Ve vidění, které jsem měla 12.6.1868, bylo mi ukázáno, že mohla být vykonána velká práce v přivádění duší k poznání pravdy, kdyby bylo vynaloženo opravdové úsilí. V každém městě, obci a vesnici jsou osoby, které by přijaly pravdu, kdyby jim byla předložena vhodným způsobem. Jsou potřeba mezi námi misionáři, sebeobětaví misionáři, kteří podobně jako náš velký Vzor by neuspokojovali sami sebe, ale žili by pro blaho jiných.

^{2T 114} Bylo mi ukázáno, že jsme lidem trpícím nedostatek. Naše skutky neodpovídají našemu vyznání. Naše víra dokazuje, že žijeme v čase zvěstování nejslavnějšího a nejdůležitějšího poselství, jaké kdy smrtelníci dostali. Přesto, že jsme si vědomi této skutečnosti, naše úsilí, horlivost a duch sebeobětování neodpovídá charakteru díla. Měli bychom se probudit ze spánku a Kristus nám dá život.

Mnozí naši bratři a sestry by rádi žili v Battle Creeku. Přicházejí tam rodiny ze všech stran, a ještě mnohem více jich má v úmyslu se tam usídlit. Někteří, kteří přicházejí do Battle Creeku, zastávali úřady v malých shromážděních. Tam byla potřebná jejich pomoc a síla. Když takoví lidé přicházejí do Battle Creeku a setkávají se s velkým počtem adventistů, často začínají pociťovat, že jejich svědectví nejsou potřebná, a jejich talent je pohřben.

Někteří si vybrali Battle Creek kvůli náboženským přednostem, a přesto se diví, že se jejich duchovnost snižuje již po několikaměsíčním pobytu. Jakou to má příčinu? Cílem mnohých je obohatit se a věnovat se obchodu, který jim přinese větší zisky. Jejich očekávání v tomto směru mohou být uskutečněna, zatímco duše trpí nouzi a stávají se trpaslíky v duchovních věcech. Neberou na sebe žádná zvláštní břemena, neboť si myslí, že to není potřebné. Nevědí, kde přiložit ruku k dílu v církvi, a tak se stávají neužitečnými na vinici Páně. Všichni, kdo sledují takový cíl, jen zvyšují námahu těch, kdo na sebe vzali břemeno práce v církvi. Takoví jsou zbytečnou zátěží. Je mnoho takových členů v Battle Creeku, kteří se rychle stávají suchými větvemi.

Někteří členové byli pracovníky a mají zkušenosti v hlásání pravdy. Avšak když se přestěhují do Battle Creeku, odkládají všechny své povinnosti. Namísto toho, aby pociťovali nutnost dvojnásobné ^{2T 115} energie, bdělosti, modlitby a pilné činnosti v zájmu povinnosti, nedělají téměř nic. Ti, jenž jsou přetíženi povinnostmi v církvi a nemají čas na jiné povinnosti, jsou přesto nuceni vykonávat namáhavou a zodpovědnou práci v církvi, jestliže nechtějí, aby zůstala nedokončena, protože jiní nechtějí vzít na sebe žádné povinnosti.

Bratři a sestry, kteří chtějí změnit své bydliště, kteří mají na zřeteli Boží slávu a uvědomují si, že na nich spočívá osobní odpovědnost za blaho a záchranu lidí, za které Kristus neváhal obětovat svůj předrahý život, měli by se přestěhovat do měst a vesnic, kde je jen málo světla anebo kde vůbec není a kde mohou skutečně sloužit a svou prací a zkušenostmi být k požehnání jiným. Potřebujeme misionáře, kteří přijdou do měst a vesnic a vztyčí korouhev pravdy, aby Bůh měl všude své svědky a aby světlo pravdy proniklo tam, kam dosud nezasvítilo, a kteří by tuto korouhev pravdy nechali vlát tam, kde je dosud neznámá. Bratři by neměli být v jednom shromáždění, protože je to pro ně příjemnější, ale měli by se snažit, aby naplnili své vysoké povolání činit dobro jiným, být nástrojem spásy byť i jedné duši. Ale mělo by jich být spaseno více.

Jediný cíl této práce by neměl být pouze zajistit si větší odměnu v nebi. Někteří jsou v tomto ohledu sobečtí. Se zřetelem na to, co pro nás Kristus učinil a jak trpěl za hříšníky, měli bychom z čisté a nezištné lásky k duším napodobovat Jeho příklad obětováním našeho vlastního pohodlí a potěšení ve prospěch jejich dobra. Radostí Kristovou, která Mu ulevovala v Jeho utrpení, byla spása ubohých duší. Toto by mělo být i naší radostí a povzbuzením naší snahy jít ve šlépějích našeho Pána. Pracovníci, taková činnost těší Boha a představuje naši lásku a oddanost k Němu, jakožto Jeho služebníků. On prvé miloval nás a obětoval za nás svého milého Syna na smrt, abychom my mohli žít. Opravdová láska k bližnímu svědčí o naší lásce ^{2T 116} k Bohu. Můžeme zastávat vysoké postavení, a přece bez lásky nejsme nic. Naše víra nás může přivést až k tomu, že naše těla budou vydána ohni, ale bez lásky, jaká byla v srdci Pána Ježíše, jsme pouze měď zvučící a zvonec znějící.

Mnohé rodiny obdrží duchovní sílu, jakmile přijdou do Battle Creeku. Toto místo jim mnoho pomáhá, ale pro jiné je nevhodné. Bratr a sestra A jsou příkladem skupiny, kteří měli užitek z přestěhování se do Battle Creeku. Pán jim ukázal správnou cestu. Battle Creek je místo, kde mohli dojít prospěchu a ukázalo se požehnáním pro celou rodinu. Po svém příchodu na toto místo získali mnoho požehnání, skrze které zakotvili pevně na stanovisku pravdy, a jestliže budou pokračovat cestou pokorné poslušnosti, budou se radovat z pomoci, kterou v Battle Creeku obdrželi.