EllenWhiteova.cz  (Na úvodní stránku) EllenWhiteova.cz


Výzva ke kazatelům

Svědectví pro církev - svazek druhý


Rejstřík - na začátek na začátek

Výzva ke kazatelům

2. října 1868 mi bylo ukázáno veliké a slavné dílo, které je před námi, abychom varovali svět před nadcházejícími soudy. Náš příklad bude-li v souladu s vyznávanou pravdou, některé zachrání, zatímco mnozí budou v onen den, kdy případy všech budou rozhodnuty, zatraceni a ponecháni bez výmluvy. Spravedliví mají být připraveni pro věčný život a hříšníci, kteří nebudou seznámeni s vůlí a cestami Božími, jsou odkázáni na zatracení.

Ne všichni, kdož pravdu káží jiným, jsou pravdou posvěceni. Někteří mají jen slabé představy o svatém poslání díla. Tito zanedbali důvěru v Boha, aby všechny jejich skutky byly konány v Něm. Jejich duše nejsou obrácené. Ve svém životě nezakusili tajemství pobožnosti. Zabývají se nesmrtelnými pravdami, které jsou pro 2T 335 věčnost důležité, ale nejsou pečliví a opravdoví, neboť pravdy by ozdobily jejich duše, staly by se součástí jejich osobnosti, takže by měly vliv na celou práci, kterou budou vykonávat. Nejsou natolik oddáni zásadám, aby tyto ovlivnily jejich myšlení, že je nemožné oddělovat jednu část pravdy od druhé.

Bůh přijímá pouze posvěcené srdce a posvěcený život. Anděl, když poukazuje na kazatele, kteří nejsou opravdoví, říká: „Umejte ruce hříšníci, a očistěte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.“ „Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo.“ Jak.4,8. Iz.52,11. Bůh žádá neporušenost duše; požaduje ryzost vnitřního člověka, která by ho cele přetvořila obnovením mysli, pod vlivem Božího Ducha. Všichni kazatelé nejsou oddáni tomuto dílu, všichni nepřiložili k tomuto dílu své srdce. Konají své dílo lhostejně, jako kdyby před nimi bylo pro záchranu duší ještě tisíc let pozemského života. Vyhýbají se potížím a zodpovědnosti, péči a strádání. Sebezapření, strast a únava jim nejsou milé ani vhodné. Někteří dokonce přemýšlejí, jak se vyhnout únavné práci. Mají na zřeteli svoji vlastní pohodlnost a pohodlnost svých manželek a dětí. Práce, pro kterou se zavázali, je téměř ztracená.

Bůh volá po pokoře duše a poníženém vyznání víry u kazatelů, jejichž dílo nebylo skrze ně vykonáno. Uvádím ty lidi, kteří se zabývají světským podnikáním. Vědí, že jestliže chtějí dosáhnout svého cíle, musí se namáhat. Obětují pohodlí a lásku k domovu, snášejí strádání; jsou vytrvalí, energičtí a horliví. Naši kazatelé neprojevují ani z poloviny horlivost, kterou projevují lidé, kteří si zajišťují pozemský zisk. Oni nejsou ve svých snahách tak opravdoví, ve svých záměrech horliví, nejsou ani tak vytrvalí a ochotní zapřít sama sebe jako ti, kteří se zabývají světskými záležitostmi.

Porovnejte toto dvojí podnikání. Jedno je pevné, věčné a trvalé tak jako Bůh, to druhé je záležitostí tohoto světa, měnící se a 2T 336 pomíjivé; a když lidé jsou úspěšní ve svých snahách, pak to, co obyčejně získali, působí starost a vede je do záhuby. Ó, proč by měl být tak veliký rozdíl ve snažení mezi těmi, kteří se snaží o světské věci, a těmi, kteří pracují pro království nebeské? Ti první pracují pro získání pokladu zde, který je pomíjející, a v tom usilování o to, co je obyčejně zdrojem velkého zla, trpí mnohou bolest; zatímco ti druzí vynakládají úsilí pro spasení vzácných duší, což bude ohodnoceno nebesy a odměněno bohatstvím království nebeského. Zde nemůžeme riskovat, nemůžeme si dovolit žádné ztráty, zisk je jistý a hojný.

Ti, kdož stojí na místě Kristově, přivádějíce duše ke smíření s Bohem, by měli učením a příkladem ukázat nehynoucí zájem o spasení duší. Jejich opravdovost, vytrvalost, sebezapření a duch obětování by měly dalece překonat pilnost a úsilí těch, kteří si zajišťují pozemský zisk, poněvadž duše je mnohem cennější než pozemské hodnoty a předmět mnohem vznešenější než pozemská předsevzetí. Všeliké světské podnikání je bezvýznamné v porovnání s dílem záchrany duší. I když pozemské věci jsou vzácné a drahé, přesto nepřetrvají. Ale zachráněná duše bude v království nebeském zářit po celou věčnost.

Někteří z kazatelů spí i lid spí, zatímco satan je velice bdělý. Pro pravdu a pro Boha je přinášeno málo obětí. Kazatelé musí dát příklad. Ve své práci by měli ukázat, že věčné věci pro ně mají nekonečnou cenu, zatímco pozemské jsou v porovnání s nimi ničím. Jsou kazatelé, kteří hlásají přítomnou pravdu, a přitom se musí obrátit. Jejich vědomí musí být oživeno, jejich srdce očištěno a jejich pocity se musí soustředit na Boha. Pravdu by měli předkládat takovým způsobem, který by povzbudil rozum k ocenění její dokonalosti, čistoty a svatosti. Aby mohli takto činit, měli by ve své mysli mít 2T 337 stále cíle, jež povznášejí a na mysl člověka mají očisťující, oživující a povznášející vliv. Na oltáři jejich srdce musí hořet oheň pravdy, který očisťuje a který by ovlivňoval a poznamenal jejich životy; potom, ať půjdou kdekoli, budou uprostřed temnoty a mrákoty ozařovat ty, jež jsou v temnotě světlem, které přebývá v nich a šíří se kolem nich.

Kazatelé musí být naplněni týmž duchem, kterým byl naplněn jejich Mistr, když byl na zemi. On chodil, konal dobro a svým vlivem žehnal jiným. Byl mužem bolesti a byl Mu znám žal. Kazatelé by měli jasně chápat věci Božího království a požadavky, které jsou na ně kladeny. Potom budou moci ovlivňovat jiné a vzbuzovat v nich lásku, aby přemýšleli o nebeských věcech.

Kazatelé by se měli stát studenty Bible. Jsou pro pravdy, kterými se zabývají, mocné? Když ano, potom by se měli snažit zacházet s nimi moudře. Jejich myšlení by mělo být jasné a mocné a jejich duch horlivý, jinak by zeslaboval sílu pravdy, se kterou zacházejí. Jednotvárným předkládáním pravdy a opakováním její teorie bez toho, aby sami byli touto pravdou nadchnuti, takovým způsobem nikdy nepřivedou lidi k obrácení. Třebaže by žili tak dlouho, jak žil Noe, jejich snahy by byly bez užitku. Jejich láska k duším musí být silná a jejich horlivost vroucí. Lhostejné a zatvrzelé předkládání pravdy nikdy neprobudí muže a ženy z jejich smrtelného spánku. Musí ukázat svými způsoby, svým jednáním, slovem, svým kázáním a modlitbou, že věří, že Kristus je přede dveřmi. Mužové a ženy se nalézají v poslední hodině zkoušky, a přece žijí bezstarostně a nemoudře a kazatelé nemají sílu, aby je vyburcovali. Oni sami spí. Spící kazatelé káží spícím lidem!

Mezi kazateli musí být vykonána veliká práce, aby jejich kázání pravdy bylo úspěšné. Slovo Pravdy by mělo být důkladně studováno. Všechno ostatní čtení je v porovnání s ní druhořadé. 2T 338 Pečlivé studování Bible docela vylučuje jiné čtení náboženského charakteru; ale jestliže je Slovo Boží studováno s modlitbou, všechno ostatní čtení, které bude mít snahu odvrátit od ní mysl, bude vyloučeno. Když budeme studovat Slovo Boží se zájmem, a budeme-li se modlit, abychom jej pochopili, budou nám v každém směru zjeveny nové krásy. Bůh zjeví drahocenné pravdy tak zřetelně, že mysl získá upřímné potěšení a bude mít neustále potěšení, když budou odhaleny potěšující a povznášející pravdy.

Návštěvy od domu k domu tvoří důležitou část kazatelské práce. Měl by se snažit hovořit se všemi členy rodiny, ať už vyznávají pravdu, či nikoliv. Jeho povinností je, aby se přesvědčil o duchovním stavu všech; také by měl žít v těsném spojení s Bohem, aby mohl potěšovat, radit, napomínat se vší pečlivostí a moudrostí. Také by měl mít ve svém srdci Boží milost a Boží slávu by měl mít neustále na zřeteli. Každá lehkomyslnost a zanedbávání je ve Slově Božím rozhodně zakázána. Měl by rozmlouvat o nebeských věcech, jeho slovo by mělo být ochuceno milostí. Všechno lichocení by mělo být odloženo stranou; neboť lichocení je dílo satana. Ubozí, chudí, padlí lidé obyčejně o sobě smýšlejí vysoce a domnívají se, že v tomto ohledu nepotřebují pomoc. Lichocení ze strany kazatelů není na místě. Ono kazí mysl a nevede k pokoře a tichosti; a přece jsou mužové a ženy rádi, když jsou chváleni, a příliš často to milují i kazatelé. Takto je jejich marnivost odměněna. Pro mnohé se toto stalo prokletím. Napomínání má být mnohem cennější než lichocení.

Ne všichni, kteří káží pravdu, si uvědomují, že jejich svědectví a příklad mají rozhodující vliv na osud duší. Jestliže budou ve svém poslání nevěrní a jestliže se ve své práci stanou nedbalí, ztráta duší bude toho výsledkem. Ale jestliže budou obětaví a věrní v práci, kterou jim svěřil Mistr, budou pomocným nástrojem pro spásu mnohých. Někteří dovolí, aby je od díla odvrátily malichernosti. 2T 339 Špatné cesty, deštivé počasí nebo malicherné záležitosti domova jsou pro ně dostatečnou omluvou, aby zanechali práci na spasení duší. Často se tak děje v nejdůležitějším období této práce, v době, když už byl projeven zájem a mysl lidí vyburcována; tento zájem je pak ponechán odumření, neboť kazatelé si zvolili příjemnější a snadnější pole. Ti, kdož směřují tímto směrem, docela prostě dokazují, že břímě této práce nespočívá na jejich bedrech. Přejí si, aby byla vykonána lidmi. Nejsou ochotni odolávat těžkostem a strádání, což bylo vždy údělem opravdového pastýře.

Někteří nemají žádnou zkušenost, aby se mohli chopit této práce, která jako by nebyla životně důležitá. Nevěnují se jí s takovou horlivostí a opravdovostí, aby bylo možno vidět, že ji konají s vědomím toho, že obstojí ve zkoušce při posledním soudu. Příliš pracují svou vlastní silou. Nedůvěřují Bohu, a proto je jejich úsilí poznamenáno omyly a nedokonalostí. Nedávají Hospodinu příležitost, aby také něco vykonal za ně. Nechodí podle víry, ale podle vlastního názoru. Nepůjdou ani rychleji ani dále, než kam dohlédne jejich zrak. Zdá se, že nechápou, že riskovat něco pro pravdu je součástí jejich náboženské zkušenosti.

Někteří vycházejí se svých domovů, aby pracovali na poli evangelia, ale nejednají tak, jako kdyby pravda, kterou káží, byla pro ně opravdová. Jejich počínání ukazuje, že na sobě ještě nezakusili spasitelnou moc pravdy. Když jsou mimo kazatelnu, jeví se, jako kdyby za pravdu neměli žádnou zodpovědnost. Někdy pracují, jak se zdá, aby byli úspěšní; ale mnohem častěji jsou bez veškerého úspěchu. Takoví se cítí oprávněni k přijímání mzdy více, než si zasloužili; a přece jejich nedostatek posvěcení stál mnohem více práce, úzkosti a bolesti srdce u těch pracovníků, kteří nesli tíhu tohoto díla na 2T 340 sobě, než všechny jejich snahy pro konání dobra. Takoví jsou neužitečnými pracovníky. Ale oni zodpovědnost budou muset nést sami.

Často se stává, že kazatelé mají sklony konat návštěvy skoro jenom mezi sbory, věnujíc svůj čas a úsilí tam, kde výsledkem jejich práce nebude žádné dobro. Často jsou sbory dále než kazatelé, kteří mezi nimi pracují, a bylo by mnohem prospěšnější, kdyby jim tito kazatelé nestáli v cestě a dali jim možnost pracovat. Úsilí takových kazatelů o vzdělávání církve je jen jejím bořením. Teorie pravdy je stále znovu předkládána, ale není doprovázena oživující Boží mocí. Oni ukazují lhostejnou nedbalost. Tento duch je nakažlivý a sbory ztrácejí svůj zájem a zodpovědnost za spasení jiných. Takto kazatelé svým kázáním a příkladem ukolébávají lid k tělesné bezpečnosti. Kdyby tyto sbory opustili a kdyby šli do nových polí, aby tam zakládali sbory, poznali by svoje schopnosti a poznali by, kolik to stojí námahy vyvést duše na světlo, aby zaujali své postavení v pravdě. Potom by si uvědomili, jak pečliví by měli být, aby jejich příklad a vliv nemohl nikdy zmalomyslňovat anebo oslabovat ty, kteří byli přivedeni k pravdě za cenu usilovné práce a modlitby. „Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdy sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.“ Gal.6,4.

Sbory vynakládají své prostředky, aby vydržovaly kazatele v jejich práci. Co kazatelé vlastní, čím by mohli povzbudit sbory k štědrosti? Někteří kazatelé pracují od měsíce k měsíci a dokáží tak málo, že sbory jsou zmalomyslněny; nevidí, že by se vykonalo něco pro obrácení duší k pravdě anebo že by se přičinili, aby členové církve byli více oduševnělí anebo horlivější ve své lásce k Bohu a Jeho pravdě. Ti, kdož jsou správci Božích věcí, by měli být tomuto dílu cele zasvěceni. V této práci by měli vlastnit nesobecký zájem a horlivou lásku pro hynoucí duše. Jestliže tyto vlastnosti nemají, 2T 341 minuli se svého povolání a měli by svoji práci při vyučování jiných zanechat, neboť způsobují více škody než dobra. Někteří kazatelé se vystavují na obdiv, ale nedávají pokrm stádu, které hyne pro nedostatek potravy v pravou dobu.

Někteří mají sklony k tomu, aby se vyhnuli setkání s opozicí. Bojí se jít do nových míst, neboť očekávají, že se tam setkají s temnotou a s konflikty. Toto je zbabělost. Je třeba setkávat se s lidmi tam, kde jsou. Potřebují povzbuzující a praktické vyznání, stejně tak i naučená kázání. Poučování podporované příkladem, bude mít mocný vliv.

Věrný pastýř nebude vyhledávat své vlastní pohodlí a úlevu, ale bude pracovat v zájmu ovcí. V této veliké práci zapomene na sebe; při hledání ztracených ovcí si nepovšimne, že sám je unaven, že mu je zima anebo že trpí hladem. Má na zřeteli jen jeden cíl - zachránit ztracenou a zbloudilou ovci, ať ho to stojí cokoli. Jeho mzda ho v práci neovlivní, ani jej neodvrátí od jeho povinností. Obdržel svůj úkol od Majestátu nebes a má očekávat svoji odměnu, až bude dokončeno dílo, které mu bylo svěřeno.

Ti, kteří jsou zaměstnáni ve škole a vyučují, připravují duše na práci. Sami se vzdělávají tím, že navštěvují školu a zaměřují své myšlení na studování. Není jim dovoleno vyučovat děti a mládež přírodním vědám, dokud sami nepochopí předměty, kterým je vyučují. Aby mohli zaujmout místo učitele, měli by projít zkouškou před oprávněnými osobami. Je to velice důležitá práce zacházet s mladou myslí a vyučovat ji správně vědám. Oč větší důležitost má však práce kazatele. A přesto se mnozí zabývají tímto významným úkolem přivádění mužů a žen k tomu, aby vstoupili do školy Kristovy, kde se mají naučit, jakým způsobem mohou zformovat svůj charakter pro nebesa, a přitom se sami potřebují stát studenty. Někteří, kteří vstupují do kazatelského úřadu nechápou zodpovědnost práce, 2T 342 která na nich spočívá. Obdrželi nesprávné představy o kvalifikaci kazatele. Domnívali se, že to vyžaduje jen tak trochu více studovat přírodní vědy anebo Slovo Boží, aby se tak stali kazateli. Někteří, kteří učí přítomné pravdě, nejsou obeznámeni se svými Biblemi. Mají takový nedostatek biblických vědomostí, že je pro ně obtížné správně citovat biblický verš nazpaměť. Svým blouděním a nevhodným způsobem práce se dopouštějí hříchu proti Bohu. Překrucují Písmo a způsobují, že Bible hovoří o věcech, které v ní nejsou napsány.

Někteří, kdož byli po celý život vedeni pocity, se domnívali, že výchova anebo dokonalá známost Písma nemá žádný význam, kdyby neměli Ducha. Ale Bůh nikdy neposílá svého Ducha, aby posvětil nevědomost. S těmi, kdož nemají vědomosti a nacházejí se v takovém postavení, že je nemožné, aby je pro sebe získali, má Pán slitování a žehná jim, a někdy způsobuje, že Jeho moc se zdokonaluje v jejich slabosti. Ale přesto je povinností takových studovat Jeho slovo. Nedostatek vědeckého poznání není žádnou omluvou pro zanedbávání studia Bible, neboť slova inspirace jsou tak jasná, že jim může porozumět i prostý člověk.

Všichni lidé na tváři země, kteří jsou správci slavných pravd pro tyto poslední zhoubné dny, by měli rozumět svým Biblím a měli by se seznámit s důkazy naší víry. Dokud nebudou vlastnit známost Slova života, nemají právo brát na sebe povinnost vyučovat jiné cestě života. Kazatelé by měli vynaložit všechnu svoji snahu, aby přidali „k víře své ctnost, a ke ctnosti umění, k umění pak zdrženlivost, a ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.“ 2.Petr.1,5-7. Někteří z našich kazatelů absolvovali školu a stěží se naučili prvním zásadám Kristova učení. Ti, kdož jsou poslanci Krista a kteří stojí na Jeho místě, přivádějíce duše ke smíření 2T 343 s Bohem, by měli být způsobilí natolik, aby mohli zvěstovat naši víru rozumně a byli schopni dát důvody své naděje s pokorou a bázní. Pán řekl: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a ta svědectví vydávají o mně.“ Jan.5,39

Kazatelé, kteří učí nepopulární pravdy, budou napadáni muži, kteří jsou pobízení satanem a kteří podobně, jako jejich mistr, jsou schopni rychle citovat Písma. Neměli by být sluhové Boží zběhlejší nad satanovy služebníky v zacházení se slovy inspirace? Měli by podobně jako Kristus odpovědět Písmem na Písmo. Ó, kéž by ti, kdož slouží u svatých věcí, se probudili, a tak jako Berienští, zkoumali denně Písmo! Bratři, vy kdož sloužíte jako kazatelé, nabádám vás, studujte Písmo s pokorou a modlitbou pro rozumnost srdce, abyste mohli vyučovat cestám života mnohem dokonaleji. Vaše rada, vaše modlitby a váš příklad musí být vůní života k životu, jinak nejste způsobilí ukazovat cestu života jiným.

Pán žádá od všech svých služebníků, aby rozmnožili hřivny, které jim svěřil. Ale o kolik více bude požadovat od těch, kteří vyznávají, že rozumí cestě života, a kteří sami na sebe berou zodpovědnost vést touto cestou jiné. Apoštol Pavel nabádá Timotea: „Protož ty, synu můj, zmocni se v milosti, kteráž jest v Kristu Ježíši. A což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřuj to lidem věrným, kteříž by způsobní byli i jiné učiti.“ 2.Tim.2,1.2.

Slavné výsledky, které doprovázejí kazatelskou službu vyvolených Kristových učedníků, byly výsledkem toho, že na svém těle nosili utrpení Pána Ježíše. Někteří z těch, kteří vydávali svědectví o Kristu, byli nevzdělaní a prostí lidé; ale v jejich srdcích převládala milost a pravda, která oduševňovala a očisťovala jejich životy a 2T 344 ovládala jejich činnost. Byli živými vyslanci myšlenky a Ducha Kristova. Byli živými dopisy, které znali a četli všichni lidé. Byli nenáviděni a pronásledováni všemi, kteří nechtěli přijmout pravdu jež kázali, a těmi, kteří opovrhovali Kristovým křížem.

Špatní lidé nebudou odporovat způsobu pobožnosti, ani nebudou odmítat populární kazatelství, které jim nepředkládá žádný kříž, který by na sebe museli vzít. Přirozené srdce nebude mít žádnou vážnou námitku proti náboženství, ve kterém není nic, co by způsobilo, aby se přestupník zákona musel strachovat, anebo aby se srdce a svědomí zachvívalo před hroznými následky soudu, jež se přibližuje. Je to důkaz Ducha a moci Boží, které vyvolávají opozici a přirozené srdce vedou k odboji. Pravda, která zachraňuje duši, nemůže přicházet jenom od Boha, ale její sdělení jiným musí doprovázet Jeho Duch, jinak padne bezmocně před vlivy, které se jí stavějí na odpor. Ó, kéž by pravda splývala ze rtů Božích služebníků s takovou mocí, aby si plamen jejího ohně razil cestu do srdcí jiných lidí!

Kazatelé musí být vybaveni mocí z výsosti. Když je přinášena pravda ve své prostotě a síle tak, jak tomu je v Ježíši, aby se stavěla proti duchu tohoto světa a aby zatracovala jeho dráždivé rozkoše a jeho falešné okouzlení, tehdy bude možno spatřovat docela viditelně, že mezi Kristem a Beliálem není žádná shoda. Přirozené srdce nemůže pochopit věci, které jsou Boží. Neposvěcený kazatel, který předkládá pravdy bez zájmu a jehož duše není dotčena pravdami, které káže jiným, nadělá jenom škodu. Každé úsilí, jež vynakládá, pouze snižuje úroveň.

Sobecké zájmy musí být pohlceny usilovnou snahou o spasení duší. Někteří kazatelé pracovali ne proto, že si netroufali pracovat jinak, ani ne proto, že byli zavázáni přísahou, ale proto, že před sebou měli vidinu mzdy, kterou měli obdržet. Anděl říká: „Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? 2T 345 Nemám ve vás žádné libosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší.“ Mal.1,10.

Nechat si zaplatit za každou službu, která byla vykonána pro Pána, je naprosto špatné. Hospodinova pokladna byla vyprázdněna těmi, kteří byli pro dílo pouze škodou. Jestliže se kazatelé cele zasvětí dílu Božímu a věnují všechnu svoji energii na vzdělání Jeho díla, nebudou mít žádný nedostatek. Pokud se týče pomíjejících věcí, mají lepší podíl, než měl jejich Pán a Jeho vyvolení učedníci, které poslal, aby zachraňovali hynoucí lid. Náš veliký Příklad, který se skvěl v jase Otcovy slávy, byl lidmi opovržen a zavržen. Byl pronásledován a křivě obviňován. Jeho vyvolení učedníci byli živým příkladem života a ducha jejich Mistra. Jejich odměnou bylo bičování a žalář a jejich konečným údělem bylo, že zapečetili svoji službu vlastní krví.

Když jsou kazatelé natolik zaujati dílem, které milují jako součást svého bytí, pak mohou prohlásit: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jsme jako ovce oddané k zabití. Ale v tom ve všem udatně vítězíme skrze toho, kterýž nás zamiloval. Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ Řím.8,35-39.

„Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší, a svědek Kristových utrpení, a budoucí, kteráž zjevena bude, slávy účastník: Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně. Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale příkladem jsouce stádu. A když se ukáže 2T 346 kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy.“1.Petr.5,1-4

Rejstřík - na začátek na začátek

EllenWhiteova.cz - Zajímavé webové odkazy