Drahý bratře N: Cítila jsem se velmi zatížena tvým případem od té doby, co jsem se s tebou setkala v Tiptonu na táborovém shromáždění. Mohla jsem zřídkakdy odolat tomu, abych tě osobně oslovila, zatímco jsem mluvila k lidu slova Kristova. „Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. Neboť kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.“ Mat.6,19-21.

Připomněla jsem si tvou tvář jako člověka, jenž mi byl před časem ukázán v mém vidění. Myslel sis, že je tvou povinností kázat Slovo jiným. Ale tvůj příklad, jakým nyní jsi, by víc bránil přijetí pravdy, než by tvé kázání mohlo lidi obracet na víru v ní. Vyznáváš, že věříš ve svaté, zkoušející poselství. A přece tvá víra nebyla podepřena tvými skutky. Máš pravdu v teorii, avšak nebyl jsi jí přeměněn. Pravda se plně nezmocnila tvého srdce a nevstoupila do tvého denního života.

Potřebuješ se přeměnit obnovením své mysli. Když se pravda zmocní tvého srdce, bude pracovat na přetvoření tvého způsobu života. Nevěřící svět bude pak přesvědčen, že je v pravdě síla, která způsobí velkou změnu i u takového milovníka světa, jakým jsi byl. Miluješ tento svět. Tvé poklady jsou zde a tvé srdce spočívá na nich. Jestliže moc pravdy neoddělí tvou náklonnost od tvého boha, kterým je tento svět, zahyneš i se svými poklady.

Máš jen malý smysl pro vznešený charakter práce pro tyto poslední dny. Pro pravdu jsi neučinil žádné oběti. Máš hrabivého, skrblického ducha a zavřel jsi oči před potřebami těch, kdož jsou v ^{2T 679} tísni a nouzi. Tvůj soucit nebyl pohnutý natolik, abys ulevil potřebám utlačovaných, ani jsi neměl to srdce, abys pomohl dílu Božímu vlastními prostředky a abys je rozdal trpícím nouzi. Tvé srdce je u tvých pozemských pokladů. Jestliže nepřekonáš svou lásku k věcem světa, nebudeš mít místo v království nebeském.

Mládenec se zeptal Ježíše, co by měl činit, aby získal život věčný. Ježíš jej odkázal na přikázání svého Otce a pověděl mu, že poslušnost vůči těmto přikázáním je nezbytná pro jeho spasení. Kristus mu řekl, že pokud bude poslušen přikázáním, o nichž mluví, že je zná, bude mít život. Povšimni si, jakou dostal odpověď: „Jednoho se nedostává. Jdi a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž.“ Mar.10,21.

Ježíš zaměřuje pozornost tohoto mladého muže přímo na nedostatek jeho povahy. Uvádí jeho vlastní sebezapření a život s nošením kříže. Zanechal všeho pro spásu člověka a nabádal mladého muže, aby přišel a napodoboval Jeho příklad a zajistil si tak, že bude mít poklad na nebesích. Skákalo srdce tohoto mladého muže radostí, nad jistotou, že opravdu bude mít poklad na nebesích? Ach nikoli! Poklady byly jeho modlou; zatemnily hodnotu věčného dědictví, odvrátil se od Vykupitelova života sebeobětování zpět k tomuto světu. Měl horlivou touhu po nebeském dědictví, a přece se neochotně odvracel od této víry. Vyžadovalo to zápas, aby rozhodl, co si má zvolit, ale posléze se rozhodl pokračovat v lásce k pozemským pokladům.

^{2T 680} Tento mladý muž měl velké statky. Jeho srdce na nich lpělo. Nemohl souhlasit s přenosem svých pokladů do nebes a zřeknutím se svých zálib v nich konáním dobra s nimi. Žehnal by vdovám a sirotkům, a takto by byl bohatý na dobré skutky. Láska tohoto mladého muže k pozemským pokladům byla silnější než jeho láska k bližním a k nesmrtelnému dědictví. Učinil svou volbu. Nabádání, uložené Kristem o zabezpečování pokladů v nebesích, bylo odmítnuto, neboť nemohl souhlasit s tím, aby splnil podmínky. Síla jeho záliby v pozemské bohatství vítězila a nebesa, s veškerou svou přitažlivou slávou, byla obětována pro světské poklady. Mladý muž byl velmi smutný, neboť chtěl oba světy, ale obětoval nebeský pozemskému.

Je málo těch, kteří si uvědomují sílu své lásky k bohatství, dokud na ně nedolehne tíha zkoušky. Mnozí, kdož vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, ukazují, že nejsou připraveni pro nebesa. Jejich skutky dosvědčují, že milují bohatství více než svého bližního, či Boha. Jako onen bohatý mladý muž, hledají cestu života, ale když je jim ukázána a posouzena její cena a oni jsou přesvědčeni, že musejí obětovat své pozemské bohatství a stát se bohatými na dobré skutky, rozhodují se tak, že je nebesa stojí příliš mnoho. Čím větší poklady střádají na zemi, tím obtížnější pro jejich vlastníka je si uvědomit, že nejsou jeho vlastnictvím ale že jsou propůjčeny, aby jich bylo použito ke slávě Boží.

Ježíš zde zlepšuje příležitost dát svým učedníkům působivé ponaučení. „Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského. A opět pravím vám: Snáze jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.“ Mat.19,23-24.

Zde je vidět síla bohatství. Síla lásky k bohatství nad lidskou myslí je téměř ochromující. Bohatství mnohé omamuje a způsobuje, ^{2T 681} že jednají, jako kdyby byli zbaveni soudnosti. Čím více mají z tohoto světa, tím více si přejí. S rozmnožováním jejich bohatství se zvyšuje i strach z příchodu nouze. Mají sklony k shrabování prostředků pro budoucnost. Jsou skrbliví, sobečtí a bojí se, že Bůh nezabezpečí jejich budoucí potřeby. Takové osoby jsou před Bohem vskutku chudé. Jejich bohatství bylo shromážděno, vložili do něj svou důvěru a nemají víru v Boha a Jeho sliby.

Chudý člověk, který má víru a důvěru v Boha, který důvěřuje v Jeho lásku a péči, který oplývá dobrými skutky, který soudně nakládá s tím málem, co má, k požehnání jiných svými prostředky, je před Bohem bohatý. Cítí, že jeho bližní má vůči němu požadavek, který nemůže přehlížet, jestliže poslouchá přikázání Boží: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Mat.19,19. Chudí, kteří jsou bohatí před Bohem, přikládají spáse svých bližních větší význam než všemu bohatství a stříbru, které má svět.

Kristus ukazuje cestu, na které ti, kteří mají pozemské bohatství, a přesto nejsou bohatí před Bohem, mohou obdržet opravdovou bohatost. Praví: Prodejte, co máte a dávejte almužny a střádejte poklady v nebesích. Lék, který navrhuje bohatým, přenese jejich záliby od pozemského bohatství k věčnému dědictví. Tím, že budou investovat prostředky do díla Božího, aby přispěli na spásu duší a aby posloužili svými prostředky k požehnání nuzným, „stanou se bohatými na dobré skutky a jsou těmi, kdož si střádají pro sebe dobrý základ pro časy, které přijdou, aby obdrželi život věčný.“ (1.Tim.6,19.) Toto bude bezpečnou investicí. Ale mnozí svými skutky ukazují, že se neodvažují důvěřovat nebeské bance. Volí si důvěru ve své prostředky na zemi spíše, než by je poslali na nebesa, aby jejich srdce mohla spočívat v nebeské pokladně.

Můj bratře, máš před sebou úkol, snažit se překonat hrabivost a ^{2T 682} lásku k světskému bohatství a zvláště sebedůvěru, protože jsi měl zdánlivý úspěch v zajišťování věcí tohoto světa. Ubozí boháči, kteří vyznávají, že slouží Bohu, jsou předmětem politování. Zatímco vyznávají, že znají Boha, svými skutky jej popírají. Jak velká je jejich temnota! Vyznávají víru v pravdu, ale jejich skutky tomuto vyznání neodpovídají. Láska k bohatství činí lidi sobeckými, náročnými a zpupnými. Bohatství je moc; a často láska k němu kazí a ochromuje vše, co je v člověku šlechetné a podobné Bohu.

Bohatství přináší s sebou velkou zodpovědnost. Získat bohatství nečestným jednáním, klamným obchodováním, utlačováním vdov a sirotků, či shromaždováním bohatství a zanedbáváním potřeb nuzných, bude mít za následek spravedlivou odplatu, jak ji popisuje inspirovaný apoštol: „Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. Zboží vaše shnilo, a roucho vaše zmolovatělo Zlato vaše a stříbro zrezavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžíře těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům. Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržená, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.“ Jak.5,1-4.

Nejpokornější a nejchudší z opravdových učedníků Kristových, kteří jsou bohatí na dobré skutky, jsou více požehnaní a vzácnější před zraky Boha než ti, kdo se vychloubají velkým bohatstvím. Na nebeském chóru jsou vznešenější, než nejvznešenější králové a šlechtici, nebo tito nejsou bohatí před Bohem.

Apoštol Pavel nabádá Timotea, aby poučil bohatce: „Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní, a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku ^{2T 683} požívání. A ať dobře činí a bohatnou v dobrých skutcích, a snadní ať jsou k udílení, i přívětiví, skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života.“ 1.Tim.6,17-19. Toto nabádání se dá použít i pro tebe, bratře N, a pro velmi mnohé z těch, kdož vyznávají, že věří v pravdu pro tyto poslední dny.

Ti, kdo hromadí prostředky, nebo široce investují do půdy a zbavují tak své rodiny životního pohodlí, jednají jako pomatení. Nedovolují svým rodinám, aby se těšily věcem, kterými je Bůh tak bohatě obdaroval. Přestože mají značný majetek, jsou jejich rodiny často nuceny pracovat nad své síly, aby se shromažďovalo stále více statků. Mozek, kosti a svaly jsou na nejvyšší míru přepínány, aby shromažďovaly, a náboženství a povinnosti vůči Kristu jsou zanedbávány. Pracuj, pracuj, pracuj je ctižádostí od rána do noci.

Mnozí neprojevují opravdovou touhu, aby poznali vůli Boží a pochopili Jeho požadavky, které na ně klade. Někteří, kdo se snaží vyučovat pravdě jiné, sami neposlouchají Slovo Boží. Čím více má Boží dílo takových učitelů, tím méně bude úspěšné.

Mnozí, kterým Bůh svěřil bohatství, si neuvědomují, že pracují proti svému věčnému zájmu sobeckým shromaždováním svého bohatství. Apoštol jim ukazuje, že stanou-li se bohatými na dobré skutky, pracují sami pro sebe. Vytvářejí si na nebesích nehynoucí poklad a takto mohou mít život věčný. Rozdělováním podle potřeb díla a pomáháním nuzným věrně konají práci, kterou jim Bůh svěřil, a památka jejich sebezapření a šlechetných milujících skutků bude zaznamenána v knize nebes. Každý skutek spravedlnosti bude učiněn nesmrtelným, ačkoliv ten, kdo jej činí, asi necítí, že vykonal něco, co by stálo za povšimnutí. Jestliže každodenní život těch, kdo vyznávají pravdu, bude živým příkladem života Kristova, světlo ^{2T 684} bude zářit před těmi, kteří povedou jiné k Vykupiteli. Teprve až v nebesích budou plně oceněny tyto požehnané výsledky práce na spáse jiných, harmonickým Božským životem.

Můj bratře, máš vykonat ve své rodině spoustu práce, chceš-li jim ukázat, že pravda na tobě vykonala dobré dílo a že měla změkčující, zjemňující a povznášející vliv na tvůj život a charakter. Vyznáváš, že věříš, že žijeme v těchto posledních dnech a že dáváme varování, prověřující poselství světu; ukazuješ to svými skutky? Bůh tě zkouší a odhalí pravdivé pocity tvého srdce.

Pán ti svěřil hřivny prostředků, abys je používal k pokroku Jeho díla, k žehnání potřebným a k úlevě obtíženým. Můžeš činit daleko více dobra svými prostředky, než konáš kázáním, zatímco prostředky zadržuješ. Vyložil jsi své hřivny směnárníkům, aby až Pán přijde a řekne: „Vydej počet z vladařství svého,“ jsi mohl odevzdat hřivny zdvojnásobené jak v základě, tak v úrocích, protože jsi je nashromažďoval, nepohřbíval jsi je sobecky v zemi, ale měl jsi je k užitku? Přehlédni historii svého minulého života. Jak mnohé jsi požehnal svými prostředky? Jak mnoho srdcí jsi učinil vděčnými vlastní štědrostí? Prosím čti 58 kapitolu Izaiáše. Máš uvolněná pouta bezbožnosti? Snažil ses odlehčit těžká břemena? Dovolil jsi, aby utlačovaní byli osvobozeni, a zlomil jsi všeliké jho a rozděloval jsi svůj chléb hladovým a přiváděl jsi chudé do domu svého? Odíval jsi nahé?

Jestliže jsi byl bohatý na tyto dobré skutky, můžeš žádat sliby, uvedené v této kapitole: „Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost ^{2T 685} tvá, a sláva Hospodinova sbéře tě. Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekne: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho a vztahování prstů a mluvení nepravosti, a vyleješ-li lačnému duši svou, a ztrápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.“ Izaiáš 58,8-11. Ale ty nejsi nyní oprávněn k takovému slíbenému požehnání. Nebyl jsi oddán této práci. Podívej se zpátky na svůj minulý život a považ, jak je chudý na dobré, šlechetné a ušlechtilé skutky. Hovořil jsi pravdu, ale nežil jsi podle ní. Tvůj život nebyl vznešený a posvěcený, nýbrž byl charakterizován sobectvím a hrabivostí. Sloužil jsi věrně sám sobě. Nyní je nejvyšší čas, abys změnil svůj způsob a své činy a pilně pracoval, aby sis zajistil poklad na nebesích.

Ztratil jsi mnohé, co již nemůže být nikdy získáno. Nevyužil jsi svých příležitostí pro konání dobra a tvá nevěrnost byla zanesena do knih v nebesích. Kristův život byl charakterizován sebezapřením, sebeobětováním a nezištnou shovívavostí. Nenahlížel jsi správným způsobem na přípravu, nezbytnou pro království Boží. Tvé myšlenky jsou vcelku příliš jalové. Hovor je laciná záležitost, mnoho nestojí. Plody práce rozhodnou o povaze stromů. Jaké plody jsi přinesl? Apoštol Jakub nabádá své bratry: „Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění ze strany živnosti vezdejší, řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí ?“ Jak.2,14-16. Tvá dobrá přání, můj bratře, neuspokojí potřebné. ^{2T 686} Skutky musí dosvědčit upřímnost tvé sympatie a lásky. Jak mnohokrát jsi čerpal ze shora uvedeného nabádání mého dopisu?

Máš velmi dobré mínění o sobě samém, ale musíš vykonat práci, kterou za tebe nemůže žádný vykonat. Tvá povaha se musí změnit a musí být přeměněna celá tvá bytost. Tvá láska k pravdě je jenom ve slovech, a ne v činech. Miluješ trochu Pána, ale bohatství více. Řekl by ti Pán, jestliže by tě měl nalézti tak, jak jsi v přítomné době: Dobře služebníče dobrý a věrný; vejdiž v radost Pána svého? O jakou radost zde jde? „Kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.“ Žid.12,2. Radost, kterou nám zjevil Ježíš, spočívala v tom, že jsme viděli duše, vykoupené obětováním Jeho slávy, Jeho cti, Jeho bohatství a Jeho vlastního života. Spása člověka je Jeho radostí. Když všichni vykoupení budou shromážděni v království nebeském, uvidí práci své duše a bude spokojen.

Ti, kdo jsou spolupracovníky Kristovými, spoluúčastníky na Jeho sebezapření a Jeho obětech, mohou být nástrojem, které přivádí duše ke Kristu, a mohou je vidět spaseny a věčně zachráněny, chválit Boha a Beránka, jenž je vykoupil.

V Pleasanton, Kansas, 15.října 1870.