Když byla do ústavu zavedena pobavení, někteří z --- projevili svůj povrchní charakter. Byli tím velice potěšeni a uspokojeni; jejich lehkovážnému smýšlení to právě vyhovovalo. To, co bylo doporučeno nemocným, pokládali za vhodné pro sebe a doktor C není zodpovědný za všechny následky, které vyplynuly z rady dané jeho pacientům. Neposvěcení lidé z různých sborů chopili se této rady jako záminky, aby se mohli i oni zapojit do radovánek, zábav a veselí. Jakmile se rozneslo, že lékaři v institutu doporučili hry a pobavení, aby odvrátili myšlenky pacientů od sama sebe k radostnějšímu přemýšlení, šlo to jako oheň do slámy, mladí lidé ve --- a jiných sborech si mysleli, že právě to potřebují a mnozí odložili duchovní výzbroj spravedlnosti. A jelikož už nebyli drženi pomocí uzdy a příkazů, zapojili se do těchto věcí s takovou vážností a houževnatostí, jakoby věčný život závisel na jejich horlivosti v tomto směru. Byla zde příležitost rozlišit mezi svědomitými následovníky Kristovými a těmi, kteří žili v sebeklamu. Někteří neměli dílo Boží ve svém srdci.

Dílo pravé svatosti nebylo vykonáno v jejich duši. Nedůvěřovali Bohu a byli nestálí a potřebovali pouze vlnu, která by pozvedla jejich nohy a přehazovala je sem a tam. Takoví prokázali, že měli jen málo stálosti a mravní nezávislosti. Neměli vlastní zkušenost, proto žili ve světle jisker jiných. Neměli Krista ve svých srdcích, aby Ho vyznali před světem. Vyznávali, že jsou Jeho následovníky, ^{2T 138} avšak pozemské a časné zájmy si podmaňovaly jejich svévolná, sobecká srdce.

Byli zde jiní, kteří, jak se zdá, se netrápili nad otázkou pobavení. Věřili, že Bůh dobře zařídí, aby klid jejich mysli nebyl narušen. Rozhodli se, že předpis pro nemocné není pro ně, a proto se nebudou nad tím znepokojovat. Co budou jiní ve sboru nebo ve světě konat, to je nezajímalo; neboť si řekli, koho máme kromě Krista následovat? On nám zanechal přikázání, abychom chodili tak, jak On chodil, abychom žili tak, jak On žil. Musíme žít tak, jako bychom viděli toho neviditelného a konat to, co konáme, celým srdcem jako Pánu, a ne jako lidem.

Když se takové věci vyskytnou, rozvíjí se charakter. Tehdy dojdou ocenění mravní hodnoty. Není těžké tvrdit, kde je možno nalézt ty, kteří vyznávají zbožnost, a přece nacházejí zalíbení a štěstí v tomto světě. Jejich láska není obrácena na nebeské věci, nýbrž na věci tohoto světa, kde panuje satan. Chodí v temnosti a nemohou milovat a těšit se z nebeských věcí, protože je nechápou. Jsou odcizeni od Kristova života, protože své chápání zatemnili. Věci Ducha jsou jim pošetilostí. Jejich snažení odpovídá bohu tohoto světa a jejich zájmy a plány jsou spojeny se světem a pozemskými věcmi. Jestliže takoví mohou nést jméno Kristovo a přitom sloužit Bohu i mamonu, jsou uspokojeni. Avšak vývoj věcí zjeví srdce těch, kteří jsou jen břemenem a kletbou v církvi.

Duch existující ve sboru, odvádí od Boha a cesty svatosti. Mnozí v církvi připsali svůj stav duchovní slepotě, rozmáhajícího se vlivu zásad vyučovaných v institutu. Toto není zcela správné. Kdyby církev stála v radě Boží, ústav by byl pod kontrolou. Světlo církve by se šířilo i do onoho odvětví díla a bludy, které jsou tam, by ^{2T 139} neexistovaly. Byla to mravní temnota církve, která měla největší vliv na vytvoření mravní temnoty a duchovní smrti v institutu. Kdyby církev byla ve zdravém stavu, mohla by vyslat oživující, zdravý proud do této ruky těla. Církev však byla nemocná a netěšila se přízni Boží, ani světlu Jeho tváře. Nemocný, smrtelný vliv se šířil po celém živém těle, až byla nemoc zjevná všude.

Milý bratr D nepochopil stav svého vlastního srdce. Našlo si tam půdu sobectví a odstěhoval se klid, zdraví a klidný pokoj. Co všichni potřebujete, je láska - láska k Bohu a láska k bližnímu. Váš dnešní život nežije z víry Syna Božího. Je zde nedostatek pevné důvěry a obava vložit všechno do rukou Božích, jakoby On nemohl zachovat to, co je Mu svěřeno. Bojíte se, že některé zlo je určeno k tomu, aby vás poškodilo, jestliže se nepostavíte na odpor, a nezačnete bojovat. Dítky Boží jsou moudré a mocné. Jsou silné a šťastné podle toho, jak se oddělí od moudrosti a pomoci člověka.

Daniel a jeho společníci byli zajatci v cizí zemi. Bůh však nedopustil, aby nad nimi zvítězila závist a nenávist jejich nepřátel. Spravedlnost dostávala vždycky pomoc shůry. Jak často nepřátelé Boží spojili svou sílu a moudrost, aby zničili charakter a vliv několika málo prostých osob, které důvěřovaly Bohu. Ale protože Pán stál s nimi, nic nemohlo nad nimi zvítězit. Jen ať jsou Kristovi následovníci jednotní a zvítězí. Ať zanechají své modly a svět je od Boha neoddělí. Kristus je naším přítomným a postačujícím Spasitelem. ^{2T 140} V něm přebývá všechna plnost. Je výsadou křesťanů znát, že Kristus v nich opravdu přebývá. „To jest to vítězství, které přemáhá svět, víra naše.“ 1.Jan.5,4. Všechno je možné věřícímu, a modlíme-li se o cokoliv, věřme, že to obdržíme. Tato víra pronikne nejtemnější mrak a přinese paprsky světla a naděje duši, která hyne a malomyslní. Nedostatek této víry a důvěry přináší zmatek, tísnivý strach a podezírání ze zlého. Bůh učiní velké věci pro svůj lid, bude-li cele doufat v Něho. „Jestiť pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí.“ 1.Tim.6,6. Čisté a neposkvrněné náboženství bude v životě zvýrazněno. Kristus bude neklamným zdrojem síly a přímé pomoci v každé době.