V době výroční konference v Adams Center, New York, 25.října 1868, mi bylo zjeveno, že bratři v místě --- byli velice zmateni a stísněni nad cestou, kterou se ubírali B a C. Ti, kterým leží na srdci Boží věc, nemohou než starat se o její vzkvétání. Bylo mi zjeveno, že tito muži nebyli spolehliví. Byli extrémisty a hnali zdravotní reformu do samé krajnosti. Neusilovali o to, aby směřovali k nápravě nebo reformování těch, kdož byli nestřídmí ve své dietě, ale jejich vliv znechucoval věřící i nevěřící a zaháněl je daleko od reformy, namísto toho, aby je k ní přiváděl blíže.

Naše názory se široce liší od těch, které jsou ve společnosti obvyklé. Nejsou populární. Spousta lidí odmítne jakoukoli teorii, byť možná rozumnou, pokud klade nějaké omezení chuti. Bere se ohled na chuť, namísto soudnosti a zdraví. Všichni, kdož opustili nezdravou cestu zvyku a horlí ve prospěch reformy, setkají se s odporem, budou pokládáni za šílence, nezdravé a radikální. Nechme je, ať kráčí vždy vytrvale svou cestou. Ale když zastánci zdravotní reformy ženou tuto záležitost do extrémů a jednají rozporuplně, ostatní lidé nemohou za to, jestliže jsou znechuceni zdravotní reformou. Tito extrémisté napáchají více škody v několika měsících, než mohou odčinit za celý svůj život. Kvůli nim celá teorie naší víry je znevážena a oni nikdy nemohou přivést ty, kteří vidí následky takzvané zdravotní reformy, aby si mysleli, že je v ní něco dobrého. Tito lidé činí práci, kterou satan miluje a rád vidí, jestliže se v ní pokračuje.

Ti, kdož mluví ve prospěch nepopulární pravdy, by měli být velmi stálí ve svých životech a měli by být nesmírně pečliví, aby se vyhnuli jakýmkoli krajnostem. Neměli by pracovat tak, aby viděli, jak daleko to oproti ostatním mohou dotáhnout, ale naopak, aby ^{2T 378} viděli jak blízko mají jít k těm, které chtějí napravit, aby jim mohli pomoci dosáhnout takového postavení, jehož si sami tak vysoce cení. Jestliže to takto cítí, budou vykonávat práci, která doporučí pravdu, pro kterou oni horlí, k dobrému úsudku čistých, citlivých mužů a žen. Toto pak doplní tvrzení, že je stálost ve věcech zdravotní reformy.

Viděla jsem případ B v jeho rodině. Je přísný a nesnese omluvu. Přijal zdravotní reformu bratra C a je právě takový extrémista. Jelikož neumí sám správně posuzovat, dopustil se vážných chyb, jejichž dosah bude ještě dlouho trvat. Pomocí podrobností, vyčtených z knih, počal provádět teorie, které slyšel zastávat bratrem C, a dal si záležet, aby vše zařídil podle něho. Začal postupně svoji zdravotnickou teorii prosazovat i v rodině, ale zapomněl ovládat své tělesné sklony. Sám se nesnažil tohoto cíle dosáhnout a podmanit si své tělo. Kdyby správně pochopil podstatu zdravotní reformy, věděl by, že jeho žena není v takovém stavu, aby mohla dát život zdravým dětem. Jeho vlastní nezkrocené vášně získaly nadvládu, aniž by uvažoval od příčiny k následku.

Před narozením svých dětí nenakládal se svou manželkou jako se ženou, která nebyla pro těhotenství dost způsobilá. Uskutečňoval své přísné zásady vlády nad ní v souladu s myšlenkami bratra C, které způsobily tolik škody. Nestaral se o jakost a množství potravy, které bylo zapotřebí, aby byla vyživována dvě těla místo jednoho. Druhý život závisející na ní a jejím organismu, nedostával výživnou stravu, potřebnou pro zachování sil. Nedostávalo se zde jak jakosti, tak i množství. Její organismus vyžadoval změnu, rozmanitost a jakost výživnější potravy. Její děti se narodily se slabým zažívacím ústrojím a nehodnotnou krví. Ze stravy, kterou matka byla nucena ^{2T 379} přijímat, nemohla dát dobrou jakost krve, a proto dala dětem život plný vrtochů.

Cesta, kterou se dal její manžel, otec těchto dětí, si zaslouží co nejpřísnější pokárání. Jeho manželka trpěla nedostatkem celkově výživné stravy. Neměla dostatečnou potravu ani oděv, který by její život učinil pohodlnější. Nesla břemeno, které jí bylo ke škodě. On se stal jejím bohem, svědomím i vůlí. Jsou povahy, které odporují takovéto osvojené autoritě, nepodvolí se jejímu dozoru. Stávají se vyčerpané tlakem a bouří se, ale v tomto případě tomu tak nebylo. Ona vydržela ve své svědomitosti a snažila se cítit tak, jakoby bylo vše v nejlepším pořádku, ale nezkrotná povaha nemohla být tak snadno potlačena. Její požadavky byly opravdové. Přirozená potřeba něčeho výživnějšího ji vedla k tomu, aby využila žádosti, avšak bez užitku. Její potřeby byly malé, ale nebyly respektovány. Dvě děti byly obětovány jeho slepým omylům a jeho nevědomosti. Kdyby lidé inteligentního smýšlení jednali s němými zvířaty tak, jako on jednal se svou ženou, pokud jde o stravu, společnost by převzala takovou záležitost do svých rukou a sjednala by nápravu.

Na prvním místě se neměl dopustit tak velkého zločinu, že přivedl na svět děti, které jak mu jeho rozum napovídal, byly nemocné, protože musí obdržet jen ubohé sklony od svých rodičů. Musí mít špatné dědictví, které se na ně přenáší. Jejich krev je jistě naplněna krtičnatými šťávami od obou rodičů, zvláště od otce, jehož návyky byly takové, že kazily krev a vysilovaly celý jeho organismus. Nejen že musí tyto ubohé děti obdržet sklony ke krtičnatosti v dvojnásobné míře, ale což je horší, budou vykazovat duševní a mravní nedostatky svého otce a nedostatek vznešené nezávislosti, mravní odvahy a síly, tak jak je tomu u jejich matky. Svět je již proklet tím, že narůstá počet osob tohoto ražení, kteří musí na váhách fyzické, mentální a ^{2T 380} mravní síly padnout níže než jejich rodiče, neboť jejich stav a okolí nejsou ani tak příjemné, jak byly pro jejich rodiče.

B není schopen pečovat o svou rodinu. Nedokáže nikoho podpořit tak, jak by měl podporovat a nikdy tak nedokázal. Jeho sňatek byl úplnou chybou. Učinil život své manželky plným strádání a znásoboval utrpení tím, že měli spolu děti.

Ti, kteří vyznávají že jsou křesťané, nemají dříve vstupovat do manželství, dokud tuto věc pečlivě z vyššího hlediska a na modlitbě neuvážili a nepřesvědčili se o tom, bude-li jejich spojení sloužit k oslavě Boží. Nechť důkladně přemýšlí o všech povinnostech manželského poměru, aby byla posvěcená zásadnost základem každého počínání. Každý, kdo chce rozšířit svou rodinu, má dobře uvážit, bude-li to k oslavě nebo k požehnání Bohu, přivede-li dítky na svět. Je třeba, aby se manželé snažili oslavovat Boha od svého sňatku i každý další rok svého manželství. Mají rozumně uvážit, mohou-li se dokonce postarat o výchovu svých dětí. Nemají právo zplodit dítky, které by byly jiným břemenem. Mají takové zaměstnání anebo příjmy, jež postačí pro jejich rodiny, aby nestrádaly a nestaly se břemenem jiným? Jestliže ne, přiváděním dítek na svět hřeší, protože tyto musí trpět nouzi v péči, pokrmu a oděvu. V této zkažené době se o těchto věcech neuvažuje. Rozkošnické záležitosti panují a nenechají se omezovat ani kontrolovat, avšak jejich výsledek je bída, slabost a smrt. Mužové nezkrocené vášně, kteří sice nosí jméno manžel, ale právem by si zasloužili jméno nelidský, nutí ženu matku k životu trpkému, únavnému, plnému bolesti. Ubohé matky po celý svůj život bídně živořící, mají vždy na svých rukou malé dítky, kterým jen ^{2T 381} stěží mohou dát sousto chleba do úst a přiodít jejich těla oděvem. Podobně nahromaděná bída naplňuje svět.

Jak málo je pravé, upřímné, oddané, věrné a čisté lásky. Je vzácným drahokamem. Jemnost, něžnost a citlivost mnohých žen byla zničena tím, který nese jméno manžel, neboť on zneužitím manželského poměru zacházel s ní způsobem na člověka nedůstojným. Mnohá žena shledala lásku manžela tak nízkou, že se jí ošklivila.

Mnoho rodin žije v nejubožejším stavu, protože manžel a otec se nechává ovládat nízkými vášněmi své přirozenosti a dovoluje jim, aby panovaly nad jeho rozumem a mravem. Jako výsledek svého počínání pociťuje často podrážděnost, slabost a sklíčenost, ale málokdy si je vědom toho, že příčina vězí v jeho nesprávných skutcích. Naší slavnostní povinností vůči Bohu je, abychom drželi v čistotě své tělo i duši a mohli se tak stát užitečnými členy lidské společnosti a dokonalými Božími služebníky. Apoštol nás varuje: „Nepanuj tedy hřích ve smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.“ Řím.6,12. Vybízí nás, abychom spěli k výšinám a praví, že „všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrženlivý.“ 1.Kor.9,25. Napomíná všechny, kdož se nazývají křesťany, aby přinášeli těla svá „v oběť živou, svatou, Bohu libou…“ Řím.12,1. Praví: „Podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ 1.Kor.9,27.

Lidé se obvykle dopouštějí chyby, že nedbají na život matky před narozením dítěte. V této významné době nemá mít matka tolik práce. V jejím těle dochází k nesmírným změnám. Tělo potřebuje více krve, a proto i větší množství potravy, a to nejlepší kvality. ^{2T 382} Nemá-li dostatek výživné stravy, nemůže si udržet tělesnou sílu a její potomek je olupován o vitalitu. Také její oděv vyžaduje pozornosti. Nesmí prochladnout. Není-li dostatečně chráněna před zimou, bude mít špatný krevní oběh, a tím bude trpět i její dítě. Dítě nebude správně vstřebávat potravu, která by se proměnila v dobrou krev. Blaho matky i dítěte je závislé na dobrém, teplém oděvu a na výživné stravě. Pamatujme na zvýšené nároky nastávající matky v nejvyšší míře.

Myšlenka, že žena se má s ohledem na svůj zvláštní stav řídit jen chutí, je mylná. Bývá to sice zvykem, který však neodpovídá zdravému rozumu. Chuť takové ženy může být rozličná, náladová a velmi vybíravá. Zvyk připouští, že smí jíst vše, nač si vzpomene, bez ohledu na to, poskytne-li jí tento pokrm výživu a poslouží-li růstu jejího dítěte. Strava má být vydatná, nemá však dráždit. Zvyk říká, že pokud chce žena maso, čalamádu, kořeněné jídla, nebo koláče, ať je má, protože je brána v potaz pouze chuť. Je to velký omyl, který s sebou nese mnoho škody, která nelze předem odhadnut. Ačkoli musíme vždy dbát na to, aby strava byla prostá a hodnotná, v tomto důležitém období je to tím významnější.

Ženy zásadní a poučené se neuchýlí ani v tomto údobí od zásad prosté výživy. Uvědomují si, že je na nich závislý další život, a budou opatrné ve všech svých zvyklostech, zvláště ve stravě. Nemají jíst nic nevýživného a dráždivého pouze proto, že to dobře chutná. ^{2T 383} Mnozí jim ochotně radí všelicos, co odporuje zdravému rozumu.

Kvůli tomu, že rodiče ukájí své choutky, se jim rodí nemocné děti. Organismus nevyžaduje takové jídlo, na které máme chuť. Velká chyba je zvyk, že na co je chuť, to má být v žaludku a křesťanská žena by se toho měla vyvarovat. Představivost by neměla ovládat požadavky organismu. Ti, kteří se nechají ovládat chutí, utrpí trest za přestupování zákonů jejich bytosti. A tato záležitost s nimi nekončí - jejich nevinní potomci budou trpět také.

Krvetvorné orgány nemohou proměnit ostré koření, tučné pečivo, kyselé okurky a nakažené maso na dobrou krev. A dostane-li se do žaludku tolik potravy, že zažívací ústrojí se musí přepracovat, aby na to stačilo a aby zbavilo organismus dráždidel, ubližuje matka sobě a klade základ nemoci pro své dítě. Umíní-li si, že bude jíst podle chuti bez ohledu na následky, ponese trest, ale nikoli sama. Pro její nerozumnost musí trpět i její nevinné dítě.

Věnujme rovněž velkou pozornost tomu, aby matka žila ve šťastném a příjemném prostředí. Manžel a otec má zvláštní odpovědnost, aby učinil vše, co je v jeho silách, a ulehčil ženě v jejich starostech. Má dle možnosti nést obtíže jejího stavu. Má být přívětivý, zdvořilý, něžný a laskavý a obzvláště pozorný ke všem jejím potřebám. Často se ženám nevěnuje zdaleka tolik pozornosti jako dobytku ve chlévě.

B měl hodně těchto nedostatků. Zatímco byl v nejlepším zdravotním stavu, jeho manželka neměla dostatek stravy a náležitého oděvu. Potom, když potřebovala zvláštní šaty a zvláštní stravu, ^{2T 384} a zejména prostou kvalitní výživu, nebyla jí dovolena. Její organismus si vyžadoval suroviny, které by se přeměnily na krev, ale tyto jí nebyly poskytnuty. V zájmu zdravé chutě je možné jíst mírně i mléko, trochu cukru, soli, pro změnu bílý chléb, grahamovou mouku na mnoho způsobů nezpracovanou přímo jejíma rukama, prosté koláče s hrozinkami, rýži s hrozinkami či jiným ovocem a mnoho jiných lahůdek o nichž se zde zmiňuji, uspokojí její stravovací nároky. Kdyby nezískal některou z těchto věcí, trochu domácího vína by jí jistě neuškodilo. Bylo by to pro ni lepší mít je, než být bez něj. V některých případech dokonce i menší množství nejméně škodlivého masa by udělalo méně škody, než trpět silnou žádostivostí po něm.

Bylo mi ukázáno, že bratři B a C zneuctili Boží dílo. Tato skvrna nebude nikdy vymazána. Viděla jsem, že kdyby se členům jejich rodin dostalo včas vhodné pomoci, žili by dodnes. Je to ku podivu, že zákony této země nebyly posíleny ve smyslu případu špatné výživy, že rodiny vyhynuly z nedostatku nejprostší stravy. Hynuly hladem v zemi hojnosti. Nováček na nich konal své pokusy. Mladý člověk nezemřel na chorobu, nýbrž z hladu. Strava by měla posilovat organismus a držet ústrojí v pohybu.

V případech silné horečky, odříkání se stravy na krátký čas zmenší tuto horečku a způsobí, že vodoléčba je účinnější. Lékař však musí znát pravý stav u pacienta a nesmí dovolit, aby byl dlouho omezován v jídle, aby nezeslábl. Dokud je vysoká horečka, může pokrm krev dráždit. Jakmile však horečka povolí, je nutno přikročit opatrně k rozumné stravě. Nedostane-li pacient dlouho jíst, může ^{2T 385} hlad vyvolat horečku, která povolí, dostane-li vhodný pokrm. To pak přírodě umožní konat své. Má-li pacient i během horečky velkou chuť k jídlu, je lepší dát mu trochu prosté stravy. To mu uškodí méně, než odříkání. Nemůže-li se bez jídla obejít, nebude příroda malým množstvím jednoduchého pokrmu přetížena.

Ti, kteří berou životy jiných do svých rukou, to musí být lidé, kteří v tomto směru zaznamenali již nějaký úspěch. Musí to být lidé soudní, rozumní, lidé, kteří dovedou sympatizovat a hluboce cítit, lidé, kteří jako bytosti jsou zcela zaujati, že jsou svědky utrpení. Někteří lidé, kteří byli neúspěšní v každém svém životním počínání, se chtějí stát lékaři. Uchopí životy jiných mužů a žen do svých rukou, třebaže neměli před tím žádné zkušenosti. Nastudovali si plán, který někdo s úspěchem provedl a přijal a potom jej zkoušejí na těch, kdož v ně mají důvěru, a ve skutečnosti tak ničí poslední jiskry života, a přece konec konců se nenaučí nic, nýbrž budou pokračovat dál tak krvavě v dalším případě, zachovávajíc stejná přísná opatření. Některé osoby mají dostatek síly k tomu, aby odstranili strašlivý úděl, který je jim udělen a žijí. Potom tito nováčci chválí a oslavují sami sebe, ačkoli jim za to nikdo neděkoval. Všechno je díky Bohu a Jeho mocné síle.

Bratr C zaujímal nedůstojné postavení jako opora pro B. Byl jeho myslí a podporoval ho. Tito dva lidé jsou fanatici zdravotní reformy. Bratr C zná mnohem méně, než si myslí, že zná. Klame sám sebe. Je sobecký a slepě oddaný uskutečňování svých názorů. Není to učitel. Nemá vůli, která by se podrobila. Není člověkem pokorné mysli. Takový člověk nemá nic společného s postavením lékaře. Snad by mohl získat trochu vědomostí tím, že by studoval, ale není ^{2T 386} to dost. Zkušenost je nezbytná. Našeho lidu je příliš málo, aby byl obětován tak lacino a tak neslavně, jako podrobováním se experimentům takovýchto lidí. Příliš mnozí a vzácní padnou za oběť jejich nesmlouvavým názorům a pojetím dříve, než se oni vzdají, přiznají své omyly a naučí se moudrosti ze zkušeností.

Bratr C je příliš tvrdohlavý, svévolný a nepoučitelný, aby jej Pán použil ke konání zvláštní práce ve svém díle. Je příliš tvrdošíjný, než aby těch několik obětovaných životů změnilo jeho dílo. Zastával by své názory a své pojetí tím pevněji. Tito lidé ještě poznají svůj smutek, že mohli být lépe poučeni a nezahánět do extrému své názory bez ohledu na výsledek. Společnost bude o trochu bezpečnější jako celek, jestliže oba tito muži získají zaměstnání tam, kde život a zdraví nebudou ohrožovány jejich činy.

Jde o velkou zodpovědnost, má-li se převzít život lidské bytosti do vlastních rukou. Obětovat převzácný život špatným zacházením je strašlivé. Případ rodiny bratra D je strašlivý. Tito lidé si mohou své činy omluvit, ale to již nezachrání věc Boží od výčitek ani nepřivede zpět syna, jenž byl obětován a zemřel z nedostatku potravy. Trochu dobrého vína a potravy by jej pozdvihlo ze smrtelného lože a navrátilo jej zpět rodině. Otec by se též brzy počítal mezi mrtvé, jestliže by byl podobný způsob praktikován na něm, jako byl vyzkoušen na jeho synovi. Ale přítomnost a včasná rada lékaře ze zdravotního ústavu jej zachránila.

Je doba, kdy se vykonalo něco, co zabránilo nováčkům působit na tomto poli a hájit zdravotní reformu. Jejich práce a slova mohou být ušetřena, neboť nadělají více škody, než nejrozumnější a nejinteligentnější lidé s nejlepším vlivem mohou vykonat, budou-li klást ^{2T 387} odpor. Je nemožné pro nejkvalifikovanější zastánce zdravotní reformy, aby plně oprostili mysl veřejnosti od předsudků získaných špatným počínáním těchto extrémistů a učinili předmět zdravotní reformy věcí postavenou na správný základ ve společnosti, kde tito lidé předtím figurovali. Dveře jsou takto zavřeny ve velké míře tak, aby nevěřící je nemohli dosáhnout pomocí přítomné pravdy o sobotě a brzkém příchodu našeho Spasitele. Nejvzácnější pravdy jsou odloženy lidmi, kteří nejsou hodni slyšení. Tito lidé se vydávali za představitele zdravotní reformy a všeobecně za světitele soboty. Velká zodpovědnost spočívá na těch, kdož takto přivodili nevěřícím kámen úrazu.

Bratr C potřebuje dokonalou přeměnu. Nevidí sám sebe. Kdyby měl méně sebeúcty a více pokory mysli, jeho vědomosti by se mohly prakticky využít. Má vykonat na sobě práci, kterou za něj nikdo jiný učinit nemůže. Nevzdá se svých názorů nebo úsudků na jakoukoli žijící osobu, jestliže nebude přinucen, aby tak učinil. Má charakterové rysy, které jsou velmi nešťastné a které by měly být překonány. Je mnohem zodpovědnější než bratr B a jeho případ je mnohem horší než jeho, neboť vlastní více rozumu a vědomostí. B byl stínem jeho mysli.

Bratr C má tvrdošíjnou vůli. Jeho libosti a nelibosti jsou velmi silné. Jestliže se vydal na špatnou cestu, sleduje náklonnost své mysli a nejedná moudře, a když je mu pak jeho omyl představen, tehdy i když ví, že nemá pravdu, je tak neochoten uznat, že se mýlil a že šel špatnou cestou, že si vytvoří jakousi omluvu, aby druzí uvěřili, že on konec konců měl pravdu. Toto je důvod, proč byl ponechán svým vlastním úsudkům a své vlastní moudrosti, které jsou pošetilostí.

V rodině jeho otce nebylo požehnání, nýbrž úzkost a smutek. Jeho vůle nebyla v dětství podrobována. Měl takovou neochotu k ^{2T 388} tomu, aby upřímně připustil, že dělal chyby a páchal příkoří, že aby se dostal z těžkostí, vynaložil síly své mysli na práci, aby vymyslel nějakou omluvu, která by mu lichotila a nebyla přímou lží, spíše, než aby sám sebe dostatečně pokořil tím, že by přiznal své omyly. Své zvyky přinesl s sebou i do své náboženské zkušenosti. Měl zvláštní schopnost převracet věci tím, že se hájil zapomnětlivostí, když se sám mnohokrát rozhodl zapomenout.

Jeho příbuzní a přátelé by mohli být přivedeni k pravdě, kdyby Bůh umožnil toto i jemu; ale jeho cesty, které si předsevzal, jej učinily nepříjemným. Použil pravdy jako předmětu k hádkám. Bez ohledu na odpor svého otce, hovořil o tématech z Bible v rodinách svého otce a používal nejproblematičtější náměty k tomu, aby se hádal, namísto, aby hledal ve vší pokoře mysli a s nehynoucí láskou pro duše pravdu a vynesl jí na světlo.

Když se vydal špatnou cestou zjevně neslušící žáku pokorného a skromného Ježíše a viděl, že jeho skutky a slova nejsou v souladu s posvěcujícím vlivem pravdy, tvrdohlavě setrvával ve své sebeobraně, dokud jeho čest nebyla zpochybněna. Způsobil, že nejcennější pravdy pro tyto poslední dny se jeho příbuzným a přátelům znechutily. Dokázal, že je pro ně kamenem úrazu. Jeho úskoky, jeho pobožnůstkářství a extrémní názory, které zaujímal, odvrátily více duší od pravdy, zatímco jeho nejlepší snahy mohly učinit opak.

Jeho bojovnost, neústupnost a sebeúcta jsou nesmírné. Jeho vliv nemůže být požehnáním žádné církvi, dokud se neobrátí. On může vidět nedostatky jiných, může zpochybnit cestu toho, či onoho, dokud plně nesouhlasí s tím, co on jim předkládá, ale jestliže kdokoli přijme to, co on hájí, pak už nemůže a nechce vidět jejich chyby a omyly. To není správné. Snad je správný v mnoha směrech, ^{2T 389} ale nemá mysl, ve které by přebýval Kristus. Až bude sebe vidět jakým opravdu je a napraví chyby svého charakteru, potom bude schopen způsobit, že jeho světlo bude zářit na lidi, kteří tím, že budou vidět jeho dobré skutky, budou moci být vedeni k slávě našeho Otce, jenž jest na nebesích. Jeho světlo zářilo takovým způsobem, že lidé je pokládali za temnotu a odvraceli se od něj z nechutenstvím. Vlastní já musí odumřít a on musí vlastnit učenlivého ducha, nebo bude zanechán, aby šel svou cestou a byl naplněn svými vlastními skutky.

„Nesluší pak na služebníka Páně vaditi se, ale aby byl přívětivý ke všechněm, způsobný k učení, trpělivý, kterýž by v tichosti vyučoval ty, kteří se protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy.“. 2.Tim.2,24-25. „Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví ale přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všechněm lidem.“ Tit.3,2. „Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest ve vás, a to s tichostí a s bázní.“ 1.Petr.3,15.

Bratr C chce prosazovat svoji vůli, aby kontroloval jiné, a jestliže nemůže mít tuto výsadu, je nespokojen; není tvůrcem míru. Jeho činnost způsobí více zmatku a vyvolá více nedůvěry v církvi než libovolných deset osob, které se mu mohou protivit. Jeho obzvláštní temperament je takové povahy, že bude vyhledávat chyby na jiných, jenom ne na sobě. Nebude mít úspěch, dokud se nenaučí lekci, kterou se měl naučit již před léty v pokoře mysli. Naučit se této lekci v jeho věku, ho bude stát příliš mnoho. Celý jeho život byl snahou prosadit sám sebe, zachránit sám sebe, zachovat svůj vlastní život; a vyplýtval navždy své úsilí.

Co bratr C potřebuje, je zbavit se klamavého lesku ve svých očích, aby mohl prohlédnout a očima posvěcenýma Duchem Božím nahlédnout do svého vlastního srdce a vyzkoušet a smazat všechny své pohnutky a nedovolit, aby satan jeho skutkům dal falešné zabarvení. Jeho postoj je nesmírně zhoubný. Brzy se rozhodně obrátí na ^{2T 390} správnou stranu, nebo bude pokračovat v klamání jiných a v klamání sebe sama. Potřebuje mít svou vlastní duši svrchovaně přeměněnou a být pokořen a proměněn obnovou své mysli. Potom může konat dobro, ale nemůže nikdy přijít ke světlu, dokud se nedá povzbudit Duchem pokorného vyznání a nechopí se se vší rozhodností nápravy svých špatných skutků a pokud bude moci odstranit výčitky, které přikládá k dílu Božímu.