^{8T 312} Mnohem více než dosud chápeme, potřebujeme pochopit, oč jde v zápase, do něhož jsme se pustili. Potřebujeme plněji pochopit hodnoty pravd, které Bůh dal pro tuto dobu, a zároveň nebezpečí spočívající v tom, když dovolíme naší mysli, aby se nechala od nich odvrátit tím velikým svůdcem.

Nekonečná hodnota oběti, kterou si vyžádalo naše vykoupení, zjevuje skutečnost, že hřích je strašným zlem. Hříchem je narušen celý lidský organismus, mysl převrácena, představa porušena. Hřích degradoval všechny duševní schopnosti. Pokušení zvenčí nachází ozvěnu v srdci, a nohy se nepozorovaně obracejí ke zlému.

Tak jako oběť za nás byla úplná, tak má být úplné i naše očištění od poskvrn hříchu. Není žádného bezbožného činu, který by zákon ospravedlnil; není žádné nepravosti, která by unikla odsouzení. Kristův život byl dokonalým naplněním každého příkazu zákona. On řekl: "Přikázání Otce svého zachoval jsem." Jan 15,10. Jeho život je naším měřítkem poslušnosti a služby.

Jedině Bůh může obnovit srdce. "Bůh zajisté jest, kterýž působí ve vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své." Fil.2,13. Jsme však napomínáni: "S bázní a s třesením spasení své konejte." Fil.2,12.

Dílo, které si vyžaduje naše myšlení

Zlo nemůže být napraveno, ani nemůže nastat změna v povaze nějakým ochabujícím úsilím. Posvěcení není dílem jednoho dne nebo roku, nýbrž celého života. ^{8T 313} Zápas o vítězství nad samým sebou, o svatost a nebesa, je celoživotní zápas. Bez ustavičného úsilí a ustavičné činnosti nemůže být žádného pokroku v božském životě, žádného dosažení koruny vítězství. Nejsilnějším důkazem lidského pádu z vysokého postavení je skutečnost, že návrat si vyžaduje tolik úsilí. Cestu návratu lze získat pouze tvrdým zápasem, krok za krokem, každou hodinu. V moc zlého může člověk upadnout chvilkovým činem vůle; avšak k přetrhání těchto pout a k dosažení vyššího, svatějšího života, vyžaduje se víc, než jen nějaký chvilkový čin vůle. Záměr může být, dílo lze začít, avšak jeho uskutečnění si vyžádá námahu, čas, vytrvalost, trpělivost a oběť.

Obklopeni nesčetnými pokušeními, musíme pevně odolávat, jinak budeme přemoženi. Kdyby nás konec zastihl v nedokončeném díle, byla by to věčná ztráta.

Pavlovo posvěcení bylo výsledkem ustavičného zápasu se samým sebou. On řekl: "Na každý den umírám…" 1.Kor.15,31. Jeho vůle a každodenní touhy zápasily s povinností a vůlí Boží. Místo, aby následoval svoje sklony, konal vůli Boží, jakkoli to bylo mučivé pro jeho vlastní přirozenost.

Bůh vede svůj lid krok za krokem. Křesťanský život je boj a pochod. V tomto bojování není odpočinku; úsilí musí být ustavičné a vytrvalé. Jedině vytrvalým úsilím udržujeme vítězství nad satanovými pokušeními. O křesťanskou poctivost nutno usilovat s neochvějnou energií a lze ji udržet rozhodnou stálostí záměru.

Nikdo se nedostane vpřed bez pevného, vytrvalého osobního úsilí. Všichni se musí zapojit do tohoto boje sami pro sebe. Osobně jsme odpovědni za výsledek tohoto boje; ^{8T 314} kdyby Noe, Job a Daniel byli mezi námi, nemohli by svou spravedlností vysvobodit ani syna, ani dceru.

Věda, kterou je nutné si osvojit

Existuje věda křesťanství, kterou je nutné poznat - věda mnohem hlubší, širší a vyšší než jakékoli lidské hloubání, sahající do nebes. Mysl musí být ukázněna, vzdělávána, cvičena; neboť máme konat dílo Boží takovými způsoby, které neodpovídají vrozené náklonnosti. Jsou zde zděděné a vypěstované sklony ke zlému, nad nimiž je nutné zvítězit. Často výchova a vzdělání celého života musí být odsunuta, aby se člověk mohl stát žákem školy Kristovy. Naše srdce musí být vzděláváno a utvrzováno v Bohu. Musíme utvářet zvyky v myšlení, které nás uschopní odolávat pokušení. Musíme se naučit hledět vpřed. Zásady Božího slova - zásady, které jsou vyšší než nebesa a sahají do věčnosti, máme chápat v jejich vztahu ke svému každodennímu životu. Každý čin, každé slovo, každá myšlenka má odpovídat těmto zásadám.

Převzácné dary Ducha Svatého se neprojeví ve chvíli. Odvaha, pevnost, pokora, víra, neochvějná důvěra v Boží záchrannou moc se získávají dlouholetou zkušeností. Životem svatého úsilí a pevného lnutí k pravdě, dítky Boží mají zpečetit svůj úděl.

Není času nazbyt

Nemáme žádného času nazbyt. Nevíme, jak brzy náš čas milosti skončí. Před námi je věčnost. Opona se brzy zvedne. Kristus má zanedlouho přijít. Boží andělé se snaží nás odpoutat od nás samých a od pozemských věcí. Kéž nepracují nadarmo! ^{8T 315}

Když Ježíš povstane ve svatyni svatých, složí své prostřednické roucho a přioděje se rouchem odplaty, tehdy bude rozhodnuto: "Kdo škodí, škoď ještě... a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě. A aj, přijdu brzo a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho." Zjev.22,11-12.

Přichází bouře, neúprosná ve své zuřivosti. Jsme na to připraveni?

Nemusíme říkat: Nebezpečenství posledních dnů brzy na nás dolehnou. Ona již přišla. Nyní potřebujeme meč Hospodinův, abychom do morku vykořenili tělesné žádosti, záliby a vášně.

Mysl, která povolila světským myšlenkám, se potřebuje změnit. "Protož přepášíce bedra mysli své, a střízliví jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista. Jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámosti své žádostem. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte; jakož napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem." 1.Petr 1,13-16. Myšlenky musí být soustředěny na Boha. Nyní je čas, abychom vynaložili vážné úsilí k přemožení přirozených náklonností tělesného srdce.

Naše úsilí, sebezapírání a naše vytrvalost musí být úměrná nekonečné hodnotě cíle, za nímž se ženeme. Pouze vítězstvím, jaké dosáhl Kristus, obdržíme korunu života.

Potřeba zřeknutí se vlastního já

Velikým nebezpečím člověka je sebeklam, shovívavá soběstačnost a tím odloučení se od Boha, pramene své síly. Nebudou-li naše přirozené sklony usměrněny ^{8T 316} Duchem Svatým, pak jsou v nich jen zárodky mravní smrti. Nebudeme-li živě spojeni s Bohem, nemůžeme odolat neposvěceným účinkům sebelásky, sebeuspokojování a pokušení k hříchu.

Chceme-li obdržet pomoc od Krista, musíme si uvědomit svoji potřebu. Musíme se opravdově poznat. Kristus může spasit pouze toho, kdo ví, že sám o sobě je hříšníkem. Pouze tehdy, když vidíme svoji naprostou bezmocnost a vzdáme se vší sebedůvěry, můžeme uchopit Boží moc.

Toto zřeknutí se sebe nemá být pouze na počátku křesťanského života. Musí být obnoveno na každém kroku k nebesům. Všechny naše dobré skutky závisí na moci, která je mimo nás; a proto je potřeba ustavičně se srdcem upínat k Bohu, stále opravdově vyznávat hřích a pokořovat svoji duši před Ním. Obklopují nás různá nebezpečí a bezpeční jsme pouze tehdy, když si uvědomujeme svoji slabost a ramenem víry se chápeme svého mocného Vysvoboditele.

Nejvyšší zájmy vyžadují pozornost

Musíme se odvrátit od tisícerých zájmů, které poutají naši pozornost. Existují věci, které zabírají čas a probouzejí zvědavost a končí také v nicotě. Nejvyšší zájmy vyžadují soustředěnou pozornost a sílu, kterou častokrát věnujeme poměrně bezvýznamným věcem.

Přijetí nových názorů nepřináší nový život duši. Poznání sebedůležitějších teorií a skutečností má malou cenu, jestliže to není prakticky uplatněno. Musíme si uvědomit svoji odpovědnost, abychom duši sytili pokrmem výživným a podporujícím duchovní život.

Osobní poznání Krista

"Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho. Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral a byl bys ve lži postižen." Přísl.30,5-6. ^{8T 317}

Nekonáme vůli Boží, když spekulujeme o tom, co Bůh před námi prozřetelně skryl. Otázka, kterou máme studovat, je: Co je pravda - pravda pro tuto dobu, kterou máme hledat, milovat, ctít a poslouchat?" Vědečtí badatelé byli přemoženi a znechuceni ve svém úsilí najít Boha. V této době by se měli ptát: "Jaká je pravda, která nám pomůže k záchraně duší?"

Kristus zjevil Boha svým učedníkům takovým způsobem, který v jejich srdcích vykonal zvláštní dílo, a které jsme Mu již dávno měli dovolit udělat v našich srdcích. Jsou mnozí, kteří tím, že prodlévají příliš dlouho u teorií, ztratili se zřetele živou moc Spasitelova příkladu. Ztratili se zřetele Jeho, pokorného, sebezapíravého pracovníka. Potřebují hledět na Ježíše. Denně potřebujme nové zjevení Jeho přítomnosti. Důkladněji potřebujeme následovat příklad Jeho sebezapření a oběti.

Potřebujeme zkušenost, kterou zažil Pavel, když psal: "S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne a vydal sebe samého za mne." Gal.2,20.

Poznání Boha a Ježíše Krista vyjádřeno v charakteru, převyšuje všechno jiné, čeho si lze vážit na zemi nebo v nebi. To je to nejvyšší vzdělání. Je to klíč, který otevírá brány nebeského města. Bůh chce, aby k tomuto poznání dospěli všichni, kteří oblékají Krista.

Našim kazatelům, lékařům, učitelům a všem, kteří pracují v některém odvětví Mistrova díla, mám přinést určité poselství. Pán vás vyzývá, abyste vystoupili výš a dosáhli svatější úrovně. Musíte mít zkušenost mnohem hlubší, na níž jste dosud ani nepomyslili. ^{8T 318} Mnozí, kteří jsou již členy velké Boží rodiny, vědí málo o tom, co znamená patřit na Jeho slávu a být měněn od slávy k slávě. Mnozí z vás mají zastřenou představu o Kristově jedinečnosti a vaše duše se chvěje radostí. Toužíte po plnějším, hlubším poznání Spasitelovy lásky. Nejste spokojeni. Avšak nezoufejte. Věnujte Ježíši ty nejlepší a nejsvatější city svého srdce. Uchovejte si každý paprsek světla. Povzbuďte každou touhu po Bohu. Pěstujete-li duchovní smýšlení a svaté obecenství, zahlédli jste pouze první paprsky červánků Jeho vlivu. Čím více budete poznávat Pána zjistíte, že Jeho vycházení je připraveno jako jitřenka. "Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se a svítí až do pravého dne." Přísl.4,18. Tím, že jsme činili pokání ze svých hříchů, vyznali je a nalezli opuštění, máme pokračovat v poznání Krista, dokud se nám nerozední plnost evangelia víry.