Drahý bratře a sestro D: Vaše poslední návštěva a rozhovor s námi poskytly mnoho myšlenek, které nemohu zadržet, a některé z nich chci napsat na papír. Byla jsem velmi zarmoucena, že E se po celou dobu návštěvy nechoval správně; přestože uvážíte, že u mládí v jeho věku nemůžete očekávat dokonalost. Děti mají nedostatky a při výchově je jim třeba věnovat hodně trpělivosti.

Od chlapce v jeho věku se nedá očekávat, že jeho pocity budou ^{2T 328} vždy správné. Musíte si uvědomit, že nemá otce ani matku, nikoho, komu by se mohl svěřit se svými pocity, zármutkem a svými pokušeními. Každý člověk cítí, že musí mít někoho, kdo by s ním cítil. Tento chlapec byl postrkován tu a tam, z jednoho místa na druhé, a mohl se dopustit chyb, mohl být bezstarostný se značnou nezávislostí, kdy postrádal úctu k lidem. Je ale docela podnikavý a při správném vedení a laskavém jednání nezklame naši důvěru, jak jsem silně přesvědčena, ale plně se odmění za tu námahu, která se mu bude věnovat. S ohledem na tyto nedostatky, myslím, že je to velmi dobrý chlapec.

Když jsme na vás naléhali, abyste si jej vzali, činili jsme tak proto, že jsme věřili, že je to vaší povinností a že tímto skutkem budete požehnáni. Neočekávali jsme, že to děláte pouze kvůli prospěšné pomoci, kterou vám tento chlapec poskytne, ale pro jeho prospěch, pro splnění své povinnosti vůči sirotkům - povinnosti, po které by měl každý křesťan toužit a kterou by měl vykonávat pečlivě. Povinnost - svatá povinnost, která, jak věříme, vám bude k prospěchu, jestliže ji budete vykonávat pečlivě s vědomím, že jste nástrojem v rukou Božích na záchranu duše z osídel satana; na záchranu syna, jehož otec zasvětil svůj drahocenný život pro přivádění duší k Beránku Božímu, který snímá hříchy světa.

Z toho, co mi bylo ukázáno, Adventisté, kteří zachovávají sobotu, si velmi málo uvědomují, jak mnoho místa v jejich srdcích zaujímá svět a sobectví. Jestliže máte přání konat dobré skutky, abyste oslavili Boha, je mnoho cest, jak toto můžete udělat. Ale vy jste neměli ten pocit, že toto je výsledek pravého náboženství. To je ovoce, které přináší každý dobrý strom. Nepociťovali jste, že se od vás žádá, abyste se zajímali o jiné, abyste jejich případy vzali za své a ^{2T 329} ukázali nesobecký zájem o ty, kdož jsou v nouzi a potřebují nejvíce pomoci. Nedospěli jste ještě tak daleko, abyste pomáhali těm nejpotřebnějším, těm, kdož jsou nejvíce bezmocní. Kdybyste měli přivádět k poslušnosti své vlastní děti, působit na ně a milovat je, určitě byste se neuzavřeli pro sebe a pro své vlastní zájmy. Kdyby ti, kdož nemají děti, a které Bůh učinil strážci statku, otevřeli svá srdce, aby pečovali o děti, které potřebují lásku, péči, náklonnost, a poskytli by pomoc ze svých pozemských zisků, pak by mnozí byli šťastnější, než jsou dnes. Budou-li mladí, kteří nemají soucitnou péči otce a kteří jsou pozbaveni něžné lásky matky, vystaveni zhoubným vlivům těchto posledních dnů, je povinností některých jim toto místo otce a matky nahradit. Učte se je milovat. Buďte k nim laskaví a soucitní. Všichni, kteří vyznávají, že mají Otce v nebesích, a kteří doufají v Jeho péči, aby je nakonec vzal do domova, jež pro ně připravil, by měli mít pocit zodpovědnosti, která na nich spočívá, aby byli přáteli příchozímu, otcem sirotků, aby podporovali vdovy, a takto se stali na tomto světě prakticky užitečnými tím, že budou prokazovat dobro lidstvu. Mnozí na tyto věci nepohlíželi v tom pravém světle. Jestliže žijí pouze sami pro sebe, nedostane se jim žádné větší síly, která je k tomu nutná.

Mládeži, která mezi námi vyrůstá, se nedostává takové péče, jakou by si zasloužila. Někteří z bratří budou muset konat takové povinnosti, o kterých neradi slyší a které neradi vidí a které by nejraději nekonali. Strach a nepohodlnost je dostatečnou omluvou pro mnohé. Den Boží odhalí nesplněné povinnosti - ztracené duše, protože jejich sobectví jim překáželo v tom, aby mohli projevit zájem ve prospěch potřebných.

Bylo mi ukázáno, že kdyby vyznavači křesťanství pěstovali více soucitu a laskavosti v pečování o jiné, byli by odměněni čtyřnásobně. Bůh si to zaznamenává. On zná příčinu, pro kterou žijeme, zda náš život je pokládán ve prospěch nuzných, ve prospěch padlého ^{2T 330} lidstva, anebo zda náš zrak je zaměřen na naše vlastní zájmy a naše bídné vlastní já. Naléháme na vás ve jménu Krista a pro příčinu vašich vlastních duší a pro příčinu mládeže, abyste tuto záležitost nebrali na lehkou váhu, jak to mnozí dělají. Je to vážná a důležitá věc a ovlivní vaše zájmy pro Kristovo království, protože se jedná o spasení drahých duší. Proč se to nestává povinností, kterou nám Bůh uložil, nám, kteří jsme schopni věnovat něco ve prospěch sirotků, třebaže si nejsou vědomi své neukázněnosti? Chcete snad pracovat jenom v tom jednom směru, abyste si zabezpečili co nejlépe své sobecké výhody a zisk? Není pro vás vhodné, abyste zanedbávali Boží přízeň, kterou vám nebe nabízí, budete-li pečovat o ty, kteří potřebují péči a nechali Boha marně tlouci na vaše dveře. On tam stojí v osobě těch chudých sirotků a postižených vdov, kteří potřebují lásku, přízeň, soucit a povzbuzení. Neuděláte-li takto jednomu z nich, neudělali byste tak ani Kristu, když byl na zemi.

Vzpomeňte si na vaši předchozí bídu, vaši duchovní slepotu a temnotu, která vás zahalovala, než přišel Kristus, pokojný a milující Spasitel, aby vás hledal a našel tam, kde jste byli. Jestliže necháte tyto vhodné chvíle pominout bez toho, abyste dali dostatečný důkaz vaší vděčnosti za tuto zázračnou a úžasnou lásku, kterou vám prokázal soucitný Spasitel, vy, kteří jste byli odcizeni od společenství Izraele, je zde důvod k obavám, že na vás dolehne stále větší temnota a bída. Nyní je doba setby. Budete sklízet to, co jste zaseli. Chopte se každé příležitosti, která se vám nabízí k činění dobra. Tyto příležitosti zdokonalování jsou jako hojný déšť, který zavlažuje a dává růst. Chopte se každé příležitosti, která je ve vašem dosahu, abyste konali dobré skutky. Nečinné ruce budou sklízet jen malou žeň. Nežijí zde snad starší lidé proto, aby pečovali o mladé a pomáhali ^{2T 331} bezradným? Bůh je svěřil nám, kteří jsme věkem starší a máme zkušenosti. Bude nás volat k účtování, zda naše povinnosti v tomto směru nejsou zanedbávány. Co potom, když naše práce nebude oceněna! Co, když se ukáže, že jsme mnohokráte chybovali, a jen jednou byli úspěšní! To jednou vyváží všechny ty nesnáze dříve přinesené.

Jen málokteří si opravdově uvědomují, co to slovo „křesťan“ znamená. Být křesťanem, znamená konat dobro pro jiné, znamená to zbavit se veškerého sobectví, aby naše životy byly poznamenány skutky nezištné dobroty. Náš Spasitel přivádí duše do náruče církve, aby o ně pečovala a vedla je k obětavosti a vychovávala je pro nebesa, a byly takto Jeho spolupracovníky. Ale církev je příliš často odvrhuje, a oni se takto dostávají na bojiště ďábla. Jeden člen řekne: „To není moje povinnost“, a pak si najde nějakou výmluvu. „Dobře,“ říká jiný, „ani má to není“; až nakonec to není povinností nikoho a duše je ponechána bez pomoci, aby zahynula. Je povinností každého křesťana, aby se v tomto směru stal účastníkem sebezapření a sebeobětování. Cožpak Bůh nemůže přidávat do jejich sýpek a zvýšit jejich stáda tak, aby namísto ztráty byl přírůstek? „Mnohý rozdává štědře, avšak přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.“ Přísl.11,24.

Práce každého člověka bude zkoušena a přivedena na soud, aby byla odměněna podle jeho skutků. „Cti Hospodina ze statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých, a naplněny budou stodoly tvé hojností…“ Přísl.3,9-10. „Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti závory jha, a potřené propustiti svobodné, a všeliké jho abyste roztrhli? Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval?“ Iz.58,6-7. Čtěte následující verš a povšimněte si bohaté ^{2T 332} odměny zaslíbené těm, kdož tak činí. „Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne.“ Verš 8. Zde je bohaté a vzácné zaslíbení pro všechny, kteří projeví svůj zájem o ty, kdož potřebují pomoc. Jak může Bůh přijít, aby požehnal a obohatil ty, kteří nemají žádný jiný zájem, než aby pečovali jenom o sebe, a kteří nepoužívají toho, co jim svěřil, aby o to pečovali a oslavili na zemi Jeho jméno?

Sestra Hannah More zemřela a zemřela jako mučedník pro sobectví těch lidí, kteří vyznávali, že touží po slávě, cti, nesmrtelnosti a po věčném životě. Tato sebeobětující se misionářka, věřícími během minulé studené zimy vyhnaná, zemřela proto, neboť se nenašlo žádné srdce, které by bylo dost štědré, aby ji přijalo. Já nikoho neobviňuji a nejsem soudcem. Ale když Soudce celé země bude tento případ vyšetřovat, někdo bude nalezen vinen. Všichni jsme omezení a sužováni vlastním sobectvím. Kéž by nás Bůh zbavil tohoto zatraceného oblečení, a dal nám milost, masité srdce, pokoj a soucit; to je má prosba, vycházející z obtíženého srdce a z úzkosti duše. Jsem si jistá, že pro nás musí být vykonána nějaká práce, jinak bychom ve dni Božím byli nalezeni neužitečnými služebníky.

Pokud jde o E, žádám vás, nezapomeňte, že on je ještě dítětem s pouhou dětskou zkušeností. Nepřirovnávejte toho ubohého, slabého chlapce k sobě, abyste od něho očekávali to, co očekáváte od sebe. Plně věřím, že je ve vašich schopnostech udělat dobře tomuto sirotku. Můžete u něho vzbudit takový zájem, že nebude pociťovat, že jeho úkol je bezvýznamný a zbaven paprsku povzbuzení. Vy, můj bratře a sestro, můžete být účastníky vzájemné důvěry jiných, můžete mít pochopení jeden pro druhého, zajímat se jeden o druhého a potěšovat se, můžete se svěřovat jeden druhému se svým trápením a potížemi. Vy se máte čím utěšovat, zatímco on je sám. Je přemýšlivým chlapcem, ale nemá nikoho, komu by si mohl postěžovat, ^{2T 333} anebo kdo by mu poskytl povzbuzující slova uprostřed jeho nesnází a těžkého utrpení, o kterých vím, že je má zrovna tak, jako ti v pokročilejším věku.

Jestliže se jeden před druhým uzavřete, pak je to sobecká láska, která nemůže být účastna nebeského požehnání. Pevně však věřím, že pro Ježíše budete tohoto sirotka milovat; že budete mít pocit, že to, co vlastníte, je bezcenné, pokud se toho nebude používat ve prospěch dobré věci. Konejte dobro, abyste byli bohatí na dobré skutky, hotovi rozdávat a ukládat si takto do zásoby dobrý základ pro budoucí dobu, abyste se mohli uchopit věčného života. Pouze ti, kteří se budou obětovat, obdrží život věčný. Umírající otec a matka zanechali svůj poklad péči církve, aby jej vyučovala Božím věcem a připravila pro nebeské království. Když tito rodiče se budou dívat vůkol, aby spatřily své drahé, a jeden bude pro nedbalost chybět, co v onom okamžiku odpoví? Jste ve velké míře zodpovědní za spasení těchto osiřelých dětí.

Se vší pravděpodobností jste zanedbali získat důvěru a cit tohoto chlapce tím, že jste mu nedali hmatatelný důkaz vaší lásky zadržením nějaké odměny. Jestliže jste mu nemohli dát žádné peníze, mohli jste mu dát nějakým způsobem na vědomí, že vám jeho případ není lhostejný, a mohli jste ho nějak povzbudit. Je omylem domnívat se, že lásku a soucit je možno zaměřit jen jedním směrem. Kolik soucitu jste prokázali sami sobě? Jste do sebe příliš uzavření a nepociťujete potřebu obklopit se ovzduším klidu a laskavosti, které vycházejí z opravdové ušlechtilosti duše. Bratr a sestra F zanechali své děti péči církve. Mají mnoho bohatých příbuzných, kteří by chtěli tyto děti, ale kdyby jim bylo dovoleno pečovat o ně, anebo aby se stali pečovateli těchto dětí, vedli by jejich srdce od pravdy ke klamu, ^{2T 334} čímž by ohrozili jejich spasení. Protože těmto příbuzným nebylo dovoleno, aby si vzali tyto děti, byli nespokojeni, a proto pro ně nic neudělali. Důvěra rodičů v církev by měla být brána v úvahu, a nemělo by se na ni pro sobectví zapomínat.

Máme o tyto děti ten nejhlubší zájem. U jedné z nich se již rozvinul krásný křesťanský charakter a provdala se za kazatele evangelia. A nyní za odměnu a péči, která jí byla prokázána, je opravdovou pomocnicí v církvi. Je žádána, aby poradila a potěšila ty, kteří jsou méně zkušení a nejsou zklamáni. Vlastní opravdovou křesťanskou pokoru s důstojností, která všechny kdož ji znají, plní úctou a důvěrou. Tyto děti mi jsou tak blízké, jako mé vlastní. Zamilovala jsem si je a budu stále o ně pečovat. Miluji je opravdově, něžně a soucitně.