Drahý bratře D: Dávno jsem se již rozhodla Ti napsat, avšak pro ustavičné práce a únavu neměla jsem k tomu ani čas ani sílu. Ve svém posledním vidění byl mi představen tvůj případ. Byl jsi v ^{2T 38} kritické situaci. Poznal jsi pravdu, pochopil jsi svou povinnost a těšil ses ve světle pravdy; protože však tato překážela tvým světským zájmům, hodlal jsi obětovat pravdu a povinnost pro své vlastní pohodlí. Pohlížel jsi na svůj přítomný finanční zisk a ztrácel jsi ze zřetele věčnou slávu. Byl jsi ochoten přinést nesmírnou oběť za lichotivou perspektivu zisku v přítomnosti. Téměř ses připravoval prodat své prvorozenství za mísu čočovice. Kdyby ses byl odvrátil od pravdy pro pozemský zisk, pak by to z tvé strany nebyl hřích nevědomosti, nýbrž vědomé přestoupení.

Ezau toužil po oblíbeném jídle a obětoval své prvorozenství, aby ukojil chuť. Když jeho žádostivá chuť byla ukojena, poznal svou pošetilost, avšak nenašel žádné místo k pokání, ačkoliv ho pečlivě a se slzami hledal. Takových Ezaů je velmi mnoho. On je představitelem třídy těch, kteří mají zvláštní, vzácné požehnání na dosah ruky - nesmrtelné dědictví, život tak trvalý jako život Boha, Stvořitele vesmíru, nekonečné štěstí a věčnou slávu - kteří však tak dlouho povolovali své chuti, vášním a náklonnostem, až jejich síla rozlišovat a hodnotit cenu věčných věcí je zeslabena.

Ezau měl zvláštní silnou touhu po určitém druhu jídla a tak dlouho se uspokojoval, že necítil žádnou nutnost odvrátit se od pokušení tohoto žádoucího pokrmu. Přemýšlel o něm a nečinil žádné zvláštní úsilí, aby omezil svoji chuť, až moc chuti zastřela každou jinou úvahu. Ovládla jej, a on se domníval, že velmi trpí, dokonce že zemře, kdyby neměl toto zvláštní jídlo. Čím více na něj myslel, tím více jeho touha sílila, až jeho prvorozenství, které bylo svaté, ztratilo svou cenu a svou svatost. Myslel si: Jestliže ho nyní prodám, snadno ho mohu koupit zpět. Zbavil se ho za oblíbené jídlo, namlouvaje si, ^{2T 39} že s ním může naložit podle své vůle, až ho zpět bude chtít získat. Když se ho však snažil koupit zpátky, dokonce za velkou cenu, nemohl to učinit. Pak trpce želel své unáhlenosti, pošetilosti a hlouposti. Uvažoval o celé záležitostí z různých hledisek. Pokání hledal pečlivě a v slzách; všechno to však bylo marné. Promarnil požehnání a Pán ho od něj odňal navždy. Domníval ses, že jestliže obětuješ pravdu nyní a půjdeš cestou otevřeného přestoupení a neposlušnosti, že nepřetrhneš všechny svazky a neodpadneš, a budeš-li zklamán ve svých nadějích a očekávání světského zisku, znovu se můžeš zajímat o pravdu a stát se kandidátem věčného života. V tomto jsi však klamal sám sebe. Kdybys byl obětoval pravdu pro světský zisk, bylo by to za cenu věčného života.

V podobenství o velké večeři náš Spasitel ukazuje, že mnozí si zvolí tento svět místo Něho a v důsledku toho ztratí nebe. Milostivé pozvání našeho Spasitele bylo zlehčeno. Stálo to velké úsilí a byla přinesena nesmírná oběť, aby toto všechno bylo připraveno. Pak poslal své pozvání; avšak „počali se všichni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne. A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne. A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.“ Luk.14,18-20. Pán se tedy odvrací od bohatých a svět milujících lidí, pro něž pozemky, voli a manželky měly tak velkou cenu, že převážily nesmírné přednosti, jichž by se jim dostalo tím, že by přijali milostivé pozvání k Jeho večeři. Pán domu se rozhněval a odvrátil se od těch, kteří takto urazili jeho štědrost, kterou jim prokázal. Pozývá třídu, která nemá ^{2T 40} hojnost, nevlastní pozemky a domy, je chudá, hladová, zmrzačená, kulhavá a slepá, a která ocení poskytnutou štědrost, za což bude Mistru upřímně vděčná, bude ho neochvějně milovat a bude mu oddána.

Ještě je místo. Příkaz zněl: „Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. Nebo pravím vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.“ verš 23-24. Zde je třída zavrhnutá Bohem, neboť pohrdla pozváním Mistrovým. Pán prohlásil Elímu: „Nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.“ 1.Sam.2,30. Kristus říká: „Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.“ Jan 11,26. Bůh nebude posmíván. Jestliže ti, kteří měli světlo je zavrhují nebo zanedbávají ho následovat, stane se jim tmou.

Drahý Syn Boží přinesl nesmírnou oběť, aby měl moc zachránit padlého člověka a vyvýšit ho až ke své pravici, učinit ho dědicem světa a vlastníkem věčné slávy. Jazyk nedovede vyjádřit cenu tohoto nesmrtelného dědictví. Sláva, bohatství a čest, nabídnuty Synem Božím, mají tak nekonečnou cenu, že ani lidé, ani andělé nedovedou vyjádřit správnou představu o jejich hodnotách, jedinečnosti a vznešenosti. Jestliže lidé, tonoucí v hříchu a ponížení, odmítají tyto nebeské dary, odmítají život poslušnosti, pošlapávají vzácná pozvání milosti a rozhodují se pro malicherné pozemské věci, protože tyto jsou viditelné a protože jim v současné době lépe vyhovuje jít cestou hříchu. Ježíš uskuteční to, co v podobenství řekl: takoví neokusí z Jeho slávy, pozvání se však dostane jiné třídě.

^{2T 41} Ti, kteří se rozhodnou omlouvat se a pokračují ve hříchu a přizpůsobování se světu, budou ponecháni svým modlám. Přijde den, kdy nebudou prosit, aby byli omluveni, kdy si nikdo nebude přát být omluven. Když Kristus přijde ve své slávě a slávě svého Otce, obklopený všemi nebeskými anděly, doprovázejícími Jej na Jeho cestě vítězoslavnými zpěvy, zatímco jsou slyšet nejúchvatnější zvuky kouzelné hudby, tehdy všichni budou mít zájem; nebude ani jednoho lhostejného diváka. Spekulace pak nebude zatěžovat duši. Nastřádané hromady zlata lakomce - pohledem na ně se kochaly jeho oči, již nejsou přitažlivé. S odporem a nechutí se lidé odvracejí od paláců, svých model, vystavěných pyšnými tohoto světa. Nikdo neuvádí své pozemky, své voly, svou ženu, kterou si právě vzal, jako důvod, proč by měl být omluven od účasti na slávě, která ohromuje jeho užaslý pohled. Všichni chtějí mít na ní podíl, vědí však, že není pro ně.

Ve vážné zoufalé modlitbě volají k Bohu, aby je nepominul. Králové, lidé mocní, bohatí, pyšní a špatní, stejně se sklánějí pod tíhou bědy, zpustošení a nevýslovné ubohosti; srdcervoucí modlitby vyrážejí z jejich rtů: Milosrdenství! Milosrdenství! Zachraňte nás před hněvem uraženého Boha! Hlas Moudrosti jim odpovídá s hroznou jasností, přísností a majestátností: „Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte.“ Přísl.1,24-26.

Tehdy králové a vznešení lidé, i chudí a špatní lidé, spolu křičí co nejžalostněji. Ti, kteří ve dnech svého blahobytu pohrdali Kristem a pokornými lidmi, kráčejícími v Jeho šlépějích, lidé, kteří nechtěli pokořit svoji důstojnost, aby se sklonili před Kristem, kteří nenáviděli Jeho potupný kříž, se nyní hluboce sklánějí v prachu země. ^{2T 42} Všechna jejich velikost je najednou opustila a neváhají sklonit se k zemi u nohou svatých. Teprve tehdy si uvědomili se strašnou trpkostí, že jedí ovoce své vlastní cesty a jsou naplněni svými vlastními zájmy. Ve své domnělé moudrosti se odvrátili od vznešené věčné odměny a zavrhli nebeskou radu pro pozemský zisk. Lesk a pozlátko pozemských věcí je okouzlily, a oni se ve své domnělé moudrosti stali blázny. Jásali ve svém pozemském úspěchu, jakoby světské výhody byly tak důležité, že jimi mohou získat přízeň Boží a tím si zajistit nebesa.

Peníze byly určitou mocí pošetilých této země a byly jejich bohem; avšak sám jejich úspěch je zničil. Před Bohem a Jeho nebeskými anděly se stali blázny, zatímco lidé světa je pokládali za moudré. Nyní je jejich všechna domnělá moudrost bláznovstvím a jejich úspěch zkázou. Znovu zaznívají výkřiky strašné, srdcervoucí úzkosti: „Hory a skály, padněte na nás, a skrejte nás před tváří toho, kterýž sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka. Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“ Zjev.6,16-17. Utíkají do podzemních jeskyní, aby se skryli, ale ani ony jim nezajistí úkryt.

Drahý bratře, před tebou je život, nebo smrt. Víš proč jsi klopýtl? Proč jsi odvážně a rozhodně nevydržel? Jednal jsi proti svému svědomí. Tvá obchodní kariéra nebyla přímá. Musíš zde něco učinit. Tvůj otec neviděl obchodní záležitosti ve správném světle. Ty pohlížíš na ně tak, jako na ně pohlížejí všeobecně světští lidé, a ne jako na ně hledí Bůh. „Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého.“ Konal jsi to? „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“ Jestliže poslechneme toto přikázání, ono připravuje srdce k poslušnosti druhému přikázání, které ^{2T 43} je podobné tomu prvnímu: „Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého.“ Všech deset přikázání je obsaženo v těchto dvou zvláštních příkazech. První zahrnuje první čtyři přikázání, které ukazují na povinnosti člověka ke svému Stvořiteli. Druhý příkaz obsahuje zbývajících šest přikázání, jež ukazují na povinnosti člověka k jeho spolubližním. Na těchto dvou zvláštních přikázáních závisí celý zákon a proroci. Jsou to dvě mocná ramena, podpírající všech deset přikázání, první čtyři a zbývajících šest. Tato musíme přísně dodržovat.

„Chceš-li pak vejíti do života, ostříhej přikázání.“ Mat.19,17. Přemnozí z těch, kteří vyznávají, že jsou Kristovi učedníci, zdánlivě budou mít hladký průběh života na tomto světě a budou pokládáni za spravedlivé, zbožné muže, i když ve svém nitru mají pramen útrap, který poskvrňuje jejich celý charakter a znehodnocuje jejich náboženskou zkušenost. „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Toto nám zakazuje využívat naše spolubližní k vlastnímu prospěchu. Je nám zakázáno poškozovat našeho bližního v čemkoliv. Neměli bychom na tuto věc pohlížet ze světského hlediska. Se svými spolubližními máme v každém okamžiku jednat tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi; toto je pravidlo, které bychom měli prakticky uplatnit u sebe. Boží zákony musíme poslouchat doslova. Ve všem našem obcování a jednání s bližními, ať s věřícími nebo nevěřícími, musí být uplatňováno toto pravidlo: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“

V tomto mnozí, kteří vyznávají, že jsou křesťané, neobstojí pod Boží mírou; a když budou váženi na váze ve svatyni, bude zjištěno, že jim něco na váze schází. Drahý bratře: „A protož vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ 2.Kor.6,17-18. Jaké je to zaslíbení! Nesmíme však ztrácet ze zřetele skutečnost, že se opírá o poslušnost tohoto přikázání. Bůh tě vyzývá, aby ses oddělil od světa. Nemáš následovat jeho skutky, ani se mu v žádném ohledu přizpůsobovat. ^{2T 44} „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své, abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá, a dokonalá.“ Řím.12,2.

Bůh vyzývá k oddělení se od světa. Uposlechneš tuto výzvu? Chceš vyjít z jeho středu a zůstat oddělený a odlišný od něho? „Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?“ 2.Kor.6,14. Nemůžeš se spolčovat se světskými lidmi, čerpat z jejich ducha a následovat jejich příkladu a současně být dítkem Božím. Stvořitel vesmíru se k tobě obrací jako laskavý Otec. Jestliže se odloučíš od světa ve svých zálibách, zůstaneš osvobozen od jeho nákazy a unikneš porušenosti, která je ve světě skrze žádostivost. Bůh bude tvým Otcem, přijme tě do své rodiny a ty budeš Jeho dědicem. Místo světa ti dá za život poslušnosti království pod celým nebem. Dá ti věčnou slávu a život věčný.

Tvůj nebeský Otec tě chce učinit členem královské rodiny, abys skrze Jeho nesmírně velká a převzácná zaslíbení mohl být účastníkem Božské přirozenosti poté, co jsi unikl porušenosti, která je na světě skrze žádostivost. Čím více se účastníš na povaze čistých, bezhříšných andělů a na povaze Krista, svého Vykupitele, tím zřetelněji poneseš pečeť Boží a tím nepatrnější bude podobnost světu. Svět a Kristus jsou v rozporu, neboť svět nechce být zajedno s Kristem. Svět se také bude odlišovat od Kristových následovníků. V modlitbě k svému Otci náš Spasitel říká: „Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.“ Jan17,14.

^{2T 45} Tvé povolání je vysoké a vznešené, abys oslavoval Boha svým tělem i duchem, které patří Jemu. Nemáš se měřit podle ostatních. Slovo Boží ti představilo neomylný Vzor, bezvadný příklad. Ty jsi měl strach z kříže. Je to nevhodný nástroj ke zvednutí, a protože je pokrytý pohanou a hanbou, ty ses jeho nesení vyhnul. Potřebuješ provést zdravotní reformu ve svém životě; zapřít se a jíst a pít ke slávě Boží. Zdržuj se tělesných žádostí, které bojují proti duši. Potřebuješ praktikovat střízlivost ve všem. Zde je ten kříž, který jsi zavrhl. Tvým úkolem je, aby ses přizpůsobil prosté dietě, která tě uchová v nejlepším zdravotním stavu. Kdybys žil podle světla, kterému nebe dovolilo, aby svítilo na tvou stezku života, tvá rodina mohla být ušetřena mnohému utrpení. Tento výsledek přineslo tvé vlastní jednání. Dokud budeš pokračovat v tomto způsobu života, Bůh nepřijde do tvé rodiny a především ti nepožehná a neučiní zázrak, aby zachránil tvoji rodinu od utrpení. Prostá strava, zbavená koření, masitých pokrmů a tuků všeho druhu, bude pro tebe požehnáním a ušetří tvoji manželku od mnohého utrpení, zármutku a malomyslnosti.

Nešel jsi cestou, která by ti zajistila Boží požehnání. Když chceš, aby tě Jeho požehnání navštívilo a Jeho přítomnost přebývala ve tvé rodině, musíš Jej poslouchat, konat Jeho vůli bez ohledu na ztráty nebo zisky, anebo své vlastní záliby. Nesmíš se řídit svými žádostmi ani tím, co schvalují světští lidé, kteří neznají Boha a neoslavují Jej. Půjdeš-li opačnou cestou k Bohu, On půjde opačnou cestou k tobě. Budeš-li mít jiné bohy před Hospodinem, tvé srdce bude odvráceno od služby jedinému pravému a živému Bohu, který vyžaduje celé srdce a nerozdělenou lásku. Bůh vyžaduje celé srdce, 2T 46 celou duši, celou mysl a celou sílu. Méně než toto On nepřijme. Zde není dovoleno žádné dělení; žádná polovičatá práce nebude přijata.

Abys Bohu dokonale sloužil, musíš mít jasnou představu o Jeho požadavcích. Musíš jíst co nejjednodušší stravu, připravenou co nejprostším způsobem, aby jemné nervy mozku nebyly oslabovány, otupovány nebo ochromovány a neznemožňovaly ti rozeznávat svaté věci a oceňovat vykoupení, očistnou krev Kristovu jako převzácnou hodnotu. „Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všichni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste dosáhli. A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrženlivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou. Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu; tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje. Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ 1.Kor.9,24-27.

Jestliže lidé jsou zdrženliví ve všech věcech ne pro vyšší cíl, než je věnec pomíjející slávy, který je odměnou jejich ctižádostivosti, čím více by měli být ochotni praktikovat sebezapření ti, kteří prohlašují, že hledají nejen korunu nesmrtelné slávy, ale život, který potrvá tak dlouho jako trůn Boží, bohatství, které je věčné, které jsou nehynoucí a mají věčnou slávu. Nepovedou je pohnutky, jež jsou představeny těm, kteří běží v křesťanském závodě, k tomu, aby pěstovali sebezapření a zdrženlivost ve všech věcech, aby si podrobovali své tělesné sklony, podmaňovali své tělo a ovládali chuť a tělesné žádosti? Pak mohou být účastni Božské přirozenosti, uniknuvše toho porušení, které je ve světě v žádostech.

Jestliže neobyčejně vzácná a slavná zaslíbená odměna nás nepovede k tomu, abychom vítali větší odříkání a trpěli větší sebezapírání, než jaká s dobrou náladou snášejí světští lidé, kteří hledají jen ^{2T 47} marnosti tohoto světa, pomíjející vavřín, jenž přináší pocty od několika málo světských lidí a nenávist mnoha lidí, nejsme hodni věčného života. Ve vážnosti a intenzitě naší horlivosti, ve vytrvalosti, odvaze, energii, sebezapírání a obětavosti bychom měli tím více předčit ty, kteří se věnují jakémukoliv jinému podnikání. Čím větší hodnotu má cíl, jehož se my snažíme dosáhnout, než jejich cíl. Poklad, který se snažíme získat, je nepomíjející, věčný, nesmrtelný a přeslavný, zatímco to, za čím se honí světský člověk, trvá často pouze jeden den a je vadnoucí, pomíjející a prchavé jako ranní mrak.

Kříž, kříž, zvedni jej, bratře D, a když jej zvedneš, budeš překvapen, když zjistíš, že on zvedá tebe a že tě podpírá. V protivenství, strádání a zármutku bude tvou silou a oporou. Shledáš, že je pokryt milosrdenstvím, soucitem, trpělivostí a nevýslovnou láskou. Ukáže se ti jako záruka nesmrtelnosti. Kéž bys mohl říci s Pavlem: „Ode mne odstup to, abych se chlubil, jedině ve kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu.“ Gal.6,14.

Duch Boží zápasil s tvou manželkou nějakou dobu. Kdybys byl všechno svěřil Bohu, ona by měla sílu zaujmout své stanovisko - snažit se žít v pravdě. Jestliže se rozhodneš odvrátit od pravdy, nezahyneš sám; nejenže ztratíš svou vlastní duši, ale budeš nástrojem k odvrácení jiných z cesty, a krev duší bude na tvém oděvu. Kdybys uchoval svou počestnost, tvá matka, tvůj bratr E a jeden bratr, který je nyní na pokraji hrobu, mohli by se nyní těšit z útěchy Ducha Božího a z pěkných zkušeností v pravdě. Měj vždy na mysli, že jsme odpovědni za vliv, který šíříme. Náš vliv buď shromažďuje s Kristem nebo rozptyluje s lidmi. Buď pomáháme duším na úzké cestě svatosti, nebo jsme jim překážkou a kamenem úrazu, a odvracíme je ^{2T 48} z cesty. Ty, můj velevážený bratře, nemáš čas, který bys mohl ztrácet. Vážně vykupuj čas, nebo dnové jsou zlí. Tvoji důvěrní přátelé, jejichž společnost sis zvolil, jsou ti překážkou. Vyjdi z jejich středu a odděl se. Přiviň se blíže k Bohu a vejdi do užšího společenství s Jeho lidem. Ať středem tvého zájmu a tvých citů je Kristus a Jeho lid. Co nejvíce miluj ty, kteří nejvíce milují Krista. Přetrhni články řetězu, které tě poutají k těm, kteří nemilují Boha a pravdu. Jaké je obcování světla s temnostmi? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným?

Hrozí ti vážné nebezpečí, že tvá víra ztroskotá. Potřebuješ veškerou sílu, kterou můžeš získat od Božího lidu, od těch, kteří mají naději, odvahu a víru. Nezanedbávej však modlitbu, soukromou modlitbu. Buď vytrvalý v modlitbě; vzbuď v sobě ducha pravé zbožnosti. Ve své obchodní kariéře máš něco učinit. Co přesně, nedovedu ti říci; něco však není v pořádku. Hledej pečlivě. Konáme práci pro věčnost. Všechny naše skutky a všechna naše slova jsou vážena na váze ve svatyni. Spravedlivý a nestranný Bůh rozhoduje o všech našich případech a o každé události našeho života. „Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnoze nepravý jest.“ Luk.16,10.

Nedovol, aby cokoliv bránilo tvému pokroku na cestě k věčnému životu. Tvé věčné zájmy jsou v sázce. U tebe musí být učiněna důkladná práce. Musíš být zcela obrácený, jinak ztratíš nebe. Ježíš tě však zve, že bude tvou silou a tvou oporou. Bude ti jistou pomocí v každé době, kdy budeš pomoc potřebovat. Bude ti stínem velké skály na únavné pouti. Ať tvou největší snahou není mít úspěch v tomto světě, ale ať starostí tvé duše je: Jak si mohu zajistit lepší svět? Co mám činit, abych byl spasen? Tím, že zachráníš svou ^{2T 49} vlastní duši, zachráníš i duše jiných. Když pozvedneš sebe, pozvedneš i jiné. Když bude pevnější tvé uchopení se pravdy a trůnu Božího, pomůžeš i jiným upevnit jejich chvějící se víru v Jeho zaslíbení a v Jeho věčný trůn. Musíš se dostat do takového stavu, že si budeš více cenit spasení, než pozemského zisku a že budeš všechno považovat za ztrátu, jen abys mohl získat Krista. Tvé posvěcení musí být úplné. Bůh neuznává žádnou výjimku a žádnou částečnou oběť. Nemůžeš chovat v srdci žádnou modlu. Musíš zemřít sobě a světu. Obnovuj denně své posvěcování se Bohu. Věčný život stojí za celoživotní, vytrvalé a neúnavné úsilí.

Bylo mi ukázáno, že tvůj bratr byl přesvědčen o pravdě nějakou dobu, avšak určité vlivy jej zdržely. Jeho manželka mu bránila, aby byl poslušen svého přesvědčení. Ona ve svém žalu hledala Pána a nalezla Jej. Pak pocítila touhu, aby její manžel přijal pravdu. Litovala, že mu bránila, a že její pýcha a láska ke světu jej tak dlouho zdržovaly od přijetí pravdy. Jako unavené dítě, které hledá odpočinek a nemůže jej nalézt, konečně přijala Jeho milostivé pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtížení jste, a já vám odpočinutí dám.“ Mat.11,28. Její usoužená, obtížená duše hledala svého Pána a s pokáním, pokořením se a s vážnou modlitbou složila své břímě u Velkého Nosiče břemen a v Něm nalezla pokoj; dostalo se jí důkazu, že její pokoření se a opravdové pokání Bůh přijal a že jí pro Krista odpustil její hříchy.

Bylo mi ukázáno bratře D, že máš jen krátkou dobu k práci. Konej svou práci pečlivě, vykupuj čas. Nedovol, aby ve tvých obchodních jednáních nějaká skvrna poskvrnila tvůj křesťanský charakter. Uchovej si oděv neposkvrněný od světa. Bdi a modli se, jinak se dostaneš do pokušení. Pokušení mohou být kolem tebe, ty se však ^{2T 50} nemusíš do nich dostat. Od Krista můžeš dostat sílu, abys stál neposkvrněný uprostřed porušenosti a zkaženosti tohoto věku. “Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech.“ 2.Petr.1,4. Ustavičně upírej svůj zrak na Krista, na Jeho božskou podobu. Napodobuj Jeho naprosto čistý život a budeš účastníkem Jeho slávy a s Ním dědicem království, které je připravené pro tebe od ustanovení světa.