Drahý bratře J: Po svém vidění v pátek večer, 12. června 1868, jsem byla pod vlivem Ducha svatého. Bylo mi ukázáno, že neznáš sám sebe a že ses nesmířil se svědectvím mi daným o tvém případu a že jsi neučinil žádné úsilí, aby ses změnil. Odvolávám se na Izaiáše: „Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, uvolnit od těžkých břemen, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.“ Iz.58,6-7. Jestliže činíte tyto věci, bude vám dáno slíbené požehnání.

Možná položíš otázku: „Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom?“ Iz.58,3. Bůh uvedl důvody, proč tvoje modlitby nebyly vyslyšeny. Myslel sis, že důvod byl v jiných, a ty jsi z toho obviňoval, ale já jsem viděla dostatečné důvody u tebe. Tvoje povinnost je uvést své srdce do pořádku. Měl by sis uvědomit, že musíš začít u sebe. Utlačoval jsi chudé a těšil ses z jejich nouze. Pokud jde o peníze, byl jsi hrabivý ^{2T 157} a jednal jsi nečestně. Nemáš laskavého, ušlechtilého a štědrého ducha, kterým bys měl vždy představovat následovníka Kristova. Utlačoval jsi nájemníky a zadržoval jsi jim mzdu. Viděl jsi špatně oděnou a těžce pracující osobu, o které jsi věděl, že je svědomitá v práci a bohabojná, a přesto jsi ji využil, protože jsi k tomu měl možnost. Viděla jsem, že jsi opomíjel vidět a chápat její potřeby a že malá mzda, jí zaplacená, je zaznamenaná v nebi tak, jako by byla zaplacena Ježíši, v osobě jednoho z Jeho vyvolených. To, co jsi učinil jednomu nejmenšímu učedníku Kristovu, učinil jsi Jemu. Nebesa pozorovala všechnu tvou hrabivost, kterou jsi projevoval ve svém domě vůči svým nájemníkům a vše je věrně zaznamenáno proti tobě do té doby, dokud neučiníš pokání a nenapravíš to. Jeden nespravedlivý čin způsobí mnoho škody, která nemůže být po léta napravena. Kdyby škůdce mohl vidět rozsah svého zla, vyvolalo by to v jeho duši úzkostný nářek. Jsi sobecký, pokud jde o peněžní prostředky. V případě bratra K, anděl Boží na tebe poukázal a řekl: „Co jste činili jednomu z Kristových učedníků, učinili jste samotnému Ježíši.“

Případy, o kterých jsem se zmínila, nejsou ojedinělé. Přála bych si, aby jsi je mohl vidět tak, jak je nebe odhalilo přede mnou. Lidé se nalézají v těžkém oklamání. Tobě je potřebná Kristova víra. On nežil jen sám pro sebe, ale žil pro dobro jiných. Musíš vykonat mnoho práce a neměl bys ztrácet žádný čas. A proto v pokoře svého srdce a pokorným vyznáním přijď k svému Bohu, a tak očisti skvrny svého charakteru. Pak se teprve můžeš posvětit dílu pro spasení druhých a neupadneš do mnoha hříchů.

Co dobrého vzešlo z toho utraceného času, který jsi promarnil, zatímco ses věnoval práci, kterou ti Bůh neuložil? Mysl lidí je obtěžkána dojmy a zkušenostmi získanými tvým vlivem a bude to vyžadovat hodně námahy, aby byly vymýceny. Mnohé duše budou ^{2T 158} bloudit v temnotách, ve zmatku a v nevěře, a některé se již nikdy neuzdraví. Ať žádný skutek neunikne tvému kritickému posuzování při pátrání ve svém srdci s půstem a upřímnou modlitbou a s pevným rozhodnutím obnažit svou duši. Potom, když necháš umřít své já a tvůj život bude skryt s Kristem v Bohu, přednes Jemu pokorně své modlitby. Budeš-li nadále chovat nepravost ve svém srdci, Pán tě nevyslyší. Pakliže by vyslyšel tvé modlitby, ty by ses povýšil. Satan stojí na blízku připraven, aby co nejvíce využil výhody, které získal.

Je velmi důležité, aby věrnost v malých věcech charakterizovala naše životy a opravdová poctivost značila všechny naše skutky. Je třeba, abychom měli vždy na mysli, že andělé Boží vědí o každém našem skutku, že to, co činíme druhým, bude učiněno i nám. Vždy by nás měla zachvátit bázeň, jestliže činíme nespravedlivě a sobecky. Nemocemi a nouzí nám Pán odebere více, než jsme získali odíráním chudých. Spravedlivý Bůh odhaluje pravdivě všechny naše pohnutky i skutky.

Bylo mi ukázáno na bratra i sestru L. Jejich láska ke světu tak pohltila opravdovou zbožnost a zatemnila mysl, že víra nedokázala mít proměňující vliv na život a povahu. Láska ke světu uzavřela jejich srdce soucitu a pochopení k potřebám jiných. Duch světa je oddělil od Boha. Bratře a sestro, musíte vykonat spoustu práce, abyste se osvobodili od vlivu tohoto světa; potřebujete vyvinout opravdové úsilí, abyste překonali svou lásku ke světu, sobectví a svou úzkoprsost. Tyto hříchy leží jako prokletí na Božím lidu. Bylo mi ukázáno na sbor, ve kterém jste žili, než jste se přestěhovali do místa --. Byli jste hrabiví a lakotní ve svém jednání a využívali jste k tomu každé příležitosti. Snažila jsem se nalézt ve vašem životě ušlechtilé sebeobětování a dobročinnost, ale nenalezla jsem. Tak jich bylo málo. ^{2T 159} Vaše světlo zářilo před jinými takovým způsobem, že byli vámi a vaší vírou znechuceni. Pravda byla znesvěcena vaší hrabivostí a chytráctvím v jednání. Kéž by vám Bůh pomohl, abyste vše viděli a měli jste takovou nenávist ke zlu, jako On. Kéž vaše světlo tak zazáří, aby jiní, vidouce vaše skutky dobré, slavili Otce vašeho v nebesích. Bůh byl zarmoucen vaším životem, jelikož byl poskvrněn sobeckostí. Stále ještě není spokojen a odsoudí vás, jestliže se nezbavíte sobeckosti a úzkoprsosti a nebudete se snažit o posvěcení pravdou. Víra bez skutků je mrtvá a zůstává osamocená. Víra vás nikdy nespasí, jestliže nebude zušlechtěna skutky. Bůh od vás vyžaduje, abyste byli bohatí na dobré skutky. Ochotni rozdávat, ochotni hlásat, a tak se upevňovat na časy, které přijdou, abyste mohli obdržet život věčný.

Bylo mi zjeveno, že jste utlačovali námezdné dělníky v jejich mzdách. Využívali jste okolností a nutili jste jim nejnižší platy. To nebylo Boží vůlí. Měli jste dát vašim pomocníkům to, co jim náleželo. Bůh vidí a zná. Zpytatel srdcí je obeznámen s myšlenkami a záměry srdce. Každá koruna, získaná vámi takovým způsobem a vámi zadržena, bude roztroušena neštěstím a bídou, která vás postihne. Svět, svět a svět byl vaším denním úsilím. Spása vaší duše byla odsunuta na druhé místo. Ó, kéž byste mohli vidět ve světle věčnosti tak, jak vidí Bůh tyto věci. Zachvátil by vás strach a neodpočívali byste, dokud byste neučinili nápravu.

Měli jste světlo o zdravotní reformě. Ale nepřijali jste je a nežili jste podle něho. Uspokojovali jste svou chuť a dávali jste tuto smutnou lekci svému synovi, když jste mu dovolovali jíst kdy chce a co chce. Ve své lásce ke světu jste neznali míru. Bůh odňal od vás svou ochrannou ruku a byli jste ponecháni ve své slabosti. ^{2T 160} A takto jste se ocitli oba na pokraji hrobu, a přesto jste se nenaučili vzít si příklad z mnoha věcí, kterým vás Bůh učil. Stále jste milovali tento svět. Sobecká láska ke světu, vaše nízké, hrabivé jednání nebylo odstraněno. Neocenili jste lásku, péči a něžnost toho, který měl ve vaší nemoci s vámi soucit. Kdybyste ji ocenili, pozvedla by vás k projevu ušlechtilého ducha shovívavosti, povzneseného nad jakékoli povrchní jednání s tím, kdo byl k vám upřímný. Odírali jste chudého, a nejednali jste spravedlivě. „Mnohý rozdává štědře, avšak přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.“ Přísl.11,24.

Když mi byly tyto věci předloženy, viděla jsem, že satan vlastní takovou moc, že zaslepí lidi láskou ke světu tak, že i osvědčení křesťané úplně zapomínají, že žije Bůh a že Jeho andělé vedou záznamy o všech skutcích lidí v Knize života. Každý špatný čin, každý malý skutek je zaznamenán v Knize života. Každý den je zatížen záznamy o nesplněných povinnostech, o nedbalosti, sobeckosti, klamání a šizení. Jak obrovské množství špatných skutků se shromažďuje ke dni soudu! Když Kristus přijde, „mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním,“„aby odplatil jednomu každému podle skutků jeho“. Jaké odhalení bude potom učiněno! Jaký zmatek tváří v tvář některým skutkům jejich života, až budou odhaleny na stránkách dějin!

„Slyšte, bratři moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož Jej milují? Ale vy jste neuctili chudého.“ „Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? A kdyby bratr neb sestra neodění byli, ^{2T 161} a opuštění ze strany živnosti vezdejší, řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí? Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.“ Jak.2,5-6.14-17. Můžete věřit pravdě cele; avšak jestliže její zásady nejsou uskutečňovány ve vašem životě, pouhé vaše vyznání vás nezachrání. I satan věří, avšak se třese. Stále pracuje. Ví, že jeho čas je krátký, on sestoupil dolů s velkou mocí činit zlo, podle své víry. Ale Boha vyznávající lidé nepotvrzují svoji víru pravými skutky. Přestože věří v krátkost času, horlivě shrabují zemské statky, jako kdyby svět měl ještě takto stát tisíc let.

Známky sobeckých pohnutek jsou mnohé. „Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by střeva svá před ním, kterak láska Boží zůstává v něm? Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou. A po tom poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá. Nebo potupovalo-liť by nás srdce naše, ovšem Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše, a zná všecko. Nejmilejší, jestliže by nás srdce naše nepotupovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu. A zač bychom ho koli prosili, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což je libého před obličejem jeho, činíme.“1.Jan.3,17-22.

Opusťte sobeckost a začněte pracovat pro věčnost. Učiňte pokání ze svých starých skutků a neukazujte pravdu v tak špatném světle, jak tomu bylo doposud. Ať vaše světlo tak září, aby jiní viděli vaše dobré skutky a slavili Otce vašeho, který je v nebesích. Stůjte na vysokém stupni věčné pravdy. Řiďte všechny své obchodní záležitosti v přísné shodě se slovem Božím.