Podle toho, co mi bylo ukázáno, stávají se světitelé soboty tím sobečtějšími, čím více bohatnou. Jejich láska ke Kristu a Jeho lidu klesá. Nevidí potřeby nuzných, ani necítí jejich utrpení a zármutek. Neuvědomují si, že zanedbáváním chudých a trpících přehlížejí Krista, a že když odstraňují bídu a bolest trpících, pokud je jim to jen možno, slouží Ježíši.

Svému vykoupenému lidu Kristus říká: „Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne. Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“

„Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cokoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ Mat.25,34-40.

Namáhat se, vytrvale pokračovat v dobročinné službě, která vyžaduje sebezapíravé úsilí, je slavné dílo, které se líbí i nebesům: věrné dílo je Bohu mnohem přijatelnější, než nejhorlivější a zdánlivě nejsvětější služba. Pravou bohoslužbou je spolupráce s Kristem. Modlitby, napomínání a mluvení jsou laciným ovocem, které je častokrát přinášeno; avšak ovoce, projevené dobrými skutky, pečováním o nuzné, sirotky a vdovy, je tím pravým ovocem a roste, přirozeně na dobrém stromě.

^{2T 25} „Náboženství čisté a neposkvrněné před Otcem toto jest: „Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“ Jak. 1,27. Kristus žádá, abychom nesli ovoce dobrých skutků: laskavá slova, skutky dobročinnosti, něžného ohledu k chudým, nuzným a zarmouceným. Když srdce soucítí se srdci obtíženými nesnázemi a zármutkem, když ruka uděluje nuzným, když nazí jsou odíváni, cizí lidé vítáni ve vašem domě i ve vašem srdci, andělé jsou velmi blízko a překrásná ozvěna zní celými nebesy. Každý skutek spravedlnosti, milosrdenství a dobročinnosti vytváří v nebesích melodii. Otec ze svého trůnu hledí na ty, kteří konají tyto skutky milosrdenství a počítá je ke svým nejvzácnějším pokladům. „Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klenotem.“ Mal.3,17. Každý skutek milosrdenství prokázaný nuzným a trpícím se pokládá za skutek prokázaný Ježíši. Když pomáháte chudým, soucítíte s trpícími a utlačovanými a přátelsky se chováte k sirotkům, vstupujete do užšího obecenství s Ježíšem.

„Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a nepřioděli jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čeho jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.“ Mat.25,41-46.

Ježíš se zde ztotožňuje se svým trpícím lidem. To jsem byl já, ^{2T 26} který jsem hladověl a žíznil, to jsem byl já, který jsem byl cizincem. To jsem byl já, který jsem byl nahý. To jsem byl já, který jsem byl nemocen. To jsem byl já, který jsem byl ve vězení. Když jste se těšili z pokrmů svých bohatě prostřených stolů, já jsem hladověl v chatrči nebo na ulici nedaleko vás. Když jste zavírali své dveře přede mnou, zatímco vaše zařízené pokoje byly prázdné, já jsem neměl kde bych hlavu sklonil. Ve vašich skříních bylo plno skvostných proměnlivých oděvů, za něž jste zbytečně promrhali peníze, které jste mohli dát nuzným. Já jsem neměl slušný oděv. Zatímco vy jste se těšili dobrému zdraví, já jsem byl nemocen. Neštěstí mne uvrhlo do vězení a spoutalo mne, sklíčilo mého ducha, zbavilo mne svobody a naděje, zatímco vy jste žili na svobodě. Jakou to jednotu vyjadřuje zde Ježíš mezi sebou a svými trpícími učedníky! Jejich úděl pokládá za svůj. Mluví o sobě tak, jako kdyby sám byl trpícím. Pamatuj si, sobecký křesťane: každé zanedbání trpícího chudého, sirotka a dítěte bez otce, je zanedbáním Ježíše v jejich osobě.

Znám lidi, kteří mají vysoké společenské postavení, jejichž srdce jsou však tak uzavřena sebeláskou a sobectvím, že nemohou plně pochopit to, co píši. Celý svůj život přemýšleli jen o sobě a žili jen pro sebe. Přinést pro blaho jiných nějakou oběť, vzdát se něčeho ve prospěch jiných, to u nich nepřichází v úvahu. Nemají ani nejmenší představu o tom, že Bůh od nich požaduje právě toto. Vlastní já je jejich modlou. Vzácné týdny, měsíce a roky ubíhají do věčnosti, oni však nemají žádný záznam v nebesích o skutcích milosrdenství, o oběti pro blaho jiných, o sycení hladových, odívání nahých nebo přijímání cizích lidí. Toto nejisté přijímání cizích lidí, spojené s rizikem není příjemné. Kdyby lidé věděli, že všichni ti, kteří se ucházejí o jejich dobrotu, jsou počestní, pak by se snad rozhodli něco v tomto směru učinit. Ctnost však spočívá v odvážení se něčeho nejistého. Někdy se může stát, že pohostíme i anděly.

^{2T 27} Existují sirotci, o něž by mělo být postaráno; ale někteří nebudou mít odvahu to učinit, neboť by jim to mohlo způsobit více práce, než jsou ochotni na sebe vzít, a zůstalo by jim jen málo času, aby dělali to, co se jim líbí. Když však Král bude všechno zkoumat, pak tyto nic nedělající, skoupé a sobecké duše poznají, že nebesa jsou jen pro ty, kteří pracovali, kteří se pro Krista zapírali. Nic nebylo připraveno pro ty, kteří vždy tak mimořádně milovali sebe a pečovali o sebe. Hrozný trest, jímž Král hrozí těm na levici, v tomto případě je nestihne pro jejich veliké zločiny. Nejsou odsouzeni pro věci, které vykonali, nýbrž pro ty věci, které nevykonali. Nevykonali jste ty věci, které vám nebesa vyznačila. Byli jste zamilovaní do sebe a vaše odplata bude s těmi, kteří činili vše jen pro své potěšení.

Mým sestrám bych chtěla říci: Buďte dcerami dobročinnosti. Syn člověka přišel hledat a spasit to, co bylo ztracené. Snad jste přemýšleli o tom, že kdybyste našly nějaké dítě bez chyby, vzaly byste si je a pečovaly o něj; avšak dělat si starost s chybujícím dítětem, odnaučit ho mnohým věcem a učit ho znovu, učit ho sebeovládání, to je práce, kterou odmítáte na sebe vzít. Učit nevědomého, slitovávat se a napravovat ty, kteří se vždy učili jen zlému, není lehká práce; nebesa vám však právě takové posílají do cesty. Ony jsou přestrojeným požehnáním.

Před léty mi bylo ukázáno, že Boží lid bude zkoušen v tom, zda připraví domovy pro ty, kteří jsou bez přístřeší; že zde bude mnoho lidí bez domova v důsledku toho, že věří pravdě. Opozice a pronásledování připraví věřící o jejich domovy a je povinností těch, kteří mají domovy, otevřít doširoka dveře těm, kteří je nemají. Před krátkou dobou mi bylo ukázáno, že Pán obzvláště bude zkoušet svůj vyznávající lid v tomto bodě. Kristus se pro nás stal chudým, abychom Jeho chudobou zbohatli. Přinesl oběť, aby připravil domov ^{2T 28} pro poutníky a cizince ve světě, kteří hledají lepší zemi, onu nebeskou vlast. Budou snad ti, kteří jsou předmětem Jeho milosti, kteří očekávají, že budou dědici nesmrtelnosti, odmítat nebo dokonce pociťovat neochotu podělit se o své příbytky s těmi, kteří jsou bez přístřeší a v bídě? Odmítneme jako Ježíšovi následovníci vstup neznámým lidem do svých příbytků proto, že jsou neznámí?

Cožpak nemá apoštolovo důtklivé napomenutí: „Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali“, žádnou moc v tomto věku? Žid.13,2. Denně jsem zarmoucena případy sobectví mezi naším lidem. Je to děsivý nedostatek lásky a péče k těm, kteří mají na to právo. Náš nebeský Otec nám klade do cesty maskovaná požehnání; někteří se jich však nechtějí dotknout z obavy, aby jim neubylo z jejich radosti. Andělé čekají, zda se chopíme příležitostí, které jsou nám k dobročinné službě na dosah - čekají, zda budeme jiným k požehnání, aby pak i oni mohli nám žehnat. Pán nás učinil různé - některé chudé, některé bohaté, některé zarmoucené - aby všichni měli příležitost rozvinout svůj charakter. Pán to úmyslně dovolil, aby byli chudí, proto abychom mohli být zkoušeni, abychom se mohli osvědčit a aby se ukázalo, co je v našich srdcích.

Slyšela jsem, jak se mnozí omlouvají, mají-li do svých domovů a srdcí pozvat Boží svaté. „Vždyť nemáme doma nic připraveno, nic uvařeno. Musí jít k někomu jinému.“ Ten jiný si také najde nějakou výmluvu, aby nemusel přijmout ty, kdož potřebují přijetí; city návštěvníků jsou hluboce raněny a hosté odcházejí s nepříjemnými dojmy o pohostinství těchto bratří a sester zdánlivě věřících. Nemáš-li chleba, sestro, pak učiň podobně, jak je to uvedeno v Písmu. Jdi ke svým sousedům a řekni: „Příteli, půjč mi tří chlebů. Nebo přítel můj přišel z cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.“ Luk. 11,5-6. ^{2T 29} V Bibli nemáme žádný příklad, že by nedostatek chleba mohl být omluvou k odmítnutí prosícího. Když Eliáš přišel ke vdově do Sarepty, vdova se rozdělila o sousto s prorokem Božím a Bůh učinil zázrak a způsobil, že poskytnutím přístřeší Jeho sluhovi a rozdělením se o to poslední, co vdova měla, byly její síly uchovány a život její a jejího syna byl zachráněn. Podobně tomu bude v případech mnoha lidí, jestliže tak budou činit radostně, k slávě Boží.

Někteří poukazují na své slabé zdraví - oni by to všechno rádi konali, kdyby měli sílu. Tito se tak dlouho uzavírali do sebe, tolik přemýšleli o svých ubohých pocitech a tolik mluvili o svých utrpeních, zkouškách a žalech, že se jim to stalo přítomnou pravdou. Kromě sebe nedovedou myslet na nikoho jiného, i kdyby ostatní potřebovali sebevíce soucitu a pomoci. Vy, kteří si naříkáte na ubohé zdraví, pamatujte, že pro vás existuje lék. Jestliže přiodějete nahé, chudé, kteří jsou bez přístřeší, přivedete do svého domu a rozdělíte se o svůj chléb s hladovým, „tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne.“ Iz.58,8. Konání dobra je výborným lékem proti nemoci. Ti, kteří konají toto dílo, přednostně smí prosit Boha a On se zaručil, že je vyslyší. Jejich duše bude nasycena v době sucha, a budou podobni zavlažené zahradě, jejíž vody nevysychají.

Probuďte se, bratři a sestry. Nebojte se dobrých skutků. „Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.“ Gal.6,9. Nečekejte, aby vás někdo upozornil na vaši povinnost. Otevřete oči a poohlédněte se, kdo je kolem vás; seznamte se s bezmocnými, zarmoucenými a nuznými. Neskrývejte se před nimi a nesnažte se přehlédnout jejich potřeby. Kdo dává důkazy, o nichž se zmiňuje Jakub, že má čisté náboženství neposkvrněné sobectvím nebo porušeností? Kdo touží po tom, aby konal vše, co je v jeho moci, aby pomohl ve velkém plánu spasení?

^{2T 30} Znám vdovu, která musí živit dvě malé děti jedině s používá- ním jehly. Vypadá bledě a ustaraně. Po celou krutou zimu zápasila o život svůj i svých dětí. Přijala malou pomoc, avšak kdo by byl pocítil nějaký nedostatek, jestliže by se v tomto případě projevil větší zájem? Zde jsou dva její chlapci, kolem 9 a 11 let, kteří potřebují domov. Kdo je ochoten dát jim tento domov pro Krista? Matka by byla zbavena této starosti a nebyla by nucena tolik šít. Tito chlapci žijí na vesnici a jejich jediným strážcem je jejich těžce pracující matka. Potřebují se naučit, jak mají pracovat, jak je to přiměřené jejich věku. Mají být trpělivě, laskavě a láskyplně poučeni. Někdo může říci: „Ó, jistě, já je vezmu k sobě a naučím je pracovat.“ Takoví lidé by však neměli zapomínat i na jiné věci, které tyto děti potřebují mimo toho, aby se naučily pracovat. Musí být poučeny, jak rozvinout dobrý křesťanský charakter. Chtějí lásku a něhu, mají být uzpůsobeny pro užitečný život zde a nakonec připraveny pro nebesa. Zbavte se sobectví a podívejte se, zda nejsou zde mnozí, jimž byste mohli pomoci a byli jim k požehnání svým domovem, svým soucitem, svou láskou a tím, že byste jim poukázali na Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Chcete něco obětovat pro záchranu duší? Ježíš, drahý Spasitel, připravuje vám příbytek; a proč vy nechcete také připravit domov pro ty, kteří to potřebují a takovýmto způsobem následovat příklad svého Mistra? Jestliže to nejste ochotni učinit, pak tehdy, když budete pociťovat, že potřebujete příbytek v nebesích, žádný vám nebude dán. Neboť Kristus prohlašuje: „Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili.“ Vy, kteří jste byli sobečtí a dbali jen o své vlastní pohodlí a výhody po celý svůj život, hodiny vaší zkoušky téměř končí. Co děláte, abyste svůj život vykoupili ze sobectví a neužitečnosti? Probuďte se! Probuďte se!

^{2T 31} Hledíte-li na své věčné zájmy, povstaňte a začněte rozsévat dobré símě. To, co rozséváte, to také budete sklízet. Přichází žeň - slavná doba velké žně, kdy budeme žít, co jsme zaseli. Nebude zde žádného nedostatku úrody: žeň je jistá. Nyní je doba setby. Nyní se snažte bohatnout v dobrých skutcích, být „snadní k udílení, i přívětiví, skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, abyste mohli dosáhnout věčného života.“ 1.Tim.6,18-19 Snažně vás prosím, bratři, kdekoli jste, zbavte se svého mrazivého chladu. Probuďte v sobě lásku, pohostinství a lásku k pomoci těm, kteří pomoc potřebují.

Můžete snad říci, že jste někoho přijali a své prostředky vydali na lidi, kteří nebyli hodni vaší lásky, a proto jste byli zbaveni odvahy pomáhat potřebným. Představuji vám Ježíše. Přišel zachránit padlého člověka, přinést spasení svému národu; oni Jej však nechtěli přijmout. S Jeho milosrdenstvím zacházeli urážlivě a opovržlivě, a nakonec usmrtili Toho, který přišel za tím účelem, aby jim přinesl život. Odvrátil se snad náš Spasitel proto od padlého lidského pokolení? I kdyby vaše úsilí o dobro nemělo úspěch devětadevadesátkrát a vy byste sklidili jenom urážky, výčitky a nenávist, přece, bude-li zde po sté úspěch a jediná duše bude zachráněna, ó, jakého vítězství bylo dosaženo. Jediná duše vychvácená ze spárů satanových, jediná duše blažená, jediná duše povzbuzená. Toto vám tisíckrát oplatí všechnu vaši námahu. Ježíš vám řekne: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ Neměli bychom radostně udělat vše, co jen můžeme, abychom napodobili život našeho božského Pána? Přemnozí se lekají myšlenky, že by měli přinést nějakou oběť pro blaho jiných. Nejsou ochotni trpět, aby pomohli jiným. Namlouvají si, že nikdo od nich nežádá, aby pro blaho jiných trpěli nějaké nevýhody. Takovým říkám: Ježíš je náš příklad.

^{2T 32} Na prosbu, aby dva synové Zebedeovi mohli sedět jeden po pravici a druhý po Jeho levici v Jeho nebeském království, Ježíš odpověděl: „Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, není mé dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.“ Mat.20,22-23 Kolik lidí může s určitostí odpovědět. Můžeme pít z tohoto kalicha, můžeme být pokřtěni tímto křtem? Kolik lidí napodobuje tento velký Vzor? Všichni, kteří vyznali, že jsou Kristovi následovníci, se při tomto kroku zavázali žít právě tak, jak žil On. A přece život mnohých, i skvělých vyznavačů pravdy zjevuje, že prokazují jen málo úcty k Vzoru v tom, jak málo Mu přizpůsobují svůj život. Formují svůj život tak, aby vyhověli jen svému nedokonalému ideálu. Nenapodobují sebezapírání Kristovo ani Jeho obětavý život pro blaho jiných.

Mezi sebou máme chudé, opuštěné a vdovy. Slyšela jsem jistého bohatého farmáře popisovat situaci jisté chudé vdovy z jeho prostředí. Naříkal nad jejím těžkým postavením a pak dodal: „Nevím, jak přežije tuto studenou zimu. Prožívá teď těžké časy.“ Takoví lidé zapomněli na Vzor a svými skutky říkají: „Ne, Pane, my nemůžeme pít z kalicha sebezapření, pokory a oběti, z kterého jsi pil ty, ani být pokřtěni utrpením, jakým jsi byl pokřtěn ty. Nemůžeme žít pro ten účel, abychom jiným prokazovali dobro. Přece se musíme starat každý o sebe.“ Kdo to má vědět, jak bude žít tato vdova, ne-li ti, kteří mají naplněné sýpky? Prostředky na její živobytí jsou na dosah ruky. Odváží se ti, které Bůh učinil svými šafáři, jimž svěřil ^{2T 33} prostředky, zadržet pomoc následovníkům Kristovým? Jestliže ano, zadrželi je Ježíši. Očekáváte snad, že Bůh bude dávat obilí z nebe, aby zásobil chudé? Cožpak je nedal raději do vašich rukou, aby prostřednictvím vás jim poskytl pomoc a požehnání? Cožpak neučinil vás svými nástroji v tomto dobrém díle, aby vás zkusil, a dal vám přednost ukládat si poklad v nebi?

Osiřelé děti jsou ponechány sboru a Kristus říká svým následovníkům: Vezměte tyto opuštěné děti, vychovejte je pro mne a dostanete svou odměnu. V tomto směru jsem viděla mnoho sobectví. Někteří lidé, nevidí-li nějaký zvláštní důkaz, že oni sami budou mít požehnání z toho, když do své rodiny přijmou ty, kteří potřebují domov, odvracejí se a říkají: Ne. Zdá se, že nevědí nebo nedbají, zda takoví jsou zachráněni nebo ztraceni. Myslí si, že to není jejich záležitost. S Kainem říkají: „Zdaliž já jsem strážný bratra svého?“ Nejsou ochotni se něčeho vzdát anebo něco pro sirotky obětovat a lhostejně svěřují takové jednotlivce světu, který je někdy mnohem ochotněji přijme než tito vyznávající křesťané. V den Hospodinův budou vyhledáváni ti, jimž nebesa dala příležitost zachraňovat jiné. Přáli si však být omluveni a nechtěli se pustit do dobrého díla, pokud by jim to nepřineslo nějaký zisk. Bylo mi ukázáno, že ti, kteří odmítají tyto příležitosti ke konání dobra, uslyší od Ježíše: „Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili.“

Čtěte prosím 58. kapitolu Izaiáše:

„Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu? Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti, roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a ^{2T 34} tak všelijaké jho abyste roztrhli? Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval. Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě. Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravosti, a vyleješ-li lačnému duši svou, a ztrápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.“

Toto je zvláštní dílo, které je nyní před námi. Všechno naše modlení a zdržování se pokrmu nebude mít žádnou cenu, dokud se se vší rozhodností nechopíme tohoto díla. Svaté závazky spočívají na nás. Naše povinnost je nám jasně vyznačena. Pán k nám mluvil skrze svého proroka. Myšlenky Hospodinovy a Jeho cesty nejsou takové, jaké by věřili, že jsou, nebo si je přáli mít slepí, sobečtí smrtelníci. Pán hledí do srdce. Jestliže v něm přebývá sobectví, On o tom ví. Můžeme se snažit zastřít náš skutečný charakter před našimi bratřími a sestrami, Bůh jej však zná. Před Ním nelze nic ukrýt.

Půst, který Bůh může přijmout, je popsán. Znamená udělovat svůj chléb hladovým a přivádět ubohé opuštěné do svého domu. Nečekej, až oni sami přijdou. Oni nemají vyhledat tebe a prosit tě o nějaké přístřeší pro sebe. Ty je máš hledat a přivádět do svého příbytku. Tvá duše má jít za nimi. Jednu ruku máš vztáhnout a vírou chopit se mocného ramene Všemohoucího, které přináší spasení, ^{2T 35} zatímco se druhou laskavou rukou ujímáš utiskovaných a pomáháš jim. Není možné jednou rukou se chopit ramene Božího, zatímco druhá ruka se zabývá službou pro své potěšení.

Pracuješ-li v tomto díle milosrdenství a lásky, bude ti snad toto dílo příliš těžké? Budeš padat a kroutit se pod tímto břemenem a tvoje rodina bude připravena o tvou péči a tvůj vliv? Jistěže ne, Bůh pečlivě odstranil všechny pochybnosti v této otázce a zaručil se pro případ, že se rozhodneš poslouchat. Toto zaslíbení obsahuje všechno, co si i ten nejnáročnější a nejvíce váhající člověk může přát. „Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne.“ Jenom věř, že věrný je Ten, který to zaslíbil. Bůh může obnovit tělesnou sílu. A co víc, On říká, že to učiní. A toto zaslíbení zde nekončí. „Předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě.“ Bůh kolem tebe vybuduje ohradu. A ani tímto nekončí zaslíbení. „Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekne: Teď jsem.“ Jestliže odstraníš útisk a marnou řeč, jestliže vztáhneš svou duši k hladovému, „vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.“

Čtěte 58. kapitolu Izaiáše všichni vy, kteří prohlašujete, že jste dětmi světla. Obzvláště vy ji čtěte znovu a znovu, kteří jste pociťovali takovou neochotu k omezení svého pohodlí tím, že byste poskytli pomoc nuzným. Vy, jejichž srdce a příbytky jsou příliš těsné, než abyste do nich přijali opuštěné, čtěte tuto kapitolu; vy kteří se můžete dívat na sirotky a vdovy utiskované železnou rukou bídy a shrbené pod vládou bezcitných lidí ze světa, čtěte ji. Bojíte-li se snad, že se do vaší rodiny dostane vliv, který vás bude stát mnohem více práce, čtěte ji. Vaše obavy mohou být bezdůvodné, a požehnání ^{2T 36} může přijít. Můžete ho zakusit a uvědomit si ho každý den. Jestliže to bude vyžadovat zvláštní námahu, můžete se obrátit na Toho, který zaslíbil: „Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne.“ Bylo mi ukázáno, že důvod, proč Boží lid nesmýšlí mnohem duchovněji a proč nemá více víry, je ten, že je omezen sobectvím. Prorok se obrací k těm, kteří zachovávají sobotu, ne k hříšníkům, ne k nevěřícím, nýbrž k těm, kteří se domnívají, že slouží Bohu. Bůh nepřijímá množství shromáždění. Ani ne mnoho modliteb, nýbrž konání spravedlnosti a dobrých skutků, a to v pravý čas. Měli bychom méně pečovat o sebe a projevovat více dobročinnosti. Naše duše se musejí rozšířit. Teprve pak je Bůh učiní podobné zavlažené zahradě, jejíž vody nevysychají.

Čtěte l. kapitolu Izaiáše: „Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin. Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila.“

Bylo mi ukázáno, že zlatem, o němž se zmiňuje Kristus, Věrný Svědek, jež musí mít všichni, je víra spolu s láskou a láska předchází víru. Satan se ustavičně snaží odstranit tyto převzácné dary ze srdcí Božího lidu. Všichni bojují boj o život. Satan dobře ví, že jestliže ^{2T 37} bude moci odstranit lásku a víru a nahradí ji sobectvím a nedůvěrou, všechny zbývající vzácné rysy budou brzy chytře odstraněny jeho svůdnou rukou a boj bude prohrán.

Moji drazí bratři, dovolíte, aby satan dosáhl tohoto svého cíle? Jste ochotni prohrát boj, jímž můžete vyhrát věčný život? Jestliže kdy Bůh mluvil skrze mne, pak vám říkám, že místo toho, abyste byli vítězi, právě tak jistě budete satanem přemoženi jako jistě stojí trůn Boží, nebudete-li cele proměněni. Láska a víra musí být získány zpět. Chcete se znovu pustit do tohoto boje a získat zpět převzácné dary, o něž jste byli připraveni? Musíte vynaložit mnohem opravdovější úsilí, mnohem vytrvalejší a neúnavnější, než tomu bylo dosud. Nestačí se pouze modlit nebo postit, nýbrž musíte být poslušnými zbavit se sobectví a postit se podle Boží vůle, což On přijme. Mnozí mohou být zarmouceni, protože jsem mluvila otevřeně; budu v tom však pokračovat, jestliže Bůh vloží toto břímě na mne.

Bůh žádá, aby ti, kteří zastávají odpovědná místa, byli tomuto dílu posvěceni; neboť jestliže oni půjdou nesprávným směrem, pak i lid bude myslet, že je může následovat v jejich šlépějích. Jestliže lid nesprávně jedná a vůdcové nepozvednou svůj hlas proti nepravosti, pak se s ním ztotožňují a hřích je jim připočten stejně tak jako bezbožným. Ti, kteří mají odpovědné postavení, měli by být lidé zbožní, jež si ustavičně uvědomují tíhu díla, spočívající na nich.