Milý bratře D: Bylo mi ukázáno, že jsi obklopen temnotou, která není zjasňována paprsky světla od Ježíše. Vypadá to, že si neuvědomuješ své nebezpečí, ale že se nacházíš ve stavu pasivity a lhostejnosti, necitelnosti a nezájmu. Tázala jsem se na příčinu tohoto tak obávaného stavu a byla mi ukázána předchozí léta; viděla jsem, že od té doby, co jsi přijal pravdu, nebyl jsi jí posvěcen. Hověl jsi své chuti a svým nízkým vášním na úkor své duchovnosti. Bylo mi ukázáno, že Bůh dal světlo skrze dary v církvi, které mají vyučovat, radit, vést, napomínat a varovat. Tato svědectví, o nichž jsi vyznával, že jim věříš, že jsou od Boha, jsi nebral v úvahu, abys podle nich žil. Nevšímat si světla znamená je zavrhnout. Odmítnutí světla ponechává lidi jako zajatce spoutané řetězy temnoty a nevěry.

Bylo mi ukázáno, že jsi zvětšil svou rodinu, aniž bys pochopil odpovědnost, kterou jsi na sebe vzal. Bylo pro tebe nemožné být spravedlivým vůči své manželce a svým dětem. Tvá první manželka ^{2T 94} neměla zemřít, ty jsi však na ni vložil starosti a břemena, což skončilo tím, že obětovala svůj život. Tvá nynější manželka má těžký osud; její životní síly jsou prakticky vyčerpány. Tím, že tak rychle zvětšuješ svou rodinu, jsi udržován ve stavu chudoby a matka, která se zabývá tím, že vychovává mladé členy rodiny, nemá příjemný životní úděl. Opatruje své děti za velmi nevhodných podmínek, když je rozehřátá u kuchyňského sporáku. Nemá možnost poučovat je tak, jak by mohla, ani usměrňovat jejich návyky v jídle a v práci. Výsledkem toho, že jste jedli stravu ne právě nejzdravější a že i jinak jste přestupovali zákony určené pro náš život, byla nemoc a předčasná smrt tvých starších dětí. Nemoc byla přenesena na vaše mladší dítě a hojné jedení masa zhoršilo potíže. Jedení vepřového masa vyvolalo a posílilo nejjedovatější tekutiny, které byly v organismu. Tvé děti jsou okrádány o vitalitu dříve, než se narodí. Nepřidal jsi ke ctnosti umění, a tak tvé děti nebyly poučeny, jak se udržet v co nejlepším zdravotním stavu. Nikdy se nesmí dostat na váš stůl ani kousíček vepřového masa.

Tvé děti samy vyrostly, aniž by byly vychovány za tím účelem, aby se mohly stát křesťany. V mnoha ohledech se s vaším hovězím dobytkem zachází lépe než s vašimi dětmi. Neplnil jsi svou povinnost vůči nim, nýbrž jsi je nechal vyrůstat v nevědomosti. Neuvědomil sis odpovědnost, kterou jsi na sebe vzal tím, že jsi přivedl na svět tak početné stádečko a že jsi ve velké míře odpovědný za jeho spasení. Nemůžeš ze sebe shodit odpovědnost. Okradl jsi své děti o jejich práva tím, že ses nezajímal o jejich výchovu a že jsi je trpělivě a věrně nepoučoval, pokud jde o vytváření charakteru pro nebe. Tvůj způsob života značně přispěl ke zničení jejich důvěry k tobě. Jsi přísný, panovačný a tyranský; zastrašuješ, dohaduješ se a činíš výtky a takovým jednáním odháníš jejich city od sebe. Zacházíš ^{2T 95} s nimi, jakoby neměly žádná legitimní práva, jakoby to byly stroje, s nimiž bys mohl zacházet ve svých rukou, jak se ti zlíbí. Provokuješ je k hněvu a často je zbavuješ odvahy. Neprojevuješ jim lásku a své city. Láska vzbuzuje lásku, laskavost vzbuzuje laskavost. Duch, jaký projevuješ vůči svým dětem, bude se zpětně odrážet na tobě.

Nacházíš se v kritickém stavu a ty o tom nemáš ani pravou představu. Je nemožné pro nestřídmého člověka, aby byl trpělivý. Napřed je střídmost, a pak trpělivost. Tak dlouho jsi žil sám pro sebe a řídil ses představami svého srdce, že nedovedeš rozeznávat svaté věci. Ovládá tě tvá smyslná chuť a vášně. Vyšší funkce mentálních orgánů byla u tebe oslabena a ovládána druhořadými orgány. Smyslné sklony nabývají u tebe síly. Dovolí-li člověk, aby jeho rozum byl ovládán chutí, pak se oslabuje vysoký smysl pro svaté věci. Mysl je pak porušená, city jsou neposvěcené a slova a skutky svědčí o tom, co je v srdci. Bůh je nespokojen a zneuctěn tvými rozmluvami a tvým špatným chováním. Tvá slova nebyla vybírána a dobře volena; nízké a vulgární rozmluvy zcela přirozeně vycházejí z tvých úst, dokonce i v přítomnosti dětí a mladých lidí. Tvůj vliv v tomto ohledu je špatný.

Tvůj příklad není správný a stojíš přímo v cestě svým vlastním dětem a dětem světitelů soboty, které hledají Pána. Tvůj způsob života v tomto ohledu nemůže být ani dost přísně pokárán. „Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydají počet v den soudný. Nebo ze slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých ^{2T 96} budeš odsouzen.“ Mat.12,34-37. Tvé srdce je nutno očistit a posvětit poslušností k pravdě. Nic tě nemůže zachránit, jen důkladné obrácení - upřímné uvědomění si svých hříšných způsobů života a důkladné přetvoření obnovením tvé mysli.

Velmi horlivě jsi hájil nutnost, že nemáme popírat naši víru svými skutky, a učinil jsi svou víru omluvou toho, že jsi nedal svým dětem příležitost získat vzdělání, třeba i jen v obecných předmětech. Pokud jde o tebe - to, co potřebuješ, jsou vědomosti, a ty ještě budeš muset pocítit potřebu je získat. Tvé děti také potřebují vědomosti, neměly však tu výhodu, aby je získaly. S tímto velkým nedostatkem nemohou se stát užitečnými členy lidské společnosti a bude jim to scházet v jejich náboženské výchově. Těžká odpovědnost leží u tvých dveří. Zkracuješ život své manželky. Jak může oslavovat Boha svým tělem a duchem, které jsou Jeho?

Bůh vám dal světlo a poznání pravdy, kterou vyznáváte, víte, že je to světlo, které přišlo přímo od Něho, učíce vás, abyste ovládali své chutě. Vy víte, že požívání vepřového masa je v přímém rozporu s Jeho výslovným příkazem, daným vám ne proto, že by si zvláště přál ukázat vám svoji autoritu, ale proto, že by to škodilo těm, kteří by ho jedli. Jeho požívání by znečistilo krev, takže tuberkulóza mízních uzlin a podobně by ničily tělesnou soustavu, a celý organismus by tím trpěl. Zvláště pak by se oslabily jemné citlivé mozkové nervy a staly by se tak zatemněnými, že by nebyly rozeznávány svaté věci, nýbrž by byly sníženy na nízkou úroveň věcí obyčejných. Světlo ukazující, že nemoc je způsobena požíváním tohoto hrubého druhu potravy, přišlo teprve tehdy, až lid Boží je mohl snést. Všiml sis toho světla?

Šel jsi právě v opačném směru, než jaký ukazovalo světlo, které ti Bůh ráčil dát, pokud jde o užívání tabáku. Uspokojování ^{2T 97} chuti zatemnilo světlo dané z nebe a ty jsi učinil boha ze své chorobné slabosti. Je to tvá modla. Klaněl ses jí místo Bohu a ve stejnou dobu jsi vyznával velkou víru ve vidění; jednal jsi však ve zcela opačném směru. Po léta jsi neučinil ani krok kupředu v náboženském životě, který u tebe stále víc a více slábl a stával se stále temnějším. Cítil ses nepříjemně dotčen jednáním bratra P, který se stavěl proti pravdě. Ty jsi připsal slabý a odrazující stav sboru jeho opozici. Je pravdou, že on byl velkou překážkou pokroku díla Božího v -- . Ale tvé jednání, zatímco jsi vyznával, že znáš pravdu a že máš zkušenosti v díle Božím, jsou větší překážkou než jeho jednání. Kdybys stál v radě Boží a kdybys byl posvěcen pravdou, o níž jsi prohlašoval, že v ni věříš, bratr P by neměl všechny ty pochybnosti, které měl. Tvé postavení, jako obránce vidění, bylo kamenem úrazu těm, kteří byli nevěřícími. Bylo mi ukázáno, že tvůj bratr se snažil povstat pod těžkými břemeny, které na něj byly vloženy smutným stavem sboru, až téměř klesl pod tíhou, kterou nesl, a kterou zanechal, aby si zachránil život. Viděla jsem, že Bůh pečoval o bratra a sestru L, a kdyby jejich víra zůstala neochvějná, byli by uzřeli Boží záchranu ve svém vlastním domě a ve sboru.

Byl mi ukázán případ milého bratra a milé sestry S. Procházeli hlubokými vodami a vody se téměř převalily nad jejich hlavami; a přece je Bůh miloval, a kdyby jen svěřili své cesty Jemu, byl by je vyvedl z pece soužení očištěné. Bratr S se díval na všechno černě a pochyboval, zda je dítkem Božím - pochyboval o svém spasení. Viděla jsem, že by se neměl příliš usilovně namáhat, aby věřil, nýbrž by měl důvěřovat Bohu tak, jak by dítě důvěřovalo svým rodičům. ^{2T 98} Dělá si příliš mnoho starostí a jeho starosti způsobují, že se vyprošťuje z Ježíšovy náruče a poskytuje nepříteli příležitost, aby jej pokoušel a znepokojoval. Bůh zná slabost těla a ducha a nebude požadovat od něho více, než mu dá sílu, aby mohl vykonat svou povinnost. Snažil se být věrný a poctivý ve svém povolání. Ve svém životě měl neúspěch v celé řadě věcí, aniž by to zavinil. Pokud jde o kázeň jeho dětí, považoval za svou povinnost být přísným a zašel s tím příliš daleko. Malé přestupky vyřizoval s příliš velkou přísností. To mělo za následek, že se city jeho syna od něho do jisté míry odklonily. Během své nemoci měl bratr S chorobnou představivost. Jeho nervový systém byl vyveden z normálního stavu a bratr S myslel, že ho jeho děti nemilují, jak by měly; byl to však následek jeho nemoci. Satan jej chtěl zničit, sklíčit, a přivést do zoufalství jeho ubohé děti. Ale Bůh to bratrovi nepočítal za vinu. Jeho děti musely nést větší břemena než mnohé jiné starší děti; zaslouží si pečlivou a rozumnou výchovu, spojenou se soucitem, láskou a velkou něžností.

Matka měla zvláštní sílu a moudrost od Boha, aby povzbuzovala svého manžela a pomáhala mu a aby mohla vynaložit úsilí připoutat děti ke svému srdci a posilovat jejich city k rodičům a mezi sebou navzájem. Viděla jsem, že andělé milosti se vznášeli nad touto rodinou, ačkoliv budoucnost vyhlížela tak temná a zlověstná. Ti, kteří měli soucit pro bratra S, nikdy nebudou mít důvod toho litovat, protože je dítkem Božím, Jím milovaným. Depresivní stav sboru působil velmi škodlivě na bratrovo zdraví. Viděla jsem jej pohlížejícího na všechno černě, nedůvěřujícího samému sobě a dívajícího se dolů do hrobu. Nesmí prodlévat v myšlenkách u těchto věcí, nýbrž musí vzhlížet k Ježíši - ke vzoru, který je neomylný. Musí podporovat v sobě radost a odvahu v Pánu - mluvit o víře a naději; spočinout v Bohu a nepociťovat, že je od něho žádáno vážné a přílišné úsilí. ^{2T 99} Bůh vyžaduje pouze prostou důvěru - aby padl do Jeho náruče s celou svou slabostí, zkroušeností a nedokonalostí, a Ježíš pomůže bezmocnému, posílí a upevní ty, kteří cítí, že jsou samá slabost. Bůh bude oslaven v jeho soužení skrze trpělivost, víru a podrobení se, jak nám poskytl příklad svým vlastním životem. Ó, toto potvrdí sílu pravdy, kterou vyznáváme, je to útěcha, když ji potřebujeme; je to opora, i když jsou odstraněny všechny opory pozemského charakteru, které jsou jen velmi slabé.

Byl mi také ukázán případ bratra T. Dostal se do stavu zajetí, do jakého jej Bůh nepovolal. Bůh není tím potěšen, když starší otcové dávají svůj majetek do rukou neposvěcených dětí, dokonce i když tyto vyznávají pravdu. Když jsou prostředky, které Bůh svěřil svému lidu, dány do rukou nevěřících dětí, jež jsou nepřátelé Boží, Bůh je zneuctěn; protože to, co by se mělo zachovat v řadách Božích, je dáno do řad nepřítele.

Naopak bratr T hrál roli podvodníka. Používal tabák, ale chtěl, aby si jeho bratři mysleli, že tabák nepoužívá. Viděla jsem, že tento hřích překáží jeho pokroku v náboženském životě. Ve svém pokročilém věku se má zdržovat tělesných vášní, které bojují proti duši. Miluje pravdu a trpí pro pravdu. Nyní by si měl tak cenit věčné odměny, pokladu v nebesích, nesmrtelného dědictví, koruny slávy, která je nevadnoucí, že by měl radostně obětovat ukojení zvrácené chuti, ať jsou následky nebo utrpení jakkoliv velké, jen aby se uskutečnilo dokončení díla, jímž je očištění těla a ducha.

Byla mi pak ukázána jeho snacha. Bůh ji miluje; je však držena v otrockém zajetí, bojí se, třese se, klesá na mysli, pochybuje a je velmi nervózní. Tato sestra by neměla pociťovat, že musí podrobit ^{2T 100} svou vůli bezbožnému mladíkovi, mladšímu než je ona. Nesmí zapomenout, že její manželství nemaří její osobnost. Bůh má vůči ní větší nároky než kdokoliv z lidí. Kristus ji koupil svou vlastní krví. Není sama svoje. Zapomíná cele důvěřovat Bohu a podrobuje své přesvědčení a své svědomí nesnášenlivému, tyranskému muži, podněcovanému satanem. Kdykoliv může satan prakticky skrze něho pracovat, aby zastrašoval tuto chvějící se, bojácnou duši. Tolikrát se již rozrušila, že její nervová soustava je otřesena, a je z ní jen troska. Je to vůle Boží, aby se tato sestra nacházela v takovém stavu a aby byl Bůh oloupen o její službu? Nikoli. Její sňatek byl satanovým podvodem. Teď však se ona musí snažit vytvořit z manželství to nejlepší co může; chovat se ke svému manželovi něžně a musí ho obšťastňovat, aniž by však týrala své svědomí; zůstane-li on totiž v tomto odbojném stavu, bude mít jen to štěstí, které získá zde na zemi. Není však v souladu s vůlí Boží, aby se tato sestra připravovala o přednost účastnit se společných shromáždění, jen aby uspokojila nesnášenlivého manžela, který má ducha draka. Bůh chce, aby se tato chvějící duše utíkala k Němu. Bude jí ochranou. Bude jí stínem velké skály v únavné zemi. Jen mít víru, důvěřovat v Boha a On bude posilovat a žehnat. Všechny tři jejich děti jsou přístupné vlivu pravdy a Ducha Božího. Kdyby tyto děti byly v tak výhodném postavení, jako mnohé děti světitelů soboty, všechny by byly obrácené a zařadily by se do Boží armády.

Pak mi byla ze stejného města ukázána mladá dívka, která se odloučila od Boha a byla obklopena temnotou. Anděl řekl: „Po jedno období žila správně; co jí bránilo, aby v tom pokračovala?“ Byla mi ukázána doba předtím a viděla jsem, že příčinou byla změna okolností. Ona dívka se seznámila s mládeží jejího stáří, která byla naplněna přílišnou veselostí a rozpustilostí, pýchou a láskou ke ^{2T 101} světu. Kdyby dbala na slova Kristova, nemusela se poddat nepříteli. „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ Mat.26,41. Pokušení mohou být všude kolem vás, z toho však nevyplývá, že bychom jim museli podléhat. Pravda stojí za jakoukoliv oběť. Její vliv nevede k tomu, aby člověk klesal, ale aby se pozvedal, zjemňoval, očišťoval, aby se povznášel k nesmrtelnosti a k trůnu Božímu. Anděl řekl: „Chceš mít Krista nebo svět?“ Satan ukazuje ubohým smrtelníkům svět s jeho nejvábivějšími a nejlichotivějšími kouzly a oni na něj upřeně hledí, a jeho lesk a pozlátko zatemňují nebeskou slávu a věčný život, který je tak nepohnutelný jako trůn Boží. Život klidu, štěstí a nevýslovné radosti, v němž budou neznámy starosti, smutek, bolest a smrt, je obětován za krátkou dobu života hříchu. Všichni ti, kteří se chtějí odvrátit od pozemských radostí a s Mojžíšem si zvolit raději trpět soužení s lidem Božím, než užívat hříšných radostí po krátkou dobu, a pokládají pohanění Kristovo za větší bohatství než poklady světa, obdrží spolu s věrným Mojžíšem nevadnoucí korunu nesmrtelnosti a ji mnohem více převyšující věčnou slávu.

Matka této dívky byla v různých dobách vnímavější pro vliv pravdy, brzy však pro svou nerozhodnost ztratila dojem, který na ni pravda činila. Schází jí rozhodnost charakteru, je příliš váhavá a je příliš ovlivňována nevěřícími. Musí v sobě podporovat rozhodnost, pevnost a stálost úmyslu, kterou nebude nic vychylovat doprava ani doleva. Nemusí se nacházet ve stavu takové váhavosti. Jestli se v tomto ohledu nezmění, bude snadno chycena do léčky, spoutána satanem a jeho vůlí. Bude muset vlastnit vytrvalost a neochvějnost v díle přemáhání, jinak bude přemožena a ztratí svou duši. Dílo spasení není dětská hračka, aby se mohla uchopit, kdykoliv člověk chce, a odložit podle libosti. Je to trvalé rozhodnutí a neúnavné úsilí, jímž se ^{2T 102} nakonec získá vítězství. Ten, kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Ti, kteří budou trpělivě pokračovat v konání dobrých skutků, budou mít život věčný a obdrží věčnou odměnu. Kdyby tato milá sestra byla věrná svému přesvědčení a kdyby vlastnila pevnost rozhodnutí, mohla vykonávat spasitelný vliv ve své rodině a na svého manžela a mohla být zvláštní pomocí své dceři. Všichni, kteří se účastní tohoto boje se satanem a jeho vojsky, mají před sebou složitou práci. Nesmějí být tak poddajní jako vosk, který může být ohněm rozpuštěn, a pak je možno z něj vytvořit jakýkoliv tvar. Musí vydržet těžké podmínky jako věrní vojáci, stát na svém místě a být věrní v každé době.

Duch Boží chce získat celou tvou rodinu a zachrání je, budou-li chtít být zachráněni způsobem, který určil Bůh. Nyní je hodina zkoušky. Nyní je den spasení. Nyní, nyní je Boží čas. Na místě Kristově je snažně prosím, aby se, jestli mohou, smířili s Bohem, a aby v pokoře, s bázní a třesením pracovali na svém spasení. Bylo mi ukázáno, že to byla práce satanova, udržet církev v nevědomosti, že mládež může být zachráněna z jeho řad. Viděla jsem, že mládež byla vnímavá ke vlivu pravdy. Kdyby se rodiče posvětili Bohu a pracovali se zájmem na obrácení svých dětí, Bůh by se jim zjevil a oslavil by mezi nimi své jméno.

Byl mi pak ukázán případ bratra U, jak jej satan spoutával a odváděl pryč od Boha a jeho bratří. Bratr V měl vliv na to, že se příliš zatemnilo chápání bratra U vlivem jeho nevěry. Bylo mi poukázáno na dobu zpět a ukázáno, že v případě bratra U se nepoužilo nejmoudřejšího způsobu. Nebyl dostatečný důvod, proč by měl být propuštěn z řad církve. Měl být povzbuzován, dokonce se mělo na něj naléhat, aby se spojil se svými bratry, funkcionáři církve. Byl v mnohem způsobilejším stavu, aby přišel do církve, než mnozí, kteří ^{2T 103} byli s ní spojeni. Nechápal věci jasně a nepřítel využil tohoto nechápání k jeho škodě. Bůh, který vidí srdce, byl více potěšen životem a chováním bratra U než životem některých, kteří jsou připojeni k církvi. Je to vůle Boží, aby se více přiblížil svým bratřím, aby mohl být pro ně posilou a oni aby mohli posilovat jeho.

Manželka bratra U může být zasažena pravdou. V mnoha ohledech její chování není tak problematické jako u některých, kteří vyznávají, že věří celé pravdě. Přesto se však nesmí dívat na omyly a chyby těch, kteří vyznávají lepší věci, ale přitom se vážně táží: Co je pravda? Může působit dobrým vlivem spolu se svým životním partnerem. Tyto duše posvěcené pravdou mohou být v síle Boží sloupy ve sboru a mít záchranný vliv na jiné členy. Tyto milé duše jsou odpovědné Bohu za vliv, kterým působí. Buď shromažďují s Kristem nebo rozptylují. Bůh požaduje, aby uplatňoval sílu svého vlivu v Jeho díle na straně pravdy. Ježíš je vykoupil svou vlastní krví. Nejsou samy svoje, protože jsou koupeny za mzdu. Proto mají oslavovat Boha svým tělem a duchem, které jsou Jeho. Konáme práci pro věčnost. Nejdůležitější je, abychom využili každou hodinu ke službě Bohu, a tak si zajistili poklad v nebi.

Před dvěma roky mi byl ukázán tvůj případ, bratře V, ve spojitosti se sborem v --. Vidění se vztahovalo na minulost, přítomnost a budoucnost. Když podnikáme cesty a já stojím před lidem na různých místech, Duch Boží přivádí jasně přede mne případy, které mi byly ukázány, a oživuje skutečnosti, které mi byly ukázány dříve. Viděla jsem, že jsi přijal sobotu, zatímco jsi stál v opozici proti důležitým pravdám spojeným se sobotou. Nebyl jsi posilněn celou pravdou. Pak jsem viděla tvou mysl obrácenou k nevěře, pochybovačnosti a nedůvěře, a toužící získat ty věci, které posilují nevěru a ^{2T 104} zatemňují mysl. Místo toho, abys hledal důkaz, jak posilnit svou víru, dal ses opačnou cestou a satan usměrňoval tvé myšlenky na takovou cestu, která vyhovuje jeho záměrům. Rád bojuješ, a když se dostaneš na bojiště, nevíš, kdy máš složit zbraně. Rád se pouštíš do sporů a povoloval jsi tomu tak dlouho, až tě to odvedlo od světla, od pravdy a od Boha tam, kde jsi byl zahalen temnotou, a nevěra se zmocnila tvé mysli. Byl jsi zaslepen satanem.

Podobně jako nevěřící Tomáš, považoval jsi za ctnost pochybovat, dokud nebudeš moci mít neomylný důkaz, který by odstranil z tvé mysli všechny důvody pochybnosti. Pochválil Ježíš nevěřícího Tomáše, když mu dával důkaz, o němž Tomáš prohlásil, že jej chce mít dříve, než uvěří? Ježíš mu řekl: „Nebuď nevěřící, ale věrný.“ Jan 20,27. Tomáš odpověděl: „Pán můj a Bůh můj.“ v.28. Nyní byl nucen věřit; nebylo již místo pro pochybnost. Ježíš pak řekl: „Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“ v.29. Byl jsi mi představen, že se spojuješ s rebelantským vůdcem a jeho vojsky, abys znepokojoval, mátl, zbavoval odvahy, přiváděl do zoufalství a srážel k zemi ty, kteří bojují za pravdu, kteří stojí pod krví potřísněným praporem Knížete Emanuele. Bylo mi ukázáno, že tvůj vliv odvracel duše od dodržování soboty - čtvrtého přikázání. Použil jsi svých schopností a své zručnosti k tomu, aby sis zhotovil zbraně a dal je do rukou nepřátelům Božím, aby bojovali proti těm, kteří se snaží poslouchat Boha tím, že zachovávají Jeho přikázání. Když andělé byli posláni, aby posilovali ty, kteří zůstali, aby odporovali tvému vlivu a mařili jej, pohlíželi s nejhlubším smutkem na tvou práci, jejíž cílem bylo vzít odvahu a zničit. ^{2T 105} Ty jsi způsobil, že čistí, bezhříšní a svatí andělé plakali.

Ti, kteří žijí uprostřed nebezpečí posledních dnů, dnů, jež jsou charakterizovány tím, že se masy lidí odvracejí od pravdy Boží k bajkám, budou mít těžkou práci odvrátit se od bajek, které jsou pro ně připraveny na každém kroku, a mít zalíbení v nepopulární pravdě. Ti, kteří se odvracejí od těchto bajek k pravdě, jsou přezíráni, nenáviděni a pronásledováni těmi, kteří přinášejí bajky lidu, aby je přijal. Satan bojuje s ostatky, které se snaží zachovávat Boží přikázání a svědectví Ježíšovo. Zlí andělé jsou posíláni za tím účelem, aby zaměstnávali lidi jako své agenty na zemi, kteří tak mohou nejúspěšněji vykonávat vliv, aby učinili účinné satanovy útoky proti ostatkům, které Bůh nazývá „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své“. 1.Petr.2,9. Satan je rozhodnut tomu zabránit. Zaměstná každého, kdo chce pracovat v jeho službě, aby zabránil vyvolenému lidu Božímu dokazovat ctnosti Toho, který jej povolal ze tmy v předivné světlo své. Skrývat to světlo, zakrývat je, přivádět lidi k tomu, aby tomuto světlu nevěřili, je prací toho největšího buřiče a jeho vojska. Zatímco Ježíš očišťuje svůj lid pro sebe a vykupuje ho od veškeré nepravosti, satan bude používat svých sil k tomu, aby překážel dílu a bránil svatým v získávání dokonalosti. Nepůsobí svou mocí na ty, kteří jsou zcela ovládání klamem, kteří jsou obklopeni bajkami a hříchy a kteří nevynakládají žádné úsilí, aby přijali pravdu a byli jí poslušní. On ví, že si je jimi jist; avšak ti, kteří touží po pravdě a kteří by ji mohli poslouchat z lásky k ní, jsou jediní, kteří vzbuzují jeho zášť a rozdmýchávají jeho hněv. Nemůže je nikdy oslabit, protože se přidržují Ježíše. Satan je proto potěšen, když je může vést na cestu neposlušnosti.

^{2T 106} Když hřešíme proti Bohu, je předpoklad, že zůstaneme za Ježíšem na den cesty; snažíme se oddělit od Jeho společenství, protože je nám nepříjemné, neboť každý paprsek světla od Jeho Božské přítomnosti poukazuje na hřích, jímž jsme se provinili. Satan obviňuje z hříchů, k nimž svedl duši, aby se jich dopustila, a on nejvíce těží ze všech těchto pádů a hříchů. Znovu je připomíná andělům Božím a vytýká jim tyto slabosti a pády. Je v pravém slova smyslu žalobníkem bratří a obviňuje z každého hříchu a špatnosti, k nimž svedl Boží lid, aby je spáchal. Ty, bratře V, ses účastnil do jisté míry stejného díla. Měl jsi náklonnost vytýkat, co se ti zdálo hříchem, slabostí a chybou v řadách adventistů, kteří zachovávají sobotu, a upozorňovat na to nepřítele naší víry, kteří bojují proti té společnosti, jíž slouží andělé nebeští a za níž Ježíš, jejich Přímluvce, prosí před svým Otcem. Volá: „Ušetři jich, Otče, ušetři jich, neboť jsou koupeni za mou krev,“ a zvedá ke svému Otci své probodené ruce. Ty jsi vinen před Otcem z velkého hříchu. Ty jsi využíval toho, co způsobovalo bolest a přinášelo úzkost na lid Boží, když viděl některé z našich členů neposvěcené a často přemožené satanem. Místo toho, abys pomáhal těmto chybujícím duším jednat správně, vítězně jsi odhaloval jejich chyby před těmi, kteří náš lid nenávidí, protože vyznává, že zachovává přikázání Boží a víru Ježíšovou. Učinil jsi to velmi těžké pro ty, kteří se účastnili díla zachraňování chybujících a vyhledávání ztracených ovcí domu Izraelského.

Protože Izrael byl neposlušný a vzdálil se od Boha, bylo dovoleno, aby byl přiveden na nehostinná místa a aby trpěl protivenství. Jejich nepřátelům bylo dovoleno, aby s ním válčili, ponižovali jej a vedli k tomu, aby ve svém trápení a ve své úzkosti hledal Boha. „Přitáhl pak Amalech,a bojoval s Izraelem v Rafidim.“ 2.Mojž.17,8. ^{2T 107} To se stalo bezprostředně potom, co dítky Izraelské začaly se svým rebelantským reptáním a nespravedlivým, nerozumným stěžováním si na své vůdce, které Bůh uschopnil a jež určil, aby je vedli skrze poušť do země Kanán. Bůh řídil jejich cestu tam, kde nebyla voda, aby je vyzkoušel a aby viděl, zda - když obdrželi tak mnoho důkazů o Jeho moci - se naučili obracet k Němu ve svém neštěstí, a zda litovali svého dřívějšího vzpurného reptání proti Němu. Oni však obvinili Mojžíše a árona, že je ze sobeckých pohnutek vyvedli z Egypta, aby je a jejich děti nechali umřít hladem, aby se sami mohli obohatit jejich majetkem. Izraelité tím, že tak činili, připisovali člověku to, co dostali jako jasný důkaz od samého Boha, Jehož moc je neomezená. Tyto podivuhodné projevy moci Boží měli připsat Jemu samému a velebit Jeho jméno na zemi. Pán je vedl přes stejnou zemi utrpení, aby opětovně zkusil, zda přece pochopili Jeho jednání a zda litovali své hříšné neposlušnosti a rebelantského reptání. V Rafidim, když lid žíznil po vodě, byli opět pyšní a ukázali, že stále ještě vlastní zlé, nevěřící, reptácké a rebelantské srdce, což zjevilo skutečnost, že by ještě nebylo bezpečné usídlit je v zemi Kanán. Když nechválili Boha ve svém utrpení a protivenství při putování přes poušť do budoucího Kanánu, zatímco jim Bůh ustavičně dával jasné důkazy své moci, slávy a péče o ně, nevelebili by a neoslavovali by Jeho jméno, když by se usadili v zemi Kananejské, kde by byli obklopeni požehnáním a blahobytem. Protože lid žíznil po vodě, byl tak pobouřen, že se Mojžíš obával o svůj život.

Když Izrael byl napaden Amalechitskými, Mojžíš dal Jozuemu pokyny, aby bojoval s jejich nepřáteli, zatímco on měl stát s holí Boží v ruce, s rukou vztaženou k nebi, před lidem, ukazujíc tak ^{2T 108} rebelantskému a reptáckému Izraeli, že jejich síla a moc je Bůh. On byl jejich silou a jejich zdrojem síly. V holi nebyla moc, Bůh bojoval skrze Mojžíše. Mojžíš měl přijímat všechnu svou sílu shůry. Když držel ruce vzhůru, Izrael vítězil. Když spustil ruce, vítězil Amalech. Když se Mojžíš unavil, bylo nutno učinit opatření, aby jeho znavené ruce byly ustavičně zvednuty k nebesům. áron a Hur připravili pro Mojžíše sedadlo, a pak oba drželi nahoře jeho unavené ruce do západu slunce. Tito mužové tak ukázali Izraeli jeho povinnost podpírat Mojžíše v jeho obtížné práci, když měl přijmout Slovo Boží, které by jim mluvil. Tento čin byl také proto, aby bylo Izraeli ukázáno, že Bůh jediný drží v rukou jejich osud, že On je jejich uznávaný Vůdce. „Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi: Vpiš to do knih na památku, a pilně to vkládej v uši Jozue, že do konce vyhladím památku Amalechovu všudy pod nebem.... Nebo řekl: Tak má jmenován být, protože ruka nad trůnem Hospodinovým osvědčuje boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu.“.

„Pamatuj na to, co učinil Amalech na cestě, když jste šli z Egypta: Kterak vyšed tobě v cestu, zadní houf tvůj všech mdlých, kteří šli za tebou, pobil, když jsi ty byl zemdlený a ustalý, a nebál se Boha. Protož když by Hospodin, Bůh tvůj, dal tobě odpočinutí ode všech nepřátel tvých vůkol v zemi, kterouž Hospodin, Bůh tvůj dá tobě v dědictví, abys dědičně obdržel ji, vyhladíš památku Amalecha pod nebem. Nezapomínej na to.“ 2.Mojž.17,14.16; 5.Mojž.25,17-19.

Když mi anděl Boží představil tyto skutečnosti a zkušenosti v putování dítek Izraelských, byla jsem hluboce dojata zvláštním ^{2T 109} ohledem, jaký měl Bůh ke svému lidu. Přes jejich omyly, neposlušnost a vzpouru byli stále Božím vyvoleným lidem. Bůh je zvláště poctil tím, že sestoupil ze svého svatého příbytku na horu Sinai a ve své majestátnosti, slávě a hrozné vznešenosti vyslovil deset přikázání v přítomnosti všeho lidu a napsal je svými vlastními prsty na kamenné desky. Hospodin řekl o svém Izraelském lidu: „Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu, Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin, Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů). Ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vašim.“ 5.Mojž.7,6-8.

Bylo mi ukázáno, že ti, kteří se snaží poslouchat Boha a očišťovat své duše poslušností k pravdě, jsou Božím vyvoleným lidem, Jeho novodobým Izraelem. Bůh o nich říká skrze Petra: „Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ 1.Petr.2,9. Tak jak bylo zločinem ze strany Amalecha, aby využíval dítek Izraelských v jejich slabosti a únavě, když je trápil, mátl a zbavoval odvahy, tak bylo také nemalým tvým hříchem, když ses pilně snažil odhalovat slabosti, váhavosti, omyly a hříchy Božího souženého lidu a vystavovat je jejich nepřátelům. Konal jsi satanovu práci, ne Boží. Mnozí z adventistů, kteří zachovávají sobotu v ---, jsou velmi slabí. Jsou ubohými představiteli pravdy. Nejsou ctí pro přítomnou pravdu, a dílu by bylo lépe bez nich. Bral jsi neposvěcené životy světitelů soboty jako omluvu pro to, že ses zabýval tím, že jsi zastával pozici pochybnosti a nevěry. To také posílilo tvou nevěru, ^{2T 110} když jsi viděl, že někteří z těch neposvěcených kdysi vyznávali pevnou víru ve vidění, obhajovali je, když trpěla odpor, a je chránili, zatímco ve stejnou dobu, kdy projevovali takovou horlivost, přehlíželi poučení, jež jim byla dána skrze vidění, a postupovali přímo proti nim. V tomto ohledu byli kameny úrazu bratru U, a uvedli vidění do nesprávného světla svým způsobem jednání.

Bratře V, bylo mi ukázáno, že máš pyšné srdce, když si myslíš, že tvé spisy byly v redakci Review podceňovány; tvá pýcha byla dotčena a ty jsi započal tažení, které bylo podobné Saulovi, tvrdému vzepření se proti ostnům. Ty jsi spojil své ruce s těmi, kteří obracejí pravdu Boží v lež. Posiloval jsi ruce hříšníků a protivil ses vědomě Boží radě proti své vlastní duši. Bojoval jsi proti tomu, co jsi neznal. Nevěděl jsi, čí práci konáš. Viděla jsem, že tvá manželka se vroucně modlila a její víra tě pevně uchopila a připoutala ke trůnu a odvolávala se na neklamná Boží zaslíbení. Bolelo ji srdce, když viděla, že setrváváš ve svém boji proti pravdě. Bylo mi ukázáno, že jsi to činil nevědomě, že jsi byl zaslepen satanem. Zatímco jsi byl zaměstnán tímto bojem, nerostl jsi v duchovnosti a zbožnosti k Bohu. Nemáš důkaz, že tvé cesty se líbí Bohu. Máš nadšení, které však neodpovídá poznání. Neměl jsi zkušenosti pokud jde o mé poslání; sotva jsi mne viděl a neznáš mé dílo.

Bratře V, máš schopnosti, které by tě mohly učinit zvláštní pomocí ve sboru v ---, nebo v jakémkoliv jiném sboru, kdyby tvé schopnosti byly zasvěceny budování díla Božího. Viděla jsem, že tvé děti jsou nyní ve stavu, že by byly schopny přijmout pravdu, a Ježíš za tebe prosí, bratře V: „Ušetři ho ještě po nějakou dobu“. ^{2T 111} Bylo mi ukázáno, že kdyby ses obrátil k pravdě, byl bys sloupem ve sboru a mohl bys oslavovat Boha svým vlivem, posvěceným skrze pravdu.

Viděla jsem anděly milosti vznášet se nad bratrem V. Bylo mi ukázáno, že byl oklamán hlavně po morální stránce a že stál před Bohem v té třídě, která se odvrátila od sboru. Několik čestných jedinců bylo mezi nimi, ti budou zachráněni. Avšak většina z nich byla dlouho ve svém srdci neposvěcená, a ostrá svědectví stála jim v cestě; bylo to pro ně otrocké dílo. Shodili se sebe jho a přidrželi se svých převrácených cest. Bůh na tebe volá, aby ses od nich oddělil. Osvoboď se od těch, jejichž radostí je bojovat proti pravdě Boží. A brzy se ukáže jejich pravý charakter. Patří k té třídě lidí, která miluje a činí lež.

Jestli tvým celým zájmem je pravda a přípravná práce pro tuto dobu, budeš posvěcen skrze pravdu a budeš připraven pro nesmrtelnost. Jsi v nebezpečí, že budeš příliš přísný v jednání se svými dětmi a ne tak trpělivý jak je nutné. Pečlivá, přípravná práce musí pokračovat u všech těch, kteří vyznávají pravdu, dokud nebudeme stát před trůnem Božím bez vady, bez poskvrny, bez vrásky nebo čehokoliv podobného. Bůh tě očistí, jestliže se podřídíš očišťovacímu procesu.