(Poselství přednesl v Battle Creeku 6.3.18769, Uriah Smith)

„Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého ve vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou.“ 1.Kor.6,19-20.

Nejsme sami svoji. Byli jsme velmi draze koupeni, stálo to utrpení a smrt Božího Syna. Kdybychom to mohli pochopit a plně si to představit, cítili bychom velkou odpovědnost, snažili bychom se udržet svůj nejlepší zdravotní stav, abychom Bohu mohli sloužit co nejlépe. Jestliže jakýmkoliv jednáním plýtváme svou energií, zmenšujeme své síly, nebo zatemňujeme svůj rozum, hřešíme tím proti Bohu. Takto Jej neoslavujeme svým tělem a duchem, což Mu obojí náleží, ale dopouštíme se před Jeho zrakem velkého zla.

Obětoval se Ježíš za nás? Bylo za nás zaplaceno velké výkupné? Skutečně nejsme sami svoji? Je pravda, že všechny díly naší bytosti, našeho těla, našeho ducha, všeho co máme a vše co jsme, náleží Bohu? Jistě. Uvědomujeme si, jak nás to zavazuje před Bohem - zachovat svůj život v takovém stavu, abychom Jej mohli zde na zemi oslavovat tělem i duchem, což obojí náleží Jemu.

^{2T 355} Neochvějně věříme, že Kristus brzy přijde. Není to žádná báje, je to pro nás skutečnost. Nemáme a po celé roky jsme neměli žádné pochybnosti, že učení, které vlastníme, je přítomná pravda, a že se blížíme k soudu. Připravujeme se na setkání s Tím, který se má zjevit na nebeských oblacích v doprovodu svatých andělů, aby udělil svým věrným a spravedlivým konečný dotek nesmrtelnosti. Při svém příchodu nás již nebude očisťovat od našich hříchů a odstraňovat porušenost našeho charakteru, ani léčit vady naší povahy či sklonů. Jestliže to vůbec neudělá, pak tato činnost musí být dokončena ještě před Jeho příchodem. Až Pán přijde, svatí zůstanou svatými. Ti, kteří uchovali své tělo a ducha ve svatosti, posvěcení a cti, obdrží pak konečný dotek nesmrtelnosti. Avšak nespravedliví, neposvěcení a hříšní zůstanou takovými navždy. Potom už nic nesmyje jejich hříchy a neudělí jim svatý charakter. Potom už Orodovník nebude usilovat o přímluvy a neodstraní jejich hříšnost a porušenost. Toto všecko má být vykonáno v těchto hodinách doby milosti. Nyní má být tato činnost pro nás dokončena.

Boží pravdu přijímáme podle svých rozmanitých schopností, a když přicházíme pod její vliv, koná se na nás dílo, které je nezbytně nutné, abychom byli morálně uschopněni pro království slávy a pro společenství nebeských andělů. Nyní jsme v Boží dílně. Mnozí z nás jsou jako hrubé neopracované kameny z lomu. Když se však uchopíme Boží pravdy, její vliv nás zasahuje. Pozdvihuje nás a zbavuje každé nedokonalosti hříchu, nechť by byl jakékoliv povahy. Takto jsme připraveni uvidět Krále v Jeho kráse a konečně se připojit ke společenství čistých nebeských andělů v království slávy. Právě zde má být pro nás vykonáno toto dílo, právě zde se naše tělo a duch musí připravit pro nesmrtelnost.

^{2T 356} Žijeme ve světě, který se staví proti spravedlnosti, čistotě charakteru a vzrůstu v milosti. Kamkoliv se podíváme, vidíme zkázu a znesvěcení, ošklivost a hřích. Do jakého díla se máme pustit právě před přijetím nesmrtelnosti? Máme si zachovat tělo svaté a čistého ducha, abychom mohli obstát bez poskvrny v porušenosti světa v těchto posledních dnech. Když má být toto dílo vykonáno, musíme se pustit do něho hned celým srdcem a rozumně. Sobectví by nás nemělo ovlivňovat. Boží duch by nás měl plně ovládnout a ovlivnit ve všem co konáme. Když máme správnou představu o nebi, když správně chápeme moc z výsosti, budeme ve svých srdcích cítit posvěcující vliv Božího Ducha.

Když jsme se pokusili předložit zdravotní reformu svým bratřím a sestrám a hovořili jsme jim o důležitosti jídla a pití, a že vše, cokoliv konají, mají činit k slávě Boží, mnozí svým jednáním řekli: „Nikomu do toho nic není, zda jím to či ono. Cokoli činíme, jen sami za to poneseme následky.“ Drazí přátelé, velmi se mýlíte. Nejen že vy sami trpíte za své převrácené jednání. Společnost, ve které žijete, musí též odnést následky vašich špatných činů, a to stejnou měrou jako i vy sami. Když trpíte pro svoji nestřídmost v pití, potom my, kteří žijeme s vámi anebo kolem vás, jsme zrovna tak zasaženi vašimi nemocemi. Pro vaše nesprávné jednání musíme trpět i my. Když se tím vším ovlivňují a slábnou vaše tělesné anebo rozumové schopnosti, potom jsme ve vaší přítomnosti postiženi i my. Když jste místo duchovní svěžesti plní mrzutosti, potom vrháte stín na duchovní život svých nejbližších. Když jsme smutní, sklíčení a mrzutí, potom vy při svém dobrém zdraví byste měli mít jasnou mysl a ukázat nám východisko, říci nám povzbudivé slovo. Když je ale ^{2T 357} váš mozek zatemněný špatným způsobem života a nemůže nám správně poradit, neutrpíme tím škodu? Nedotkne se nás vážně váš vliv? I když smíme do určité míry důvěřovat své soudnosti, přece chceme mít dobré rádce; protože „spomožení jest ve množství rádců.“ Přísl.11,14. Chceme, aby s naším jednáním mohli souhlasit ti, které milujeme, a jde nám o to, aby nám i oni mohli poradit, a to jasnou myslí. Na co je nám však váš úsudek, když síla vašeho mozkového nervstva byla nanejvýš přetížená a mozek zbavený své myšlenkové pružnosti, takže jste nemohli dbát na to, zda žaludek sytíte nenáležitým pokrmem, anebo zda se nepřejídáte, třeba i zdravým jídlem? Nač je nám úsudek takových osob? Hledí přes množství nestráveného pokrmu. Způsob vašeho života se nás tedy dotýká. Není možné, abyste svým převráceným jednáním nepůsobili utrpení jiným.

„Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všichni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste dosáhli. A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrženlivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou. Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje. Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ 1.Kor.9,24-27. Ti, kteří chtěli závodit a získat věnec slávy, zdrželi se všeho, jen aby jejich svaly, mozky a všechno, bylo co nejlépe připraveno k běhu. Kdyby nebyli střídmí, neměli by tu pružnost, kterou zaručuje střídmost. Když žili střídmě, mohli běžet výkonněji; byli jistější, že obdrží věnec.

^{2T 358} Avšak všichni, kteří byli ve všem zdrženliví - se vším svým úsilím podrobit se přísné dietě, aby byli nejlépe připraveni, běželi na nejisto. I při nejlepším výkonu nemuseli dostat vyznamenání; stačilo, aby je někdo jen o málo předběhl a získal cenu. Jen jeden dostal cenu. Avšak v nebeském závodě můžeme získat cenu všichni. Není zde nejistota, riziko. Musíme si obléci nebeské ctnosti a zrakem upřeným na věnec nesmrtelnosti mít před sebou ustavičně ten jediný Vzor. On byl mužem bolesti a znal útrapy. Budeme-li mít pokorný, sebezapíravý život našeho Pána ustavičně na zřeteli, a když potom půjdeme v Jeho šlépějích se zrakem upřeným k odměně, můžeme běžet s jistotou, že když vykonáme co můžeme, určitě dostaneme cenu.

Aby lidé doběhli a získali porušitelný věnec, který za den může ztratit cenu a který byl znamením úcty smrtelníků, museli být střídmí. Nám však jde o takový závod, kde vítěz dostane věnec nesmrtelnosti a věčný život. Ano, když doběhneme dostaneme nesmírnou a věčnou hojnost slávy. Apoštol říká, že usilujeme „o neporušitelné“. Když ti, kteří se zde na zemi rozhodli závodit o časný věnec, se museli zdržet všeho, nemáme se zdržet my, kteří myslíme na ten neporušitelný věnec a věčnou hojnost slávy a život věčný? Když na toto všechno myslíme, „skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše…“? Žid.12,1-2. Vyznačil nám cestu a nechal nám na ní všude své stopy. Je to cesta, ^{2T 359} kterou šel On a my máme s Ním zakusit sebezapření, utrpení a tímto směrem kráčet po cestě, kterou skropil svou krví.

„Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje, ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji...“ 1.Kor.9,26-27. Každý muž, žena i dítě má zde co činit. Satan ustavičně usiluje o vládu nad vaším tělem i duchem. Kristus vás však vykoupil, jste Jeho vlastnictvím. A nyní máte pracovat s Kristem a Jeho svatými anděly, kteří vám slouží. Máte si podmaňovat a podrobovat své tělo. Když toto nedocílíte, zcela určitě ztratíte věčný život a věnec nesmrtelnosti. A přece někteří říkají: „Co je komu do toho, co jím a piji.“ Ukázala jsem vám, jak může vaše jednání působit na jiné. Viděli jste, že vaše životospráva úzce souvisí s vaším vlivem na rodinu. To silně ovlivňuje povahy našich dětí.

Jak jsem již řekla, žijeme v porušené době. Je to čas, kdy satan jakoby úplně ovládal naše mysli, které nejsou cele zasvěcené Bohu. Na rodičích zůstává velká zodpovědnost za výchovu dětí. Rodiče vzali na sebe odpovědnost za jejich zrození, jaká je tedy jejich povinnost? Stačí je nechat růst jak sami dovedou a chtějí? Dovolte mi připomenout vám, že na rodičích spočívá velká odpovědnost. „Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.“ 1.Kor.10,31. Pamatujete na to, když připravujete pokrm na stůl pro svoji rodinu? Dáváte svým dětem jen takový pokrm, o kterém víte, že vytváří nejlepší krev? Zachová ten pokrm jejich systém i od toho nejmenšího horečnatého onemocnění? Je to pokrm, který ^{2T 360} nejlépe poslouží zdraví a životu? Zamýšleli jste se nad tímto pokrmem a rozhodli se dát ho dětem? Anebo jste jim bez ohledu na jejich budoucnost připravili nezdravý, dráždivý pokrm?

Dovolte mi připomenout vám, že děti jsou od narození nakloněny ke zlému. Satan jakoby je cele ovládal. Zmocňuje se jejich mladých myslí a už jsou porušeny. Proč otcové a matky jednají tak nedbale? Nechtějí věřit, že satan rozsévá zlé semeno v jejich rodinách. Jsou k tomu všemu co nejvíce zaslepení a nevšímaví. Proč se nezamýšlí, nečtou a neposlouchají o těch věcech? Apoštol hovoří: „Přidávejte k víře své ctnost, a ke ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a ke zdrželivosti trpělivost…“ 2.Petr.1,5-6. Každý vyznavač Krista má zde co činit, totiž žít podle tohoto zákona ustavičného vzrůstu.

Byla mi otevřena kapitola za kapitolou. Mohu vybrat rodinu za rodinou, děti v tomto domě, každý z nich je tak zkažený jako samo peklo. Někteří z nich vyznávají, že jsou následovníky Kristovi, a vy, jejich rodiče, jste tak lhostejní, jako kdybyste byli ochrnutí.

Řekla jsem, že někteří jste sobečtí. Neporozuměli jste, co jsem měla na mysli. Usilovali jste o to, aby strava chutnala co nejlépe. Chuť a potěšení, namísto slávy Boží a touhy postoupit v Božském životě a zdokonalit si svatost v bázni Boží, vás ovládla. Raději jste šli za svými potěšeními, za svou vlastní chutí, a zatímco jste takto činili, získával nad vámi satan svou moc, jak je v tomto případě všeobecné, a vaše úsilí bylo pokaždé zmařeno.

Někteří z vás, otcové, zavedli své děti k lékaři, aby věděli, co s nimi je. Mohla bych vám ve dvou minutách říct, co bylo příčinou ^{2T 361} potíží. Vaše děti jsou zkaženy. Satan nad nimi získal nadvládu. Přišel zrovna ve chvíli, kdy místo toho, abyste je chránili, jste si udělali pohodlí, otupěli a spali. Bůh vám přikázal, abyste je vychovali v bázni Páně. Ale přímo před vámi se objevil satan, svázal vás svými pouty a spíte dál. Kéž se nebesa nad vámi a nad vašimi dětmi slitují; nad každým z vás, kdož potřebujete jejich slitování.

Kéž byste ve věcech zdravotní reformy zaujali své postavení. Kdybyste přidali ke své víře ctnost a ke ctnosti vědění a k vědění střídmost, mohly by věci vypadat jinak. Ale vy jste byli částečně povzbuzováni hříchem a zkázou, která je ve vašich domovech. Otevřeli jste trochu své oči a potom jste se opět uložili k spánku. Myslíte si, že andělé mohou přijít do vašich příbytků? Myslíte si, že vaše děti jsou za daného stavu věcí mezi vámi připraveny pro svatý vliv? Mohu počítat rodiny za rodinou, které jsou téměř zcela v područí satana. Vím, že tyto věci jsou pravdivé a chci vyburcovat lid dříve, než bude na věky pozdě a na jejich rouších bude nalezena dokonce i krev duší jejich vlastních dětí.

Myšlení některých těchto dětí je tak oslabeno, že mají snad jen polovinu, anebo jenom třetinu dokonalého rozumu, který by měli mít, kdyby byly ctnostné a nezkažené. Zahodily jej v sebeukájení. Právě zde, v této církvi, se na všech stranách ukazuje zkaženost. Nyní se tu a tam zpívá na schůzkách pro potěšení. Pokaždé, když o tomto slyším, cítím, jako bych se odívala do pytloviny. „Kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí...“ Jer.9,1. „…Odpusť, ó Hospodine, lidu svému…“ Joel.2,17. V duši mám bolest, která je nepopsatelná. Vy spíte. Kéž by blesk a hrom ze Sinaje ^{2T 362} vyburcoval tuto církev! Vyburcoval by vás, otcové a matky, abyste začali pracovat na reformě ve svých vlastních domovech? Měli byste učit své děti. Měli byste je poučit, jak se vyhnout zlu a zkaženosti této doby. Namísto toho mnozí usilují o to, aby si opatřili něco dobrého k jídlu. Na svůj stůl kladete máslo a maso a vaše děti to jedí. Jsou živeny mnoha věcmi, které vzrušují jejich zvířecí vášeň a potom přicházíte na shromáždění a žádáte Boha, aby vás požehnal a zachránil vaše děti. Jak vysoko jdou vaše modlitby? Nejdříve musíte vykonat jistou práci. Když jste vykonali pro své děti, jež vám Bůh svěřil k výchově všechno, potom můžete s důvěrou žádat zvláštní pomoc, o které Bůh slíbil, že vám ji poskytne.

Měli byste usilovat o střídmost ve všech věcech. Musíte být střídmí v jídle a pití. A přece si říkáte: „Nikomu do toho nic není, co jím, co piji, nebo co pokládám na svůj stůl.“ Je to každého osobní záležitost, jestli berete své děti a uzavíráte je před světem, nebo jdete do divočiny, kde nebudete břemenem pro jiné a kde vaše neovládané, zlobící děti nebudou kazit společnost, se kterou se směšují.

Mnozí, kteří přijali zdravotní reformu, vyloučili všechno, co škodí. Avšak znamená to snad, že už mohou jíst, kolik se jim líbí? Zasednou si za stůl a místo, aby dbali, kolik mohou jíst, dají se vést chutí, až se přejedí. Žaludek potom musí vynaložit všechno úsilí, aby ve zbytku dne snášel břemeno, které mu naložili. Každý pokrm, který vchází do žaludku a z kterého tělo nemůže mít užitek, brání ^{2T 363} organismu v jeho činnosti, brzdí tento živý stroj. Tělo je přepracované a nemůže úspěšně konat svou práci. Orgány jsou zbytečně zatíženy a mozková energie musí pomoci zažívacím orgánům zpracovat celou hromadu pokrmů, ze kterých tělo nemá žádný užitek.

Takto se mozková energie zeslabuje, protože musí žaludku pomáhat nést jeho těžký náklad. Když je tato úloha splněna, co cítí člověk po takovém zbytečném výdeji životní energie? Ochablost, mdlobu, jakýsi pocit nenasycenosti. Snad se to dostaví právě před jídlem. Co je toho příčina? Příroda pracuje vytrvale, a přece není vyčerpaná. Proč nastal tento projev ochablosti? Vy myslíte, že žaludek hovoří: „Jen přidej“, zatímco ve své mdlobě jasně hovoří: „Dej mi pokoj.“

Žaludek si potřebuje odpočinout a nasbírat novou sílu pro další činnost. Avšak místo toho, abyste mu dali určitý čas oddechu, přemýšlíte, že potřebujete více pokrmu, a tak přikládáte organismu další náklad a nedopřejete mu žádoucí odpočinek. Je to tak, jako kdyby někdo celé dopoledne úmorně pracoval a při obědě by řekl, že je velmi unavený a vyčerpaný, avšak vy byste mu řekli, jen aby šel pracovat dále, že si při tom odpočine. A takto zacházíte se žaludkem. Je vyčerpaný. Místo odpočinku mu dáváte více jídla, přivolá si tedy na pomoc energii z jiných částí těla a tyto pomáhají zažívat.

Mnozí z vás občas mají pocit otupělosti mozku. Pociťovali jste nechuť k jakékoli práci, ať duševní nebo tělesné? Pokud jste si neodpočinuli od pocitů, že váš systém je zatížen; ale potom se opět dostavil pocit únavy. Vy však říkáte, že je vám zapotřebí více jídla, a ^{2T 364} tak dvojnásobně zatěžkáváte svůj žaludek. Jste-li přísní ve výběru stravy, ale jíte příliš mnoho, myslíte, že tím oslavujete Boha tělem svým i duchem svým, které náleží Jemu? Ti, kteří jedí příliš mnoho, ubližují svému tělu a nemohou chápat pravdu, i kdyby o ní slyšeli. Nemohou dokázat probudit otupělé síly mozku, aby pochopili cenu smíření a velkou oběť, jež byla přinesena pro padlé lidstvo. Takoví lidé nemohou chápat věci vznešené, vzácné, ani bohatou odměnu, která je připravena pro věrné vítěze. Nedovolme, aby živočišná část naší přirozenosti vítězila nad morálkou a rozumem.

Jaký vliv má přejídání se na žaludek? Zeslabuje zažívací ústrojí a následuje oslabení, nemoc a nepřináší nic dobrého. Lidé, kteří se přejídají, jsou pak ještě více nemocní a sami si zkracují život. Je to strašné! Vím ze zkušenosti, co to jsou zažívací poruchy. Měli jsme to v rodině. Víme, že této nemoci se musíme obávat. Ten, kdo má zažívací poruchy těžšího rázu, je velký trpitel. Trpí tělesně i duševně. Ale jeho přátelé rovněž trpí, pokud nejsou bezcitní. A přesto říkáte: „Co komu po tom, co jím a co dělám?“ Trpí někdo v okolí takového nemocného? Jen se zachovejte tak, aby se podráždil. Jak snadno vznikne mrzutost! Cítí se bídně a má dojem, že děti jsou velmi zlé. Nedovedou nenuceně a klidně jednat s nikým v rodině. Celé okolí je postiženo nemocí a trpí. Tito nemocní jsou temným ^{2T 365} stínem. Tak co, ovlivňují jejich zvyky v jídle a pití i ostatní? Jistě tomu tak je. A vy byste měli být velmi opatrní, abyste se uchovali v co nejlepším zdravotním stavu, abyste mohli Bohu odvést dokonalou službu a činit svou povinnost ve společnosti a ve vaší rodině.

I zastánci reformy se mohou dopouštět chyb. Nezáleží jen na druhu potravy, ale i na množství a na časových intervalech, v kterých správnou potravu požíváme. Mohou jíst nestřídmě potravu zdravé kvality. Vypraví se k jídlu a pití, když na něco mají chuť. A takto škodí svému organismu. A nejenom to, ale také škodí svým rodinám tím, že na své stoly umísťují dietu vyvolávající horečku, která zvýší jenom zvířecí vášeň jejich dětí a povede je k tomu, aby se staraly jenom trochu o nebeské věci. Rodiče takto posilují zvířecí a zmenšují duchovní síly svých dětí. Jak těžký trest budou muset nakonec zaplatit! A potom se budou divit, že jejich děti jsou mravně tak slabé!

Rodiče svým dětem nedávají správné vzdělání. Často vykazují tytéž nedokonalosti, které se ukazují u jejich dětí. Jedí nenáležitým způsobem a to odvádí nervovou energii do žaludku a oni nemají žádnou životní sílu, kterou by uplatnili v jiných směrech. Nemohou náležitě ovládat své děti kvůli vlastní netrpělivosti, ani je nemohou učit správné cestě. Snad je vychovávají hrubě a v netrpělivosti. Řekla jsem, že k tomu, aby se zatřáslo s dítětem, je třeba otřást dvěma duchy v něm, zatímco jeden bude vyhnán. Jestliže se dítě mýlí, zatřesení jím znamená jenom dělat věci horší. Dítě se nepoddá. Když organismus není ve správném stavu, když oběh je porušen a nervová síla nemá všechno, čeho je zapotřebí k tomu, aby zpracovala špatnou stravu nebo příliš velké množství stravy, dokonce i toho, co je dobré, rodiče se neovládají. Rozumným způsobem ^{2T 366} nemohou pochopit spojitost příčiny a následků a zde je důvod, proč každým podnikáním, které ve svých rodinách konají, způsobí více potíží, než kolik jich léčí. Nezdá se, že by je chápali a uměli rozlišit příčinu od následků. Jdou do práce jako slepci. Zdá se, že jednají, jako kdyby zvláštním způsobem oslavovali Boha tím, že se pohybují jako divoši, a je-li něco špatného, co se objeví v jejich rodinách, odstraňují to s hrubostí a zuřivostí.

Kdo jsou naše děti? Jsou jenom naši mladší bratři a sestry v rodině, kterou Bůh prohlašuje za svou. Jednáme s nimi jako se členy rodiny Páně, když je nám svěřena péče o ně? Jak pečliví bychom měli být, abychom je přivedli před Pána tak, aby když Pán přijde, mohli jsme říci: „Zde jsme, Pane, a také naše děti, které jsi nám svěřil.“ Budeme potom schopni říci: „Snažili jsme se vykonat svou práci a snažili jsme se ji vykonat dobře?“

Viděla jsem matky velkých rodin, které nebyly spokojeny se svými rodinnými povinnostmi. Chtěly být misionáři a konat nějaké velké dílo. Toužili po nějakém vyšším poslání a zanedbávali své domácí povinnosti, ke kterým je Pán povolal. Jak je důležité, aby mozek byl jasný. Jak je důležité, aby tělo bylo co nejzdravější, abychom mohli konat dílo, kterým nás Pán pověřil, a to tak, aby Mistr mohl říci: „To dobře, služebníče dobrý a věrný; nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost Pána svého.“ Mat.25,21. Milé sestry, nezanedbávejte ty drobné povinnosti, ke kterým vás povolal Pán. Nechť skutky vašeho dne jsou takové, že v den posledního účtování se nebudete stydět uvidět záznam anděla.

^{2T 367} Co říci o nedostatečné stravě? Hovořila jsem o tom, jak je důležité dbát na množství a jakost jídla, poněvadž to vše úzce souvisí se zákony zdraví. Avšak neměli bychom doporučovat nedostatečnou stravu. Viděla jsem, že mnozí chápou nesprávně zdravotní reformu a spokojí se s chudobnou stravou. Živí se lacinou, nevýživnou stravou, připravenou nedbale, anebo bez zřetele na výživu těla. Je důležité, aby jídlo bylo připraveno svědomitě, aby chuť, která není zvrácená, měla radost z jídla. Přestože zásadně vynecháváme maso, koření, lůj a to, co dráždí organismus, neměl by si nikdo myslet, že nám už na tom, co jíme nemusí záležet.

Někteří zacházejí do extrémů. Musí jíst přesně vyměřené množství jídla určité kvality a omezují se na dvě anebo tři věci. Na stůl připustí jen málo pokrmů. Ve trošce jídla, a ještě nedostatečné kvality nedostanou patřičnou výživu pro tělo. Bídná strava se nemůže přeměnit na dobrou krev. Chudobná strava ochudí krev. Zmíním se o případu sestry A. Tento případ mi byl předložen, abych ukázala jednu krajnost. Byly mi předloženy dvě třídy. První ti, kdož nežijí ve světle, které jim Bůh daroval. Začali v reformě, protože s tím začal někdo jiný. Nechápali to sami osobně. Jsou mezi nimi mnozí, kteří vyznávají pravdu, když ji obdrželi, protože tak učinil někdo jiný, ale pro svůj život byste neměli žádné odůvodnění. Toto je důvod, proč jste tak slabí jako voda. Namísto zvažování vlastních pohnutek ve světle věčnosti, namísto praktického poznání zásad, které jsou základem všeho vašeho jednání, místo abyste kopali do hloubky a ve svém vlastním zájmu budovali na správném základu, chodíte ve ^{2T 368} světle jisker, které vám zapálil někdo jiný. Budete klopýtat tak, jak jste klopýtali ve zdravotní reformě. Kdybyste jednali zásadově, nikdy byste to neučinili.

Některým není možno vštípit zásadu jíst a pít k slávě Boží. Hovění chuti ovlivňuje celý jejich život. Je to vidět v jejich rodině, v jejich sboru, na modlitebním shromáždění a v životě dětí. Stalo se to kletbou jejich života. Nemůžete je přivést k tomu, aby chápali pravdy pro tyto poslední dny. Bůh se důkladně postaral o výživu a štěstí svých tvorů, a kdyby Jeho zákony nebyly nikdy přestupovány a všichni by jednali podle této Boží vůle, měli bychom zdraví, žili bychom v pokoji, štěstí, a ne v bídě a ustavičném zlu.

Do druhé skupiny lidí, jež přijala zdravotní reformu, patří lidé velmi přísní. Zaujmou stanovisko, na němž tvrdošíjně trvají, a skoro ve všem zacházejí do krajností. Sestra A byla jednou z nich. Nemilovala ani necítila jako náš Božský Pán. Spravedlnost byla téměř vším, co viděla. Hnala věci dále než Dr. Trall. Její pacienti ji museli dokonce i opouštět, protože nedostávali dost jídla. Její ochuzená dieta jí způsobovala chudokrevnost.

Masité pokrmy znehodnocují krev. Vařte maso s kořením, najezte se ho a po něm si dejte nějaký vydatný moučník a máte znečištěnou krev. Tělo je příliš přetížené, když má zpracovat takový pokrm. Určité zákusky a v octě nakládaná zelenina, která by nikdy neměla přijít do žaludku, také znečišťují krev. Bídná strava, nesprávně připravená a v malém množství, nemůže vytvořit dobrou krev. Maso a bohaté pokrmy na jedné straně a nedostatečná strava na druhé straně, přivádí ke stejným výsledkům.

Nyní něco o mléku a cukru: Znám některé, kteří se zřekli zdravotní reformy a poznamenali, že s ní nechtějí mít nic společného, ^{2T 369} protože se v ní omezují na některé poživatiny. Změny bychom měli provádět velmi pozorně a počínat si opatrně a rozumně. Chceme jednat tak, aby se tento způsob doporučoval rozumným mužům a ženám v naší zemi sám. Větší množství mléka a cukru škodí. Znečišťuje celý systém. Dojnice nejsou vždy nejzdravější. Mohou být nemocné. Ještě ráno mohou vypadat dobře a večer zahynou. Když už ráno bylo zvíře nemocné, mléko též nebylo zdravé; o tom však víme. Zvířata jsou nemocná. Maso není zdravé. Kdybychom mohli vidět, že zvířata byla dokonale zdravá, doporučovala bych, aby lidé jedli raději maso než větší množství mléka a cukru. Nezpůsobilo by to tolik škody, co napáchá mléko a cukr. Cukr znečišťuje organismus. Překáží v činnosti tohoto živého stroje.

Uvedu vám jeden příklad, který se stal v Montcalm County, Michigan. Ten jedinec byl nádherný muž. Vysoký šest stop, pěkného zevnějšku. Byla jsem totiž vyzvána, abych ho navštívila, že je nemocný. Předtím jsem s ním mluvila o životosprávě. Pohled jeho očí se mi však nelíbil. Jedl velké množství cukru. Na můj dotaz proč, odpověděl, že přestal jíst maso a nevěděl, čím by ho lépe nahradil. Jídlo mu nechutnalo, protože jeho žena neuměla vařit. Někdy snad posíláte své dcery na studia, ačkoli neumějí to nejdůležitější - vařit. Zde byla žena, která se nenaučila připravovat zdravě pokrmy. Žena matka vykazovala velký nedostatek. Následkem nedostatečné stravy ^{2T 370} došlo k nemírnému konzumování cukru, což způsobilo nemoc celého těla. Život muže byl zbytečnou obětí špatného vaření. Snažila jsem se podat této rodině co nejlepší vysvětlení a on byl záhy zdravější. Někdy však přecenil své síly nebo snědl něco málo závadného a byl opět nemocen. Tentokrát mu už nebylo pomoci. Jeho tělo, jako by bylo celé nakažené. Zemřel jako oběť špatné kuchyně. Cukr celou situaci zhoršil.

Často je u bratří a sester zvykem, že hodně užívají mléka s cukrem. To tělo zatěžuje, dráždí zažívací orgány a postihuje mozek. Vše, co brzdí činnost živého mechanismu, působí přímo na mozek. Pán mi ukázal, že požívání velkého množství cukru škodí víc než maso. Tyto změny musí nastat pozvolna tak, abychom nevyvolali nechuť a předsudky u lidí, které chceme poučit a pomoci jim.

Naše sestry často neví, jak vařit. Ráda bych řekla: šla bych k nejlepší kuchařce, jakou možno najít, a zůstala u ní podle potřeby i celé týdny, dokud bych nezvládla toto umění a nebyla rozumnou, zručnou kuchařkou. Rozhodla bych se k tomu i ve čtyřiceti letech. Je vaší povinností umět vařit, a též naučit vařit i své dcery. Když je zasvětíte do kuchařského umění, je to jako by jste okolo nich vystavěly hradbu, která je ochrání před mnohými nerozumnostmi a zlozvyky, kterých by se jinak dopustily. Cením si své švadleny, vážím si své písařky, avšak má kuchařka, která dobře ví, jak připravit pokrm, který náležitě vyživuje mozek, kostru a svalstvo, má v rodině mezi pomocníky nejdůležitější místo.

^{2T 371} Matky, nic nevede k takovým velkým škodám, jako když ze svých dcer odstraníte břemena a nedáte jim nic zvláštního na práci a necháte je, aby si zvolili své zvláštní zaměstnání, snad trochu háčkování nebo vyšívání, aby se zaměstnaly. Nechte je, ať procvičí své údy a svaly. Jestliže je toto unavuje, co na tom? Nejste unaveny i vy ve své práci? Cožpak vaše děti zraňuje únava víc než vás, jestliže jsou přepracovány? Ne, opravdu ne. Ze své vyčerpanosti se mohou uzdravit po dobrém spánku a mohou být připraveny na práci příštího dne. Je hříchem nechat je růst v nečinnosti. Hřích a zkáza Sodomy vyplývala z nadbytku chleba a nečinnosti.

Chceme pracovat co nejlépe. Chceme jednat jako muži a ženy, kteří mají být přivedeni k poslednímu soudu, a když přijmeme tuto zdravotní reformu za svou, měli bychom ji přijmout ve smyslu povinnosti a ne proto, že někdo jiný ji přijal. Od doby, kdy jsem přijala zdravotní reformu, neuchýlila jsem se ani trochu od své cesty. Neučinila jsem ani krok zpět do doby, kdy na mou stezku zasvitlo poprvé světlo z nebe ohledně této věci. Upustila jsem hned od všeho masa a másla a od tří jídel - a zatímco jsem byla zabrána do vyčerpávající duševní práce, když jsem psala od časného rána až do západu slunce, přešla jsem na dvě jídla denně, aniž jsem změnila svou práci. Velmi jsem trpěla nemocí, protože jsem měla pět záchvatů ochrnutí. Svou levou ruku jsem měla po měsíce připoutanou k levému boku, protože jsem měla velké bolesti u srdce. Když jsem změnila svou stravu, odmítla jsem povolovat chuti a nechat jí ovládat mou bytost. Bude to na překážku, abych si zajistila větší sílu a s ní oslavovala svého Pána? Bude mi to třeba i okamžik překážet? Nikdy! Trpěla jsem krutým hladem, byla jsem veliký jedlík masa. Ale když jsem umdlévala, položila jsem si ruce na žaludek a řekla: „Neokusím ani kousek. Budu jíst jednoduchou potravu, nebo nebudu jíst vůbec.“ ^{2T 372} Chléb mi nechutnal. Zřídka jsem mohla sníst malý krajíček. Některé věci reformy jsem snášela velmi dobře, když však šlo o chléb, velice se mi protivil. Provádějíce své změny, musela jsem nejdřív podstoupit boj, než jsem mohla jíst. Svému žaludku jsem řekla: „Můžeš čekat, dokud nebudeš jíst chléb.“ Za malou chvíli jsem mohla jíst chléb a také graham. Ten jsem dříve nemohla jíst, ale nyní chutná dobře, nijak jsem neztratila chuť k jídlu.

Když jsem spisovala Duchovní dary - svazek třetí a čtvrtý (1863-1864) - bývala jsem vyčerpána přílišnou prací. Viděla jsem, že musím změnit způsob svého života, a když jsem odpočívala několik dní, byla jsem opět zcela v pořádku. Ze zásady jsem s těmito věcmi přestala. Zaujala jsem zásadní stanovisko ke zdravotní reformě. A od té doby jste, bratři a sestry, neslyšeli, že bych na zdravotní reformu uplatňovala extrémní názor, který bych musela vzít zpět. Neuplatňovala jsem nic, než co zastávám nyní. Doporučuji vám zdravou, výživnou stravu.

Nepokládám za velkou ztrátu, přestanete-li užívat věci, které zanechávají špatný pach v dechu a špatnou chuť v ústech. Je to sebezapření, zanechat tyto věci a dostat se do stavu, kde je vše sladké jako med a kde žádný pach nezůstal v ústech a žádný pocit zkaženosti v žaludku? Ty jsem mívala po většinu času. Omdlévala jsem opět a opět s dítětem v náručí. Nemám teď nic takového a budu to nazývat ztrátou, jestliže mohu dnes stát před vámi jak stojím nyní? Není ani jedné ženy ze sta, která by mohla vydržet tolik práce, jakou konám já. Vycházela jsem ze zásady, a ne z popudu. Jednala jsem tak, jelikož jsem věřila, že nebe schválí mou cestu, na níž jsem se vydala, abych uvedla sebe do nejlepšího zdravotního stavu, a tak mohla oslavovat Boha ve svém těle a duchu, které Mu patří.

^{2T 373} Můžeme mít pestrý, dobrý, zdravý a náležitě připravený pokrm, který bude chutnat všem. Moje sestry, když neumíte vařit, radím vám, učte se. Je pro vás životně důležité, aby jste věděly jak vařit. V důsledku špatné úpravy pokrmů, je ztraceno mnohem více duší, než si myslíte. Jsou z toho nemoci a zlé následky; organismus trpí a nebeské věci se ztrácejí se zřetele. V bochníku dobrého chleba je více náboženství, než si mnozí z vás myslí. Více náboženství je v dobrém vaření, než si to dovedete představit. Byli bychom rádi, abyste se naučily, co je pravé náboženství, a abyste ho vnesly do svých rodin. Někdy, když jsem byla na cestách, poznala jsem, že chléb a pokrm vůbec, který mi byl předložený by mi uškodil; avšak musela jsem něco jíst. Na požívání takového pokrmu hledí nebe jako na hřích. Trpěla jsem nedostatkem náležitého pokrmu. Kdo z vás má slabý žaludek, může jíst různé ovoce, ne však mnoho najednou. Můžete mít v tom určitou pestrost, bude to chutné a po takovém jídle se budete cítit dobře.

Žasnu, že přesto, že se vám dostalo tolik světla, jíte ještě mezi jídlem! Neměli byste mezi pravidelným jídlem sníst ani sousto. Jezte kolik potřebujete, ale řádně u jídla, a pak čekejte až do dalšího jídla. Není-li žaludek v pořádku, lze sice předložit na stůl ovoce, ne však příliš mnoho najednou. Jím dost, abych uspokojila potřeby přírody; ale když vstanu od stolu, mám chuť k jídlu stejně dobrou, jako když jsem usedla. A když přijde doba na příští jídlo, jsem připravena vzít si svou dávku a nic víc. Kdybych tu a tam snědla dvojnásobné množství, protože to dobře chutná, jak bych se mohla sklánět a Boha prosit, aby mi pomohl v mém díle spisovatelském, když bych pro svou hltavost nemohla dostat jedinou myšlenku? Mohla bych žádat Boha, aby pečoval o to nerozumné zatěžování mého žaludku? To by jej neuctilo. To by znamenalo plýtvat prosbami pro své záliby. Nyní ^{2T 374} jím, o čem si právě myslím, že je správné a pak Jej mohu žádat, aby mi dal sílu k vykonání díla, jež mi uložil. A já vím, že nebesa vyslyšela mou modlitbu a odpověděla mi na ni, když jsem takto prosila.

Pokud nejsme střídmí v jídle, hřešíme proti svému tělu. Ti, kteří se přejídají, klidně pak v sobotu v domě Božím spí a oheň Božího slova na ně nepůsobí. Neudrží oči otevřené, nechápou vážné proslovy. Myslíte, že tito lidé oslavují Boha tělem a duchem svým, kteréž jsou Jeho? Ne, působí Mu hanbu. A také ten, kdo trpí zažívacími poruchami, je na tom stejně. Nedbá na pravidelnost v jídle, povoluje své chuti a jí mezi dvěma jídly. Možná, že mu při sedavém zaměstnání chybí čistý vzduch anebo dostatečný pohyb.

Někteří z vás si myslí, že by jim přece měl někdo radit, kolik by měli jíst. Tak to nemá být. Máme jednat z mravního a náboženského stanoviska. Ve všem máme být střídmí, protože neporušitelná koruna slávy, nebeský poklad, je před námi. A nyní bych ráda pověděla svým bratřím a sestrám: Usilovala bych o mravní odvahu zaujmout pevné stanovisko a ovládat se. Nenechala bych to na nikoho. Jíte příliš mnoho a potom toho litujete, a tak neustále se upíná vaše myšlení na to, co jíte a pijete. Jezte to, co vám poslouží k dobrému, a neopouštějte stezku, kterou jste si jednou zvolili. Pak můžete mít pocit, že i v očích nebes jste čistí a nebudete mít výčitky svědomí. Nevěříme, že by se mohly odstranit všechny překážky z cesty dětem anebo dospělým. Všechny nás čeká boj a musíme být připraveni, abychom odolali satanským pokušením, a musíme si uvědomit, že k tomu vlastníme určitou sílu.

Když vás varujeme před přejídáním i stravy nejlepší kvality, ^{2T 375} chceme varovat též extrémisty, aby nezaváděli falešné názory a nesnažili se jiným je vnucovat. Mnozí vystupují jako zdravotní reformátoři, kteří se k ničemu nehodí a nejsou dostatečně schopnými postarat se o své vlastní rodiny, anebo zastat náležité místo v církvi. A čím se zaměstnávají? Nuž, chtějí být lékaři zdravotní reformy. Berou na sebe odpovědnost za svoji praxi a zahrávají si se životem mužů a žen, zatímco léčení vůbec nerozumějí.

Protestujeme proti těmto nováčkům, kteří se snaží léčit nemoc jakoby odborně, podle zásad zdravotní reformy. Nechť nás Pán chrání, abychom se stali jejich pacienty, aby se na nás učili. Je nás příliš málo. Byl by to potupný boj, ve kterém bychom padli. Nechť nás Pán ochrání od podobného neštěstí. Nepotřebujeme takové učitele a lékaře. Nechť nemocné léčí ti, kteří o lidském organismu něco ví. Nebeský lékař byl plný soucitu. Tohoto ducha potřebují ti, kteří ošetřují nemocné. Někteří, kteří chtějí být lékaři, jsou sobečtí a tvrdohlaví. Nemůžete je na nic upozornit. Je možné, že ještě nic užitečného nevykonali a jejich život byl úplně bezúspěšný. Neví, co by skutečně vědět měli, a přece se pustili provádět zdravotní reformu. Nemůžeme dovolit, aby takoví zničili toho, či onoho. Ne, to si nikdo nemůžeme dovolit!

Chceme být vždy důslední. Chceme, aby náš lid zaujímal správné stanovisko ve zdravotní reformě. Apoštol hovoří: „očišťujme se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.“ 2.Kor.7,1. Musíme si správně počínat, abychom obstáli v posledních dnech. Potřebujeme jasný mozek a zdravou mysl ve zdravém těle. Vážné úsilí bychom měli vyvinout ve prospěch svých dětí ^{2T 376} a pro každého člena naší rodiny. Chopíme se toho a zaujmeme správné stanovisko? Ježíš přijde; a když jednáme nevšímavě a slepě vůči věčným pravdám těchto posledních dnů, jak můžeme být pravdou posvěceni? Jak můžeme být připraveni pro nesmrtelnost? Kéž nám Pán pomůže začít zde pracovat jako nikdy předtím.

Hovořili jsme o tom, že jsme měli řadu shromáždění na tomto místě, a o tom, že jsme se tam chopili práce pro lid, ale neodvažujeme se nosit vás na rukou. Chceme, abyste vy začali tuto práci na reformě ve svých vlastních domovech. Chceme, aby ti, kteří stáli v pozadí, vystoupili vpřed. Musíte začít s prací, a když vidíme, že jste začali s prací pro sebe, vyjdeme a pozvedneme vás. Doufáme, že zreformujete své děti, aby mohly být přeměněny pro Krista, a že duch reformy se může rozšířit mezi vámi všemi. Ale když se ukáže, že jste dvojnásobně nevšímaví a že se necháte vytrhnout i s kořeny, neodvažujeme se tuto práci převzít. Raději bychom šli do nevěřících shromáždění, kde jsou srdce ochotna přijmout pravdu. Břemeno pravdy na nás spočívá. Je dost jiných lidí, kteří mají uslyšet pravdu, a my toužíme být tam, kde jim ji můžeme hlásat. Pomůžete nám tím, že se dáte sami do práce?

Kéž Pán vám pomůže, abyste vnímali tak, jako nikdy předtím. Kéž vám pomůže, abyste odumřeli vlastnímu já a získali ducha reformy pro vlastní domovy, aby andělé Boží mohli přijít mezi vás a sloužit vám a abyste vy byli schopní pro přenesení na nebesa.