Dne 2. října 1868 byl mi ukázán stav lidu, který vyznává, že je lidem Božím. Mnozí byli ve velké temnotě, ale zdálo se, jakoby nepoznáva­li svůj pravý stav. Citlivost mnohých vůči duchovním a věčným věcem byla jakoby ochromena, zatímco jejich mysl byla vnímavá na jejich světské zájmy. Mnozí ve svých srdcích chovali modly a dopouštěli se hříchů, které je odlučují od Boha a způsobují, že jsou v úplné temnotě. Viděla jsem jen málo těch, kteří stáli ve světle, měli pochopení a duchovní poznání, aby poznali tyto kameny úrazu a odstranili je z cesty. Mužové, stojíce na velmi odpovědných místech v díle Božím, usnuli. Satan je ochromil, aby nemohli poznat jeho úmysly a úklady, zatímco pracuje, aby popletl, oklamal a zničil.

^{2T 440} Někteří z těch, kdož zastávají místo strážných, aby varovali lid před nebezpečím, se vzdali bdělosti a touží po klidu. To jsou strážcové nevěrní. Zůstávají nečinní, zatímco jejich podvodný nepřítel vstupuje na opevnění a úspěšně pracuje po jejich boku, aby ničil to, co Bůh přiká­zal budovat. Vidí, jak satan oklamává nezkušené a nic netušící, přesto klidně všecko přijímají tak, jako kdyby na tom neměli zvláštní zájem, jakoby jim do těch věcí nic nebylo. Neobávají se žádného zvláštního nebezpečí, nevidí příčinu, aby nechali zaznít věrný a varující hlas trouby. Zdá se jim, že všecko jde dobře a nevidí nutnost nechat zaznít výstražné volání, jež slyší skrze jasná svědectví, aby ukázali lidu jeho přestoupení a domu Izraelskému jeho hříchy. Taková kárání a výstrahy ruší klid těchto spáčů, pohodlí milujících strážců a neradují se z toho. Ve svém srdci, nikoli svými slovy, říkají: „To vše není potřebí, to je příliš přísné a tvrdé. Tito muži jsou zbytečně znepokojeni a rozčilení a nejsou ochotni dopřát nám nějakého klidu a pokoje.“ „Příliš mnoho si osobujete, neboť všecko toto shromáždění svaté je, i jeden každý z nich.“ (4.Mojž.16,3) Nechtějí, abychom měli nějaké pohodlí, pokoj nebo štěstí. Tyto nerozumné strážce, jimž je těžké vyhovět, uspokojí jenom práce, námaha a ustavičná bdělost. Proč neprorokují věci příjemné a neříkají: Pokoj, pokoj? Pak celý svět přivedou do klidu.“

Přesně takové jsou pocity mnohých z našeho lidu. A satan jásá nad svým úspěchem, že ovládá tak mnohé, kteří vyznávají, že jsou křesťané. On je podvedl, otupil jejich city a v jejich středu vztyčil svou pekelnou korouhev, takže jsou dokonale podvedení a nepoznávají, že je to on. Lid si sice neučinil žádné modly, ale jejich hřích není v očích Božích o nic menší. Klanějí se mamonu. Milují světský zisk. K dosažení svého cíle obětují někteří všecko své přesvědčení. ^{2T 441} Lid, který vyznává, že je Božím lidem, je sobecký a dbá jen o sebe. Miluje věci tohoto světa a má společenství se skutky temnosti. Miluje nespravedlnost. Nemá lásku k Bohu, ani k bližnímu. Jsou modláři a špatní, v očích Božích mnohem horší než pohanští modloslužebníci, kteří nemají poznání o lepší cestě.

Následovníci Kristovi jsou vyzváni, aby vyšli ze světa a nedotýkali se ničeho nečistého, neboť mají zaslíbení, že jsou syny a dcerami Nejvyšší­ho, členy královské rodiny. Jestli však nesplní podmínky, potom se neuskuteční a také nemůže uskutečnit splnění tohoto zaslíbení. Pouhé vyznání křesťanství nemá u Boha cenu, ale Jeho dítky, příjemci Jeho milosti a účastníci Jeho velikého vykoupení se vyznačují pravou, pokornou a oddanou poslušností Jeho požadavků. Ti budou zvláštním lidem, divadlem světu, andělům i lidem. Jejich zvláštní svatá povaha bude patrná a oddělí je od světa, jeho žádostí a rozkoší.

Viděla jsem, že málokteří z nás tomuto vylíčení vyhovují. Jejich láska k Bohu záleží ve slovech a nikoliv ve skutcích a pravdě. Jejich skutky a činy dosvědčují, že nejsou dětmi světla, nýbrž temnosti. Jejich skutky nebyly konány v Bohu, nýbrž v sobectví a nepravosti. Jejich srdce jsou cizí Jeho obnovující milosti. Nezakusili její proměňující moc, která je vede k tomu, aby chodili právě tak, jako chodil Kristus. Ti, kdož jsou živými ratolestmi nebeské révy, budou účastni jeho mízy a potravy. Nebudou vadnoucími a neplodnými ratolestmi, ale rozvinou život i sílu, pokvetou a ponesou ovoce ke cti Boží. Budou dbát, aby se oddělili od každého hříchu a aby v bázni Boží dosáhli posvěcení.

Jako starý Izrael, zneuctila církev svého Boha tím, že opustila ^{2T 442} světlo, zanedbala své povinnosti a zneužila své vysoké a vznešené přednos­ti být svatou a oddělenou. Její členové zrušili smlouvu žít pro Boha a jenom Jemu. Spojili se se sobeckými a svět milujícími lidmi. Pěstovali pýchu, lásku k zábavám a k hříchu a opustili Ježíše. Jeho duch byl v církvi uhašen. Satan pracuje po boku vyznávajících křesťanů, ale jim se nedostává duchovní schopnosti, aby jej poznali. Necítí odpovědnost za dílo. Slavnostní pravdy, o nichž vyznávají, že jim věří, nejsou pro ně skutečností. Nemají pravou víru. Muži a ženy budou žít podle víry, jakou ve skutečnosti mají. Podle jejich ovoce je bude možno poznat. Nikoliv vyznání, ale ovoce, jaké přinášejí, zjevuje povahu stromu. Mnozí mají „způsob pobožnosti“, jejich jména jsou v církevních záznamech, ale jejich nebeský záznam je poskvrněný. Bdělý anděl zachytil jejich skutky věrně. Každý sobecký čin, každé nesprávné slovo, každá nesplněná povin­nost a tajný hřích s chytráckou přetvářkou je věrně zapsaný v nebeských knihách pod dohledem zaznamenávajících andělů.

Velmi mnozí vyznávají, že jsou služebníci Kristovi, a přece nejsou Jeho. Oklamávají sebe ke své vlastní zkáze. Zatímco vyznávají, že jsou služebníci Kristovi, nežijí v poslušnosti Jeho vůle. „Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti?“ Řím.6,16. Ačkoliv mnozí vyznávají, že jsou služebníci Kristovi, přece poslouchají jiného pána a denně pracují proti tomu Pánu, o němž vyznávají, že Mu slouží. „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně.“ Mat.6,24.

Zemské a sobecké zájmy poutají duši, ducha i sílu lidu, který ^{2T 443} vyznává, že je Božím. Ve všech jejich úmyslech se zjevuje, že jsou služebníci mamonu. Nepoznali, že nezemřeli světu s jeho žádostmi. Jenom málo z těch, kteří vyznávají, že jsou následovníci Kristovi, mohou říci slovy apoštola Pavla: „Ode mne odstup to, abych se chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu.“ Gal.6,14. „S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.“ Gal.2,20. Jestliže život lidu vyznávajícího Boha, se vyznačuje ochotnou poslušností a pravou láskou, jeho život bude ve světě zářit svatou září.

Slova, která Pán Ježíš pravil svým učedníkům, jsou významná pro všechny, kteří by uvěřili v Jeho jméno: „Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena, a od lidí pošlapána.“ Mat.5,13. Vyznání zbožnosti bez živých zásad je úplně bezcenné, tak jako sůl bez své konzervační vlastnosti. Kdo vyznává, že je křesťanem, a nemá zásady, je výčitkou pro Ježíše a zneuctěním Jeho jména. „Vy jste světlo světa. Nemůže město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod nádobu, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ Mat.5,14-16.

Dobré skutky lidu Božího mají mocnější vliv než slova. Jejich ctnost­ným životem a nezištným konáním budou lidé přivedeni k tomu, aby si sami přáli mít takovou spravedlnost, která přináší dobré ovoce. Budou přitahováni mocí Boží, která lidskou, sobeckou bytost promění v obraz Boží, uctí Boha a Jeho jméno bude zvelebeno. Ale ^{2T 444} lidem, který je svázán světem, bude Bůh zneuctěn a Jeho dílo sníženo. Spřátelí se se světem, s nepřáteli Božími. Jejich jedinou nadějí na zachránění je odloučení se od světa a horlivé usilování zachovat si oddělenou, svatou a zvláštní povahu. Ó, proč Boží lid nechce vyhovět podmínkám, které jsou obsaženy ve slově Božím? Kdyby tak činili, nepociťovali by žádný nedostatek Božích znamenitých požehnání, jež Pán ochotně dává těm, kteří jsou pokorní a poslušní.

Podivila jsem se, když jsem viděla hroznou temnotu mnohých členů našich sborů. Nedostatek pravé zbožnosti je tak veliký, že se stali nositeli temnosti místo světlem světa. Mnozí vyznávají, že milují Boha, ale svými skutky Jej zapírají. Neslouží Mu, nemilují a neposlouchají Jej. Jejich vlastní sobecké zájmy jsou prvořadé. Zdá se, že u mnohých je znepokojující nedostatek zásad. Jsou ovládnuti neposvěcenými vlivy a zdá se, že nemají žádný kořen. Tázala jsem se, co tyto věci mají znamenat. Proč je taková duchovní bída - tak málo těch, kteří mají živou zkušenost v náboženských věcech? Byla jsem odkázána na prorokova slova: „Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímně radí se mnou? Protož mluv jim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel o množství ukydaných bohů jeho, abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.“ Ezech.14,3-5.

Lid Boží byl mi představen ve svém odpadnutí. Nedbají o čest Boží. Jejich vlastní čest je jim přednější. Snaží se především zvelebit ^{2T 445} sami sebe, a přece se nazývají křesťané. Nejhlavnějšími předměty učení Kristova byla svatost srdce a čistota života. Když v kázání na hoře přesně ukázal, jak je možno dosáhnout požehnání a co se musí učinit, pravil: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ Mat.5,48.

Nic nedostatečného, nýbrž dokonalost a svatost jim dá úspěch, aby mohli prožívat zásady, které jim Kristus předložil. Bez této svatosti je srdce lidské sobecké, hříšné a zkažené. Kdo je svatý, bude přinášet ovoce a hojnost dobrých skutků. Neunaví se v konání dobrého, a nebude v tomto světě usilovat o povýšení. Bude pohlížet vpřed na dobu povýšení, kdy nebeský Král vezme svaté své k trůnu. Potom jim řekne: „Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.“ Mat.25,34. Potom Pán jmenuje skutky sebezapření, milosrdenství, soucitu a spravedlnosti, které činili. Svatost srdce způso­bí spravedlivé jednání. Není-li pobožnost a svatost, objeví se všecky skutky nepravosti: závist, nenávist, žárlivost, zlé podezírání a každý jiný ošklivý a odporný hřích.

V bázni Boží jsem se pokoušela ukázat lidu Božímu jeho nebezpečí i hříchy a podle nejlepších sil jsem se snažila jej probudit. Zjistila jsem alarmující věci které, kdyby jim věřili, způsobily by jejich zármutek i hrůzu, a přiměly by je k tomu, aby za své hříchy a přestoupení činili opravdové pokání. Předložila jsem jim, že mi bylo ukázáno, že jen malý zástup z těch, kteří slovy vyznávají, že věří pravdě, sotva bude zachráněn, ostatní zahynou, ne proto, že by neměli možnost být zachráněni, ale protože nechtěli být zachráněni tím způsobem, jak určil Bůh. Cesta, kterou ukázal náš Pán, je velmi úzká a brána těsná k projití, jestliže toužíme po světě, anebo jsme sobečtí ^{2T 446} nebo jinak hříšní. Pro tyto věci není místo, a přece jenom málokteří jsou ochotni zříci se jich, aby mohli jít úzkou cestou a projít těsnou branou.

Jasná jsou slova Kristova: „Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť, pravím vám, mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.“ Luk.13,24. Ne všichni, kdož vyznávají, že jsou křesťané, jsou ve skutečnosti křesťany. Nyní jsou na Sionu hříšníci právě tak jako dříve. S ohledem na den Boží o nich Izaiáš prorok říká: „Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm zžírajícím? Kdo by z nás mohl ostáti před plamenem věčným? Ten, kterýž chodí ve spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval. Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.“ Iz.33,14-16.

Jsou zde nyní pokrytci, kteří se budou chvět, až jim bude dáno pohledět na sebe samé. Jejich vlastní špatnost je zděsí v den, který brzy přijde, v onen den, kdy „Hospodin se odebere z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země.“ Iz.26,21. Ó, kéž by tato hrůza přišla na ně nyní, aby živě poznali svůj pravý stav a procitli, dokud je ještě čas milosti a naděje, aby své hříchy vyznali a své duše před Pánem cele pokořili, aby uzdravil jejich odpadnutí a odpustil jejich přestoupení. Lid Boží není připraven pro toto hrozné pokušení, které je před námi, není schopen, aby prost zlého a veškerých žádostí obstál uprostřed nebezpečí a zkaženosti tohoto zdegenerovaného věku. Nemají pancíř spravedlnosti a nejsou připraveni bojovat proti stávající bezbožnosti. Mnozí nejsou poslušni přikázáním ^{2T 447} Božím, a přece vyznávají, že tak činí. Kdyby opravdově plnili všecky požadavky Boží, měli by moc, která by přesvědčila nevěřící.

Pokusila jsem se plnit svou povinnost. Poukázala jsem na zvláštní hříchy některých. Bylo mi ukázáno, že je to moudrostí Boží, aby hříchy a bludy všech nebyly zjeveny. Všichni budou mít dost světla, aby viděli své hříchy i bludy, když budou chtít a opravdově si přát, aby se jich zbavili, aby v bázni Boží mohli dokonat své posvěcení. Mohou vidět, které hříchy u jiných Bůh zdůrazňuje a kárá. Jestliže tedy i oni holdují těm samým hříchům, mohou vědět, že i oni jsou Bohu odporní a od Něho odlouče­ni a že pokud nebudou opravdově a horlivě pracovat na tom, aby se jich zbavili, budou ponecháni v temnotě. Bůh je příliš čistý, než aby mohl trpět přestoupení. Jeden hřích je v Jeho očích právě tak těžký jako druhý. Bůh, který je nestranný, nedělá výjimky. Tato osobní svědectví jsou adresována všem vinným, ačkoli jejich jména nejsou připojena k těmto zvláštním svědectvím; a když to někteří pomíjejí a své vlastní hříchy při­krývají, jelikož jejich jména nebyla zvláště uvedena, nedá jim Bůh žádný zdar. V náboženském životě nepůjdou vpřed, ale budou stále ve větší temnotě, až jim bude odňato nebeské světlo.

Ti, kdož vyznávají, že jsou zbožní, ale nejsou posvěceni pravdou, kterou vyznávají, nemění se podstatně ve svém počínání, o němž vědí, že je Bůh nenávidí, protože dosud nebyli vystaveni osobnímu pokárání za své hříchy. Ve svědectvích, která jsou určena pro jiné, vidí přesně vylíčený svůj vlastní případ. Holdují těm samým hříchům. Když setrvávají ve své hříšné cestě, znásilňují své svědomí, zatvrzují své srdce a stávají se tvrdošíjní, tak jako kdyby svědectví byla dána přímo jim. Když je však pomíjejí a zdráhají se ^{2T 448} odložit své hříchy a zbavit se svých chyb prostým vyznáním lítosti a pokořením, volí svou vlastní cestu, na níž budou zanecháni, až budou nakonec satanem svedeni a spoutáni. Mohou být velice drzí, jelikož své hříchy dovedou před jinými skrývat a protože soud Boží nepřichází na ně viditelně. V tomto světě mohou být zdánlivě šťastní. Ubohé, krátkozraké lidi mohou oklamat a vypadat jako vzor zbož­nosti, ačkoliv zůstávají ve svých hříších. Bůh však nemůže být oklamán. „Nebo že ne ihned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. A ačkoli hříšník činí zlé na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí obličeje jeho. S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, protože jest bez bázně před obličejem Božím.“ Kaz.8,11-13. I když život hříšníka na zemi je prodloužen, nebude tak na nové zemi. Bude náležet k těm, o nichž David praví: „Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není. Ale tiší dědičně obdrží zemi.“ Žalm 37,10-11.

Milost a pravda zaslíbeny jsou pokorným a kajícím, ale soud je připraven hříšníkům a protivícím se. „Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého.“ Žalm 89,15. Bezbožný a cizoložný lid neujde hněvu Božímu a zaslouže­nému trestu. Člověk padl a je k tomu potřebné dílo celého života, delšího nebo kratšího, aby se z toho znovu vysvobodil a v Kristu znovu získal obraz Boží, který byl ztracen hříchem a ustavičným přestupováním. Bůh požaduje úplnou přeměnu duše, ducha i těla k opětnému získání stavu, jaký Adam ztratil. Ve své milosti posílá Bůh paprsky světla, aby svému lidu ukázal jeho ^{2T 449} pravý stav. Kdo nechce chodit ve světle, dokazuje, že miluje temnotu. Nechce jít ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.

Pád N. Fullera mi způsobil mnoho starostí a úzkostí. Je to hrozné, že se tak poddal vládě satanově. Mám za to, že Bůh chtěl, aby tento příklad pokrytectví a ničemnosti přišel na světlo takovým způsobem, jak se to stalo, aby byla dána výstraha jiným. Je to muž, který znal učení a slyšel svědectví, které jsem v jeho přítomnosti dala o tomtéž hříchu, jehož se dopustil. Více než jednou mně slyšel rozhodně mluvit o panujících hříších této doby, která je plná zkažeností. Všude panují nízké vášně mužů a žen, takže v těchto davech se ustavičně páší největší zločiny a oni ve své vlastní zkaženosti zahynou. Církve, které mají jenom jméno, jsou plné smilství a cizoložství, zločinů a vražd, jakožto výsledků nízkých vášní, ale tyto věci zůstávají skryty. Pracovníci na předních místech se provinili, ale plášť zbožnosti přikrývá jejich temné činy a rok za rokem pokračují ve svém pokrytectví. Hříchy církví, jež mají pouze jméno, sahají až k nebesům, ale ti, kteří jsou čistého srdce, poznají světlo a vyjdou z nich.

Skrze světlo, které mi Bůh dal, jsem shledala, že většina Adventistů prvního dne pokládají smilství a cizoložství, jehož se dopouštějí, za hříchy, které Bůh přehlíží. Tyto hříchy jsou páchány velikou měrou. Nedbají na požadavky Božího zákona, týkajícího se těchto hříchů. Porušili přikázání velikého Boha a své posluchače horlivě učí činit totéž, tvrdí­ce, že zákon Boží byl zrušen a není pro ně závazný. Ve shodě s tímto svobodným názorem nezdá se hřích již ^{2T 450} tak hříšným, neboť „skrze zákon je poznání hříchu.“ Řím.3,20. Můžeme očekávat, že v této společnosti na­lezneme lidi, kteří lžou, podvádějí a povolují nízkým žádostem. Ale muži a ženy, kteří desatero uznávají za závazné a ostříhají čtvrté přiká­zání zákona, měli by ve svém životě uskutečňovat zásady všech deseti přikázání, vydaných s hroznou velebností na Sinaji.

Adventisté sedmého dne, kteří vyznávají, že očekávají zjevení Ježíše a milují je, neměli by následovat cestu světských lidí. Ti nejsou příkladem těm, kteří ostříhají přikázání. Také si nemají brát příklad z Adventistů prvního dne, kteří nechtějí uznat požadavek zákona Božího a pošlapávají jej. Tato třída jim nemá být příkladem. Adventisté, kteří zachovávají přikázání, zaujímají zvláštní a vznešené postavení. Jan je viděl ve svém vidění a píše o nich: „Tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ Zjev.14,12.

Hospodin učinil zvláštní smlouvu se starým Izraelem: „Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi královské kněžstvo a národ svatý.“ 2.Mojž.19,5-6. On oslovuje svůj lid zachovávající přikázání v těchto posledních dnech: „Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ „Nejmilejší, prosím vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši.“ 1.Petr.2,9.11.

Ne všichni, jenž se hlásí k Božím přikázáním, zachovávají svá těla v posvěcení a cti. Nejvážnější poselství, jaké kdy bylo smrtelníkům svěřeno, bylo svěřeno tomuto lidu a on nemůže mít značný vliv ^{2T 451} jestliže jím nebude posvěcen. Vyznávají, že stojí na vznešené platformě věčné pravdy, zachovávajíce všechna Božská přikázání; proto jestliže povolují hříchu, jestliže se dopouštějí nečistoty a smilstva, jejich zločin je desetinásobně větší než těch, které jsem jmenovala, že neuznávají Boží zákon jako závazný. Ve zvláštním smyslu ti, jež vyznávají Boží zákon, znevažují jej a hanobí pravdu přestupováním jejich příkazů.

Byl to převážně tento hřích, nečistota mezi starým Izraelem, který je přivedl ke zjevnému projevu Boží nelibosti. Jeho soudy pak stihaly jejich ohavný hřích; tisíce padli a jejich poskvrněná těla zůstala na poušti. „Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti. Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého jako oni žádali. Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hráli. Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třiadvacet tisíců. Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. Ani repcete, jako někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. Protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.“ 1.Kor.10,5-12.

Adventisté sedmého dne by měli být příkladem zbožnosti, svatosti srdce a jazyka a měli by předcházet všechny ostatní lidi na světě. V přítomnos­ti bratra N. Fullera jsem hovořila o tom, že lid, který si Bůh zvolil za své zvláštní vlastnictví, má být šlechetný, čistý, posvěcený, má mít účast na Boží povaze a uniknout porušenosti, ^{2T 452} která je ve světě pro jeho žádostivost. Když ti, kteří mají takové vznešené vyznání, hřeší a páchají nepravost, jejich vina bude veliká. Pán kárá hříchy jednotlivce, aby napomínal a probouzel k bázni jiné.

Pán nenapomíná a nekárá bloudící mezi adventisty sedmého dne, protože jejich život by byl horší než příklad vyznavačů jiných křesťanských církví, ani ne proto, že by jejich příklad a jejich skutky byly horší než skutky těch adventistů, kteří nechtějí poslouchat požadavky Božího zákona. Bůh je kárá proto, že mají velké světlo a svým vyznáním se rozhodli být zvláštním, vyvoleným Božím lidem, který má v srdci napsán Boží zákon. Poslušností zákona Jeho vlády projevují svoji věrnost Bohu. Jsou Božími vyslanci na zemi. Každý jejich hřích je odděluje od Boha a obzvlášť zneuctívá Jeho jméno tím, že dává nepřátelům Jeho svatého zákona příleži­tost tupit Jeho dílo a lid, který On nazval: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ 1.Petr.2,9.

Lidé, kteří bojují se zákonem mocného Boha a za zvláštní ctnost si pokládají ho­vořit, psát a konat co nejposměšnější a nejohavnější věci, aby ukázali jak zákonem opovrhují, mohou nadšeně vyznávat, že milují Boha, a mít mnoho náboženské horlivosti, tak jako židovští kněží a starší. Ale v den Hospodinův budou majestátem nebes shledáni jako nedostateční. „Nebo skrze zákon je poznání hříchu.“ (Řím.3,20.) Na toto zrcadlo, které by jim mohlo odhalit nedostatky jejich povahy, se hněvají proto, že jim ukazuje jejich hříchy. Vedoucí adventisté, kteří zavrhli světlo, zuří proti svatému Božímu zákonu tak, jako kdysi židovský národ proti Božímu Synu. ^{2T 453} Hrozně se klamou, svádí sebe i jiné. Nechtějí přijít ke světlu, aby jejich skutky nebyly pokárány. Nechtějí se dát poučit. Pán však napomíná a usměrňuje lid, který vyznává, že zachovává Jeho zákon. Poukazuje na jeho hříchy a odhaluje jeho nepravost, protože od nich chce oddělit každý hřích a bezbožnost, aby se mohli zdokonalit ve svatosti, v Jeho bázni a byli připraveni zemřít v Pánu, anebo být přeneseni do nebe. Bůh je kárá, trestá a usměrňuje, aby byli očištěni, posvěceni, zušlechtě­ni a nakonec mohli být povýšeni k Jeho trůnu.

Starší Fuller slyšel veřejně přednesené svědectví, že nejsou posvěcení všichni mezi těmi, kteří vyznávají, že jsou Božím lidem, ale někteří jsou zkažení. Bůh se snaží je povznést, oni však ve svém počínání zavrhují cestu k vyššímu stanovisku. Zkažené tělesné žádosti získaly nadvládu, mravní i duchovní síly jsou přemoženy a podmaněny. Ti, kteří neovládají své nízké vášně, nemohou ocenit smíření a správně vystihnout hodnotu člověka. Ani nerozumí, ani z vlastní zkušenosti nevědí, co je to spasení. Uspokojování zvířecích vášní je nejvyšší touhou jejich života. Bůh ne­přijme nic jiného, než čistotu a svatost; jediná skvrna, jediná vráska, jediný nedostatek charakteru způsobí, že přijdou o nebe plné slávy a pokladů.

Bylo učiněno vše pro ty, kteří se upřímně, s celou vážností a důklad­ně pouštějí do díla důkladného posvěcení v bázni Boží. Skrze Krista je nabízena síla, milost a sláva, ježto všechno přinášejí sloužící andělé dědicům spasení. Nikdo není tak nízký, tak porušený a tak ohavný, aby nemohl najít v Ježíši, který za něho zemřel, sílu, čistotu a spravedlnost; jestliže odstraní své hříchy, přestane kráčet cestou nepravosti a jestliže se s celým srdcem obrátí k živému Bohu. On čeká, aby mohli svléci jejich hříchem poskvrněná roucha a obléci je v roucho bílé, v roucho spravedlnos­ti a prosí, aby žili a nikoliv umírali. V Něm ožijí a jako Jeho ratolesti neuvadnou, ^{2T 454} ani nebudou neplodní. Zůstanou-li v Něm, mohou z Něho brát mízu i potravu, a proniknuti Jeho Duchem chodit tak, jako chodil On, vítězit, jako zvítězil On, a pak být povýšeni na pravici Boží.

Starší Fuller byl varován. Výstrahy dané jiným, jej odsuzovaly. Hříchy, které byly kárány u jiných, káraly i jej a dávaly mu dostatečné světlo k poznání, jak Bůh pohlíží na takové zločiny, jakých se dopustil. On však nechtěl změnit svou zvrácenou cestu. Pokračoval ve svém bezbožném hrozném díle zkázy těla a zkázy duší vlastního stáda. Satan posiloval nízké vášně tohoto muže, které on nepřemohl. Použil jej ve svém díle, aby vedl duše ke smrti.

Ačkoliv vyznával, že zachovává Boží zákon, přece svévolně tyto jasné předpisy přestupoval. Vzdal se jich pro své radovánky. Prodal se k činění zlého. Jaká bude odměna takového muže? Za své hříchy bude potrestán hněvem Božím. Pomsta Boží přijde na všechny, kdož pod rouškou služebníka Kristova skrývají nízké vášně. Zatímco vyznával, že je pastýřem stáda, vedl stádce k jistému zahynutí. Tento hrozný výsledek je ovocem jeho tělesného smýšlení. „Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.“ Řím.8,7.

Byla jsem upozorněna na tento text Písma: „Nepanujž tedy hřích ve smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho. Aniž vydávejte oudů svých za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu, jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu.“ Řím.6,12-13. Vyznávající křesťané, kdybyste neobdrželi žádné jiné světlo než to, které je obsaženo v těchto verších, budete bez výmluvy, dáte-li se nadále ovládat nízkými vášněmi.

Slovo Boží stačí, aby osvítilo nejzatemnělejší mysl, a mohou ^{2T 455} mu rozumět všichni, kdož mu rozumět chtějí. Přesto však někteří, kdož vyznávají, že slovo Boží učinili předmětem svého uvažování, žijí v přímém rozporu s jeho nejjasnějším učením. Aby muži a ženy byli bez výmluvy, dal Bůh jasná a určitá svědectví, aby je přivedl zpět ke slovu, jež zanedbali následovat. Přesto ti, kteří slouží svým vlastním žádostem, odvracejí se od veškerého světla. Nechtějí zanechat cestu hříchu a mají stále zalíbení v nepravosti přes vyhrůžky a hněv Boží, jež je zapálen proti těm, kdož tyto věci činí.

Dávno jsem přemýšlela, jak promluvit k našim sestrám a říci jim, že podle toho, co se Pánu zalíbilo mi občas ukázat, se dopouštějí velké chyby. Nedávají pozor, aby se vyvarovaly každého i zdánlivého zla. Všechny nejsou ve svém jednání obezřetné, jak se sluší na věřící ženy. Jejich slova nejsou uvážena a dobře volena, jak by měla být u žen, které obdržely Boží milost. Vůči svým bratřím jsou příliš důvěrné. Zůstávají s nimi, projevují jim svou náklonnost a vyhledávají jejich společnost. Jsou krajně spokojeny s jejich pozorností

Podle světla, které mi dal Pán, by si sestry měly počínat celkem jinak. Měly by být zdrženlivější, projevovat méně otevřenosti a spíše pěstovat „stud a skromnost“. Bratři a sestry příliš mnoho povolují žerto­vání, jsou-li ve společnosti. Ženy vyznávající zbožnost, se rády baví, žertují a smějí. To se nesluší a zarmucuje to Ducha Božího. Tyto projevy svědčí o nedostatku pravé křesťanské šlechetnosti. Neposilují duši v Bohu, ale přinášejí velkou tmu; odpuzují čisté, šlechetné, nebeské anděly a přivádějí ty, kteří se pouštějí do tohoto zla, že klesají na nízkou úroveň.

^{2T 456} Naše sestry by měly usilovat o pravou pokoru; neměly by být v popředí jako mnohomluvné a nespoutané, ale skromné, nedomýšlivé a málomluvné. Měly by být zdvořilé. Slušelo by jim to a Bohu by se líbilo, kdyby byly laskavé, něžné, soucitné, odpouštějící a pokorné. Jestliže zastávají toto postavení, nebudou od mužů ve sboru anebo venku obtěžovány nepatřič­nou pozorností. Všichni pocítí, že kolem těchto bohabojných žen je svatá ohrada čistoty, která je chrání před každou nepatřičnou uvolněností.

U některých věřících žen je možné pozorovat nedbalé a neslušně volné chování, což vede k nepravosti a zlu. Ale ženy, jejichž mysli a srdce budou zaměstnány uvažováním o tématech, které posilní čistotu života a které povznášejí duši k obecenství s Bohem, nebudou snadno odvedeny od cesty spravedlnosti a ctnosti. Budou posilněny proti útočnosti satana a budou připraveny obstát proti jeho svodům.

Namyšlenost, móda světa, žádost očí a pýcha života souvisí s pádem nešťastných. Pěstuje se to, co se líbí přirozenému srdci a tělesnému smýšlení. Kdyby žádost těla byla z jejich srdcí vykořeněna, nebyly by tak slabé. Kdyby si naše sestry uvědomovaly potřebu očištění svých myšle­nek a nikdy by v sobě netrpěly lhostejnost jednání, které vede k nečistým skutkům, nemusely by si ani v nejmenším poskvrnit svou čistotu. Kdyby viděly tuto otázku tak, jako ji Pán Bůh předložil mně, měly by takový odpor k nečistým skutkům, že by nebyly mezi těmi, jež podléhají satanským pokušením bez ohledu na to, koho si vybere za prostředníka.

Kazatel se může zabývat posvátnými věcmi, a přece ve svém srdci nemusí být svatý. Může se odevzdat satanu, aby páchal bezbožnost a kazil duše i těla svého stáda. A přece, kdyby se myšlenky ^{2T 457} žen a mládeže hlásily k lásce a bázni Boží, byly by Duchem svatým posilněny. Kdyby svou mysl cvičily v čistém smýšlení a vychovávaly se k tomu, aby se vyhnuly i každému zdání zla, byly by bezpečné před jakýmikoli nepatřičnostmi a byly by jisty před zkažeností okolí. Apoštol Pavel o sobě napsal: „Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ l.Kor.9,27.

Jestliže kazatel neovládá své nízké vášně, jestliže nenásleduje příklad apoštola a svoje vyznání a víru znevažuje tak, že páchá hřích, naše věřící sestry by si neměly ani na okamžik myslet, že hřích anebo zločin ztrácí svou hříšnost snad proto, že se ho dopouští jejich kazatel. Skutečnost, že lidé na zodpovědných místech projevují důvěrnost k hříchu, by neměla snižovat vinu a velikost hříchu v mysli kohokoliv. Hřích by se měl jevit právě tak hříšným, právě tak ohavným, jako se jevil dosud. Lidem smýšlejícím čistě a ušlechtile, by se takový člověk měl ošklivit a měli by se vyhýbat tomu, kdo povoluje hříchu právě tak, jako by utíkali od hada, jehož uštknutí je smrtelné.

Kdyby sestry byly šlechetnější a měly čisté srdce, potom by každý přestupek, a to případně i ze strany kazatele, odrazily tak rázně, že by se už nikdy neopakoval. Myšlenky musí být satanem strašně zmateny, když naslouchají hlasu svůdce jen proto, že je kazatelem, a když přestupují jasné a zřejmé Boží přikázání, a potom si namlouvají, že nepáchají hřích. Zde Jan napsal: „Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho neostříhá, lhář jest, a pravdy v něm není.“ 1.Jan.2,4. Co praví zákon? „Nesesmilníš.“ 2.Mojž.20,14. Jestliže někdo tvrdí, že zachovává Boží svatý zákon a při posvátné službě ^{2T 458} zneužívá důvěry svého postavení a povoluje svým nízkým vášním, měla by sama tato skutečnost ženě stačit, aby vystihla, že i když by jeho vyznání sahalo do nebes, jeho nečisté návrhy pocházejí od satana, přestro­jeného za anděla světla. Nemohu věřit, že Boží Slovo přebývá v srdcích těch, jež pohotově obětují svou nevinnost a ctnost na oltář hříšných vášní.

Moje sestry, vyhněte se i zlému zdání. V tomto hýřivém věku zapáchajícím zkažeností nejste v bezpečí, když ostražitě nebdíte. Ctnost a zdrženlivost jsou vzácností. Vyzývám vás, jako Kristovy následovnice, hlásící se k Němu, abyste opatrovali vzácný a neocenitelný drahokam zdrženlivosti. On bude střežit ctnost. Máte-li nějakou naději, že nakonec budete připojeni k zástupu čistých, bezhříšných andělů a že budete žít v ovzduší, kde není ani nejmenší poskvrny hříchu, potom pěstujte zdrženlivost a ctnost. Kromě čistoty, posvátné čistoty, nic neobstojí v té velké přehlídce, nesnese Boží den a nedostane se do čistého a svatého nebe.

I nejmenší náznaky, byť by pocházely od kohokoliv, vyzývající vás k hříchu, anebo i nejmenší nepřípustnou povolnost třeba odrazit jako nejhorší urážku vaší ženské důstojnosti. Polibek na tvář v nevhodný čas a na nepatřičném místě by vás měl podnítit, abyste s odporem odrazily satanovy vyslance. Jestliže si to dovoluje člověk vysoce postavený, ve svaté službě, hřích je desetinásobně větší, a měl by v bohabojné ženě anebo dívce vzbudit odpor nejen vůči hříchu, ke kterému vás svádí, ale vůči pokrytectví a ohavnosti toho, jehož lid respektuje a uctívá jako Božího služebníka. Mějte se před podobnou důvěrností na pozoru. Buďte jisté, že i nejmenší projev ^{2T 459} této důvěrnosti je důkazem myšlenkové necudnosti a žádostivého pohledu. Jestliže se v tomto směru povolí i co nejméně, jakmile se strpí jakákoliv zmíněná povolnost, není lepšího důkazu, že vaše mysl není čistá a počestná, jak by měla být, a že hřích a zločin vás okouzluje. Snižujete úroveň své důstojnosti, ctnostné ženskosti a dáváte neomylný důkaz, že nízká, hrubá a neslušná žádostivost a vášeň byla živena ve vašem srdci a nebyla nikdy ukřižována.

Když mi byla ukázána nebezpečí těch, jež se hlásí k lepším věcem a hříchy, které existují mezi nimi - lidmi, kteří nejsou podezříváni, že by jim hrozily některé z těchto zkázonosných hříchů - tázala jsem se: Kdo, ó Pane při Tvém příchodu obstojí? Jen ti, kteří mají čisté ruce a čistá srdce, snesou den Jeho příchodu.

Duch Páně mne nabádá, abych svým sestrám ve víře připomněla, aby pěstovaly zdrženlivost v chování a byly ukázněné ve vší cudnosti a střízlivosti. Povolnost rozšířená v tomto zkaženém věku, by neměla být žádným měřítkem pro Kristovy následovníky. Tyto módní projevy důvěrnosti, by neměly existovat mezi křesťany, jež se připravují na nesmrtelnost. Jestliže necudnost, zkaženost, smilstvo, zločin a vražda jsou na denním pořádku mezi těmi, kteří nepoznají pravdu a odmítají zásady Božího Slova, jak je důležité, aby Kristovi následovníci, úzce spojení s Bohem a s anděly, jim ukázali lepší a šlechetnější cestu! Jak je důležité, aby svou cudností byli ve výrazném protikladu ke třídě těch, kteří jsou ovládáni zvířecími vášněmi.

Tázala jsem se: Kdy se budou tyto mladé sestry chovat slušně? Vím, že nenastane žádná rozhodná změna k lepšímu, dokud si rodiče neuvědomí důležitost větší péče o správnou výchovu dětí. Učte je, aby se chovaly ukázněně a zdrženlivě. Vychovávejte je k užitečnosti, k ochotě pomáhat, aby raději sloužily jiným, než aby se daly ^{2T 460} obsluhovat.

Satan všeobecně ovládá myšlenky mladých. Vaše dcery nejsou poučeny o sebezapření a sebeovládání. Jsou hýčkány a je podněcována jejich pýcha. Velmi mnoho se jim povoluje, až se stanou tvrdohlavé a svévolné a vy si nevíte rady, jak je zachránit před záhubou. Satan je vede dále, až se stanou příslovím v ústech nevěřících pro svou smělost, neukázněnost a nedostatek ženské zdrženlivosti. Mládencům se povoluje totéž. Sotva je jim dvanáct let, už je vidět jak doprovází a dvoří se děvčatům jejich věku. A rodiče jsou natolik zotročeni povolováním a falešnou láskou ke svým dětem, že se neodvažují k ráznějšímu zákroku, aby nastala změna a aby ukáznili své příliš uvolněné děti v této zkažené době.

Mnohá děvčata stále hovoří jen o chlapcích a chlapci zase o děvča­tech. „Z hojnosti srdce ústa mluví.“ Mat.12,34. Hovoří o tom, o čem nej­častěji přemýšlejí. Zapisující anděl zaznamenává slova těchto povrchně křesťanských chlapců a děvčat. Jak budou překvapeni a zahanbeni, když se s tímto vším střetnou v den Boží! Mnohé děti jsou zbožnými pokrytci. Mládež, která se nehlásí k náboženství, se uráží nad těmito pokrytci a zatvrzuje se proti každému úsilí, které mohou podniknout ti, kteří mají zájem o jejich spasení.

K dílu by měli být voleni muži, na něž je možné spolehnutí po každé stránce; muži, kteří jsou nezištní a obětaví, jejichž život je skrytý v Bo­hu a kteří pokládají lepší život za cennější než pokrm a ^{2T 461} oděv. „Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv?“ Mat.6,25. Na hlavním místě svého díla potřebuje Bůh věrné pracovníky, kteří milují duše, za něž Kristus zemřel, cítí tíhu hynoucích duší a pohlížejí vpřed na odměnu, kterou jednou vezmou, až vejdou v radost svého Pána a uzří duše, zachráněné jejich úsilím, a potom budou žít tak dlouho, jako Bůh a budou věčně šťastni v Jeho slavném království. Ó, kéž bychom mohli otce i matky probudit k lepšímu pochopení jejich povinností! Ó, kéž by více pocítili tíhu odpovědnosti, která na nich spočívá. Rodiče nemají pro tyto věci plné pochopení. Měli by více zkoumat svůj život, zkoušet své pohnutky, aby věděli, zdali ve svém počínání jsou dost opatrní. Měli by bedlivěji dbát, aby jejich příklad v rozmlouvání a chování byl takový, jaký by rádi viděli u svých dětí. Jejich slova a skutky mají zářit čistotou a ctností.

Byly mi ukázány rodiny, kde muž a otec nezjevoval tuto zdrženlivost, onu vznešenou mužnost, která se sluší na následovníka Kristova. Své manželce zanedbal prokázat dobrotivé a něžné zacházení, třebaže před Bohem a anděly slíbil, že ji bude milovat a ctít, dokud budou oba živi. Služebná dívka byla tak smělá, že si dovolila česat jeho vlasy, byla k němu něžná a pozorná a on se z toho bláhově těšil. Jeho láska a úcta k jeho manželce není již tak veliká, jako byla kdysi. Buďte si jisti, že tu pracuje satan. Važte si její pomoci, za kterou ji platíte, zacházej­te s ní dobrotivě a šetrně a nic víc. Chovejte se tak, aby ji nebyla dána žádná příležitost nebo příčina k nějaké důvěrnosti. Chcete-li mluvit laskavá slova a projevovat pozornost, učiňte to své manželce. Poslouží jí to k větší radosti, k většímu ^{2T 462} štěstí i požehnání a vrátí se vám to zpět.

Také mi bylo ukázáno, že manželka věnovala svou náklonnost a zájem jiným mužům, kteří snad i byli členy rodiny. Činí je svými důvěrníky, miluje jejich společnost a sděluje jim své starosti, a snad i soukromé rodinné záležitosti.

To vše je špatné. Původcem toho je satan, a jestliže se nevzchopíte a neustanete, zahubí vás. V této věci nemůžete být ani dost opatrné. Chcete-li být něžné, laskavé a pozorné, buďte takové k tomu, jemuž jste před Bohem a anděly slíbily lásku a čest, pokud žijete. Ó, jak byl mnohý život ztrpčen tím, že byla stržena ohrada, jež vymezuje soukromí každé rodiny a jež měla sloužit k zachování čistoty a svatosti. Třetí osoba se stane důvěrníkem ženy a jí jsou svěřeny soukromé rodinné záležitosti. Je to satanova lest, aby odcizil muže od ženy. Ó, kéž by toto ustalo. Jak mnohé hoře by tím bylo ušetřeno! Ve svých srdcích uschovejte poznané chyby jiných. Své starosti povězte jenom Bohu. Jenom On vám může dát pravou radu i útěchu, v níž není hořkost.

Poznala jsem mnohé ženy, které své manželství pokládají za pochybné. Tak dlouho četly romány, až jejich představy byly zvráceny a žijí ve světě, který si samy vytvořily. Pokládají se za velmi vzdělané, rozvážné i jemnocitné a domnívají se, že jejich mužové nejsou tak vzdělaní, aby ocenili jejich vlastnosti, a že si proto nedovedou vážit jejich domnělé ctnosti a vzdělání. Tyto ženy se někdy ^{2T 463} domnívají, že jsou velké trpitelky a mučednice. Mluvily a přemýšlely o tom tak dlouho, až z toho téměř zešílely. Domnívají se, že jsou cennější než jiní smrtelníci a není jim to vhod, když se musejí stýkat s prostými lidmi. Tyto ženy dělají ze sebe hlupáky a jejich mužové jsou v nebezpečí, že věří, že skutečně jsou moudřejší.

Jak mi Pán ukázal, byla představivost těchto žen zvrácena čtením románů, tím že se ve dne oddávaly snění, stavění si vzdušných zámků, žily ve světě, který si samy vytvořily. Ve své mysli se nezabývají prostými a užitečnými povinnostmi života. Nechápou tíhu cesty života a nehledají způsob, jak připravit mužům šťastnější domov. Všecko skládají na své muže a nechtějí nést ani své vlastní břímě. Očekávají, že jiní poznají, co je třeba vykonat, a udělají to místo nich, ale ony samy mohou vyhledávat chyby jiných a pochybnosti o čemkoliv se jim líbí. Tyto ženy jsou nemocné sentimentalismem. Ustavičně se domnívají, že nejsou správně oceněné a že jim jejich muži neprokazují náležitou úctu. Považují se za mučednice.

Doopravdy se však věc má takto: Kdyby se osvědčily jako užitečné, byla by také vidět jejich cena, ale když stále od jiných požadují účast a úctu, zatímco samy se necítí povinné činit totéž, ale jsou zdrženlivé, chladné a nepřístupné, aniž nesou břímě jiných, nemají soucit s bolestí jiných, je v jejich životě jen málo cenného. Tyto ženy dospěly tak daleko, že myslí a činí, jakoby to od nich bylo veliké snížení se, že se provdaly za své muže a že proto jejich jemné vzdělání nikdy nebude cele pochopeno a oceněno. Špatně pohlížely na všecky tyto věci. Nejsou hodné svých mužů. Jsou jim jenom na obtíž. Kdyby chtěla být jeho pomocnicí, pomohla by nést břímě jeho ^{2T 464} života, místo aby se zabývala tím, co četla v románech. Kéž by Pán měl soucit s těmito muži, kteří jsou připoutáni k takovým neužitečným strojům, jež nejsou k ničemu jinému, než aby si nechaly sloužit, aby dýchaly, jedly a oblékaly se.

Tyto ženy, jež se domnívají, že mají tak veliké vzdělání, se stávají neužitečnými manželkami a matkami. Často se stává, že od svých mužů, kteří jsou často pracovití, odvracejí svou náklonnost a svou pozornost věnují jiným. Svou přecitlivělostí vzbuzují soucit jiných, jimž oznamují svá utrpení a starosti, svou touhu po vykonání velikého díla a zjevují skutečnost, že jejich manželský život je zklamáním - překážkou k vykonání díla, které si předsevzaly.

Ó, jak veliká bída panuje v mnohých rodinách, které by jinak mohly být šťastné! Tyto ženy jsou svým manželům kletbou. Domnívajíce se, že jsou andělé, činí se blázny a nejsou ničím jiným než těžkým břemenem. Obyčejné povinnosti života, které jim Pán přikázal, aby je konali, pomíjejí, jsou neklidné, naříkají si a všude hledají pohodlnější, lepší a příjemnější dílo. Domnívají se, že jsou andělé, a přece nejsou nic jiného než lidé. Jsou hněvivé, rozmrzelé, nespokojené a na své manžely žárlivé, protože většinu svého času nestráví věnování se jim. Naříkají si, že jsou zanedbávány, jestliže jejich mužové musejí konat těžké dílo. K takové třídě má satan snadný přístup. Nemají opravdovou lásku k jiným, jen k sobě samým. Satan jim však našeptává, že kdyby měly jiné manžely, byly by opravdu šťastné. Snadno upadají do rukou satanových, zneuctívají své muže a přestupují zákon Boží.

O ženách je zde psáno: Vy můžete své vlastní štěstí buď zbudovat anebo zničit. Cesta, kterou jdete, vám přinese buďto štěstí ^{2T 465} nebo bídu. Přemýšlely tyto osoby někdy o tom, že svou neužitečností, rozmrzelostí, vyhledáváním chyb a svým pláčem, kterým chtějí vzbudit soucit, se svým mužům jenom zoškliví? Svou popudlivostí, mrzutou povahou, se svým mužům musí stát odporné tak, že oni jsou puzeni hledat soucit, pokoj a pohodlí někde jinde než doma. V jejich příbytcích panuje otrávené ovzduší a takovým mužům je domov vším jiným než místem klidu, pokoje anebo štěstí. Manžel je náchylný k pokušení satana, jeho náklonnosti se obracejí k věcem zapovězeným, je sváděn ke zločinu a nakonec jde do záhuby.

Dílo a poslání žen, zvláště manželek a matek je veliké. Mohou být požehnáním všem kolem sebe. Kdyby své světlo chtěly nechat zářit tak, že by jiní byli přivedeni k tomu, aby slavili našeho nebeského Otce, mohly by mít silný vliv pro dobro. Kdyby ženy uvedly svou cestu a vůli do shody s Bohem a ponechaly Mu, aby ovládl jejich mysl, náklonnosti a celou jejich bytost, mohl by jejich vliv měnit okolí. Mohly by mít vliv, který by těm, s nimiž se stýkají, posloužil k zušlechtění a k povznesení. Ale tato třída si obyčejně není vědoma moci, kterou má. Nevědomě vyzařují vliv, který jak se zdá, pochází z posvěceného života a z obnoveného srdce. Je to ovoce rostoucí na dobrém stromě, který štípil Bůh. Vlastní já je zapomenuto, zaniklo v životě Kristově. Být bohatými na dobré skutky je pro ně právě tak přirozené jako dýchání. Žijí, aby jiným činily dobře, a přece jsou hotovy říci: „Služebníci neužiteční jsme.“

Bůh určil ženám jejich poslání, a když ve vší tichosti, přece však s nejlepšími schopnostmi, splní věrně a laskavě své povinnosti k mužům a dětem, a stále pamatují, aby svým užitečným, čistým a ^{2T 466} ctnostným životem nechali zářit jasné světlo, které by viděli všichni, kdož jsou kolem nich, splňují tím dílo, které jim svěřil Mistr, a z Jeho Božských rtů uslyší slova: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, vejdiž v radost Pána svého.“ (Mat. 25,21.) Tyto ženy, jež s velikou ochotou plní všecko, co je v jejich moci, s veselou myslí pomáhají nést břímě svým mužům a své děti vedou k Bohu, takové ženy jsou opravdovými misionářkami. Jsou činné v důležitém odvětví díla, které na zemi musí být vykonáno, aby smrtelní lidé byli připraveni k lepšímu životu, a oni také jistě obdrží svou odměnu. Dítky musí být připraveny pro nebe a k tomu, aby zářily v nebeském království. Když rodiče a zvláště matky mají opravdové pochopení pro důležité a odpovědné dílo, které jim Pán svěřil, nebudou se mnoho zabývat záležitostmi svých sousedů, do kterých jim nic není. Nebudou také chodit dům od domu, aby klevetily a kritizovaly chyby, nedostatky a nesnášenlivost svých sousedů. O své vlastní děti budou mít velikou starost a nebudou mít čas, aby poslouchaly nějakou výtku proti svým sousedům. Klevetáři a pomlouvači jsou hroznou kletbou pro celé sousedství i pro církev. Dvě třetiny těžkostí v církvi pocházejí z tohoto zdroje.

Bůh vybízí všecky, aby věrně plnili povinnosti dneška. To však zanedbávají mnozí, kdož vyznávají, že jsou křesťané. Zvláště to pustila se zřetele ona třída, o které jsem se zmínila, která má za to, že je vzdělanější než jiní. Skutečnost, že se to domnívají, je důkazem, že jsou nižšího smýšlení, omezené, domýšlivé a sobecké. Cítí se velmi povznesené nad prostého, pokorného, chudého člověka, tak jak sám sebe nazýval Ježíš. Vždy se snaží, aby dosáhli vyššího postavení, obliby a vlivu, aby mohli konat veliké dílo, jež jiní nemohou konat. To však narušuje jejich domnělou něžnost smýšlení, když se ^{2T 467} mají stýkat s prostými a nešťastníky. Nechápou k tomu dobře ani důvod. Důvod, proč tato povinnost jim není tak příjemná, záleží v jejich převelikém sobectví. Všechny jejich činy a pohnutky pocházejí ze sebelásky.

Bylo mi poukázáno na velebnost nebes. Když Ten, jemuž se klanějí andělé, který byl bohatý slávou, ctí a velebností, přišel na zem, aby se stal člověkem, neuváděl svou něžnou povahu jako důvod omluvy, aby se vzdaloval od nešťastníků. Vždy pracoval mezi zarmoucenými, chudými, ubohými a potřebnými. Kristus byl ztělesněnou čistotou a jemností, přece však ve své práci mezi lidem neměl zvučné jméno, nebyl mezi těmi, kteří jsou ctěni na tomto světě, nýbrž mezi opovrhovanými a nuznými. Božský učitel pravil: „Přišel jsem ... abych hledal a spasil, což bylo zahynulo.“ Luk.19,10. Nebeský Král vždy pomohl těm, kdo nejvíce potřebovali pomoci. Kéž by Kristův příklad zahanbil omluvy oné třídy, která je zaujata svou ubohou osobností tak, že pomáhání potřebným pokládá za snížení svého jemného citu a svého svrchovaného povolání. Tací lidé zaujali vyšší stanovisko než jejich Pán a nakonec budou udiveni, že jsou nižší než nejnižší z oné třídy, na kterou se horšili, když by se s nimi měli spojit, anebo pro ně něco vykonat. Není zajisté vždy příjemné být spojen s Mistrem a být Jeho spolupracovníkem, aby bylo pomoženo třídě, která toto nejvíc potřebuje. Avšak to je dílo, k jehož konání se Kristus snížil. Je služebník větší nežli Pán? On nám dal příklad a přikazuje, abychom Jej následovali. Může nám to snad být nepříjemné, ale povinnost vyžaduje, aby právě toto dílo bylo vykonáno.

V čele díla jsou zapotřebí věrní a spolehliví muži. Ti, kdo nemají zkušenosti v nošení břemen a nepřejí si učinit takové zkušenosti, neměli by tam být trpěni. Je zapotřebí jen takových mužů, kteří nad dušemi bdí jako ti, jež jednou musí vydat počet. K tomuto ^{2T 468} důležitému postavení v Izraeli je zapotřebí otců a matek. Kéž by tyto sobecké a o sebe pečující, lakomé a chamtivé duše hledaly takové místo, kde by tak nebylo vidět špatné rysy jejich povahy. Čím dříve jsou takoví lidé odděleni, tím lépe pro dílo Boží. Napomínám lid Boží, ať je kdekoliv: Procitněte a poznejte svou povinnost. Vezměte si k srdci, že skutečně žijeme uprostřed nebezpečí posledních dnů.

Otcové a matky, doufám, že případ N. Fullera vás dokonale probudí a že poznáte nutnost pronikavého díla ve svých domovech, mezi vámi samými a vašimi dětmi, aby nikdo z vás nebyl oklamán a aby na hřích nepohlížel tak, jak to činil tento ubohý, politováníhodný muž. Ti, kteří se zúčastni­li jeho hříchů, by nikdy nebyli tak zklamáni a zničeni, kdyby měli větší poznání cudnosti a čistoty a ustavičný odpor k hříchu a ke zlému. Zatímco žijí v době zvěstování nejslavnostnějšího poselství, jaké kdy bylo lidem dáno, a předkládají zákon Boží, jako zkušební kámen povahy a pečeť živého Boha, v téže době přestupují jeho nejsvětější požadavky. Svědomí lidí, kteří tak činí, bude hrozně zatvrzelé. Odporovali vlivu Božího Ducha, aby pravdu mohli použít jako přikrývku ošklivosti a zkaženosti svých duší. Tento muž byl satanem hrozně oklamán. Zatímco se domníval, že je zasvěcen dílu Božímu, sloužil tělesným náruživostem. Pokládal se za zdravého a zatím byl naprosto nemocný.

Velice jsem trpěla, když jsem viděla silný vliv nízkých vášní, jimž se oddávají muži i ženy nemalého vzdělání. Kdyby se nestali otroky nízkých vášní, mohli vykonat dobré dílo a působit mocným ^{2T 469} vlivem. Má důvěra v lidstvo byla velmi otřesena. Viděla jsem, že osoby zdánlivě dobrého chování, které si nedovolily nic proti druhému pohlaví, se proviňo­valy tím, že téměř každý den prováděly skrytou neřest. Nezdržely se od hrozného hříchu, ba ani tehdy ne, když byly na slavnostním shromáždění. Slyšely nejslavnostnější kázání o soudu, jimiž byly zdánlivě postaveny před soudnou stolici, takže se chvěly strachem, a přece neuplynula ani hodina, kdy poskvrnily svá těla, dopouštějíce se opět svých zamilovaných hříchů. Staly se takovými otroky tohoto hrozného zločinu, takže jsou téměř bezmocní při ovládnutí své vášně. Pro některé jsme pracovali opra­vdově, prosili jsme je, plakali jsme a modlili se za ně, ale poznali jsme, že právě uprostřed našeho největšího úsilí a v naší bídě získal hřích nadvládu a byl vykonán.

Těžkým onemocněním nebo silným přesvědčením bylo svědomí některých těchto viníků probuzeno a trýznilo je tak, že těchto věcí litovali s nejhlubší pokorou. Jiní jsou stejně provinilí. Těchto hříchů se dopouštěli téměř celý svůj život a ve svém podlomeném zdraví a v porušené paměti sklízejí následky této zhoubné náruživosti; přece však jsou příliš hrdí, aby to vyznali a litovali. Jsou uzavřeni sami do sebe a pro tento veliký hřích nemají výčitky svědomí. Má důvěra v křesťanskou zkušenost takových lidí je velice malá. Zdá se, že nejsou vnímaví k vlivu Ducha Božího. Svaté je postaveno na stejnou úroveň s nečistým. Dopouštějí se takových hříchů, jež jejich tělo tak zneuctilo a poskvrnilo, a přece je nepřivedlo k hořkému nářku a k opravdové lítosti. Domnívají se, že tímto hříchem trpí jenom sami. Jsou však na omylu. Když onemocní na těle nebo duchu, musí to jiní cítit také a tím trpí. Jejich představa je chybná, paměť ^{2T 470} zeslabená, dopouštějí se chyb, všude se něčeho nedostává, a příčinou toho trpí mnozí, kteří s nimi žijí a stýkají se. Hněvají se a trápí je to, že o těchto věcech vědí jiní.

Tyto případy jsem uvedla proto, abych ukázala moc těchto vášní, ničících tělo i duši. Těmito nízkými vášněmi se zabývá celá mysl. Mravní i duchovní schopnosti jsou přemoženy touto nízkou mocí, tělo jest vysíleno a rozum zeslaben. Látky, které tam jsou uloženy k výživě celé soustavy, jsou promrhány. Tím je velice zatěžována celá tělesná soustava. Jemné rysy mozku, podrážděné přirozenou činností, jsou omámeny a do jisté míry ochromeny. Mravní a duchovní síly jsou zeslabeny, zatímco nízké vášně sílí a stále se rozvíjejí. Chuť chce být ukojena nezdravými pokrmy. Jestliže lidé poskvrňují sami sebe, není možné, aby bylo probuzeno vnímání pro věčné věci. Nečisté myšlenky zachvacují a ovládají vnímání a okouzlují mysl, a potom následuje touha po ukojení nečistými činy, kterou téměř nelze ovládnout. Kdyby mysl byla vychována k pozorování vznešených věcí a zájem byl věnován svatým a čistým předmětům, byl by vyzbrojen proti těmto hrozným vášním, které ničí tělo i duši. Zvykl by si zabývat se věcmi nebeskými, vznešenými, čistými i svatými a nebyl by zachvacován těmito nízkými, zhoubnými a nečistými vášněmi.

Co lze říci o těch, kteří sice žijí ve světle pravdy, a přece jdou denně cestou zločinnosti a hříchu? Nedovolené a vzrušující zábavy jsou pro ně lákavé a ovládají celou jejich bytost. Tací lidé mají rozkoš v nespravedlnosti a bezbožnosti, a jednou vně města Božího se všemi jinými ohavnými věcmi půjdou na zahynutí.

^{2T 471} Pokoušela jsem se probudit rodiče k poznání jejich povinnosti, oni však spí dále. Vaše děti se dopouštějí tajných neřestí a oklamávají vás. Máte k nim takovou slepou důvěru, že se domníváte, že jsou příliš dobré a nevinné, aby se dopustily takových tajných hříchů. Rodiče se mazlí a hýčkají své děti a k jejich pýše jsou příliš shovívaví, místo aby ji pevně a rozhodně potlačili. Jejich svéhlavostí a nepoddajností jsou tak ustrašení, že se neodváží je napomenout, a nedbalost, jaká se zjevila při Elí, bude i jejich hříchem. Napomenutí Petrovo je nanejvýš cenné pro všecky, kteří usilují o nesmrtelnost. On se obrací k těm, kteří mají tutéž vzácnou víru.

„Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s námi zároveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a spasite­le Jezukrista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše, Pána našeho. Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás ke slávě a k ctnosti; Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přidávejte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku. Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás ve známosti Pána našeho Jezukrista. Nebo při komž není těchto věcí, slepý jest, toho, což vzdáleno jest nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů. Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy. ^{2T 472} Tak zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista.“ 2.Petr.1,1-11.

Žijeme ve světě, kde je hojnost světla a poznání a přece mnozí, kteří tvrdí, že mají podobnou vzácnou víru, úmyslně zůstávají v nevědomos­ti. Všude kolem nich je hodně světla, a přece ho nepřijímají. Rodiče necítí potřebu informovat se, poučit se a prakticky to zužitkovat ve svém manželském životě. Kdyby si všímali apoštolova napomenutí a žili podle jeho návodu, nebyli by neplodní v poznávání našeho Pána Ježíše Krista. Mnozí však nechápou dílo posvěcení. Zdá se, že si myslí, že ho dosáhli, sotva se naučili jen první úlohy tohoto biblického sčítání. Posvěcení je dílo postupné; nezíská se za hodinu, ani za den, a neudržíme si ho bez svého zvláštního úsilí.

Mnozí rodiče nezískávají poznání, které by měli mít o manželském životě. Nejsou chráněni tak, aby to satan nevyužil a neovládal jejich mysli a život. Neví, že Bůh od nich žádá, aby svůj manželský život chráni­li před každou výstředností. Jen velmi málo z nich pokládá za náboženskou povinnost ovládat své vášně. Do manželství vstoupili se svými vyvolenými, a proto si myslí, že manželství posvěcuje ukájení nízkých žádostí. I věřící mužové a ženy povolují svým hříšným žádostem a ani si neuvědomují, že Bůh je vezme na zodpovědnost za mrhání tělesnou silou, což oslabuje jejich život a vysiluje celé tělo.

Manželství zakrývá nejčernější hříchy. Mužové a ženy vyznávají zbožnost, avšak potupují svá těla povolností převráceným žádostem, a tak ponižují sami sebe pod úroveň zvířat. Zneužívají síly, které jim Bůh dal a které měli zachovat v posvěcení a cti. Zdraví a ^{2T 473} život jsou obětovány na oltář nízké vášně. Vyšší, ušlechtilejší schopnosti se dostá­vají do područí smyslných žádostí. Ti, kteří takto hřeší, neví o výsledku svého jednání. Kdyby všichni mohli vidět množství utrpení, které uvalují na sebe svým hříšným počínáním, zhrozili by se a někteří by se nakonec vyhnuli takovému hříšnému životu, který přináší tak hrozné následky. Velká skupina lidí takto bídně živoří; jim by byla smrt vítanější než život. Mnozí umírají předčasně; své životy obětovali v neslavném boji nadměrného hovění smyslným žádostem. A přece si myslí, že nehřeší, protože žijí v manželském svazku.

Mužové a ženy, jednoho dne poznáte, co je smyslnost a jaký je výsle­dek jejího ukájení. Tak nízkou vášeň možno najít v manželství jako i mimo něho. Apoštol Pavel napomíná manžele, aby milovali své ženy „jako i Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni“. „Tak jsou povinni muži milovati ženy své, jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebe samého miluje. Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.“ Efez.5,25.28-29. To není čistá láska, která vede muže k tomu, aby si svoji ženu podroboval za předmět vlastní žádosti. Jsou to smyslné vášně, které touží po ukojení. Jak málo mužů dokazuje svoji lásku podle rady apoštola: „Jako i Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni. Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo, aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.“ verš 25-27. Takovou lásku v manželství Bůh pokládá za svatou. Láska je čistá a svatá zásada; avšak hříšná vášeň nepřipouští, aby byla krocena, nedává se vést a ovládnout rozumem. Je slepá k následkům. Mnoho žen trpí velkou slabostí a trvalou chorobou, protože zanedbávaly zákony ^{2T 474} svého života, přírodní zákony pošlapaly. Mužové a ženy mrhají nervovou energií, když ukájejí nízké vášně, a tato příšerná zrůda, hanebná, nízká vášeň, vzala na sebe něžné jméno láska.

Viděla jsem, že mnozí vyznavači křesťanství jakoby žili bez jakékoliv mravní uzdy. Žili více zvířecím životem než Božským. Vskutku si počínali jako zvířata. Takoví mužové zneucťují svoji ženu, které slíbili péči a lásku. Stala se jim prostředkem k ukájení nízkých, tělesných žádostí. Mnohé ženy se stávají otrokyně smyslné vášně; svá těla neuchovávají v po­svěcení a cti. Žena ztrácí důstojnost a sebeúctu, která ji ozdobovala za svobody. Svaté manželské zřízení mělo ještě více rozhojnit její ženskou úctu a svatou důstojnost, avšak její čistá, vznešená ženskost shořela na oltáři nízké vášně; obětovala ji, aby se líbila svému muži. Častokrát však i ona ztrácí úctu ke svému manželovi, který nedbá na zákony, jaké poslouchá i němá tvář. Manželský život se stává mučivým břemenem, protože láska odumřela a místo ní nastoupila nedůvěra, žárlivost a nenávist.

Žádný člověk nemůže doopravdy milovat svoji ženu, když se mu ona povolně podřizuje a slouží jeho převráceným choutkám. Ve své trpké podří­zenosti žena ztrácí cenu, kterou měla kdysi v jeho očích. Vidí ji strženou od všeho povznášejícího na nízkou úroveň a častokrát ji podezřívá, že jinému muži se může zrovna tak lehce odevzdat jako manželovi. Zapochybuje o její zásadnosti a čistotě, ztrácí zájem o ni a vyhledává nové objekty, které by v něm probudily a roznítily jeho pekelné vášně. Boží zákon je zanedbaný. Tito mužové jsou horší než zvířata, jsou to démoni v lidské podobě. Nepoznávají povznášející, zušlechťující zásady pravé, posvěcené lásky.

^{2T 475} Žena začíná též žárlit na muže a podezřívat ho, že se jiné ženě může zrovna tak příležitostně dvořit jako jí. Vidí, že její muž se neřídí ani svědomím, ani bázní Boží; smyslné vášně strhly všechny tyto posvěcené hráze. Vše, co je v manželovi Božské, je učiněno otrokem nízké, zvířecí smyslnosti.

Svět je plný takových mužů a žen a úhledné, vkusné, ba nákladné domy skrývají v sobě peklo. Představte si, jak jen můžete, jaké bude potomstvo takových rodičů. Neupadnou jejich děti ještě níže? Rodiče dávají pečeť charakteru svým dětem. Proto děti takových rodičů dědí jejich duševní vlastnosti, všelijak porušené a nízké. Satan podporuje vše, co vede k záhubě. Dále je třeba si ujasnit toto: Má se žena cítit povinna bezpodmínečně vyhovět žádostem svého muže, když vidí, že ho ovládají nízké vášně, i když její rozum a úsudek ji říkají, že by tím uškodila svému tělu, které jí Bůh přikázal uchovat v posvěcenosti a cti a zachovat ho jako živou oběť?

Když se žena rozhodne vyhovět nízkým sklonům svého muže na úkor svého zdraví a života, nejde tu o její čistou a svatou lásku. Když žena má pravou lásku a moudrost, bude se snažit obrátit mužovu mysl od ukájení smyslných žádostí k vysokým a duchovním úvahám a bude s ním setrvávat při povznášejících duchovních hodnotách. Bude snad muset pokorně a laskavě upozornit muže, třeba i za cenu jeho nelibosti, že nemůže ponižovat své tělo povolností k sexuální výstřednosti. Měla by mu jemně a laskavě připomenout, že Bůh má především svrchovaný nárok na celou její bytost a že nemůže tento nárok přestupovat, protože v den Hospodinův bude muset vydat počet. „Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého ^{2T 476} ve vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“ 1.Kor.6,19-20. „Za mzdu koupeni jste, nebuďte služebníci lidští.“ 1.Kor.7,23.

Když žena povznese své city a v posvěcení a cti zachová svoji čistou ženskou důstojnost, může svým rozvážným vlivem posvětit svého muže, a tak splnit své vznešené poslání. Touto dvojitou službou může zachránit sebe i muže. Tato tak ožehavá a nesnadná záležitost si vyžaduje mnoho moudrosti a trpělivosti, jako i mravní odvahy a pevnosti. Sílu a milost k tomu může získat jen na modlitbě. Upřímná láska má být hybnou silou srdce. Jedině láska k Bohu a manželovi může být správným základem statečného činu.

Když žena usoudí, že muž má přednostní právo plně ovládat její tělo a v každém ohledu usměrňovat její mysl podle sebe, podrobuje svoji osobnost; ztratila svoji osobitost v mužově osobnosti. Je jen strojem poháněným a ovládaným jeho vůlí, je tvorem jeho libovůle. On myslí za ni, rozhoduje za ni a jedná též za ni. Žena tímto svým trpným postojem zneuctívá Boha. Před Bohem má zodpovědnost a její povinností je na to pamatovat.

Když žena odevzdá své tělo a mysl mužovu vedení, když ve všem trpně snáší jeho vůli, obětujíc i své svědomí, důstojnost, ba i svoji osobitost, ztrácí příležitost uplatnit ten mocný vliv dobra, kterým mohla působit pro povznesení svého manžela. Měla by obměkčit jeho tvrdou přirozenost a její posvěcující vliv měl by ho tak očistně zasáhnout, že by se s celou vážností rozhodl ovládat své vášně a byl duchovněji smýšlející, aby oba mohli být účastni Božské ^{2T 477} přirozenosti a unikli porušenosti, která je na světě v žádostech. (2.Petr 1,4.) Moc vlivu může být tak velká, že mysl dovede k vznešeným a šlechetným úvahám od nízkých smyslných sklonů, po kterých se srdce neobnovené milostí přirozeně ohlíží. Když žena vidí, že se musí snížit na mužovu úroveň, aby se mu zalíbila, třebaže dobře ví, že základem jeho lásky je jen nízká vášeň, která ovládá jeho jednání, přestává se líbit Bohu, protože neuplatňuje posvěcující vliv na svého manžela. Svou povinnost k Bohu a muži nechápe, když si myslí, že se beze slova musí podrobit nízkým vášním svého muže. Sexuální výstřednost prakticky ničí lásku ke zbožnosti, mozku ubírá to, co celý organismus nutně potřebuje. Žádná žena by neměla podporovat svého muže v tomto sebevražedném díle. Když je poučená a miluje ho doopravdy, nevykoná to.

Čím více kdo hoví nízkým vášním, tím jsou silnější a tím prudší bude jejich žádost po ukojení. Nechť se bohabojní mužové a ženy vzbudí ke své povinnosti. Mnozí vyznavači křesťanství trpí ochrnutím nervů a mozku pro svoji nestřídmost v tomto ohledu. Celý organismus mnohých, kteří jsou pokládáni za dobré muže, kteří se modlí a pláčou a zastávají vysoká místa, je proniknutý hnilobou; jejich znesvěcená těla nikdy neproj­dou branami nebeského města.

Kéž bych mohla všechny probudit, aby pochopili svou povinnost k Bohu, zachovali si duševní a tělesný organismus v nejlepším stavu, aby svému Stvořiteli mohli sloužit co nejdokonaleji. Křesťanská žena ať se všemožně zdržuje, aby ani slovem ani skutkem neprobudila nízké vášně svého muže. Mnozí nemají vůbec sílu, aby jí takto mohli plýtvat. Od své mladosti oslabovali mozky a podkopávali své zdraví ukájením nízkých vášní. Sebezapření a zdrženlivost - ^{2T 478} mělo by být heslem v jejich manželském životě; potom jejich děti nebudou vydány nebezpečí, že jejich morální a intelektuální stránka bude slabá a živočišná silná. Neřest u dětí stala se téměř všeobecnou. Netkví příčina právě v tom? Po kom mají povahu? Kéž by Pán otevřel oči všech, aby viděli, že stojí na kluzké půdě.

Když mi v obraze byla ukázána zkaženost mužů a žen, kteří vyznávají, že jsou zbožní, obávala jsem se, že úplně ztratím důvěru v lidstvo. Viděla jsem, že téměř všichni byli hrozně omámeni. Je téměř nemožné probudit ty, kteří by měli bdít, aby měli správné pochopení o moci, jakou satan působí na mysl lidí. Nepoznávají zkázu, která se kolem nich šíří. Satan zaslepil jejich mysl a ukolébal je v tělesné jistotě. Neúspěch v našem usilování, aby jiní byli přivedeni k poznání velikého nebezpečí jaké obklopuje duše, mne často naplnil starostí, že můj úsudek o zkaženosti lidských srdcí je přehnaný. Ale když nám byly předloženy skutečnosti, které ukazovaly veliký úpadek těch, kteří se odvážili přisluhovat svatým věcem a přitom mají zkažené srdce, i těch, kteří hříchem poskvrněnýma rukama znesvětili nádobí Páně, jsem jistá, že jsem ten obraz nezaznamenala příliš hrozně.

Slovem i písmem jsem přinesla mocné svědectví v naději, že Boží lid bude probuzen, aby poznal, v jaké nebezpečné době žijeme. Mé srdce churavělo lhostejností těch, kteří měli rozumět úkladům satanovým, kteří měli bdít a být na stráži. Viděla jsem, že satan svádí k cizoložství ty, kteří vyznávají, že věří pravdě. Srdce muže nebo ženy se nenechá pojednou svést od čistoty a svatosti k hříchu a zločinu. Je potřebí času, aby lidská podstata byla přeměněna v Božskou nebo aby k obrazu Božímu stvořená bytost byla snížena k surovému ^{2T 479} nebo satanskému činu. Pohlížením býváme proměněni. Ačkoliv člověk byl stvořen k obrazu svého Stvořitele, přece může dospět k tomu, že hřích, který kdysi nenáviděl, si zamiluje. Přestane-li bdít a modlit se, není pevný ve svém srdci a dopouští se hříchu i zločinu. Mysl je snížena a není možné vysvobodit jej ze zkázy, jelikož byl veden k tomu, aby potlačoval mravní síly a podřizoval je tělesným vášním. Proti tělesným žádostem se musí stále bojovat. Zušlechťující vliv Ducha Božího nám musí pomáhat obracet myšlenky vzhůru a přivést je k tomu, aby se zabývaly věcmi čistými a svatými.

Mnozí světitelé soboty nepodmaňují svá těla. Někteří, jejichž mysl byla ještě zkažena hříchem, přijali sobotu. A když přijali pravdu, necítili nutnost obrácení a změny celého způsobu svého chování. Po léta se řídili náklonnostmi svého neobnoveného srdce a byli ovládáni zhoubnými náruživostmi své tělesné povahy, která v nich znetvořila Boží obraz a znečistila všechno, čeho se dotkli, proto by jim jejich další život nepostačoval, aby vystoupili na Petrův žebřík křesťanské dokonalosti, který jim umožňuje vstup do království Božího. Jen málokteří poznávají, že nemohou být zachráněni pouhým vyznáním pravdy, nebudou-li také pravdou posvěceni, jak pravil Kristus ve své modlitbě svému Otci: „Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.“ Jan.17,17.

Muži a ženy, kteří vyznávají, že jsou následovníci Kristovi a zachovávají všecka přikázání Boží, pocítí pravého ducha veliké úzkosti, budou-li chtít vejít úzkou branou. Ti, kdož budou žít v této úzkosti a mukách, budou ti jediní, kteří vejdou úzkou branou a půjdou ^{2T 480} úzkou cestou, která vede k věčnému životu a k dokonalé radosti a blaženosti. Avšak ti, kteří se o to budou jenom pokoušet, nikdy toho nebudou schopni. Celý křesťanský život mnohých nezjevuje veliké úsilí, nýbrž jenom chtění tam být a jejich jedinou odměnou je vidět, že je pro ně nemožné vejít úzkou branou.

Velice jsem se podivila, když jsem viděla, jak mnohé rodiny jsou satanem tak zaslepeny, že nemají pochopení o jeho působení, jeho úkladech a klamech, které právě mezi nimi činí. Rodiče jsou omámeni ochromujícím vlivem zlého, a přece se domnívají, že si stojí dobře. Viděla jsem, že satan se snaží porušit mysl manželům, aby jejich dětem mohl vtisknout svůj ohavný obraz. Mnozí, jelikož vstoupili do manželství, se domnívají, že se mohou nechat ovládat tělesnými náruživostmi. Jsou satanem svedeni a oklamáni, aby překroutili toto svaté ustanovení. On se raduje z jejich nízkého smýšlení, neboť tím mnoho získá. Ví, že když u nich může vzbudit tyto nízké náruživosti a držet je ve své moci, nemusí se bát jejich křesťanské zkušenosti, neboť mravní a rozumové síly jim budou poddány, zatímco tělesné náruživosti získají nadvládu. Ukájením jsou tyto nízké vášně posilovány, naproti tomu šlechetné vlastnosti jsou neustále zeslabovány.

Povahu potomků může vytvářet snadněji nežli rodiče, neboť může ovládnout jejich mysl tak, že skrze ně může jejich dětem vtisknout svou vlastní povahu. Tak se stává, že se narodí mnohé děti, u nichž mají tělesné vášně nadvládu, kdežto mravní schopnosti jsou vyvinuty jen nedostatečně. Tyto dítky potřebují velmi opatrnou péči, aby jejich mravní rozumové síly byly rozvinuty a získaly nadvládu. Působení satanovo není poznáno, jeho úklady nejsou pochopeny. ^{2T 481} Děti nejsou vychovány pro Pána. Jejich mravní i náboženská výchova je zanedbána. Tělesné vášně ustavičně sílí, ale mravní schopnosti stále slábnou.

Některé děti již ve svém dětství hoví sebeukájení a čím jsou starší, tím jejich smyslná vášeň sílí více. Jejich myšlenky jsou neklidné. Dívky touží po společnosti mladíků a mladíci po společnosti dívek. Jejich chování není zdrženlivé a cudné. Jsou smělé a prostořeké a dovolují si neslušné věci. Sebeukájení porušilo jejich mysl a otrávilo jejich duši. Nečisté myšlenky, čtení románů, zamilovaných příběhů a špatných knih, v nichž se jejich zkažené mysli právě kochají - to všecko vzbuzuje jejich fantazii. Nemilují práci a musí-li pracovat, naříkají na únavu. Záda i hlava je bolí. Není to již dostatečný důvod? Jsou unaveny prací? Nikoliv! Rodiče však přece věří jejich naříkání a zprošťují je jejich práce a povinností. To však je to nejhorší, co pro ně mohou učinit! Odstraňují téměř poslední závory, jimiž je satan zdržován, aby se cele zmocnil jejich oslabené mysli. Užitečná práce by byla určitou měrou ochranou, aby nad nimi satan nezískal úplnou nadvládu.

Máme jisté poznání, jakým způsobem satan pracuje a jak může mít úspěch. Jak mi bylo ukázáno, ochromil mysl mnohých rodičů. Nemohou pocho­pit a své děti nechtějí podezírat, že by byly špatné a hříšné. Některé z těchto dětí vyznávají, že jsou křesťané, a rodiče spí dále, nebojí se nebezpečí, zatímco mysl a těla jejich dětí byly zkaženy. Někteří rodiče nepamatují na to, aby své děti drželi při sobě, když jsou v domě Božím. Mladé dívky chodí do shromáždění a sedí snad při svých rodičích, ale mnohem častěji sedí úplně vzadu v místnosti. Mají ve zvyku omlouvat se, aby mohly vyjít ven. Chlapci ^{2T 482} tomu rozumějí a také jdou ven, buď před nimi anebo za nimi, a když potom shromáždění skončí, doprovázejí je domů. Nikdo z rodičů není dost moudrý. Jindy se zase vymlouvají, že musí někam jít a chlapci i děvčata se sejdou pěkně v parku, nebo na jiném odlehlém místě, kde laškují a baví se, kde nad nimi nebdí zkušené oko, aby je varovalo. Napodobují muže a ženy v pokročilém věku.

To je ukvapený věk. Mladíci a dívky se začínají navzájem dvořit v době, kdy by všichni měli být ve škole, aby se učili pokornému chování. Jaký je následek takového chování? Prospívá to čistotě mládeže, která se takto shromažďuje? Nikoli, naprosto ne! Vzbuzuje to první smyslné vášně. Po takových shromážděních je mládež jako zblázněná a oddává se svým bezbožným činům.

Rodiče spí a nevědí, že satan právě v jejich domácnosti postavil svou ďábelskou korouhev. Musela jsem se tázat: Co bude z mládeže v tomto zkaženém věku? Opakuji: Rodiče usnuli. Děti jsou zaslepeny chorobnou láskou a pravda nemá moci, aby toto zlo odstranila. Co by se mělo stát, aby tento proud bezbožnosti byl zadržen? Rodiče mohou učinit mnoho, jestliže chtějí. Když třinácti až devatenáctiletá dívka je oslovena mladíkem stejně starým nebo starším a on si dovolí něco důvěrného, měla by být poučena, aby to pokládala za něco neslušného a odmítla to se vší rozhodností, aby on si to již více nedovolil. Když dívka často chodí do společnosti chlapců nebo mladých mužů, je to špatné. Taková dívka potřebuje matku, která by jí ukázala, jaké stanovisko má zaujmout, aby učinila konec jejímu špatnému chování a poučila ji, co sluší na dívku v jejím věku.

Zhoubné učení, které převládá všude, že ze zdravotního hlediska obě pohlaví se musí scházet, vykonalo své zhoubné dílo. Kdyby ^{2T 483} rodiče a vychovatelé měli jenom desetinu bystrosti, jakou má satan, mohlo by toto spojení pohlaví být téměř prosté škody. Jak se říká. Satan má nejvíce úspěchu omámením mysli mládeže a spojením chlapců s děvčaty je zlo dvakrát horší. Zaměstnejte chlapce i dívky užitečnou prací. U mládeže není naděje, leč by nastala rozhodná změna v myslích těch, kteří jsou starší. V tváři chlapců a děvčat je vtisknuta zloba, a přece co se činí, aby bylo zadrženo rozšíření se tohoto zla? Chlapcům a mladíkům je dovoleno, ba jsou povzbuzováni, aby si k dívkám dovolovali neslušné věci. Kéž by Bůh probudil otce i matky, aby se opravdově snažili změnit tento hrozný stav; to je má prosba.

Prohledala jsem svědectví, která Bůh dal světitelům soboty, a podivuji se milosti Boží i Jeho péči o Jeho lid, že jim dal tolik výstrah, která jim představují před zraky jejich nebezpečí a ukazují jim jejich vznešené postavení, které by měli zaujmout podle Jeho přání. Kdyby zůstali v Jeho lásce a oddělili se od světa, nechal by na nich spočinout své požehnání a byli by oděni Jeho světlem. V každém odvětví díla, jakož i každé části misijního pole byl by znát jejich vliv k dobrému. Když však zanedbávají plnit Boží úmysl, když mají neustále malé pochopení pro vznešenost díla, jak to činili v minulosti, osvědčí se jejich vliv a příklad jako hrozná kletba. Budou činit vždy zle a jenom zle. Krev drahých duší bude nalezena na jejich oděvu.

Výstražná svědectví byla opakována. Ptám se: Kdo jich dbal? Kolik jich upřímně litovalo svých hříchů i svého modlářství a opravdově chvátali k cíli, aby získali odměnu, kterou Bůh zaslíbil v ^{2T 484} Kristu Ježíši? U kolika bylo zjevné, že v jejich nitru probíhá Boží působení, vedoucí k sebezapření a k pokornému obětování sebe? Kolik z těch, kteří byli varováni, se oddělilo od světa, od svých vášní a neřestí, aby zjevovali denní vzrůst v milosti a známosti našeho Pána a Spasitele Jezukrista? Kdo je mezi těmi, kteří cítí břímě církve? Kolik jich Bůh zvláště použil, aby s nimi a skrze ně vztyčil korouhev, aby církev spěla vpřed a mohli vyzkoušet Pána, zdali jim udělí své požehnání?

Čekala jsem s velikou starostí v naději, že Bůh na některé vylije svého Ducha, aby je použil za nástroje spravedlnosti, aby probudil svou církev a uvedl ji do pořádku. Téměř jsem zoufala, když jsem viděla jak rok za rokem nastávalo větší uchýlení se od prostoty, jakou mi Bůh ukázal, jež má vyznačovat život Jeho následovníků. Bylo vždy méně a méně zájmu a oddanosti k dílu Božímu. Táži se: Jak dalece ti, kteří vyznávají, že věří svědectvím, pokoušejí se žít ve shodě se světlem, které jim bylo dáno? Jak použili výstrah, kterých se jim dostalo? Jak zachovávali poučení, které dostali?

Viděla jsem, že musí nastat veliká změna v životě a v srdci mnohých dříve, nežli Bůh svým Duchem skrze ně může působit k zachránění jiných. V spravedlnosti a v pravé svatosti musí být obnoveni k obrazu Božímu. Potom láska ke světu, sebeláska a ctižádost života, která sloužila jen k povznesení vlastního „já“, bude milostí Boží změněna a použita k zvláštnímu dílu zachránění duší, pro které Kristus zemřel. Pokora zaujme místo pýchy a pyšná sebeúcta bude proměněna v tichost. Každá síla bude ovládnuta nezištnou láskou ke všem lidem. Viděla jsem, že satan procitne, když opravdově sami na ^{2T 485} sobě budou konat dílo reformace. Ví, že tyto osoby, kdyby se odevzdaly Bohu, mohou také osvědčit moc Jeho zaslíbení a zjeví sílu, která s nimi působí, kterou protivník nemůže zapřít ani ji odporovat. Ve svém životě by uskutečňovali život Boží.

Zvláště jedna rodina potřebovala všecka dobrodiní, jež mohla mít od reformy v jídle, ale právě tato cele odpadla. Maso a máslo používali podle své libosti a cele se nezřekli koření. Tato rodina mohla mít největší pro­spěch z výživné a pravidelné stravy. Hlava rodiny potřebuje prostou a výživnou stravu. Jelikož většinou sedí, jeho krev v žilách proudí lenivě. Nemůže mít prospěch ze zdravého pohybu jako jiní, proto musí mít dostatek správné potravy. Co se týká pokrmů, nepočínala si tato rodina správně; jedli nepravidelně. Ke každému jídlu má být určena doba a strava má být prostá, připravená bez živočišných tuků. Má se však věnovat péče tomu, aby byla výživná, zdravá a chutná. V této rodině, jakož i v mnohých jiných, když přišla návštěva, činily se zvláštní přípravy; bylo připraveno veliké množství pokrmů, takže ti, kteří u stolu byli, byli pokoušeni jíst nad míru. Když potom návštěva odešla, nastává pravý opak; šetří se s pří­pravou pokrmů. Je jich málo a nedostatečné výživy. Domnívají se, že „pro nás to stačí“. Jí se rychle a nedbá se stanovené doby k jídlu. Takovým způsobem trpí každý člen rodiny. Každá z našich sester hřeší, činí-li veliké přípravy pro hosta, a škodí své vlastní rodině stravou nedostatečnou, tělo nevyživující.

Bratr pociťoval nedostatek, nebyl dobře vyživován a domníval se, že maso by mu dalo potřebnou sílu. Kdyby správně dbal, aby na ^{2T 486} jeho stole byly výživné pokrmy v pravý čas, mohly být uspokojeny všecky požadavky těla. Máslo a maso dráždí. Škodí žaludku a kazí chuť. Citlivé nervy mozku jsou omamovány a posilují se tělesné choutky na úkor schopností mravních a rozumových. Tyto vyšší síly, které by měly vládnout, jsou zeslabeny a věčné věci nejsou poznány. Duchovno je ochromeno a omámeno. Satan jásá, když vidí, jak snadno může choutkou ovládnout vzdělané muže i ženy, které Stvořitel určil k tomu, aby konali veliké a dobré dílo.

Případ, na který je zde poukázáno, není ojedinělý; kdyby tomu tak bylo, neuváděla bych jej. Ovládne-li satan mysl, jak rychle vymizí světlo a poučení, které Pán v milosti udělil, a nemá již síly! Jak mnozí se omlouvají a předstírají potřeby, jež vůbec nemají, aby mohli pokračovat ve své převrácené cestě, když odstrčí světlo a pošlapou je! Mluvím z přesvědčení. Největší překážkou pro zdravotní reformu je, že tento lid ji neuskutečňuje, a dokonce vážně tvrdí, že by si nezachovali své síly, kdyby žili podle zdravotní reformy.

Z každého takového příkladu dobře můžeme poznat důvod, proč nemohou žít podle zdravotní reformy. Nežili podle ní a nikdy ji správně nenásledo­vali, proto z ní nemohou mít prospěch. Někteří upadají do bludu, že když zanechali masité pokrmy, nemusí je nahrazovat nejlepším ovocem i zeleninou v syrovém stavu, bez tuku a koření. Kdyby bedlivě používali dary, kterými je Stvořitel obklopil, pak rodiče i děti s plným přesvědčením chopili by se společně toho díla, požívali by prosté pokrmy a byli by zmocněni rozumně mluvit ^{2T 487} o zdravotní reformě. Ti, kteří nejsou pro zdravot­ní reformu a cele ji nepřijali, nemohou posoudit její přednost. Ti, kteří se někdy uchylují k tomu, aby uspokojili svou chuť vykrmeným kohou­tem, nebo jiným masitým pokrmem, kazí svou chuť a nejsou s to posoudit výhody zdravotní reformy. Jsou ovládáni choutkou mlsnosti a ne zásadou.

Mám vždy dobře prostřený stůl. U hostů, ať věřících nebo nevěřících, nečiním výjimku. Vždycky jsem připravena pohostit o tucet nebo půl druhého tuctu více. Mám vždy připraveno dost prostého a zdravého pokrmu, abych ztišila hlad a posílila tělo. Žádá-li někdo více než toto, může to hledat kdekoliv chce jinde. Na můj stůl nepřijdou žádné masité pokrmy ani máslo. Zřídka kdy lze na něm nalézt koláče. Obyčejně mám hojnou zásobu ovoce, dobrého chleba a zeleniny. Náš stůl je vždy dobře prostřen a všichni, kteří se ho účastní, cítí se dobře a jsou posíleni. Prosti marnivých choutek zasednou všichni a s chutí jí dary, které nám dal náš Stvořitel.

Úžasnou lhostejnost v tomto důležitém předmětu lze pozorovat právě u těch, kteří stojí na nejdůležitějších místech díla. Nedostatek stálosti ve zdravotní reformě zjevuje jejich pravou povahu a jejich duchovní sílu. Nedostává se jim důkladné křesťanské zkušenosti. Nedbá se svědomí. Důvod každého správného činu obnoveného srdce je poslušnost, bez jakékoli sobecké pohnutky. Duch pravdy a dobré svědomí dostačují, aby řídily a ovládaly pohnutky i chování těch, kteří se od Krista učí a jsou Mu podobni. Ti, kteří nemají náboženskou zásadu, jsou snadno opanováni nesprávným příkladem jiných. Ti, kdo se nikdy nenaučili svým povinnostem od Boha, aniž ^{2T 488} poznali Jeho úmysly, nejsou spolehliví v dobách těžkého boje s mocí temnosti. Zevnější věci mají na ně vliv. Světští lidé jsou ovládnuti světskými zásadami. Nemohou přijmout jiné. Křesťané nemají být ovládáni těmito zásadami. Neměli by se pokoušet svou povinnost budovat na jiném základě než na lásce, která je poslušná všech požadavků Božích v Jeho Slově a které ukládá osvícené svědomí.

V obnoveném srdci bude pevná zásada, totiž poslouchat vůli Boží, protože v něm sídlí láska ke správnému, dobrému a svatému. Nebude váhání, nebude smlouvání s citem, s ohledem na pohodlí, aniž se nastoupí jiná cesta, jelikož tak činí jiní. Každý by měl dbát o svůj život. Mysle všech, kdož jsou obnoveni milostí, budou prostředkem, přijímajíce ustavičné světlo, milost a pravdu shůry, a udělujíce je jiným. Jejich skutky přinášejí ovoce. Jejich ovocem je svatost a cílem věčný život.

Ale jen málokteří mají opravdové poznání o posvěcujícím vlivu pravdy, kterou vyznávají. Jejich poslušnost a odevzdanost se neshoduje s jejich světlem a přednostmi. Nemají pravé pochopení o povinnosti, která na nich spočívá, aby jako děti světla chodili ve světle, a ne jako děti temna. Kdyby dané jim světlo bylo dáno Sodomě a Gomoře, byly by v žíni a popelu činily pokání a byly by unikly ohlašovanému hněvu Božímu. Sodomě a Gomoře bude v den soudu lehčeji, nežli těm, kteří měli plné světlo, stáli mnoho práce a přece z toho nepřinesli užitek. Zameškali veliké spasení, které jim Bůh v ^{2T 489} milosti chtěl dát. Satan je tak zaslepil, že se skutečně pokládali za bohaté a že mají přízeň Boží, ačkoliv Věrný svědek prohlašuje, že jsou bídní, mizerní, chudí, nazí a slepí.