Bylo mi ukázáno, že v případě sestry Hannah More byl v její osobě zanedbán sám Ježíš. Kdyby Syn Boží byl přišel pokorně, zcela nenáročně, jako chodíval z místa na místo, když dlel na zemi, nebyl by o nic lépe přijat. Potřebujeme onen hluboký princip lásky, který přebýval v lůně pokorného muže Golgaty. Kdyby církev žila ve světle, ocenila by tuto pokornou misionářku, jejíž celá bytost toužila, aby byla zapojena do služby svého Mistra. Její nejvážnější zájem byl překroucen. Její zevnějšek nebyl právě takový, který přitahoval oko vkusu a módy, protože přísná šetrnost a chudoba ji ovlivnily v odívání. Její těžce získané prostředky byly vyčerpány tak ^{2T 141} rychle, jak je obdržela, pro službu jiným, aby přinesla světlo těm, které v naději chtěla přivést ke kříži pravdy.

I vyznávající církev Kristova se svými přednostmi a vysokým vyznáním nepostřehla tento obraz Kristův v tomto sebezapíravém dítku Božím, protože její členové sami tak dalece odešli od Krista, že neodráželi Jeho obraz. Posuzovali podle vnějšího vzhledu a nevynaložili žádné úsilí, aby postihli vnitřní ozdobu. Zde byla žena, jejíž zdroje poznání, pravé zkušenosti a tajemství pobožnosti převyšovaly všechno to u kteréhokoli člena ze ---, a jejíž projev mladým a dětem byl líbivý, poučný a spásonosný. Nebyla nevlídná, nýbrž korektní a sympatická, a byla by se osvědčila jako jedna z nejužitečnějších pracovníků v poli, jako instruktor mládeže a rozumná, užitečná přítelkyně a rádkyně matek. Dovedla zasáhnout srdce svým opravdovým věcným výkladem událostí svého náboženského života, který posvětila službě svého Vykupitele. Kdyby církev vyšla z temnoty a svodu do jasného světla, srdce členů by se roztoužilo po tomto osamělém cizinci. Její modlitby, její slzy, její tíseň, když před sebou neviděla žádnou možnost užitečné služby, nebesa viděla a slyšela. Pán dal svému lidu nadanou pomocnici, on však byl bohatý a zbohatl a ničeho nepotřeboval. Odvrátili se a zavrhli nejvzácnější požehnání, jehož potřebu ještě pocítí. Kdyby bratr E stál v jasném světle Božím a byl naplněn Jeho Duchem, když tato Ježíšova služebnice, osamělá, bez domova a toužící po službě svému Mistru, neušla jeho pozornosti, duch by byl odpověděl duchu, jako se tvář odráží v zrcadle; jeho srdce by bylo přitahováno k této Kristově služebnici a byl by jí porozuměl. Tak je tomu i s církví. Její členové byli v takové duchovní slepotě, že přeslechli zvuk hlasu pravého ^{2T 142} Pastýře a následovali hlas cizince, odvádějícího je od stáda Kristova.

Mnozí hledí na velké dílo, které má být pro Boží lid uskutečněno, a jejich modlitby přicházejí k němu o pomoc ve veliké žni. Jestliže však tato pomoc nepřijde očekávaným způsobem, nepřijmou ji, nýbrž se odvrátí od ní, jako židovský národ se odvrátil od Krista, protože způsob Jeho příchodu je zklamal. Jeho příchod byl příliš chudý a pokorný a ve své pýše odmítli Toho, který jim přišel dát život. Bůh chce, aby v tomto světě členové církve pokořili svá srdce, a poznali velikou potřebu nápravy svých cest před Ním, aby je nemusel navštívit soudem. Mnozí, kteří vyznávají, že jsou pobožní, kladou větší důraz na vnější než na vnitřní ozdobu. Kdyby se všichni členové církve pokořili před Pánem a usilovali o nápravu svých minulých omylů do té míry, že by splnili Jeho úmysl, nebyli by tak neschopní při hodnocení mravních kvalit povahy.

Světlo sestry Hannah More dohaslo, ačkoliv mohlo jasně hořícím plamenem osvěcovat cestu mnohých, kteří chodí po temných stezkách bludu a odboje. Bůh vyzývá církev, aby procitla ze svých dřímot a s hlubokou opravdovostí zkoumala příčinu tohoto sebeklamu mezi vyznavači, jejichž jména jsou ve sborové knize. Satan je svádí a klame ve veliké otázce spasení. Nic není zrádnějšího než svod hříchu. Bůh tohoto světa svádí, oslepuje a vede ke zkáze. Satan nepřichází se svými šípy pokušení najednou. Tato svá pokušení odívá maskou dobra; proplétá zlepšení s pošetilostí a zábavami, a zklamané duše zdůrazňují možné dobré následky, aby omluvili své zapojení se do nich. Toto je pouze svůdná část; satanovy pekelné ^{2T 143} kousky jsou maskovány. Svedené duše udělají krok a pak jsou připraveny k dalšímu. Je mnohem příjemnější jít za náklonnostmi vlastního srdce, než stát v obraně a odolávat prvnímu náznaku prohnaného protivníka, a tak zamezit jeho pronikání. Ó, jak satan bdí, aby viděl, jak jeho návnady tak pohotově zabírají, a aby viděl duše kráčet přímo tou cestou, kterou připravil! Nechce, aby se vzdaly modlitby a nezachovaly si určitou formu náboženských povinností, neboť dokud toto mají, pak mu mohou lépe sloužit. Spojuje své chytráctví a svůdná osidla s jejich zkušeností a vyznáním, a tím obdivuhodně jde jeho dílo vpřed. Tito pokrytečtí farizeové se modlili a postili a zachovali si formy pobožnosti, zatímco ve svém srdci byli zkažení. Satan je připraven, aby tupil Krista a jeho anděly urážkami, říkaje: „Mám je! Mám je! Připravil jsem pro ně svůj svod. Tvá krev zde nemá žádnou cenu. Tvé přímluvy a moc a obdivuhodné skutky také přestanou; mám je! Jsou moji! Přes všechno jejich vznešené vyznání, že jsou Kristovi, přesto, že se kdysi těšili světlu Jeho přítomnosti, zajistím si je navzdory nebesům, o nichž mluví. Právě takové lidi mohu použít, abych sváděl.“

Šalomoun říká: „Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.“ Přísl.28,26. A mezi vyznavači zbožnosti by se našly stovky takových. Apoštol připomíná: „Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.“ 2.Kor.2,11. Ó, jaký způsob, jaká chytrost, jaká prolhanost je prováděna, aby svedla Kristovy vyznavače ke spojení se světem při vyhledávání štěstí ve světských zábavách pod maskou zdání, že něco dobrého se tím získá! A takto nestřeženi jdou přímo do sítě, lichotíce si, že není na cestě žádné zlo. Na těchto věcech jsou postaveny záliby a sympatie. Tyto představují jen tenký základ, na kterém budují svoji důvěru, že jsou Božími ^{2T 144} dítkami. Připodobňují se jiným a jsou spokojeni, že jsou ještě lepší než mnozí skuteční křesťané. Kde však je ta hluboká láska Kristova, zářící v jejich životě, její jasné paprsky, blahodárné pro jiné? Kde je jejich Bible a jak je studována? Kde jsou jejich myšlenky? Jsou obráceni k nebi a na nebeské věci? Jejich mysl tam přirozeně nezalétá. Studium Božího slova je nezajímá. Nevlastní to, co rozechvěje a vzruší jejich mysl, a přirozené, neobnovené srdce dává přednost některé jiné knize před Božím slovem. Jejich pozornost je soustředěna na vlastní já. Hluboce a opravdově netouží po vlivu Ducha Božího na jejich mysl a srdce. Bůh není ve všech jejich myšlenkách.

Jak mohu snést pomyšlení, že většina mladých v této době nedosáhla věčný život! Ó, kéž by zvuk hudebních nástrojů utichl, aby už více nemarnili tak převzácný čas uspokojováním svých vlastních přeludů. Ó, kéž by méně času věnovali odívání a marnivému povídání a vysílali své opravdové srdcervoucí modlitby k Bohu, v touze po pravé zkušenosti. Je zde veliká nutnost důkladného sebezkoumání ve světle Božího slova. Kéž každý se ptá: „Jsem zdravý, anebo jsem zpráchnivělý v srdci? Jsem obnoven v Kristu, anebo jsem stále tělesný, oděn šatem, který přikrývá můj zevnějšek?“ Veďte své myšlenky směrem k soudné stolici a snažte se v Božím světle rozeznat, jestli nepěstujete nějaký tajný hřích, anebo zda nevlastníte nějakou modlu, kterou jste ještě neobětovali. Modlete se, ano modlete se, jak jste se nikdy před tím nemodlili, abyste nebyli oklamáni satanovými svody, abyste nebyli ponecháni bezohlednému, nedbalému, marnivému duchu a abyste se nezúčastňovali náboženských povinností jen pro uklidnění vlastního svědomí.

Nesluší se, aby křesťané v kterémkoli věku tohoto světa byli ^{2T 145} milovníky radovánek, avšak jak mnohem víc nyní, když scény pozemských dějin se mají tak brzy uzavřít. Jistě, že základ vaší naděje na věčný život není ještě položen správně. Blaho vaší duše a vaše věčné štěstí závisí na tom, zda váš základ je položen na Kristu. Zatímco jiní spěchají za pozemskými radovánkami, vy spěchejte za neomylnou láskou Boží se vší opravdovostí, vroucně volajíce: „Kdo mi ukáže, jak bych si své povolání a vyvolení zajistil?“ Jedním ze znamení posledních dnů je, že Kristovi vyznavači milují radovánky více, než milují Boha. Poctivě zacházejte se svou vlastní duší. Pečlivě všechno prozkoumejte. Jak málo je těch, kteří po důkladném zkoumání sebe, mohou pohledět do nebe a říci: „Nejsem z těch, na něž se popis vztahuje! Nejsem milovníkem radovánek více, než milovníkem Boha!“ Jak málo je těch, kteří mohou říci: „Jsem mrtvý světu; život, který žiji nyní, žiji skrze víru v Syna Božího! Můj život je skrytý s Kristem v Bohu, a když Ten, který je mým životem, se zjeví, tehdy já také s Ním zjevím se v slávě.“ Láska a milost Boží! Ó, převzácná milost! Cennější než jemné zlato. Pozvedá a zušlechťuje ducha nad všechny ostatní pravidla a usměrňuje lásku k nebi. I když ti, kteří jsou kolem nás, mohou být marniví, a zataženi do zábav a pošetilostí, naše obecenství je v nebesích, odkud očekáváme Spasitele. Duše prosí od Boha odpuštění a pokoj, spravedlnost a pravou svatost. Rozmluva s Bohem a upřený pohled na nebeské věci změní duši do Kristovy podoby.