Drahá sestro U: Do jisté míry jsem se obeznámila s tvou zvláštní povahou, tvou opatrností, tvými obavami, tvým nedostatkem naděje a důvěry. Soucítím s tebou v tvém utrpení mysli, ježto nemohu vidět všechno, pokud jde o tvé postavení a víru jasně, jak by sis mohla přát. My víme, jsi přísně svědomitá a nemáš o tom pochybnosti, že kdybys měla tu výsadu slyšet všechny body přítomné pravdy a osobně mohla zvážit všechny důvody, vybudovala a posílila by sis takové postavení, že by odpor či výčitka s tebou nemohly z tohoto jistého základu pohnout. Jelikož jsi neměla takovou výsadu, jako mají mnozí jiní, docházet na shromáždění a pro sebe si ověřovat důkazy předkládané pravdy, kterou pokládáme za posvátnou, cítili jsme určitou starost o tebe. Naše srdce se k tobě obracela, naše láska vůči tobě je upřímná a živá. Obáváme se, že uprostřed nebezpečí těchto posledních dnů můžeš ztroskotat. Nermuť se nade mnou kvůli tomuto psaní. Nemůžeš mít plné poznání, tak jak mám já o špatnostech a chytráctví satana. Jeho klamů je hodně. Jeho osidla jsou pečlivě a vychytrale připra­vována, aby uchvátila nevědomé a nepodezřívající. Chceme, abys unikla z jeho osidel. Chceme, abys byla plně na straně Pána, milujíc a čekajíc a opravdově toužíc po objevení se našeho Spasitele na nebeských oblacích.

Od tvého prvního úsilí ve svěcení soboty povstaly mnohé věci, které tě zbavily odvahy, a přece doufáme, že tyto věci neodvedou ^{2T 490} tvou mysl od důležité pravdy pro tyto poslední dny. Ačkoli ne všichni obhájci pravdy činí tak, jak by měli, protože nejsou posvěceni pravdou, kterou vyznávají, pravda je stejná. Její svit je nezkalený. Ačkoli tito mohou stát mezi pravdou a těmi, kdož se jí plně nezmocnili a jejich temný stín se může časem jevit tak, že zatemní jasné světlo, přece tomu ve sku­tečnosti tak není. Pravda nebeského původu je nezkalená. Její čistota a vznešená povaha je neměnná. Sama žije, neboť je nesmrtelná. Má milovaná sestro, chop se pravdy. Získej pro sebe zkušenost. Máš osobnost. Jsi zodpovědná pouze za způsob, kterým jsi nezávisle na všech jiných používala světlo, které září na tvé cestě. Nedostatek posvěcení u jiných nebude pro tebe žádnou omluvou. Skutečnost, že oni překrucují pravdu svými špatnými skutky, protože nejsou pravdou posvěceni, je neučiní méně zodpo­vědné. Svatý závazek na tobě spočívá, abys pozdvihla prapor pravdy a nesla jej vztyčený. I když praporčíci umdlévají a padají, neopouštěj tento převzácný prapor, aby nebyl uvržen do prachu. Chop se jej a nes jej vztyčený, i když tvé dobré jméno, tvá světská čest a tvůj život, jestliže o to bude požádáno, budou vydány v nebezpečí. Má vážená sestro, prosím tě, pohleď vzhůru, přiviň se rychle k ruce svého nebeského Otce. Ježíš, náš zástupce, žije, aby pro nás vymohl obhajobu. Kdyby kdokoli zapřel víru svým nesvatým životem, nezmění pravdu na lež. „Ale však pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Znáť Pán ty, kteříž jsou jeho.“ 2.Tim.2,19. „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ Mar.14,38. Tu a tam se obávám, že tvé nohy uklouznou, že odmítneš kráčet pokornou, rovnou a úzkou cestou, která vede k věčnému životu do království slávy.

Předkládám před tebe život sebezapření, pokory a obětování se našeho Božského Pána. Majestát nebes, Král slávy, zanechal své ^{2T 491} bohatst­ví, svůj lesk, svou čest a slávu, a aby zachránil hříšníka, přijal život pokory, chudoby a hanby; „kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby.“ Žid.12,2. Ach, proč jsme tak citliví na zkoušky, na výčitky, hanbu a utrpení, když náš Pán nám dal takový příklad? Kdo by si přál, aby vešel do radosti našeho Pána, zatímco by nebyl ochotný podílet se na Jeho utrpení? Kdo! Neochotný služebník ponese pokoru, hanbu a výčitku, kterou nesl Pán nesobecky pro něj! Služebník ustupující od života pokory a obětování, které je k věčnému štěstí, kterým on nakonec může získat nekonečně velkou, věčnou odměnu! Hlas mého srdce zní: Kéž mohu být Kristovým účastníkem na Jeho utrpení, abych se s Ním mohla nakonec podílet na slávě.

Pravda Boží nebyla ve světě nikdy populární. Přirozené srdce má vždy odpor vůči pravdě. Děkuji Bohu, že se musíme zříci lásky tohoto světa, pýchy srdce a všeho, co směřuje k uctívání model, abychom mohli být následovníky muže z Kalvárie. Ti, kdož uposlechnou pravdu, nikdy nebudou milováni a uctíváni světem. Z úst Božského Učitele, když pokorně kráčel mezi dětmi z lidí, zazněla slova: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.“ Mat.16,24. Ano, následujme náš Vzor. Cožpak hledal chválu, čest a úctu lidí? Ach, nikoli. Budeme tedy hledat úctu či chválu světských lidí?

Ti, kdož nemají žádnou lásku k Bohu, nemilují Boží děti. Poslechněte si slova Božského poučení: „Běda vám, když by dobře o vás mluvili všichni lidé.“ „Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. Radujte se v ten den, a veselte se, nebo ^{2T 492} aj, odplata vaše mnohá v nebesích… Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.“ Luk.6,26.22-24. V evangeliu Jana opět nalézáme slova Kristova: „Toto přikazuji vám, abyste se milovali vespolek. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne prvé než vás v nenávisti měl. Byste byli ze světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste ze světa, ale já ze světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. Pamatujte na tu řeč, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vám se protiviti budou; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.“ Jan.15,17-20. „Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od toho zlého. Z světa nejsou, jako i já nejsem z světa.“ Jan.17,14-16.

V první epištole Janově čteme: „Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou.“ 1 Jan.2,15. V Pavlově epištole k Římanům jsme napomínáni: „…skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své tak, abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.“ Řím.12,1.2. A Jakub prohlašuje: „Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.“ Jak.4,4.

Prosím vás, zvažte pečlivě ponaučení z Pavlovy epištoly ke Galatským 1,10: „Nebo lidské-li věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.“ Bojím se, že jste ve velkém nebezpečí ztroskotání víry. Uvažujete tak, jako byste měli přinést oběti, abyste uposlechli pravdu. Věříme, že jste již nějaké oběti přinesli, ale kdybyste byli v této práci dokonalejší, vaše nohy by nyní neklopýtaly, ^{2T 493} vaše víra by se nepotácela. Neodvolávám se nyní na oběť v hmotných prostředcích, nýbrž na to, co je bližší než toto. Na to, co by vám způsobilo bolestivější konflikt, než kdybyste vynaložili své prostředky. Na to, co se dotýká obzvlášť vašeho já. Nevzdali jste se své lásky vůči schvalování nevěřícího světa, když o vás lidé hovoří dobře.

Neobdrželi jste pravdu, ani jste ji nevykonávali v její prostotě. Bojím se, že jste cítili něco, jako kdybyste se snižovali, když byste přijali nepopulární pravdu; jako zastánci sobotu světících adventistů. Do značné míry jste hledali způsob, jakým si podržet ducha světa, a přece vzít pravdu za svou. Tak to být nemůže. Kristus nepřijme nic, než celé srdce, čistou lásku. Přátelství světa je nepřátelství s Bohem. Když toužíte, abyste žili tak, abyste se vyhnuli výčitkám, hledáte postavení nad vaším trpícím Pánem. A zatímco se tím zabýváte, vzdalujete se od vašeho Otce v nebesích. Vyměňujete Jeho lásku za to, abyste obdrželi svět.

Měla jsem v duši tísnivý pocit v souvislosti s tebou, má sestro, a také s tvým manželem. Potom jsem se chopila pera, abych vypsala vaše případy, které mi byly tak jasně zjeveny. Jsem si plně vědoma vašeho nebezpečí, vašeho stavu zmatenosti a pochyb. Všechno vůči vám bylo nepříznivé, sestro U, protože ses snažila uposlechnout zákon Boží, a nic nemůže být větší překážkou pro vás oba než vaše pýcha. Oba se rádi vystavujete na odiv. Toto nemá nic společného s dobrým, pokorným nábožen­stvím. Viděla jsem, že vy oba musíte projít těžkou zkouškou, abyste byli vyzkoušeni a prověřeni. V tomto konfliktu satan vyvine obrovské úsilí, aby zaslepil vaše oči vůči věčnému zájmu a předložil před vás výhody přítomné chvíle tohoto krátkého, malého života, který je tak nejistý. A jestliže se nezbavíte své lásky k předvádění se a zájmu o přízeň světa, nebudete moci si ^{2T 494} uchovat lásku Boží. Ježíš se mi zjevil, poukazuje na důvody nebes, hledaje, jak by přivábil vaše zraky od světa a řekl: „Co si zvolíte, mne či svět? Nemůžete mít mne a současně lásku tohoto světa. Obětujete Toho, který umřel pro vás, za pýchu života, pro poklady tohoto světa? Zvolte si mezi mnou a světem. Svět nemá se mnou nic společného.“

Vidím vaše tápající kroky. Vaše víra kolísá. Pochyby a nevíra vás opřádají a světlo Ježíšovo se vzdaluje. Marnost je jednou z nejsilnějších zásad vašich zkažených povah a satan se jí neustále s úspěchem dovolává. Takové osoby, které byly ochotny pomoci satanu v jeho díle, které vám lichotí, chválí vaše schopnosti a vliv, který byste mohli mít ve společnosti, právě takové osoby jsou nežádou­cí. Toto sledují ti, kteří na vás naléhají, že by to byla pro vás velká škoda spojit své zájmy s lidmi pokorné víry a míchat se se společenskou třídou, která, jak oni to vidí, je pod vaší úroveň. Zdálo se vám, že jste učinili velkou oběť pro pravdu. Je pravda, že masy, které mají vliv, nechtějí obětovat svou světskou ctižádost, oddělit své záliby od světa a obrátit své kroky na úzkou, pokornou stezku, kterou kráčel trpící muž z Kalvárie. Považují své nadání a svůj vliv za příliš vzácné, aby byly věnovány Boží věci, příliš vzácné, aby byly vráceny k oslavě Dárce, který jim tyto schopnosti propůjčil, aby je zdokonalili a vrátili Mu je s užitkem. Pro dočasné výhody, které doufají získat, obětují věčné. Pro lichocení lidí se odvrátí od souhlasu Pána, Tvůrce nebes a země, a ztratí všechna práva na čest, která přichází shůry. Jak málo jich ví, co je pro ně nejlepší! Ty to neoceňuješ. Ježíš skrze život v bezpříkladném utrpení a potupnou smrtí otevřel cestu, kterou člověk může následovat v Jeho šlépějích a posléze být povznesen k ^{2T 495} Jeho trůnu a obdržet odměnu nesmrtelnosti a věčného života. Neboť za život poslušnos­ti on obdrží nesmrtelné dědictví, poklad, který nepomine.

V první epištole Pavla ke Korintským 1,18-19. čteme: „Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovství jest, ale nám, kteříž spasení dosahu­jeme, moc Boží jest. Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhnu.“ Verše 26-29. „Vidíte zajisté povolání své, bratří, že nemnozí moudří podle těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné. A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, anobrž kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zahladil, proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo.“ Máte příklad Kristův, Jeho skromný život bez okázalosti nebo velkoleposti. Může být sluha větší než jeho Pán?

Drahá sestro, jsi dobré mysli a můžeš činit dobro. Můžeš být kotvou pro svého manžela a silou pro mnohé jiné. A jestliže stojíš na rozpacích mezi dvěma názory, nesmířena s pokornou prací pro Boha, tvůj vliv ve spojení s tvým manželem bude se ubírat špatným směrem. Jak číst slovo Boží? Odvrať se od názoru lidí k zákonu a ke svědectví. Uzavři se každé světské úvaze. Rozhodni se pro věčnost. Zvažuj svědectví v tomto významném čase. Zajisté nemusíme očekávat, že unikneme zkouškám a pronásledováním tím, že budeme následovat svého Spasitele. Nebo toto je mzda těch, kteří Jej následují. On prostě vyhlašuje, že budeme trpět pronásledováním. Naše pozemské zájmy musí ustoupit zájmům věčným. Poslouchej slova Kristova: „I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, ^{2T 496} a šli jsme za Tebou. Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ježto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.“ Mar.10,28-30. Věčné úroky jsou zde uloženy.

Nelichoť si, že jestliže by ses vzdala pravdy, všechny překážky na cestě k získání majetku by byly odstraněny. Satan ti to říká. Je to jeho chytráctví. Jestliže na tobě spočívá Boží požehnání, protože ses Mu cele oddala, budeš mít úspěch. Jestliže se odvrátíš od Boha, odvrátí se On od tebe. Jeho ruka může rozptylovat rychleji, než ty můžeš shromažďovat. „Co je platné člověku, by všechen svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“ Mat.16,26.

Má sestro, potřebuješ dokonalé obrácení k pravdě, která zničí tvé já. Nemůžeš důvěřovat Bohu? Prosím, čti Matouše 10,25-40. Prosím čti také se zbožným srdcem evangelium Matouše 6,24-34. Kéž tato slova ovlivní tvé srdce: „Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv? Verš 25. Odkazuje nás na lepší život. Tělem je zde míněna vnitřní ozdoba, která činí ze smrtelných hříšníků vlastníky Kristovy pokory a spravedlnosti a způsobuje, že v Jeho očích nabývají takovou cenu, jakou měl Enoch a opravňuje je posléze obdržet konečný dotek nesmrtelnosti. Náš Spasitel nás přirovnává k nebeskému ptactvu, které ani neseje, ani nežne, ani neshromažduje na sýpky, přesto jejich Božský Otec je krmí. Potom říká: „Zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?“ „A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje, ani přede. ^{2T 497} Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich.“ Mat.6,26.28-29. Tyto květy ve své prostotě a nevinnosti se ztotožní s Boží myslí lépe než Šalomoun v jeho nákladných ozdobách, a přece zbaven všech nebeských ozdob. „Poněvadž tedy trávu polní, ježto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry?“ Verš 30. Můžeš důvěřovat svému nebeskému Otci? Cožpak se nemůžeš opřít o Jeho milostivý slib? „Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“ Verš 33. Převzácný slib! Cožpak nemůžeme na Něj spoléhat? Nemáme mít bezvýhradnou důvěru v Něj, vědouce, že On je věrný v tom, co slíbil? Prosím tě, nedovol, aby se tvá víra zachvívala, chop se opět slibů Božích. Spočívej celou svou vahou na nich, se svou neochvějnou vírou, neboť ony nemohou ztroskotat.