Drahá sestro O: Bylo mým záměrem pohovořit si s tebou dříve, než opustím ---, ale zabránilo mi v tom mnoho věcí. Nepíši s mnoha nadějnými pocity, že by tento dopis mohl způsobit nějakou zvláštní změnu v tvém chování pokud jde o náboženskou zkušenost.

Kvůli tobě jsem se cítila velmi smutná. Při shromáždění, konaném v ---, jsem hovořila o všeobecných zásadách a hledala jsem, jak dosáhnout srdcí vydáním svědectví, které, jak jsem doufala, by způsobilo změnu ve tvém náboženském životě. Snažila jsem se napsat ve svědectví č.12 něco v souvislosti s nebezpečím, ve kterém se nachází mládež. Toto stanovisko jsem uvedla v Rochester. Tam mi bylo ukázáno, že tvá výchova od útlého mládí byla chybná. Tvoji rodiče se domnívali, že ses narodila již jako pravá křesťanka, a také ve tvé přítomnosti o tobě takto hovořili. Tvoje sestry tě milovaly natolik, že to vedlo až k tvému zbožňování více než k posvěcenému životu. Tvoji rodiče vlastnili neposvěcující lásku ke svým dětem, která zaslepila jejich oči, že neviděli jejich nedostatky. Ale po nějakém čase, když děti povyrostly, se toto změnilo. Ty však jsi ^{2T 174} byla stále rozmazlována a chválena, takže tvůj věčný život byl ohrožen.

Viděla jsem, že neznáš sama sebe. Byla si sebedůvěřivá, což tě udržovalo v klamu ke tvým duchovním znalostem. Čas od času jsi pociťovala něco z vlivu Ducha svatého. Avšak proměna tvého charakteru skrze obnovení mysli, ti je cizí. „Nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá, a dokonalá.“ Řím.12,2. Ty jsi neměla tuto zkušenost, a proto nemáš žádnou kotvu. Nejsi křesťankou, i když po celý tvůj život ti hovořili, že jsi křesťankou od narození. Pokládala jsi za samozřejmé, že jsi v pořádku, zatímco jsi byla velmi daleko od toho, aby tě Bůh přijal. Tento omyl rostl s tvým věkem a sílil s tvým dospíváním a hrozil, že tě zničí. Tvoji rodiče žárlili na své děti, a jakmile si postěžovaly na nějaké drobné křivdy, ihned byli vzrušeni, soucítili s nimi, a tak stáli přímo v cestě jejich duševnímu dobru.

Ty a tvá sestra P jste byly velice pyšné, a to vám bude překážkou v den Boží. Sebeláska, hrdost, pýcha v odívání a ve vzhledu u vás převažovaly. Sobectví vás oddělovalo od dobra. Obě se musíte úplně obrátit a dokonale obnovit svou mysl, dokonale změnit, jinak nebudete mít podíl v království Božím. Váš vzhled, váš příjemný pohled a váš oděv, nezískají Boží náklonnost. Náš veliký Já JSEM oceňuje pouze mravní hodnoty. Není pravé krásy ani dokonalého charakteru, mimo Krista; žádná opravdová dokonalost v projevech, v chování, či způsobech, bez daru tichosti lásky a pravé svatosti.

^{2T 175} Bylo mi zjeveno, že skrze tvůj vliv a příklad budou duše zatraceny. Měla jsi světlo a dary a musíš z nich vydat počet. Nevlastníš pravou zbožnost a odevzdanost, a proto musíš vyvinout zvláštní úsilí a přidržovat svoji mysl u pravdy. Sebeúcta u tebe převládá. Tvoje já je velmi veliké; pamatuj však, že nebesa pohlížejí na mravní hodnotu. Charakter člověka je hodnocen jako vzácný a cenný podle vnitřního ozdobení, podle tichého a poníženého ducha, který má před Bohem velikou cenu. Nákladné odívání, vnější okrasa, osobní přitažlivost - to všechno se stává bezvýznamným v porovnání s tímto vznešeným cílem. Tvůj nedostatek posvěcení a oddanosti měl na mnohé zhoubný vliv. Těm, kteří sešli z cesty, jste nemohli být k užitku, neboť vaše životy byly ve všem podobné světským lidem.

Ti, kdož navštěvují ---, odnášejí si dojem, způsobený tebou a jinými z mladých, kteří nepraktikují náboženství založené na zkušenosti, že v náboženství není opravdovosti. Je v nich posílena pýcha, láska k okázalosti, zvětšuje se láska k zábavám a posvátné věci přestávají mít pro ně cenu. Takto nabývají dojem, že byli příliš svědomití a příliš pečliví. Jestliže ti, kteří žijí právě uprostřed velikého díla, jsou tak málo ovlivňováni svatými pravdami tak často předkládanými, proč by oni měli být tak přesnými? Proč by se měli vzdát svých radovánek, když ti, kteří žijí v ---, a mají větší zkušenost, se jim také oddávají?

Vliv mladých v --- se šíří tak daleko, až kam jsou známi, a jejich neposvěcené životy jsou příslovečné. Nikdo neměl více vlivu na špatný směr než vy sami. Znevážili jste své vyznání, a byli jste špatnými zástupci pravdy. Věrný svědek praví: „Znám skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl, aneb horký. A tak, že jsi ^{2T 176} vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhnu tě z úst svých.“ Zjev.3,15-16. Kdybyste byli studení, pak by byla jistá naděje, že se obrátíte; ale kdo je opásán samospravedlností, místo aby byl přioděn spravedlností Kristovou, tam je klam tak nesnadný k rozeznání a samospravedlnost se tak těžce odkládá, že v takovém případě se dá těžko něco udělat. Neobrácený, nevěřící hříšník, se nachází v příznivějším postavení, než člověk samospravedlivý.

Jste kamenem úrazu pro hříšníky. Nedostatek posvěcení je u vás zřejmý. Odpuzujete od Krista, místo abyste pro Něj shromaždovali. Jestliže mi Bůh pomůže strhnout z vás oděv samospravedlnosti, budu mít naději, že snad ještě váš čas vykoupíte a povedete spořádaný život. Často jste povstali, ale znovu jste padli zpět do stavu dřívější nečinnosti, samospravedlnosti, majíce jméno, že jste živí, ale jste mrtví. Vaše pýcha vás však přivede ke zkáze. Bůh vám o této věci hovořil. A neučiníte-li žádnou nápravu, zachvátí vás neštěstí a vaše radost se změní ve smutek a bude trvat tak dlouho, dokud neponížíte své srdce před rukou Boží. Bůh vaše modlitby nepřijímá. Vycházejí ze srdce plného sobeckosti a pýchy. Ty, má drahá sestro, jsi marnivá. Žila jsi bez cíle, a kdybys byla pokorná a žila pro požehnání jiným, byla bys požehnáním sobě i pro ty kolem sebe. Kéž by Bůh prominul tvým rodičům a sestrám dílo, ve kterém sehráli svou úlohu, která učinila z tebe to, čím jsi, takovou, kterou Bůh nemůže přijmout. A jestliže zůstaneš v tomto stavu, staneš se strništěm, které Bůh stráví ohněm v den soudu.

Když mi byl ukázán duch sobectví u některých, kteří pracovali v díle pouze za mzdu, jako kdyby pracovali v běžném zaměstnání, vy obě jste byly mezi nimi. Obě jste byly sobecké a pečovaly jste ^{2T 177} pouze o sebe. Vaší snahou bylo uspokojit sebe a získat větší mzdy. Tento duch byl do značné míry kletbou pro dílo a nebesa byla pohněvána. Mnozí byli příliš chtiví při shromaždování prostředků. Takovéto počínání je špatné, neboť duch světa je přijímán a Kristus je odmítán. Ó, kéž by se Bůh slitoval nad svým lidem a já doufám, že se obrátíte k Němu.

Byli jste ovládáni duchem lehkovážnosti a vaším předmětem rozhovorů byly prázdné a povrchní věci. Ó, jak zřídka jste se zmiňovali o Ježíši. Jeho spasitelná láska nevyvolala ve vašich srdcích vděčnost a chválu k zvelebení Jeho jména a Jeho nehynoucí sebeobětavé lásky. Co bylo předmětem vašich rozhovorů? Jakými myšlenkami jste se s radostí zabývali? Po pravdě řečeno, Ježíš a Jeho život plný obětování, Jeho nesmírná milost a spása, kterou tak draze pro vás získal, byly stěží předmětem vašich myšlenek. Vaše myšlenky byly zaměstnány povrchními věcmi. Starali jste se o uspokojení sebe a chtěli jste docílit toho, aby váš život probíhal k vaší spokojenosti. Jen to byla vaše starost. Jenom bych si přála, abys neprohlašovala, že jsi povstala s Kristem, poněvadž ses nepřizpůsobila Jeho požadavkům. „Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu.“ Kol.3,1-3. Položte si tedy otázku: Byla jsem poslušná požadavkům, které zde klade inspirovaný apoštol? Dokázala jsem svým životem, že jsem zemřela světu a že můj život je skryt v Kristu? Jsem ponořena v Kristu? Čerpám sílu a pomoc od Toho, který mi slíbil být stále ku pomoci v kterémkoli čase a potřebě? Máš formální náboženství. Nemáš ten zvláštní pocit své slabosti, své zkaženosti a přirozené hříšnosti.

„Křesťan od narození!“ Tato klamná myšlenka posloužila mnohým jako roucho vlastní spravedlnosti; a vedla mnohé k ^{2T 178} domnělé naději v Krista, nemajíce žádnou živou zkušenost s Ním, s Jeho životem sebezapření a sebeobětování. Jejich spravedlností, na kterou tolik spoléhají, jsou jen špinavé hadry. Náš milovaný učitel, Ježíš Kristus, říká: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.“ Mar.8,34. Ano, následuj Ho ve zlém stejně tak dobře jako i v dobrém, následuj Ho tím, že budeš pomáhat nejpotřebnějším a těm, kteří jsou bez přátel. Následuj Ho tím, že zapomeneš na sebe, tím, že budeš činit hojné skutky sebezapření a sebeobětování pro dobro jiných. I když ti budou zlořečit, ty jim nezlořeč. Prokazuj lásku a soucit pro padlé lidstvo. Ježíš nepokládal svůj život za vzácný, ale vzdal se ho kvůli nám. Následuj Jej od jeslí až ke kříži. On je naším příkladem. On nám říká, že chceme-li být Jeho žáky, musíme vzít opovrhovaný kříž a následovat Jej. Můžeš pít z toho kalicha? Můžeš být pokřtěna Jeho křtem?

Vaše skutky dokazují, že jste cizinci před Kristem. „Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost? Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Tak žádná studnice slané i sladké vody nevydává. Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukaž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. Pakli máte hořkou závist a dráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. Neníť ta moudrost shůry sestupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská. Nebo kde jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé. Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez činění rozdílu a bez pokrytství. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.“ Jak.3,11-18.

Zde je vylíčeno ovoce, které je významným svědectvím toho, ^{2T 179} že člověk, který chodil v síle života, se změnil natolik, že si zvolil cestu smrti. Od opravdového života k životu smrtelnému. Ó, jaká to ohromující scéna. Nikdo nemusí být zde oklamáván. Jestliže jste tuto proměnu dosud nezakusili, neustávejte ve své snaze. Hledejte Hospodina celým srdcem svým, a ať je celý váš život naplněn touto tak životně důležitou záležitostí.

Budeš muset vydat počet z dobrých skutků, které jsi měla vykonat během svého života, kdybys byla konala to, co Bůh od tebe požadoval a pro něž ti poskytnul dostatek možností. Ale ty jsi zanedbala oslavení Boha zde na zemi tím, že bys zachraňovala duše kolem tebe, poněvadž ani ty jsi nečerpala z té studnice milosti a síly, moudrosti a známosti, kterou pro tebe Kristus opatřil. Znala jsi Jeho vůli, ale nepostupovala jsi podle ní. Budeš muset prokázat mnoho úsilí v nápravě, jinak neuslyšíš slova Ježíše: „To dobře služebníče věrný a dobrý.“

Večer 12. června, po mém vystoupení ve shromáždění, mi bylo zjeveno, že zatímco jsi nedbalá, pyšná, sobecká a netečná ke spasení duší, koná smrt své dílo. Jeden po druhém se od tebe vzdalují a ubírají se do hrobu. Jaký byl tvůj vliv nad těmi, kteří se scházeli s tebou na společných shromážděních? Co bylo řečeno a učiněno pro to, aby byly duše přivedeny ke Kristu? Byla jsi připravena konat svou povinnost v době příhodné i v době, která byla méně příznivá? Jsi připravena setkat se před soudnou stolicí s těmi, se kterými ses stýkala v běžném životě? Zvláště pak s těmi, kteří byli pod tvým vlivem, a kteří zemřeli bez Krista? Jsi připravena říci, že tvůj oděv není poskvrněn jejich krví? Chtěla bych se zmínit o jednom případě, a sice sestry Q. Nepadne žádná výčitka na tebe z její strany? Na tebe, která jsi byla obklopena dobrým vlivem domova? Ty, která jsi měla každou vhodnou příležitost k tomu, abys mohla rozvinout dobré vlastnosti křesťanského charakteru, a mimo to jsi nepociťovala žádnou odpovědnost za duše? Pýcha, marnivost, milování rozkoší, to bylo tebou pěstováno, a ty jsi hrála svou úlohu a uváděla v ^{2T 180} nemilost své povolání a vedla tuto ubohou duši, která byla pokoušena satanem, aby pochybovala o skutečnosti pravdy a ryzosti Kristova náboženství.

Tvůj lehkovážný rozhovor společně s jinými mladými lidmi byl nechutný. Ve tvém způsobu myšlení nebylo nic povznášejícího a velkého. Byl to pouze bezpředmětný rozhovor a pomluvy. Byla to pošetilost, marný smích a vtipkování. Andělé zapisovali tvé skutky, jež jsi prováděla znovu a znovu. Dostalo se ti vážných napomenutí, byla jsi varována mnohem více než ostatní mladí lidé. Vlastnila jsi více zkušeností a měla jsi větší znalosti pravdy. Žila jsi v --- nejdéle. Byla jsi mezi prvními, kdo přijali pravdu v následování Krista. Tvůj marnivý život a tvá pýcha se přičinily ve větší míře při formování charakterů a získávání zkušeností mládeže v tomto místě než vliv jiných. A ti, kteří byli obráceni k pravdě, byli tebou uchopeni za ruce a zpět navráceni světu.

Na tobě a tvých rodičích spočívá veliká vina. Oni lichotili tvé pýše a pošetilosti. Byli k tobě nakloněni, když jsi byla napomínána, a dávali ti najevo, že ti, kteří tě napomínali, nebyli k tomu povoláni. Ty, sestro O, jsi považovala sebe za hezkou. Tvoji rodiče ti lichotili. Hledala jsi známosti s nevěřícími. Nehledě na tvé vyznání pravdy, tě tvé skutky nečinily opatrnou a skromnou dívkou. Ale když se vezme v úvahu tvé vyznání, že následuješ pokorného a tichého Ježíše, tvé jednání toto vyznání znesvěcuje. Ach, má sestro, pomyslela jsi na ty lidi, kteří nemohou vidět za oponu, kterou jsi rozprostřela kolem sebe? Uvědomuješ si, že tvá krása je tak upoutala, že nemohli nahlédnout pod povrch a poznat tvůj pravý, vyumělkovaný charakter? ^{2T 181} Když sis nasadila ozdobu, vypůjčenou z obchodu sestry R, a potom ses ukazovala před lidmi jako na výstavě, myslela sis, že to nebylo k rozpoznání? Zapomněla jsi, že andělé Boží přihlížejí pozorně a že jejich čistý zrak čte tvé myšlenky a záměry tvého srdce, že poznali každý čin a záměr tvého lehkovážného charakteru? Kdybys mohla stát před zrcadlem v době, kdy jsi byla upoutána svým všedním hovorem s prodavačem, který tě očaroval tím, že lichotil tvé marnivosti, mohla bys pozorovat posuňky a šepot mezi těmi, kdož tě pozorovali, protože jsi skýtala směšnou podívanou. Svým činem jsi poskvrnila věc pravdy. Kdyby ti bylo dáno vstoupit do obchodu nepozorovaně krátce po tom, co jsi z něho vyšla, a mohla vyslechnout rozhovor, poznala bys mnohé věci, o kterých jsi nikdy předtím neuvažovala. Byla bys raněna a pokořena tím, jak na tebe pohlížel dokonce i ten lehkovážný prodavač. On sám, který ti lichotil ve tvé přítomnosti, se připojil ke smíchu a žertování svých společníků nad tvým marnivým chováním.

Snad jsi mohla mít dobrý vliv pro dobro v --- a mohla uctívat svého Spasitele. Ale místo toho jsi hovořila o lichotivých prodavačích a nezkušeném mladíkovi. Tento nevhodný způsob tvého chování mnozí komentovali, a ti kdož si všimli toho neslučitelného způsobu chování, i když byli nevěřící, a projevovali ti úctu při setkání se s tebou, ve svých srdcích však tebou pohrdali. Kráčíš ve šlépějích S, a jestliže se tvoji rodiče neprobudí a neotevřou oči na tvoji pošetilost, budou spoluúčastníky tvé viny. Na tvých sestrách a na tvých rodičích leží velký hřích za to, že povolovali tvé pýše a byli shovívaví ke tvé marnivosti. Kdybyste se ty a tvé sestry nacházely ve stavu spasených, pociťovaly byste, jaké nebezpečí hrozí nevěrným lidem. Přijde den, kdy nenastane-li v tobě žádná změna, uslyšíš z mnoha úst ^{2T 182} tato slova: „Stýkala jsem se s těmito křesťany, a přece mi nikdy nehovořili o mém nebezpečí! Nikdy mne nevarovali. Domnívala jsem se, že kdybych byla v nebezpečí, že budu zatracena, oni si nedopřejí odpočinku ani ve dne ani v noci, dokud mě neprobudí, abych spatřila svoje ztracené místo. Nyní ale jsem ztracena. Kdybych já byla na jejich místě a viděla někoho v takovém stavu, neodpočinula bych, dokud bych jim neukázala jejich skutečný stav a dokud by jejich pozornost nebyla upoutána na jedinou bytost, která by je mohla zachránit.“ Byli jste dobrými a milými služebníky satanovými v době, kdy jste předstírali, že jste služebníky Krista.

Sestro O, měla jsi o sobě tak vysoké mínění, že sis náležitě neuvědomovala, jak tě oceňují ti, kteří pozorují povrchnost tvého charakteru. Považovali tě za koketku a ty sis tuto pověst opravdu zasloužila. Bylo by pro tebe mnohem lépe, kdybys poslouchala rady apoštola Petra: „Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní,…ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha,kterýž před obličejem Božím velmi drahý jest.“1.Petr.3,3-4

Tvoji rodiče velice chybili ve výchově svých dětí. Oprošťovali je od povinností, jež jsou velice důležité při jejich výchově. Pro své vlastní pohodlí jim bylo dovoleno zůstat dlouho v posteli, aby prospali nejsladší a nejkrásnější hodiny jitra, zatímco jejich neteční rodiče byli již dávno vzhůru a lopotili se se svými životními starostmi. Tyto děti se nenaučily odolávat svým náklonnostem. Nenaučily se zápasit s vlastními zálibami, nenaučily se snášet těžkosti denního života. Do velké míry byly zproštěny domácích povinností a toto vedlo k jejich škodě. Nikdy se nenaučily skutkům sebezapření nebo sebeobětování. Nepřipustily, aby jim byl svěřen úkol, který by neodpovídal jejich vkusu. Jejich výchova je velmi nedostatečná. ^{2T 183} Jejich srdce naplňuje pýcha a marnivost. Sestra U sebe považovala za nadřazenou před svými bližními. Oni nebyli hodni její pozornosti a laskavosti. To ji řadí mezi neústupné lidi, kteří nemají ohled na přání, výhody a potřeby jiných. Nachází se v politováníhodném stavu a jestliže tento stav nebude úplně překonán, způsobí mnohý stín, který poplete stezku a zhorší život svým nejlepším přátelům.