Bylo mi ukázáno, že zatímco sestra J a bratr a sestra K viděli chyby u jiných, nevynaložili úsilí, aby tyto chyby byly napraveny a aby pomohli těm, jimž měli pomoci. Nechávali je příliš dlouho bez povšimnutí. Zachovávali vůči nim jistý odstup a měli pocit, že by ^{2T 74} bylo zbytečné pokusit se něco pro ně udělat. To je nesprávné. Dopouštějí se chyby, když tak činí. Kristus řekl: „Nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.“ Mar.2,17. Pán chce, abychom pomáhali těm, kteří pomoc nejvíce potřebují. Když jste viděli chyby a špatnosti u jiných, příliš jste se uzavřeli do sebe a byli jste příliš sobečtí ve své radosti z pravdy. Bůh nesouhlasí s tím, když je někdo uspokojen pravdou a nepřináší žádnou oběť, aby pomohl těm a posílil ty, kteří potřebují posílení. My všichni nejsme stejně založeni a mnozí nebyli správně vychováni. Jejich výchova byla nedostatečná. Někteří zdědili temperamentní povahu a výchova, jež se jim dostala v dětství, je nenaučila sebeovládání. S touto ohnivou povahou se často pojí závist a žárlivost. Jiní mají nedostatky v jiných směrech. Někteří nejsou ve svém jednání čestní a jsou lstiví v obchodování. Jiní jsou despotičtí ve svých rodinách a rádi vládnou. Jejich způsob života ani zdaleka není správný. Jejich výchova byla naprosto špatná. Nebylo jim řečeno, že je hříchem poddávat se vlivu těchto špatných rysů povahy; proto se jim hřích nejeví tak příliš hříšný. U jiných, jejichž výchova nebyla tak vadná a kteří byli vychováni lépe, u těch se vyvinul mnohem méně závadný charakter. Křesťanský život všech je velmi ovlivňován směrem k dobrému nebo ke zlému předchozí výchovou.

Ježíši, našemu zástupci, jsou známy všechny tyto okolnosti, jimiž jsme obklopeni, a zachází s námi podle světla, jehož se nám dostalo, a podle podmínek, v nichž se nacházíme. Někteří mají mnohem lepší povahu než jiní. Zatímco jedni jsou ustavičně zneklidňováni, sužováni a dostávají se do trapných situací k vůli svým nešťastným povahovým rysům a jsou nuceni bojovat proti vnitřním nepřátelům a se zkažeností své povahy, druzí nemusejí vést ani poloviční boj tohoto druhu. Kráčejí téměř prosti takových těžkostí, za nichž pracují ti jejich bratři a sestry, kteří nejsou tak příznivě založeni. Ve velmi mnoha případech nezápasí ani z poloviny tak těžce, aby přemáhali své povahové nedostatky a žili životem křesťana, ^{2T 75} jak to činí někteří z těch nešťastných, o nichž jsem se předtím zmínila a u nichž je patrno, že jsou v nevýhodě téměř vždy, zatímco se zdá, že ta jiná skupina je na tom mnohem lépe, protože je pro ni přirozené tak činit. Nepracuje snad ani z poloviny tak těžce, aby střežila a podrobovala si své tělo, a přesto ve stejnou dobu srovnává svůj život s životy jiných, kteří jsou nešťastně založeni a špatně vychováni, a honosí se tímto kontrastem. Mluví o pádech, chybách a nepravostech oněch nešťastných, avšak necítí, že má v této záležitosti nějakou povinnost, rozhodně však ne tu, aby o těchto špatnostech hovořila a aby se vyhýbala těm, kteří se jich dopustili.

Přední postavení, jež jako rodina zaujímáte ve sboru, vás nutně vede k tomu, že musíte být nositeli břemen. Ne v tom smyslu, že byste nosili břemena za ty, kteří jsou schopni nosit si je sami a ještě mohou pomáhat jiným. Měli byste však být nápomocni těm, kteří pomoci nejvíce potřebují, těm, kteří jsou v méně příznivé situaci, kteří jsou chybující a hříšní a možná vás i urazili, a až do nejvyšší míry zkoušejí vaši trpělivost. Jsou to právě ti, nad kterými se Ježíš slitovává, protože satan má nad nimi více moci a ustavičně využívá jejich slabých stránek a vrhá své šípy, aby poranil právě ta místa, která jsou nejméně chráněna. Ježíš projevuje svou moc a činí milosrdenství právě u takových žalostných případů. Když se tázal, kdo miluje nejvíce, Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil.“ Luk.7,43. Tak tomu bude vždy. Ježíš se nevyhýbal slabým, nešťastným a bezmocným, ale pomáhal takovým, kteří potřebovali pomoc. Neomezoval své návštěvy a skutky na třídu inteligentnější a méně hříšnou na úkor nešťastných. Neuvažoval o tom, zda to bude pro Něj příjemné být společníkem těch nejubožejších a nejpotřebnějších. Byli to jediní, jejichž společnost vyhledával - ztracené ovce domu Izraelského.

Tuto práci jste zanedbali. Vyhýbali jste se nepříjemným odpovědnostem a nešli jste k chybujícím, abyste je navštívili, projevili ^{2T 76} jim zájem a lásku a sblížili se s nimi. Neměli jste v sobě ducha Kristova odpuštění. Vyznačili jste jim jen takovou cestu, jíž všichni musí projít dříve, než byste nad nimi mohli rozprostřít plášť milosrdenství. Není od vás žádáno, abyste zastírali hřích, nýbrž abyste praktikovali tu soucitnou lásku k chybujícím, jakou Kristus prokazuje vůči vám.

Nacházíte se v nejvýhodnějších podmínkách pro rozvoj dobrého křesťanského charakteru. Nejste v takové situaci, že byste pociťovali nedostatek nebo že by vaše duše byly trýzněny nebo byly nešťastné nad chováním neposlušných a vzpurných dětí. Ve vaší rodině není slyšet žádný podrážděný hlas. Máte vše, co si jen srdce může přát. A přece přes vaše příznivé okolí, máte vady a chyby a musíte mnoho odstraňovat, abyste se osvobodili od duchovní pýchy, sobectví, prchlivého ducha, žárlivosti a zlých podezírání.

Bratr K nemusí činit pokání z hříchu pomlouvání, jak to musí činit velmi mnoho jiných, schází mu však ochota pomáhat těm, kteří pomoc nejvíce potřebují. Je sobecký. Má rád svůj domov, má rád klid a odpočinek. Je rád, když se o nic nemusí starat, když je osvobozen od různých těžkostí a trápení. Proto se cítí příliš dobře. Nenosí břemena, která nebe pro něho určila. Vyhýbá se nepříjemným odpovědnostem a uzavírá se příliš mnoho do své lásky ke klidu. Byl docela štědrý, pokud šlo o jeho finanční prostředky; když je však nutno se zříct a udělat něco dobrého, co je potřebné, když se od něho žádá opravdová oběť, má v tom jen málo zkušeností; musí je získat.

Obává se, že mu bude něco vytýkáno, když se odváží pomoci chybujícím. „Povinni jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti. A protož každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání. Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mně.“ Řím.15,1-3. ^{2T 77} Všichni, kteří jsou účastníky tohoto velkého spasení, mají něco udělat, aby pomohli těm, kteří se drží okrajů Sionu. Nesmějí je připravit o možnost přidržovat se a nesmějí je odhodit pryč, aniž by vynaložili úsilí pomoci jim zvítězit a připravit se pro soud. Ne, opravdu ne! Když tito naříkají okolo ovčince, mají být povzbuzováni a má jim být poskytována veškerá pomoc, kterou máme v moci jim poskytnout. Vy jako rodina máte příliš strohá pravidla a ustálené ideje, jež se nehodí pro každý případ. Schází vám láska, dobrota, něžnost a soucit k těm, kteří nedělají pokrok tak rychle, jak by měli. Tento duch převládal do takové míry, že duchovně živoříte, místo toho, abyste vzkvétali v Pánu. Vaše zájmy, úsilí a obavy se vztahují na vaši rodinu a na vaše příbuzné. Nepěstovali jste však myšlenku, abyste vztáhli pomocnou ruku k jiným okolo vás a překonali svou nechuť k vykonávání vlivu mimo váš určený okruh lidí. Zbožňujete sebe a uzavíráte se do sebe. „Hlavně, abych byl spasen já a moji nejbližší,“ - to je vaše jediná starost. Tento duch má odumřít dříve, než můžete vzkvétat v Pánu a činit duchovní pokrok, dříve než sbor bude moci růst a dříve než mu budou moci být přidány duše takových, kteří budou spaseni.

Vy všichni máte omezené možnosti, když se jedná o práci ve prospěch druhých; musíte změnit základy své činnosti. Vaši příbuzní nejsou v očích Božích dražší než kterékoliv jiné ubohé duše, které potřebují záchranu. Musíme překonat v sobě sobectví a v našich životech přinášet příklady ducha sebeobětování a nezištné dobročinnosti, jakého projevoval Ježíš, když dlel zde na zemi. Všichni mají mít zájem o své příbuzné, nemají si však dovolit uzavřít se mezi ně, jakoby byli jediní, jež Ježíš přišel spasit.