeme jí stále jasněji a jasněji rozumět.

Zkušební pravda pro tuto dobu není výplodem žádného lidského rozumu. Ona má svůj původ v Bohu. Je to pravá filosofie pro ty, kteří si ji přivlastňují. Kristus se stal člověkem proto, abychom skrze víru v pravdu mohli být posvěceni a vykoupeni. Ti, kteří opravdu věří pravdě, měli by povstat a jít vpřed, obuti v evangelium pokoje a zvěstovat pravdu těm, kteří ji neznají. 8T 212 Měli by chodit po přímých stezkách, aby to, což "zkulhavělo do konce se nevyvinulo." (Žd 12, 13).

Nyní se máme sjednotit a důkladnou zdravotně-misijní prací připravit cestu našemu přicházejícímu Králi. Pamatujme však, že křesťanská jednota neznamená, že osobnost jednoho člověka má být pohlcena osobností druhou; ani to neznamená, že mysl jednoho má být usměrňována a ovládána rozumem někoho druhého. Žádnému člověku Bůh nedal moc, na kterou si někteří slovem a činem chtějí činit nárok. Bůh chce, aby každý člověk byl svobodný a řídil se pokyny Slova.

Prohlubujme své poznání pravdy, vzdávajíce veškerou slávu a chválu Tomu, který je jedno se svým Otcem. Se vší opravdovostí hledejme to nebeské pomazání Duchem Svatým, abychom v nebeských příbytcích mohli nakonec být osloveni jako dokonalí v Kristu.

"O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu." Mat.25,6. Neztrácejme žádný čas a hledejme dokonalou jednotu jedni s druhými. Musíme počítat s těžkostmi. Zkoušky přijdou. Kristus, původce našeho spasení, byl zdokonalen skrze utrpení. Jeho následovníci se potkají s nepřítelem mnohokrát a budou přísně zkoušeni; nemusí si však zoufat. Kristus jim říká: "Doufejte, já jsem přemohl svět." Jan 16,33.

Následující řádky představují křesťanské bojování: -
"Myslel jsem, že cesta křesťana k nebi
bude jasná jak letní den a radostná jako jitro.
Tys mi však ukázal cestu; byla temná a drsná.
Všechno rozekláno kamením, všechno poseto trním;
Snil jsem o nebeské odplatě a slávě;
toužil jsem po palmě vítěze, rouchu a koruně;
toužil jsem a Tys mi ukázal kříž a hrob."

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy