Milý bratře a milá sestro I: Pán mi ukázal některé věci o vás; považuji za svou povinnost, abych vám je sdělila. Byli jste mezi ^{2T 67} tím počtem, který mi byl ukázán, že jsou ve zdravotní reformě pozadu. Světlo svítilo na cestu, po níž šel lid Boží, a přesto všichni nešli ve světle a nekráčeli tak rychle, jak prozřetelnost Boží před nimi naznačovala a otvírala cestu. Dokud nebudou tak činit, budou v temnotě. Jestliže Bůh mluvil ke svému lidu, tedy má v úmyslu, aby slyšel a byl poslušen Jeho hlasu. Minulou sobotu když jsem mluvila, vyvstaly vaše bledé obličeje přede mnou tak jasně, jak mi byly ukázány. Viděla jsem váš zdravotní stav a to utrpení, jež jste tak dlouho snášeli. Bylo mi ukázáno, že jste nežili zdravě. Vaše chuť byla nezdravá a ukájeli jste ji na úkor žaludku. Přijímali jste do svých žaludků druhy potravin, jež je nemožné přetvořit na dobrou krev. Toto velmi zatížilo játra z toho důvodu, že bylo poškozeno zažívací ústrojí. Oba máte nemocná játra. Zdravotní reforma by byla pro vás oba velkým dobrodiním, kdybyste ji přesně dodržovali. Vy ji však zanedbáváte. Vaše chuť je chorobná, a poněvadž nepožíváte jednoduché, lehké pokrmy, jež se připravují z neprosáté pšeničné mouky, zeleniny a ovoce, bez koření a sádla, přestupujete neustále zákony, které Bůh stanovil pro vaše tělo. Dokud budete tak činit, musíte trpět trest, neboť za každé přestoupení je určen trest. A přece se divíte svému trvale ubohému zdravotnímu stavu.

Buďte ujištěni, že Bůh neučiní žádný zázrak, aby vás zachránil od následků vašeho vlastního způsobu jednání. Nemáte správnou výměnu vzduchu. Bratr I pracoval ve svém skladišti, staral se pouze o své zaměstnání a dopřál si jen málo vzduchu a pohybu. Jeho krevní oběh je porušen. Dýchá pouze povrchem plic. Zřídkakdy použije při dýchání břišní svaly. Žaludek, játra, plíce a mozek trpí nedostatkem hlubokého a plného dýchání, které by elektrizovalo krev ^{2T 68} a dodávalo ji jasnou, živou barvu. Jedině tak ji může udržet čistou a dát každé části živého ústrojí zdraví a sílu.

Milý bratře a milá sestro, váš zdravotní stav by mohl být mnohem lepší, nežli je tomu nyní, a mohli byste se vyhnout mnoha nemocem, kdybyste jenom chtěli pěstovat ve všem střídmost - v práci, jídle a pití. Horké nápoje zeslabují žaludek. Sýr by nikdy neměl přijít do žaludku. Chléb z jemné mouky nemůže dát tělu tu výživu, která je obsažena v chlebu z nepřesáté pšeničné mouky. Všeobecné užívání chleba z prosáté pšeničné mouky, nemůže udržet tělo ve zdravém stavu. Oba máte nečinná játra. Používání jemné mouky zhoršuje potíže, s kterými nyní zápasíte.

Budete-li jíst a pít tak, jak to činíte, není žádné léčení, které by vás zprostilo vašich nynějších potíží. Můžete vykonat pro sebe to, co nikdy nemohou učinit ani nejzkušenější lékaři. Opravte svou stravu. Abyste ukojili chuť, často vážně zatěžujete vaše zažívací ústrojí tím, že přijímáte pokrmy, jež nejsou příliš zdravé a někdy ještě v nestřídmém množství. Ty zatěžují žaludek a činí jej nezpůsobilým pro přijetí dokonce i nejzdravějšího jídla. Váš žaludek je neustále zeslabován vašimi zlozvyky v jídle. Vaše pokrmy jsou příliš bohatě připravovány. Neděje se tak prostým a přirozeným způsobem, nýbrž zcela nevhodně pro žaludek, připravujete-li je tak, aby vyhovovaly vaší chuti. Tělo je zatěžováno a usiluje odporovat vaší snaze je ochromit. Organismus se snaží zbavit břemene, jež na něj vkládáte, a výsledkem toho jsou zimnice a horečka, chce-li se zbavit břemene, jež na ně vkládáte. Nesete následky za přestoupení přírodních zákonů. Bůh stanovil pro naše těla zákony, jež nemůžete přestupovat ^{2T 69} beztrestně. Tázali jste se chuti, aniž jste brali ohled na své zdraví. Učinili jste nějaké změny, ale podnikli jste první krok v reformě stravy. Bůh od nás požaduje střídmost ve všech věcech. „Buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.“ 1.Kor.10,31.

Žádná z rodin, které znám, nepotřebuje nutněji dobrodiní zdravotní reformy jako vaše. Sténáte bolestí a vyčerpáním, které si nemůžete vysvětlit, a snažíte se podřídit se jim jak nejlépe můžete v domnění, že trápení je vaším údělem, že to tak určila Prozřetelnost. Kdybyste mohli mít otevřené oči a vidět kroky, které jste v životě učinili, jež vás přivedly až k nynějšímu ubohému zdravotnímu stavu, podivili byste se své slepotě, která nedopustila, abyste viděli pravý stav vašeho vlastního případu. Vypěstovali jste nepřirozenou chuť, a přitom jste neměli ani polovičku požitku ze svých pokrmů, jak byste měli, kdybyste nepoužili svou zvrácenou chuť. Máte převrácenou přirozenost, vytrpěli jste následky, a ty byly bolestné.

Přirozenost snáší zneužívání pokud může aniž by odporovala, potom se však vzepře a učiní mocné úsilí, aby se zprostila břemen a špatného zacházení, jež vytrpěla. Potom se dostaví bolesti hlavy, zimnice, horečky, nervozita, ochrnutí a jiná zla, která jsou příliš rozmanitá, než aby bylo možno vše uvést. Nesprávné jídlo a pití porušuje zdraví, a tím i radost ze života. Ó, kolikrát jste zaplatili jedno jídlo, který jste nazvali dobrým jídlem, horečkou, nechutenstvím a ztrátou spánku! Neschopnost pochutnat si na pokrmu, bezesná noc, hodiny utrpení - vše kvůli pokrmu, kterým byla ukojena chuť! Tisíce lidí ukojily svou převrácenou chuť, požily dobré jídlo, jak tomu říkají, a následek byl - horečka nebo nějaké jiné akutní bolesti a jistá smrt. To bylo potěšení, koupené za nesmírnou cenu. Přesto to však činí i nadále mnozí a tito sebevrahové jsou chválení svými přáteli a ^{2T 70} po své smrti kazatelem vynášeni přímo do nebe. Jaká to myšlenka! Žráči v nebesích! Nikoliv, nikoliv; takoví nikdy nepřejdou perlovými branami zlatého města Božího. Takoví nikdy nebudou pozvednuti k pravici Ježíše, vzácného Spasitele, muže bolesti z Golgaty, Jehož život byl neustálým odříkáním a obětí. Je však místo, které je určeno všem takovým, a to je mezi nehodnými, kteří nemohou mít žádný podíl na onom lepším životě a nesmrtelném dědictví.

Bůh vyzývá všechny lidi, aby Mu přinesli svá těla jako oběť živou, nikoliv mrtvou nebo umírající oběť, kterou svým vlastním jednáním zeslabují a naplňují nečistotami a nemocí. Bůh požaduje živou oběť. Praví nám, že tělo je chrámem Ducha svatého, příbytek Jeho Ducha, a požaduje ode všech, kdož nesou Jeho obraz, aby pečovali o svá těla, aby Mu mohli sloužit a Jej oslavovat. „Nejste sami svoji,“ praví inspirovaný apoštol, „nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou“. 1.Kor.6,19-20. Abyste toto mohli konat, přidávejte k ctnosti umění, k umění pak zdrženlivost a k zdrženlivosti trpělivost. Je povinností vědět, jak můžeme zachovat tělo v tom nejlepším zdravotním stavu, a je svatou povinností žít podle světla, které Pán ze své milosti udělil. Zavřeme-li své oči před světlem z obavy, že bychom viděli svoje chyby, kterých nejsme ochotni se vzdát, naše hříchy se nezmenší, nýbrž zvětší. Odvrátíme-li se v jednom případě od světla, nebudeme ho dbát v jiném případě. Je to rovněž tak hřích, přestoupíme-li zákony naší bytosti, jako přestoupíme-li jedno z deseti přikázání, neboť nemůžeme přestoupit ani jeden zákon platící pro naši bytost, aniž bychom přitom přestoupili zákon Boží. Nemůžeme milovat Boha z celého srdce svého, ze vší mysli své, z celé duše své a ze vší síly své, milujeme-li mnohem více svou chuť a své smysly než Hospodina. Denně zmenšujeme svou sílu určenou k oslavení Boha, zatímco On požaduje veškerou naši sílu a celou naši mysl. Svými převrácenými zvyky zmenšujeme svoji životní sílu, a přesto ^{2T 71} vyznáváme, že jsme následovníky Kristovými, kteří se připravují na konečný dotek nesmrtelnosti.

Milý bratře a sestro, máte vykonat práci, kterou nikdo za vás nemůže vykonat. Procitněte ze své ospalosti a Kristus vám udělí život. Změňte svůj způsob života, jídla, pití a práce. Protože kráčíte po cestě, po níž jste šli po léta, nemůžete jasně rozeznat svaté a věčné věci. Vaše vnímavost je otupena a váš rozum zatemněn. Nerostli jste v milosti a ve známosti pravdy, jak bylo vaší předností. Nezdokonalovali jste se v duchovním životě, nýbrž jste stále více a více upadali do temnoty. Chtěli jste příliš rychle zbohatnout a jste v nebezpečí, že budete v tom přehánět, patřením pouze na své zájmy a nedbáním zájmu jiných lidí tak, jak byste si přáli, aby bylo dbáno vašich. Podporovali jste v sobě sobectví, které musí být přemoženo. Prozkoumejte přísně své vlastní srdce a ve svém životě napodobujte neomylný Vzor, a potom to bude s vámi vše v pořádku. Zachovejte si před Bohem čisté svědomí. Ve všem, co činíte, oslavte Jeho jméno. Zbavte se sobectví a sobeckých zálib.

„Nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“ Řím.12,2. Obyčeje a zvyky lidí nesmějí být vaším měřítkem. Ať jsou vaše okolnosti jakkoliv těžké, nedopusťte nikdy, abyste někoho ošidili. Satan je po ruce, aby vás v tom pokoušel, a nedá vám v té věci pokoj. Je to možné, aby obchodník byl křesťanem a zachoval před Bohem svou poctivost. Avšak aby tak mohl činit, je nutné neustále bdít a opravdově volat k Bohu, aby byl uchráněn od špatné tendence tohoto zkaženého věku chtít mít prospěch ze škody druhého. Nacházíte se na místě, kde je těžké činit pokrok v náboženském životě. Máte zásady, nespoléháte však celou svojí ^{2T 72} váhou na Bohu. Důvěřujete příliš své slabé síle. Velmi potřebujete Boží pomoc, moc, kterou nemáte v sobě. Je Jeden, k Němuž můžete jít pro radu, Jehož moudrost je nekonečná. Pozývá vás, abyste šli k Němu, neboť On chce doplnit váš nedostatek. Uvalíte-li u víře veškeré starosti na Toho, který má v patrnosti pád vrabečka, nebudete důvěřovat marně. Chcete-li spočívat na Jeho jistých zaslíbeních a zachovávat svou bezúhonnost, budou kolem vás Boží andělé. Konejte ve víře před Bohem dobré skutky; potom budou vaše kroky Bohem usměrňovány a Jeho žehnající ruka se od vás nevzdálí.

Kdybyste byli ponecháni sami sobě, abyste si určili svoji cestu, špatně by to dopadlo a brzy byste ztroskotali ve víře. Přinášejte všechna svá břemena a všechny své starosti k nositeli břemen. Nedopusťte však, aby byla na vaší křesťanské povaze nějaká skvrna. Nikdy, nikdy neposkvrňte kvůli zisku svůj životní záznam v nebesích, na něhož pohlížejí všechny nebeské zástupy a váš skromný Vykupitel tím, že by tam bylo zaznamenáno: hrabivost, lakota, sobectví a nesprávné jednání. Takové jednání vám může přinést z hlediska tohoto světa zisk; avšak z pohledu ve světle věčnosti bude obrovskou a nesrovnatelnou ztrátou. „Hospodin ... nepatří, nač patří člověk.“ 1.Sam.16,7. Pouze v trvalé důvěře v Boha je jistota; v ní není neustálá obava před budoucím zlem. Tato nepřirozená úzkost a starost zmizí. Máme nebeského Otce, který pečuje o své dítky a který chce a učiní svou milost postačitelnou v každé době potřeby. Vezmeme-li však vedení těch věcí, které se týkají nás, do vlastních rukou a spoléháme-li kvůli úspěchu na svou vlastní moudrost, pak můžeme skutečně mít úzkost, očekávat nebezpečí a ztrátu, neboť se to zcela jistě stane.

Od nás je požadováno úplné a celé posvěcení se Bohu. Když Spasitel hříšných smrtelníků se pro nás obětoval a za nás trpěl, zapřel sám sebe a Jeho celý život byl neustálou námahou a strádáním. ^{2T 73} Kdyby si to byl zvolil, mohl strávit své dny na této zemi v pohodlí a hojnosti, užívat všech potěšení a radostí tohoto světa. Avšak On to neučinil, nemyslel na své vlastní pohodlí. Nežil, aby sám uspokojoval sebe, nýbrž aby činil dobře a aby jiné zprostil utrpení a pomohl těm, kdož nejvíce potřebovali pomoci. Vytrval až do konce. Kázeň našeho pokoje byla na něj vložena a On nesl nepravosti nás všech. Ten hořký kalich, který pil, náležel nám. Naše hříchy ten nápoj připravily. Avšak drahý Spasitel vzal tento kalich od našich rtů a pil jej sám a místo Něho nám podal pohár milosti, požehnání a vykoupení. Ó, jaká to byla nesmírná oběť pro padlé lidstvo! Jaká láska, jaká předivná láska, kterou není možno s ničím srovnat! Po všem utrpení, které snášel na důkaz své lásky, měli bychom se zaleknout před malými zkouškami, jež máme snášet? Můžeme milovat Krista a přitom se zdráhat nést kříž? Můžeme toužit, abychom byli s Ním ve slávě, a nenásledovat Jej z radního domu na Golgatu? Je-li Kristus v nás nadějí slávy, měli bychom tedy chodit tak, jak On chodil, měli bychom napodobovat Jeho obětavý život, abychom byli jiným k požehnání. Měli bychom pít z kalicha a být pokřtěni křtem, měli bychom vítat život oddanosti, zkoušek a sebezapření pro Krista. Nebesa budou dosti lacino dosažena, i kdybychom přinesli jakoukoliv oběť, abychom je získali.