Bylo mi ukázáno, že žijeme uprostřed zkaženosti posledních dnů. A protože se rozmáhá nepravost, láska mnohých chladne. Slovo „mnohých“ se vztahuje na následovníky Krista. Jsou postiženi převládající nepravostí a vzdalují se od Boha; ale není třeba se nechat takto ovlivnit. Příčinou tohoto poklesu je, že od této nepravosti neodstupují. Příčinou toho, že jejich láska k Bohu chladne, že nepravost převládá, spočívá v tom, že jsou v určitém smyslu účastníky této nepravosti; jinak by to nemohlo ovlivnit jejich lásku k Bohu a jejich horlivost a zapálení v Jeho díle.

Byl mi ukázán hrozný obraz toho, v jakém stavu se nalézá svět. Všude převládá zkaženost. Nevázanost je zvláštním hříchem tohoto věku. Nikdy předtím se nerozmáhala neřest tak nestydatě jako nyní. Zdá se, že lidé jsou ochromeni a milovníci ctnosti a pravé zbožnosti jsou téměř zastrašeni její troufalostí, její silou a rozšířeností. Tato převládající nepravost se neomezuje jenom na nevěřící a posměvače. Kéž by tomu tak bylo; a přece tomu tak není. Boží mužové a ženy, kteří vyznávají náboženství Kristovo, jsou viníky. Dokonce i ti, kdo vyznávají, že očekávají Jeho příchod, nejsou o nic více připraveni na tuto událost, než sám satan. Neočišťují se od každé poskvrny. Tak dlouho sloužili svým vášním, až jim připadá přirozené, že jejich myšlenky nejsou čisté a jejich představy jsou zkažené. Upoutat jejich mysl na čisté a svaté věci je tak nemožné, jako je nemožné obrátit tok Niagary a poslat její vody proti vodopádu.

^{2T 347} Mládež a děti obou pohlaví se zaměstnávají mravní zkažeností a praktikují tento odporný hřích, který ničí tělo i duši. Mnozí domnělí křesťané jsou natolik omámeni podobným jednáním, že je nemožné probudit v nich morální cítění, aby pochopili, že jde o hřích, se kterým, když se neskončí, bude mít zcela jistě za následek ztroskotání těla i duše. Člověk, nejvznešenější bytost na zemi, který byl zformován k obrazu Božímu, proměňuje sám sebe ve zvíře, stává se povahově hrubým a zkaženým. Každý křesťan se bude muset naučit zdržovat své vášně a bude se muset řídit zásadou. Jestliže tak neudělá, není hoden nazývat se křesťanem.

Někteří, kdož zastávají vznešené postavení, nedovedou pochopit hřích zneužívání svého těla a jeho jisté následky. Dlouho pěstovaný zvyk zaslepil jejich rozum. Neuvědomují si tu neobyčejnou hříšnost tohoto ponižujícího hříchu, který oslabuje tělesnou soustavu a ničí nervovou sílu mozku. Morální zásadovost je krajně slabá, jestliže je v rozporu s ustáleným zvykem. Vznešené nebeské poselství nemůže účinně zasáhnout srdce, které není opevněno proti povolnosti tohoto ponižujícího hříchu. Citlivé nervstvo mozku ztrácí svůj soulad prospěšný zdraví, chorobným drážděním na ukojení nepřirozeného přání smyslného požitkářství. Nervová soustava mozku, která spojuje celý organismus, je jediným zdrojem, kterým se mohou nebesa s člověkem dorozumívat a ovlivňovat jeho vnitřní život. Všechno, co ruší cirkulační systém nervové soustavy mozku, snižuje moc životních sil a výsledkem toho je umrtvení duševní citlivosti. Jak je při uvažování o těchto skutečnostech důležité, aby kazatelé a lid, který vyznává, že je zbožný, vykazoval čistotu a stál neporušen tímto ponižujícím hříchem!

Má duše byla postižena úzkostí, když mi byl ukázán ubohý ^{2T 348} stav domnělého lidu Božího. Převládá nepravost a láska mnohých chladne. Je jen málo vyznavačů křesťanství, kteří se na tuto věc dívají ve správném světle a kteří se náležitě ovládají, když je veřejné mínění a zvyky neodsuzují. Jak malý počet zadržuje své vášně, protože cítí mravní povinnost tak činit a protože mají na zřeteli bázeň Hospodinovu! Vyšší schopnosti člověka jsou zotročovány chutí a zkaženými vášněmi.

Někteří uznávají zlo hříšného požitkářství, přitom se však ospravedlňují tím, že nad svými vášněmi nemohou zvítězit. Toto je hrozné přiznání pro každého, kdož vzývá jméno Kristovo. „Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jméno Kristovo.“ 2.Tim.2,19. Proč je tato slabost? Je to proto, že jejím provozováním byly posíleny nízké sklony, až získaly nad vyššími silami převahu. Mužům a ženám chybí zásadovost. Duchovně umírají, protože tak dlouho hýčkali své přirozené choutky, až se zdá, že jejich moc sebeovládání od nich odešla. Nízké vášně jejich těla se chopily otěží a to, co mělo být řídící silou, se stalo služebníkem zkažených vášní. Duše je vězněna v nejnižším otroctví. Touhu po svatosti ochromila smyslnost a zadržela duchovní rozvoj.

Má duše truchlí nad mládeží, která v tomto porušeném věku formuje své charaktery. Mám také obavy o jejich rodiče, neboť mi bylo ukázáno, že je běžnou věcí, že nechápou svou povinnost výchovy svých dětí a přivádění jich na správnou cestu, po které by měli chodit. Přemýšlejí o zvycích a módě a děti se jimi brzy nechají ovládnout, až jsou porušeny, přičemž jejich shovívaví rodiče jsou sami ochromeni a nejsou si vědomi svého nebezpečí. Jen velmi málo mladých lidí je osvobozeno od zkažených návyků. Většinou jsou osvobozováni od fyzické práce z obavy, aby se nepřepracovali. ^{2T 349} Břemena, která by měli nosit sami, nosí jejich rodiče. Přepracovanost není dobrá věc; ale je třeba obávat se daleko více výsledku lhostejnosti. Nečinnost vede ke shovívavosti vůči zlým návykům. Pracovitost neunavuje ani nevyčerpává jednu pětinu z toho, co škodlivý návyk sebeukájení. Jestliže jednoduchá, dobře zorganizovaná práce vaše děti vyčerpává, buďte ujištěni rodiče, že je to něco mimo jejich práci, co podněcuje jejich nervový systém a vyvolává pocit stálé únavy. Dejte svým dětem fyzickou práci, která povolá k činnosti nervovou soustavu a svaly. Únava, doprovázející takovou práci, zmenší jejich sklony k oddávání se zkaženým návykům. Nečinnost je prokletím, které vytváří prostopášné zvyky.

Byly mi ukázány mnohé případy, a když jsem nahlédla do jejich vnitřního života, má duše byla churavá a naplněna odporem nad mizerným stavem lidských bytostí, které vyznávají zbožnost a hovoří o proměnění pro nebeské království. Často jsem se ptala sama sebe, komu tedy mohu důvěřovat? Kdo je bez hříchu?

Jednou jsem se účastnila se svým manželem jednoho shromáždění, ve kterém byl náš soucit obrácen na jednoho bratra, který velice trpěl tuberkulózou. Byl bledý a vyhublý a žádal za sebe modlitby Božího lidu. Hovořil, že jeho rodina byla nemocná, že ztratil dítě a o svém utrpení hovořil velice dojemně. Také řekl, že určitou dobu čekal, aby mohl navštívit bratra a sestru White. Věřil, že kdyby se za něho modlili, že by byl uzdraven. Když shromáždění skončilo, bratři nás na ten případ upozornili. Říkali, že církev jim pomáhala, že jeho žena byla nemocná a že jeho dítě zemřelo. Bratři se v tomto domě shromáždili a v modlitbě se spojili za tuto trpící rodinu. My jsme tehdy měli mnoho starostí a cítili jsme, že na nás během toho shromáždění spočívá tíha zodpovědnosti, a přáli jsme si, aby nás omluvili.

Rozhodla jsem se nezúčastnit se modliteb za nikoho, dokud by ^{2T 350} v této věci nedal pokyn Duch Hospodinův. Bylo mi ukázáno, že dokonce i mezi vyznavači, kteří zachovávají sobotu, převládá nepravost, takže jsem si nepřála spojovat se na modlitbě za ty, jejichž životy jsem neznala. Vyjádřila jsem svoji příčinu. Bratři mne ujišťovali, že pokud oni ví, jde o počestného bratra. Promluvila jsem několik slov s bratrem, který nás snažně prosil o naše modlitby, aby mohl být uzdraven; přesto jsem se k tomu nemohla odhodlat. On plakal a řekl, že čekal na nás, až přijdeme, a že byl jistý, když se za něho budeme modlit, že bude opět uzdraven. Řekli jsme mu, že nejsme obeznámeni s jeho životem, a že bychom byli raději, kdyby se za něho modlili ti, kteří ho znají. Naléhal na nás tak prosebně, že jsme se rozhodli celou záležitost zvážit a ještě oné noci předložit Pánu; a když se celá záležitost vysvětlí a bude jasná, vyhovíme jeho žádosti.

Ještě oné noci jsme poklekli k modlitbě a celou věc předložili Pánu. Prosili jsme, abychom v jeho záležitosti poznali vůli Boží. Vše, co jsme si přáli bylo, aby mohl být oslaven Bůh. Chce Bůh, abychom se modlili za toho trpícího bratra? Ponechali jsme celou záležitost Bohu a odebrali jsme se na odpočinek. Ve snu mi byl jasně ukázán celý případ tohoto člověka. Byl mi ukázán celý jeho život od mládí, a kdybychom se byli modlili, Bůh by nás nevyslyšel, neboť ve svém srdci skrýval nepravost. Následujícího rána tento člověk přišel pro nás, abychom se za něho modlili. Vzali jsme ho stranou a řekli, že je nám velice líto, že musíme jeho prosbu odmítnout. Sdělila jsem mu svůj sen a on uznal, že je pravdivý. Ve svém životě již od svého mládí prováděl sebeukájení a v této praxi pokračoval i ve svém manželském životě, ale řekl, že by s tím chtěl skoncovat.

Tento člověk měl svůj dlouho ustálený zvyk, nad kterým musel zvítězit. Byl ve středních letech. Jeho morální zásady byly tak slabé, že když se dostaly do konfliktu se starým ustáleným zvykem, byly ^{2T 351} přemoženy. Nízké vášně převládaly nad vyšší přirozeností. Ptala jsem se ho na zdravotní reformu. Řekl, že by podle ní nemohl žít, protože kdyby byla domů přinesena celozrnná mouka, manželka by to vyhodila ze dveří. Tato rodina byla podporována církví. Za tuto rodinu byly také přinášeny modlitby. Jejich dítě zemřelo, žena byla nemocná a manžel a otec chtěl ponechat svoji věc nám, abychom ji přinesli Bohu, který je čistý a svatý, aby učinil zázrak a uzdravil ho. Morální vnímavost tohoto člověka byla otupená.

Když si mládež osvojí zkažené zvyky v době, když je její povaha ještě citlivá, potom nikdy více neobdrží sílu, aby mohla plně a správně rozvíjet své fyzické, duševní a morální vlastnosti. A zde byl muž, který sebe denně zneužíval, a přesto se odvažoval dostat do přítomnosti Boží a žádat o větší sílu, kterou ničemně utrácel; kdyby mu byla dána síla, i tak by ji použil pro své smyslné rozkoše. Ó, jak je Bůh dlouhoshovívající. Kdo by před Ním mohl obstát, kdyby jednal podle svých zkažených cest? Co by se stalo, kdybychom byli méně obezřetní a přednesli případ tohoto muže Bohu, zatímco by on pokračoval v nepravosti? Byl by Bůh vyslyšel? Odpověděl by Bůh na naše prosby? „Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.“ Žalm 5,5-6. „Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.“ Žalm 66,18

Toto není ojedinělý případ. Ani manželský svazek nestačil ochránit tohoto člověka před zkaženými zvyky jeho mládí. Kéž bych byla přesvědčena, že takové případy jako ten který jsem uvedla, jsou vzácné; vím však, že jsou časté. Dítky, které se narodí rodičům, jež jsou ovládáni zkaženými vášněmi, jsou ničemné. Co je možné očekávat od takovýchto dětí? Nic více než jen to, že budou klesat hlouběji než jejich rodiče. Co je možné očekávat od povstávající ^{2T 352} generace? Tisíce mladých lidí jsou zbaveni zásad. Právě takoví lidé předávají svým potomkům své vlastní, ubohé, zkažené vášně. Jaký to odkaz! Tisíce pokračují ve svém bezzásadovém životě, poskvrňují své druhy a posilují své zkažené vášně, které pak přenášejí na své děti. Oni pak jsou zodpovědní za to, že jim vtiskují svůj vlastní charakter.

Obracím se opět na křesťany. Kdyby všichni, kteří se přiznávají k Božímu zákonu byli oproštěni od nepravosti, mé duši by se ulevilo. Ale oni nejsou oproštěni od nepravosti. Dokonce někteří z těch, kteří prohlašují, že zachovávají všechna Boží přikázání, jsou obviňováni z hříchu cizoložství. Co říci, abych mohla vyburcovat jejich ochromené city? Morální zásady, přísně dodržované, se stávají jediným strážcem duše. Jestliže byl někdy čas, aby se dieta skládala z nejjednodušších druhů potravin, pak je to dnes. Našim dětem bychom neměli předkládat maso. Jeho vliv povzbuzuje a posiluje nízké vášně a má sklon oslabovat morální síly. Obilniny a ovoce, připravené bez sádla, a pokud možno co nejvíce v přirozeném stavu, by měly být potravou na stolech všech, kteří se připravují na proměnění pro království nebeské. Čím méně dráždivá potrava, tím je možno snadněji ovládnout vášně. Chuť by neměla být uspokojována bez ohledu na fyzické, duševní a morální zdraví.

Povolování nízkým vášním povede mnohé k tomu, že budou své oči zavírat před světlem, neboť se budou obávat, že uvidí hříchy, kterých se nechtějí vzdát. Přesto všichni, kteří chtějí, mohou vidět. Ale když si raději zvolí temnotu než světlo, jejich přestoupení nebude o nic menší. Proč mužové a ženy nečtou Slovo Boží, aby se mohli stát rozumní v těchto věcech, které tak velice ovlivňují jejich fyzickou, rozumovou a morální sílu? Bůh vám svěřil chrám, o který máte pečovat, a který má být zachován v tom nejlepším stavu pro Jeho službu a k Jeho slávě. Vaše těla nejsou vašim vlastnictvím. „Zdaliž ^{2T 353} nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého ve vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“ 1.Kor.6,19-20. „Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? Jestliže kdo chrámu Božího poskvrňuje, toho zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.“ 1.Kor.3,16-17.