Bylo mi zjeveno, že Kristovi učedníci jsou Jeho zástupci na zemi a Bůh chce, aby byli světlem v mravní temnotě tohoto světa, rozdělení všude po zemi, ve všech městech, vesnicích a městečkách, „divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem.“ 1.Kor.4,9. Jestliže uposlechnou učení v Kristově kázání na hoře, budou neustále usilovat o dokonalost křesťanského charakteru a budou opravdu světlem světu, prostředkem, skrze který Bůh udílí svou Božskou vůli, pravdu nebeského původu těm, kteří jsou v temnotě a kteří žádné poznání o způsobu života a spasení nemají.
Bůh nemůže rozšířit svou vůli a zázraky milosti mezi nevěřícím světem, jestliže nemá svědky roztroušené po celé zemi. Je Jeho záměrem, aby ti, kdo jsou účastníky této velké spásy skrze Ježíše 2T 632 Krista, byli Jeho misionáři, světlem celému světu, aby byli jako ukazatele lidem, žijícími epištolami, uznanými a čtenými všemi lidmi, jejichž víra a práce dosvědčuje blízký návrat přicházejícího Spasitele, a ukazující, že neobdrželi milost Boží nadarmo. Lidé musí být varováni, aby se připravili na poslední soud. Těm, kdož naslouchali jenom bajkám, dá Bůh příležitost slyšet jisté slovo proroctví, a ti, kdož jej zvěstují, konajíce tak správně jak mají, jsou jako to světlo, které září v temném místě, předloží jisté slovo pravdy k pochopení všem, kdož budou mít zájem. Budou stavět pravdu do protikladu s bajkami, které jim byly předkládány lidmi, kteří si osvojují právo chápat slovo Boží a cítí se kvalifikovaní k poučování jiných v temnotě.
Aby se zvýšil počet v Bordoville, přestěhovali se tam bratři, opouštějíce místa, ze kterých přišli zbaveni síly a vlivu, který by podporoval shromáždění. Toto potěšilo nepřátele Boha a pravdy. Tito bratři by měli zůstat jako věrní svědci. Jejich dobré dílo dosvědčovalo ryzost jejich víry, příkladný život čistoty a moc pravdy. Jejich vliv by přesvědčil, přeměnil, nebo zatratil.
Každý následovník Ježíše musí vykonat dílo jako misionář Kristův v rodině, sousedství i ve městě a v městečku, kde žije. Všichni, kdo jsou zasvěceni Bohu, jsou potrubím světla. Bůh je činí svým nástrojem spravedlnosti, aby předávali jiným světlo pravdy a bohatství Jeho milosti. Nevěřícím se mohou zdát netečnými a bezstarostnými, a přece Bůh ovlivňuje a přesvědčuje jejich srdce, že jsou skutečně v pravdě. Ale když naši bratři opouštějí pole, vzdávají boj a dovolují, aby dílo Boží pozbývalo na síle, předem Bůh říká: „Nechte jich,“ Mat.15,14. budou pouze břemenem jakékoliv církvi tam, kam se přestěhují. Ti, kdož opouštějí ty, kteří byli přesvědčeni, 2T 633 často chlácholí své svědomí myšlenkami, že konec konců byli zbytečně úzkostliví. Rozhodují o tom, že přichází k názoru, že vyznání adventisty sedmého dne není podstatné. Satan vítězí, když vidí výhonek Boží setby buď zcela vykořeněný, nebo ponechaný bez síly. Božím účelem není, aby se Jeho lid sjížděl dohromady a soustřeďoval svůj vliv na nějaké zvláštní místo.
Úsilí bratra D povzbuzovat bratry, aby se přestěhovali na jejich místo, bylo zajisté učiněno v dobré víře. A přece nebylo v souladu se záměrem Božím; Boží cesty nejsou našimi cestami. On nevidí tak, jak vidí člověk. Účel byl dobrý, ale tím, že tak činil, Boží úmysly, pokud jde o spásu duší, nemohly být provedeny.
Božím záměrem je, aby Jeho lid byl světlem světa, solí země. Plán na shromažďování se ve velkém množství a zakládání velké církve, koncentroval jejich vliv a zúžil jejich pole užitečnosti a doslova kladl světlo pod kbelec. Božím záměrem je, aby poznání pravdy přišlo ke všem, aby nikdo nezůstal v temnotě, nevědomý svých zásad, ale aby všichni byli na nich vyzkoušeni a rozhodli se pro, nebo proti, aby všichni byli varováni a nebyli zanecháni bez omluvy. Plán usazovat se nebo přestěhovat se z různých míst, kde je jen málo síly či vlivu, a soustřeďování vlivu mnohých v jednom místě, odstraňuje světlo z míst, kde Bůh chtěl, aby zářilo.
Následovníci Kristovi roztroušení po celém světě, nemají velký smysl pro svou zodpovědnost a závazek spočívající na nich, aby nechali zářit světlo pro jiné. Jestliže jsou jenom jeden nebo dva v určitém místě, mohou se, ačkoliv je jich málo v počtu, tak chovat před světem, aby jejich vliv, který zapůsobí na nevěřící, byl takový, aby zapůsobil svou upřímností víry. Následovníci Ježíše neplní záměr a 2T 634 vůli Boží, jestliže jsou spokojeni s tím, že setrvávají v neznalosti Jeho slova. Všichni by měli studovat Bibli. Kristus přikázal svým následovníkům: „Zpytujte písma; neboť vy domníváte se v nich věčný život míti, a ta svědectví vydávají o mně.“ Jan.5,39. Petr nás nabádá: „Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest ve vás, a to s tichostí a s bázní.“ 1.Petr.3,15.
Mnozí, kteří vyznávají, že věří pravdě těchto posledních dnů, budou nalezeni na váze lehcí. Zanedbávají nejdůležitější věci. Jejich přeměna je povrchní, nikoliv hluboká, opravdová a dokonalá. Nevědí, proč věří pravdě. Uvěřili jí pouze proto, že jiní jí věří a brali ji samozřejmě jako pravdu. Nemohou dát žádný rozumný důvod, proč věří. Mnozí dovolili svým myslím, aby byla naplněna věcmi podřadného významu, a jejich věčný zájem byl až na druhém místě. Jejich vlastní duše jsou zakrslé a zmrzačené v duchovním růstu. Jiní nejsou osvíceni nebo posíleni svou vlastní zkušeností nebo věděním, které bylo jejich výsadou a povinností získat. Síla a pevnost jsou v srdcích opravdových vyznavačů.
Ukřižovaný Kristus by se měl stát předmětem našeho myšlení a podnítit nejhlubší city v našich duších. Opravdoví následovníci Krista oceňují velkou spásu, která pro ně byla připravena, a kdekoli On ukazuje cestu, budou Jej následovat. Budou to považovat za výsadu, že mohou nést jakékoliv břemeno, které Kristus na ně může uložit. Je to skrze samotný kříž, že můžeme ocenit hodnotu lidské duše. Hodnota lidí, pro které Kristus zemřel, je taková, že Otec je spokojen s nekonečnou cenou, kterou zaplatil za spásu člověka tím, že vydal svého vlastního Syna na smrt za jejich vykoupení. Jaká moudrost, milost a láska ve své plnosti se zde projevila. Hodnota 2T 635 člověka se pozná pouze podle cesty na Golgatu. V tajemství kříže Kristova můžeme posoudit cenu člověka.
Jaká zodpovědná funkce spočívá ve spojení Vykupitele světa se spásou lidí. Tato práce volá po sebezapření, obětování a shovívavosti, po vytrvalosti, odvaze a víře. Ale ti, kdo káží slovem a naukou, nemají ovoce milosti Boží ve svých srdcích a životech. Nemají víru. To je důvod, proč je tak málo výsledků v jejich práci. Mnozí, kteří vyznávají, že jsou kazateli Kristovými, projevují nějakou podivnou rezignaci, když vidí všude kolem sebe neobrácené členy, kteří kráčejí do záhuby. Kazatel Kristův nemá právo žít bez problémů, nečinně sedět s pohledem na skutečnost, že pravda je bezmocná a duše nejsou přednesem pravdy podníceny. Měl by se uchýlit k modlitbě a měl by pracovat a modlit se bez ustání. Ti, kdo se podrobují, aby zůstali zbaveni duchovního požehnání bez opravdového boje za tato požehnání, souhlasí s tím, aby vítězství patřilo satanovi. Vytrvalá, převažující víra je nezbytná. Boží kazatelé musí přijít do těsného společenství s Kristem a následovat Jeho příkladu ve všech věcech v čistotě života, sebezapření, ve shovívavosti, v píli a ve vytrvalosti. Měli by si pamatovat, že jednoho dne se objeví záznamy, které budou svědectvím proti nim za nejmenší opomenutí povinnosti.
Bratr D nerozeznává, že v tom, jak povzbuzuje bratry, aby se přestěhovali do jeho místa, přenášel na sebe a na církev břemena; neviděl, že by to vyžadovalo mnohem více času a námahy, aby je udržel ve stavu, ve kterém by mohli pomoci, namísto toho, aby byli překážkou. Myslel si, že kdyby mohl posbírat rodiny v tomto místě, že by mu pomohli založit církev a ulevit mu v jeho starostech a břemenech. Ale dokázal stejně tak v Bordoville jako v Battle Creeku, že čím více bratří se tam přestěhovalo, tím těžší byla břemena, která spočívala na pracovnících, jež měli v srdci Boží dílo. Muži a ženy 2T 636 různých myslí a různého původu se mohli scházet a žít ve sladké harmonii, kdyby jeden druhého pokládal za lepšího než sebe samého, tak jak to nakázal Kristus.
Ale je velmi obtížné jednat s lidskými myslemi, které nejsou pod zvláštní kontrolou Ducha Božího a jsou vystaveny satanově nadvládě. Sobectví, tak vlastní srdcím mužů a žen, a hřích je pěstován dokonce i těmi, kteří vyznávají zbožnost, takže by se měli varovat spojování ve velkých sborech, nebo takto nebudou nejšťastnější.
Mezi těmi, po kterých bratr D opravdu toužil, aby přišli do Bordoville, byli ti, které považoval za nejlepší ze společnosti schopné vykonávat dobrý vliv. Právě takové muže a ženy je zapotřebí rozmístit po celém světě jako věrné hlídky, aby ti, kteří žijí bez Boha, mohli být přesvědčeni, že je síla v náboženství Kristově. Takoví vlivní mužové jsou v pravdě solí země. Bůh nebude potěšen, když je bude mít všechny pohromadě a bude tak zúženo působiště jejich užitečnosti. Spolehlivých mužů je málo, protože srdce lidí je oddáno svému vlastnímu sobeckému zájmu tak, že neznají žádné jiné zájmy než sebe.
Kdyby mohlo být několik vybraných lidí na významném místě v Battle Creeku, Bůh by byl potěšen. A jestliže přinesou oběť svého vlastního sobeckého zájmu ve prospěch potřebných záležitostí, budou pouze následovat šlépěje svého Vykupitele, jenž zanechal svou slávu, svůj majestát a vysokou moc, a pro nás se stal chudým, abychom my skrze Jeho chudobu mohli být bohatí. Kristus se obětoval pro člověka, ale člověk se na oplátku neobětuje ochotně a radostně pro Krista. Jestliže je jistý počet mužů a žen zodpovědných, s opravdovým srdcem, kteří jsou ochotní nést břemena, kteří by pohotově 2T 637 odpověděli na volání o pomoc, kteří pomáhají, kdykoli je zapotřebí, a přestěhovali se do Battle Creeku, Bůh by byl oslaven. Bůh chce mít v Battle Creeku lidi, na které je spolehnutí. Kdo kdy bude shledán na správné straně v časech nebezpečí, kdo bude věrně bojovat proti nepříteli na místo toho, aby zaujal postavení mezi těmi, kdož znepokojují Boží Izrael a chrání ty, kdož oslabují ruce Božích služebníků, obracejí své zbraně právě proti těm, které Bůh přikazuje podporovat. Aby církev prospívala, musí mít lidi, na které je možno se spolehnout v dobách nebezpečí, muže, kteří jsou pevní jako ocel, nesobečtí, muži, kteří mají zájem o Boží dílo, které je blíže jejich srdcím než cokoli jiného, co by mohlo být předmětem starostlivého zájmu v jejich mínění nebo v jejich světských zájmech.
Sbory nejsou zcela sestaveny z čistých, upřímných křesťanů. Ne všechna jména, která jsou zapsána v církevních knihách, jsou toho hodna. Život a charakter některých v porovnání s jinými je jako zlato v porovnání s bezcennou struskou. Nemusí však tomu tak být. Ti, kdo jsou cenní životem a vlivem, pociťovali význam těsného následování Ježíše, činili život Kristův předmětem studia svého příkladu. Toto bude vyžadovat úsilí, rozjímání a nejopravdovější modlitbu. Vyžaduje to cvičení k tomu, aby zvítězili nad sobectvím a učinili zájem o Boží dílo zájmem prvořadým. Někteří přísně krotili své vlastní já a získali tak vzácné vítězství. Ti, kdo si myslí, že jejich vlastní zájem je prvořadý, žijí pro své vlastní já. Jejich charakter je v Božím pohledu bezcennou struskou.
Bratr D konal víc, než měl konat jeden člověk v práci pro zájmy církve ve svém bydlišti. Kdyby jej na krátký čas nepřítomnost oddělila od práce pro jiné, po jeho návratu domů by na něm spočívalo jen těžší a větší břemeno než předtím. Dovolil jim, aby spočívali na jeho ramenou, ohnul se sténajíc pod tíží nákladu. Bratři D 2T 638 byli v nebezpečí, že budou příliš nároční, že budou své životy předkládat jako příklady a jako měřítko. Vlastní já nebylo ponořeno v Kristu. Tito mužové by měli jen málo hovořit o svém já, ale více velebit Krista. Měli by se schovat za Ježíše a Jeho samotného nechat, aby se jevil jako dokonalý vzor, který by se měli snažit napodobovat.
Kde byli lidé, na které by bylo spolehnutí v dobách zkoušek a nebezpečí? Kde byli bohabojní lidé, aby se shromaždovali pod korouhví, když nepřítel usiloval o výhodu? Někteří, kteří byli na jejich místech, byli nevěrní, když jejich pomoc byla nejvíce zapotřebí. Jejich skutky ukázaly, že neměli žádný zvláštní zájem o pokroky díla a věci Boží. Někteří si mysleli, že se od nich očekává příliš mnoho; a na místo radostného pohybu vpřed, aby konali to, co měli, seděli v satanově lenošce a odmítali dělat cokoliv.
Někteří byli vždy žárliví. Z této skupiny lidí byl bratr E. Vyznačoval se obzvláštní tvrdošíjností v povaze, která jej vedla k tomu, že setrvává na špatné cestě, protože si myslí, že vděčil svým bratřím za to, že se změnil a vydal se opačnou cestou. V dobách, kdy cítí tímto způsobem, je připraven dělat cokoli, co je v jeho moci, aby postoupilo dílo Boží. Ale miluje natolik svou vlastní cestu, že nechá převzácné dílo Boží, aby trpělo spíše, než by se vzdal své vůle nebo své cesty. Bratr E není člověkem, o kterého je možno se opírat. Je v područí satanových pokušení a často je pod jeho vládou. Má sobecké, nepokorné srdce. Je křečovitý, popudlivý, hned nenávidějící. Tu a tam je laskavý a zase za chvíli žárlivý, závistivý a velmi sobecký. Nedovede zdokonalit křesťanský charakter, jestliže neodolá svodům, nepodřídí svou tvrdošíjnou vůli a nebude pěstovat ducha pokory a ochoty vidět a přiznávat své vlastní omyly. Byl tu a tam pravdivý a opravdový. Potom ho vlna zanesla opačným směrem a on pěstoval žárlivost, závist a nedůvěru. Vlastní já a sobecké zájmy byly svrchované; byl pln vyhledávání chyb u jiných a podezíravý vůči jiným 2T 639 tak, že oni si ho nedoceňují, nýbrž jej chtějí poškodit. Bratr E potřebuje dokonalou přeměnu. Nestačí, že člověk vyznává pravdu. Může uznávat celou pravdu, a přece nic více - nemá žádné praktické zkušenosti ve svém životě - posvěcující vliv pravdy v srdci a životě nebo moc pravé zbožnosti.
Pravda je svatá a mocná a uskuteční dokonalou reformaci v srdcích a životech těch, kdo jí jsou posvěceni. Bratr E je schopen mít vliv pro dobro. Jestliže podrobí své vlastní já a pokoří své vlastní srdce před Bohem, může se stát opravdovým nositelem Kristova jha. Může být pomocí, namísto překážkou své rodině a jiným. Oslabuje dílo Boží v Bordoville, protože má ve svém křesťanském charakteru nedostatky. Jestliže bratr E bude žít v souladu se světlem, které obdržel, pak začne s bázní a třesením konat své spasení a takto konajíc, nechá zářit jasné světlo na cestě jiných a bude oslavovat Boha. Záležitost bratra E je příkladem pro jiné v církvi, kteří potřebují tutéž práci přeměny ve svých srdcích, aby byli správnými.
Bratr F může být užitečnější ve svém životě, než je nyní, nebo než byl kdykoli předtím. Bůh jej nepovolal přímo k tomu, aby byl kazatel slova a nauky. Není způsobilý pro takovéto postavení. A přece může konat dobré služby pro Pána a být pomocí ve shromážděních. Jestliže žije sám ve světle, může odrážet světlo jiným. Může být požehnáním jiným. Může mluvit slovo útěchy a povzbuzení těm, kdož jsou malomyslní. Ale aby takto činil, měl by sám povzbuzovat naději plnějšího a radostnějšího ducha, odmítaje pohlížet na temné stránky a hovořit o nevěře. Ve svých slovech by měl vyjadřovat radost, naději a odvahu, a dokonce i v tónu svého hlasu.
Sestra G má své vady, a přece se nesnaží co nejlepším způsobem vyřešit své záležitosti. Dovoluje, aby nepřítel ovládal její mysl 2T 640 a zvěstoval její těžkosti pomocí nepoddajného ducha. Trpí tělesnými neduhy a měla by mít soucit; ale hašteřivost, nářky, reptání a neužitečná lítost, neulevují jejímu utrpení ani nepřinášejí štěstí, pouze zhoršují její těžkosti.
Svět je plný nespokojených lidí, kteří přehlížejí štěstí a požehnání, které je jim na dosah, a neustále usilují o uspokojení, které neuskutečňují. Jsou neustále v napětí pro něco, co očekávají, pro jakési vzdálené dobro, větší, než které kdy měli, a jsou vždy zklamaní. Pěstují nevíru a nevděčnost, ve které přehlížejí požehnání, které je zrovna na jejich cestě. Všední, každodenní požehnání života jsou jim nevítaná tak, jako byla mana synům Izraelským.
Sestra G je oslovena Kristem: „Pojďte ke mě všichni, kteříž pracujete a obtížení jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ Mat.11,28-30. Slova, chování a obecný příklad sestry G dává ponaučení zcela odlišné od takových, které učil Pán. Ztrácí mnoho tím, že přehlíží současné požehnání, které má na dosah, a nepohodlným způsobem usiluje o štěstí. Její úsilí zůstává bez odměny a její neplodná snaha jen zvětšuje její neštěstí a neštěstí těch, se kterými je spojena. Její neklidný, úzkostný a ztrápený duch je vyjádřen v jejím vzezření a vrhá stín. Tato chmura, nevíra a nespokojenost, její neustálá nedůvěra a to, že je neustále ztrápená, vrhá stín, namísto aby rozlévala sluneční paprsky.
Bratr G by měl být trpělivý, snášenlivý a pečlivě by ji měl chránit před zbytečnými břemeny, neboť není připravena, aby je nesla. Ona by se na oplátku měla vyvarovat návštěv nepřátel a měla by nést své životní břemena bez reptání a činit je sladké z vděčnosti, 2T 641 že nejsou těžší. Bratr G je náchylný vidět věci z temné stránky. Měl by být neustále připraven plnit Boží vůli a užívat co nejužitečnějším způsobem vliv, který mu Bůh svěřil. Měl by radostně vykonávat dnešní povinnosti a nevypůjčovat si zítřejší potíže, které by jej činily žalostným. Nemusí vykonávat povinnosti příštího týdne, nýbrž práci a povinnosti, které přináší den.
Bratr a sestra G by měli spojit svůj vliv ve rčení: „Dosti má den na svém trápení.“ Mat.6,34. Je neštěstí přibírat si potíže příštího týdne, kterými by jen zahořkla chuť na přítomný týden. Když přicházejí opravdové potíže, učiní Bůh každého pokorným a mírným, aby je snášel. Když Jeho prozřetelnost dovolí, aby přišly, poskytne pomoc, aby byly překonány. Reptání a popudlivost jsou mrakem a skvrnou duše a uzavírají jasné sluneční světlo, jež by zářilo na stezku jiným.
Bratr G by měl usilovat o to, aby pomohl bratru H a současně sobě. Ale sobectví připravilo bratra H o výhody a bratr G sám byl připraven o úspěch skrze obavy, že by nemohl být ku prospěchu jiným. Bratr G nemiloval svého bližního jako sebe sama a jeho svrchované sobectví jej v mnoha věcech připravilo o dobro a odloučilo ho od požehnání Božího. Nakonec z toho nemá užitek žádný člověk, je-li sobecký, neboť Bůh vše zaznamenává, a každého odmění podle jeho skutků. „Cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.“ „Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude.“ Gal.6,7; 2.Kor.9,6.
Zmínila jsem se o těchto osobách proto, abych předvedla opravdový stav mnohých v církvi v Bordoville, jejichž případy jsou podobné. Mnoho sborů v tomto místě přeneslo břemena a starost na bratra D, aby sami zůstali nezatížení. Kdyby byli prosti žárlivosti a udržovali se v lásce k Bohu, pak by mu byli nápomocni, potěšili by jeho srdce a vyslali jej vpřed do práce na spasení duší, zatímco by jej 2T 642 jejich modlitby následovaly jako ostré srpy při polní žni. Jejich nedostatek posvěcení a oddanosti k Bohu oslabily jejich vlastní víru. Oslabily ruce bratra D, zničily jeho odvahu a učinily jeho práci na poli evangelia téměř neužitečnou. Církevní pokusy zmrzačily jeho úsilí jak doma, tak v cizině a způsobily, že jeho práce byla ve velké míře vázána jen na jeho působiště. Tato vazba pracovního úsilí soustředěna většinou na jedno místo, měla ochabující vliv na duchovní zájem a na horlivost Kristova kazatele.
Aby narostli v milosti a poznání pravdy, musí se pracovníci obohatit rozmanitou zkušeností. Tohoto se nejlépe dosáhne tím, že se rozšíří práce na nová pole do různých míst, kde přijdou do styku se všemi skupinami lidí a rozmanitostí mysli a kde se budou různé druhy práce vyžadovat, aby se posloužilo potřebám mnohých a rozdílných myslí. Toto vede opravdového pracovníka k Bohu a Bibli pro světlo, sílu a vědění, která mu umožní, aby byl plně kvalifikován pro uspokojování potřeb lidí. Měl by dbát rady dané Timoteovi: „Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, kterýž by právě slovo pravdy rozděloval.“ 2.Tim.2,15. „Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm?“ Luk.12,42. Je zapotřebí moudrosti, aby se rozpoznal nejpřijatelnější námět pro danou příležitost.
Bratr D nevyrostl v úspěšného pracovníka. Zakrněl. Jeho mysl je zúžena a jeho duchovní síla zeslábla. Nyní by měl být úspěšným, dokonalým pracovníkem. Namísto toho, aby se cele oddával své práci, posluhoval stolu. Pavel nabádá Timotea: „Bud příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě. Dokud nepřijdu, buď pilen čítání, napomínání, učení. Nezanedbávej daru, 2T 643 kterýž jest v tobě, jenž jest dán skrze proroctví se vzkládáním rukou starších. O tom přemyšluj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm. Budiž sebe pilen i učení, v tom trvej; nebo to čině, i samého sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají.“ 1.Tim.4,12-16.
Bratr D je aktivní a ochotný v práci, ochotný nést břemena, která nejsou spojena s jeho povoláním; a svou mysl a čas často věnoval věcem dočasným. Někteří kazatelé si udržují jakousi důstojnost, která není ve shodě s životem Kristovým, a nejsou ochotni stát se užitečnými tím, aby fyzicky pracovali, když to příležitostně je zapotřebí, aby ulehčili břemena těch, jejichž pohostinství sdílejí, a ulevili jejich starostem. Fyzické cvičení by bylo pro ně spíše jistým požehnáním než škodou. Tím, že pomáhají jiným, by prospěli sami sobě. Ale někteří zacházejí do jiných krajností. Když se vyžaduje celý jejich čas a celá jejich síla pro práci na díle Božím, jsou ochotni věnovat se práci a stávají se služebníky všech, dokonce i v dočasných věcech. A opravdu okrádají Boha o služby, o které je žádá. Takto zabírají všední záležitosti vzácný čas, který měl být věnován zájmům Božího díla.
Bratr J.N.Andrews se zde mýlil. Čas a síla, kterou věnoval korespondenci se svými bratry, odpovídaje na dotazy v jejich soukromých dopisech, měl být věnován zvláštnímu zájmu na rozšíření díla Božího. Ale jen málo takových si uvědomovalo zodpovědnost, která spočívá na tak málo kazatelích, aby nesli břemena v této věci. Bratři často odvolávají tyto muže z práce, aby se věnovali jejich malicherným záležitostem nebo aby urovnávali některé církevní spory, které si mohli urovnat sami. „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádej jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i bude dána jemu. Žádej pak u víře, nic nepochybuje.“ Jak.1,5-6. 2T 644 Musí být opravdový a vytrvalý. Jestliže je nerozhodný, neustále pochybující, zda Pán opravdu učiní tak, jak slíbil, neobdrží nic.
Mnozí pohlížejí na své kazatele jako na ty, kdož jim přinášejí světlo od Boha, a zdá se, že si myslí, že toto je lacinější cesta, než kdyby se sami namáhali jít pro ni k Bohu. Takoví ztrácejí mnoho. Jestliže by denně následovali Krista a činili Jej svým průvodcem a rádcem, získali by jasné vědění o Jeho vůli a takto by získali cennou zkušenost. Z nedostatku těchto zkušeností bratři, kteří vyznávají pravdu, kráčejí ve světle jisker zapalovaných jinými; nejsou obeznámeni s Duchem Božím, nemají vědomosti o Jeho vůli, a tudíž jsou snadno odvráceni od své víry. Jsou nestálí, protože se spoléhají na jiné, že pro ně získají zkušenost. Byla učiněna dostatečná opatření pro každého syna a dceru Adamovu, každý zvlášť obdržel známost o Božské vůli, o tom, jak zdokonalit křesťanský charakter, aby byl očištěn skrze pravdu. Bůh je zneuctěn skupinou lidí, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, a přece nemají žádnou zkušenost s poznáním Boží vůle nebo s tajemstvím Božího vedení.
Bratr D má nespočetně domácích starostí. Růst členů v církvi jeho břemeno neulehčuje. Růst členů v jeho rodině byl příliš těžkým břemenem pro něj samotného i pro jeho rodinu a tyto věci se staly překážkou, aby se stal úspěšným pracovníkem. Stal se zrezivělým v Božím díle a potřebuje očištění. Jeho svědectví musí být oživeno Duchem a mocí Boží. Jeho bratři v Bordoville, kteří nemají za úkol zvláštní práci ve slově či nauce, by se měli probudit, aby viděli, kde jiní potřebují pomoc, a tam by měli též pomáhat. Mnozí zavírají oči před dobrem, které mají příležitost konat pro jiné a tím, že je 2T 645 zanedbávají, ztrácejí požehnání, které mohli získat. Bratr D přestal nosit břemena, jejichž nošení považovali jeho bratří za svou povinnost a výsadu.
Naší prací ve světě je žít pro dobro jiných, žehnat jiným, být pohostinnými. Často nám to může být jenom na obtíž, že můžeme ulehčovat těm, kdož opravdu potřebují naši péči a dobrodiní naší společnosti a našich domovů. Někteří se takovýmto nutným břemenům odpovědnosti vyhýbají. Ale někdo je musí nést. A protože bratři všeobecně nejsou milovníky pohostinnosti a nesdílejí stejně tyto křesťanské povinnosti, je málo těch, kdo mají ochotné srdce a kdo se rádi chopí na vlastní náklady případu jiných, kteří potřebují jejich pomoc. Církev by měla věnovat zvláštní péči tomu, aby svým kazatelům ulevila od zvláštních břemen v tomto směru. Kazatelé, kteří jsou aktivně zaneprázdněni v díle Božím a pracují pro spásu duší, musí neustále přinášet oběti.
Svědectví bratra D je třeba oživit milostí Boží. Potřebuje nové pomazání, aby mohl být schopen pochopit velikost práce a aby se celou svou bytostí oddal pokroku Božího díla. Pán má dost práce pro všechny své následovníky. Všichni, jestliže chtějí, mohou ukazovat Jeho slávu. Ale většina odmítá takto činit. Vyznávají víru, ale nikoliv skutky. Jejich víra je mrtvá. Zůstala osamocena. Vyhýbají se zodpovědnosti a břemenům a budou odměněni podle svých skutků. Jelikož někteří nezvedají břemena, která by mohli zvednout, nebo nečiní práci, kterou by mohli činit, práce je pro zbývající malý počet, kteří se jí budou zabývat, příliš velká. Vidí, že je zapotřebí tolik učinit, a tak sami přepínají své síly a rychle se vyčerpávají.
Bůh v této době volá pracovníky, jejichž zájmy jsou plně ztotožněny s Jeho prací a s Jeho dílem. Kazatelé, kteří byli touto prací pověřeni, musí být posíleni duchem a mocí pravdy, kterou káží, a pak budou mít vliv. Lidé se zřídkakdy dostanou nad úroveň svého 2T 646 kazatele. Duch milující svět, který je v něm, má strašný vliv na ostatní. Jeho poklesky lid používá jako omluvu svého milování světa. Lidé utišují své svědomí v domnění, že mohou volně milovat věci tohoto života a mohou být lhostejní k duchovním věcem, protože také jejich kazatelé jsou takoví. Klamou sami sebe a přátelí se se světem, který podle apoštola je nepřítelem Božím.
Kazatelé by měli být příkladem stádu. Měli by projevovat neochvějnou lásku k duším a totéž posvěcení k dílu, které chtějí vidět mezi lidem. Kazatelé ve Vermontu učinili ve své práci chybu. Procházeli týmž polem působnosti zas a zas, aby pomáhali sborům, zatímco často sami potřebovali práci, která by je přivedla do postavení, ve kterém by Bůh jejich práci požehnal a učinil ji plodnou. Nebylo žádného výkonného, dokonalého pracovníka, který by byl plně způsobilý k tomu, aby vykonal všechny dílčí úkoly ve Vermontu.
Bratr a sestra I jsou nemocní. Bůh jim neklade velmi těžké zodpovědnosti. Musí jen pečlivě bdít, aby nezúžili svůj vliv. Nemají vlastní děti, aby byli povoláni k uskutečňování rodičovské lásky a péče. Jsou v nebezpečí, že budou úzkoprsí, sobečtí a omezení ve svých názorech a pocitech. Všechny tyto věci mají špatný vliv na Boží dílo. Měli by pracovat tak, aby jejich mysl byla neustále vyvýšena nad ně samotné a neměli by sami sebe činit měřítkem jiných. Ti, kdo nemají své vlastní děti, aby se podíleli na jejich myšlenkách a na jejich pracích, a mohli by volat po snášenlivosti, trpělivosti a lásce, by se měli střežit, aby se jejich pracovní myšlenky nestaly vlastním středem. Jsou špatně uzpůsobeni k tomu, aby učili rodiče, pokud se to týče výchovy jejich dětí, neboť neměli v této práci žádnou zkušenost. A přece ve velmi mnoha případech ti, kdo nemají 2T 647 děti, jsou nejochotnější poučovat ty, kdo je mají, a v mnoha ohledech se chovají jako děti. Nemohou se odpoutat od jisté cesty, a dokonce vyžadují, aby jim bylo věnováno více trpělivosti než v takovémto případě dětem. Je to sobecké, stát neústupně za svými plány, na úkor pohody druhých.
Charakter se pozná podle maličkostí. Neokázalé jednání a každodenní sebezapření s veselou myslí a něžností jsou Bohu příjemné. Neměli bychom žít pro sebe, nýbrž pro jiné. Měli bychom být požehnáním tím, že zapomeneme na sebe a myslíme na jiné. Měli bychom pěstovat lásku, snášenlivost a mravní sílu.
Je velmi málo takových, jež si uvědomují výhody péče, zodpovědnosti a zkušeností, které mohou do rodiny přinést děti. Mnozí mají velké rodiny, jež jsou bez kázně. Rodiče zanedbávají vzácnou důvěru a posvátnou povinnost, která jestliže je věrně vykonávána v bázni Boží, by získala nejenom pro jejich děti, nýbrž i pro ně samotné způsobilost pro království nebeské. Ale domácnost bez dětí je žalostným místem. Srdce bezdětných manželů se snadno stane sobecké, budou brát ohled jen na své pohodlí a na své touhy a přání. Touží po sympatiích, sami jich však mnoho neudílejí. Péče a něžnost vůči našim dětem odstraňují z našich povah hrubost, zjemňují nás a činí nás soucitnějšími a pomáhají rozvíjet vyšší povahové rysy. Mnozí onemocní tělesně, duševně i mravně, poněvadž se věnují výhradně sami sobě. Mohli by být zachráněni před ustrnutím zdravou životností mladších a měnících se myslí a neúnavnou energií dětí.
Bratr J je pokročilého věku, neměla by na něm spočívat žádná těžká zodpovědnost. Zarmoutil Boha tím, že svým dětem věnoval špatným způsobem lásku. Byl příliš dychtivý jim finančně pomoci, 2T 648 aby je snad neurazil, a ve snaze je potěšit, je tak poškodil. Nejsou moudří a věrní při spravování prostředků, ani z hlediska světského. Z náboženského hlediska mají mnoho nedostatků. Neměli svědomitý ohled, pokud jde o náboženské věci. Neoceňují společnost podle postavení a vlivu ve světě, ani neoceňují věc Boží podle čistoty křesťanské morálky a ctnostných skutků ve službě Kristu. Nebyli vycvičeni v návyku sebezapření a sebedůvěře, jako jejich strážci života. Zde je velký hřích, který spočívá na rodičích. Nevedou své děti ke kázni a necvičí je pro Boha. Neučí je sebeovládání, pevnosti charakteru a nutnosti rozhodné, správným způsobem namířené vůle. Většina dětí v tomto věku je zanechána sama sobě. Nikdo je neučí rozvíjet své fyzické a duševní síly pro dobrý účel, aby svým vlivem byli požehnáním společnosti, aby byli dobře způsobilí ozdobit křesťanský život a zdokonalit svatost v bázni Boží.
Bratr J se mýlil v tom, že svěřil svůj majetek dětem. Položil na ně zodpovědnost, kterou nebyly schopny nést. Dovolil, aby se jeho prostředky vymkly jeho vládě, a nashromáždil prostředky od svých bratří pro své chabé dílo. Bůh nebyl oslaven tímto skutkem, který se týkal správy jeho majetku. Omlouval špatnou cestu, jíž se jeho děti vydaly, což není v souladu s naší vírou ani s biblickým ustanovením. Ctnostně pravil bezbožným, že to bude s nimi v pořádku, když Bůh mu jasně prohlásil, že to s nimi bude špatné.
Tyto omyly ze strany bratra J ukazují velký nedostatek Božské moudrosti a do značné míry ho učinily nezpůsobilým pro svatou práci, která spočívá na věrném kazateli Kristově. Čím se může bratr J před Bohem obhajovat, když ho Pán vybídne, aby vydal ze svého 2T 649 šafářství počet? Byl veden neposvěcenou myslí svých dětí a nepociťoval nutnost hledat rady u Božích služebníků, kteří stáli ve světle. Byl veden převrácenou sympatií a neuspěl ve svém úsudku. Pohyboval se jako chlapec. Jeho cesta jej poškodila stejně tak, jako poškodila dílo Boží.
To co ve Vermontu potřebují, nejsou pouze takoví kazatelé, kteří přichází do sboru kázat a občas povzbudit. Mezi Božími lidmi ve Vermontu je často slyšet neustálé volání po pracovnících. Jsou zapotřebí opravdoví, horliví pracovníci, aby posílili věci, které zůstávají prostřednictvím kazatelství duchovními potřebami lidu. Dílo Boží všude, zejména ve Vermontu, potřebuje nosiče břemen. Lidé přecházejí zas a zas přes totéž působiště, ale dokončí velice málo, pokud vůbec něco. Často vykonají dobré návštěvy u svých bratří, a toto je často vše, co vykonali. A přece očekávají, že budou za svůj čas odměněni.
Případ bratra a sestry K přede mně přichází tak, jak píši. Nepraktikovali péči o jiné, nepociťovali zodpovědnost, která na nich, jako na nositelích břemen, spočívala. Bratr K mi byl zjeven mezi jinými, kteří cítili, že selhali v práci, kterou mají vykonat pro Pána. Opravdu má vykonat práci stejně jako mnozí jiní. Dokonalými pracovníky na díle Božím jsou ti, kdož mají v této práci zkušenost a kdož věnují svůj čas i sílu k službě Bohu. Takoví by měli být štědře podporováni, ale ti, kdož vycházejí pouze příležitostně navštívit sbor, zvláště ti, kteří nemají rodiny, o které by se starali, a kdož sami mají dostatečné prostředky, neměli by čerpat z pokladnice Pána.
Ani bratr ani sestra K nemají zkušenost v sebeobětování pro pravdu v tom, aby byli bohatí na dobré skutky, skládajíc své poklady v nebesích. Nemají závislé, milující děti, které by jim pomáhaly 2T 650 rozvíjet takové vlastnosti jako je soucit, péče a trpělivost. Měli na zřeteli své vlastní, sobecké pohodlí. Jejich srdce nebyla dobrým pramenem, vydávajícím živoucí pramínek něhy a lásky. V požehnání jiným, laskavým slovem lásky a skutky milosti a shovívavosti by uskutečnili své vlastní požehnání. Jejich sféra užitečnosti byla příliš omezená. Jestliže takoví se nepřemění v mysli a v existenci a nebudou obnoveni duchem Kristovým, nemohou se stát dokonalými, výkonnými pracovníky ve Spasitelově díle. Jeho život je pro křesťany příkladem. Sebeobětování a nezištná shovívavost by měla charakterizovat jejich životy. Zájem o sebe zde příliš vystupuje do popředí. Ach, jak málo bratr K ví o tom, co je to pracovat pro Boha, zvednout Kristův kříž a kráčet ve šlépějích sebezapírajícího Vykupitele.
Kristův kazatel, učitel pravdy a opravdový pastýř je v jistém smyslu služebník všech, předvídající potřeby těch, kteří potřebují pomoc, a vědoucí, jak být užitečný tu i tam, ve velkém díle na spasení duší. Člověk, který vyznává, že učí pravdu, a jde tam, kam ho to těší, a pracuje tam, kde ho to těší, se přece jen vyhýbá zodpovědnostem. Nenese kříž Kristův, ani nenaplňuje povinnosti kazatele evangelia. Je jen málo takových, kteří ze zkušeností vědí, co to je trpět pro Krista. Přejí si, aby byli jako Kristus, ale přejí si vyhnout se chudobě a ukřižování. Rádi by s Ním byli ve slávě, ale nelíbí se jim, mají -li k Němu přijít skrze sebezapření a utrpení.
Bratr K nemusel při hledání pravdy vynaložit těžké úsilí. Neboť vybraní Boží lidé připravili mu k ruce jasné, prosté a přesvědčivé argumenty. Obtížné otázky přítomné pravdy byly překonány opravdovým úsilím mála těch, kdož byli oddáni práci. Půst a vroucí modlitba k Bohu dojaly Pána tak, že odemknul pokladnice pravdy jejich pochopení. Lstiví protivníci a vychloubační Goliáši se měli 2T 651 střetnout tváří v tvář, ale častěji perem. Satan naváděl lidi k zuřivému odporu, zaslepoval oči a zatemňoval pochopení lidí. Hrstka těch, kteří měli zájem o věc Boží pravdy v srdci, byla vyburcována k obraně. Nehledali pohodlí, nýbrž byli ochotni obětovat pro pravdu i své životy.
Tito horliví hledači pravdy riskovali svůj kapitál síly a vše v práci na obranu pravdy a šíření světla. Článek za článkem tohoto převzácného řetězu pravdy byl hledán, dokud nebyl celý v krásné harmonii sjednoceného, dokonalého řetězu. Tito lidé pátravých myslí přinesli argumentaci a učinili ji tak prostou, aby to i školní dítko mohlo pochopit. Jak je to nyní snadné pro lidi stát se učiteli pravdy, zatímco se vyhýbají sebeobětování a sebezapření.
Tito hledači pravdy pro ni trpěli a vědí, co stála. Oceňují a cítí nejsilnější zájem o její pokrok. Sebezapření a kříž leží přímo na cestě každého Kristova následovníka. Kříž je to, co kříží přirozené záliby a vůli. Jestliže srdce není cele posvěceno Bohu, jestliže vůle, záliby a myšlenky nejsou přivedeny do područí Boží vůle, neuspěje snaha uskutečňovat zásady opravdového náboženství a dávat za příklad život Kristův. Pro obětování pohodlí a sebelásky nebude opravdová touha a tělesná mysl nebude ukřižována, aby pracovala na díle Kristově.
To je práce pro mnohé, kteří bydlí v Bordoville. Viděla jsem, že nepřátelé čile pracují na tom, aby dosáhli svého. Lidé, kterým Bůh svěřil hřivny prostředků, převedli na své děti zodpovědnost, kterou jim nebesa přikázala v tom, aby byli Božími šafáři. Namísto toho, aby dávali Bohu věci, jež jsou Jeho, požadují, aby vše, co mají, bylo jejich vlastní, jako kdyby svou vlastní mocí, sílou a moudrostí 2T 652 získali své statky. Kdo jim dal tu moc a moudrost, aby získali pozemský poklad? Kdo zaléval jejich půdu nebeskou rosou a proudy deště? Kdo dal slunce, aby ohřálo zemi, kdo probudil k životu rostliny v přírodě a způsobil, aby kvetly pro blaho člověka? Lidé, kterým Bůh požehnal svou štědrostí, se křečovitě přidržují svých pozemských pokladů a činí tuto štědrost a požehnání, kterou jim Bůh milostivě dal, prokletím tím, že plní svá srdce sobectvím, a ne vírou v Něj. Přijímají zboží, které jim je propůjčeno, a ještě požadují, aby bylo jejich vlastní a zapomínají, že Pán měl vůči nim požadavek, a odmítají se Mu oddat, a dokonce Mu vrátit úrok, který žádá. Bohatství způsobuje, že ti, kdo vyznávají že jsou následovníky Kristovými, jsou zmateni a uvádí je do smutku, protože zapomínají na Boha a milují a zbožňují mamon. Dovolují světskému pokladu, aby ztrpčil jejich životy a bránil jim zdokonalovat křesťanský charakter. A jako kdyby toho nebylo dost, přenášejí to na své děti, uvádějíc je v prokletí, které se stalo kletbou v jejich vlastních životech. Bůh svěřil lidem prostředky, aby se ukázalo, zda jsou ochotni uznat Jej v Jeho darech a užívat je k pokroku Jeho slávy na zemi.
Země a všechny poklady, které obsahuje, patří Pánu. Dobytek na tisících pahorcích je Jeho. Všechno zlato a stříbro patří Jemu. Svěřil své poklady šafářům, kteří s nimi mají vést k pokroku Jeho díla a oslavovat Jeho jméno. Nesvěřil tyto poklady, aby oslavovali sami sebe a měli moc k utiskování těch, kdož jsou chudí na světské poklady. Bůh nepřijímá dary od kohokoliv proto, že je potřebuje, ani ne proto, že bez nich nemůže mít slávu či bohatství, nýbrž proto, že je to v zájmu služebníků, aby dali Bohu věci, které jsou Jeho. 2T 653 Dobrovolně darované desátky a pokorná srdce přijme a dárce odmění nejbohatším požehnáním. Přijme je jako oběť vděčné poslušnosti. Vyžaduje a přijímá naše zlato a stříbro jako důkaz, že vše, co máme a jsme, patří Jemu. Vyžaduje a přijímá využití našeho času a našich hřiven jako ovoce své lásky, která existuje v našich srdcích. Je lépe poslechnout, nežli obětovat. Bez čisté lásky je i ten nejnákladnější dar příliš chudý, než aby ho Bůh přijal.
Mnozí mají svá srdce tak spjatá se svými pozemskými poklady, že nerozeznávají výhody střádání pokladů v nebesích. Neuvědomují si, že jejich desátky ze svobodné vůle dané Bohu, Jej neobohacují, nýbrž obohacují jen je samotné. Kristus nám radí, jakým způsobem střádat poklady na nebesích. Pro koho? Pro Boha, aby byl obohacen? Ó nikoli. Poklady celého světa jsou Jeho, nepopsatelná sláva a všechny poklady nebes jsou Jeho vlastnictvím, které dá tomu, komu bude chtít. „Skládejte sobě poklady v nebi.“ Mat.6,20. Lidé, které Bůh učinil šafáři, jsou tak nenasyceni bohatstvím tohoto světa, že nerozeznají, jak svým sobectvím a hrabivostí nejenom okrádají Pána o almužny a desátky, ale okrádají i sami sebe o věčné bohatství. Mohli by denně přikládat ke svým nebeským pokladům tím, že konají práci, kterou jim Pán zanechal k vykonání, ke které jim svěřil prostředky, aby ji mohli vykonat. Pán by chtěl, aby čekali na příležitost konat dobro a aby, zatímco žijí, používali sami své prostředky pro spásu svých současníků a k pokroku Jeho díla ve všech různých odvětvích. Budou-li takto činit, budou-li ochotně dělat to, co od nich Bůh vyžaduje, odevzdávají Bohu věci, které jsou Jeho. Mnozí bezstarostně zavírají oči a srdce, aby neviděli a nepociťovali potřebu Pánova díla a aby napomáháním jeho pokroku snad nezmenšili svůj 2T 654 prospěch zmenšením zájmu o zisky. Někteří se domnívají, že to, co dávají na pokrok Božího díla, je opravdu ztraceno. Považují tak mnoho peněz za ztracené a cítí se nespokojeni, jestliže je okamžitě nemohou nahradit. Pak, aby se jejich pozemské poklady nesnižovaly, jsou hrabiví a ostří ve svém jednání s bratry a také se světskými lidmi. Nemají výčitky jde-li jim o dosažení vlastních záležitostí, aby si tak přilepšili a získali pár korun.
Někteří v obavě, aby neutrpěli ztrátu na pozemském pokladu, zanedbávají modlitbu a shromáždění k oslavě Boha proto, aby měli více času pro své farmy a pro své podnikání. Svými skutky ukazují, který svět si cení více. Obětují náboženské výsady, které jsou podstatné k jejich duchovnímu pokroku, za věci tohoto života a neuspěli v tom, aby získali poznání Boží vůle. Zklamali ve zdokonalování křesťanského charakteru a nevyhovují Božímu měřítku. Na první místo kladou svůj dočasný, světský zájem a okrádají Boha o čas, který by měli věnovat službě. Takové osoby Bůh označil a dostane se jim spíše prokletí než požehnání. Někteří umísťují své prostředky mimo svou kontrolu tím, že je svěřují do rukou svých dětí. Jejich skrytou myšlenkou je dostat se do takového postavení, které by je zbavilo odpovědnosti za podporování díla. Tito milují slovem, ale nikoli skutkem a v pravdě. Neuvědomují si, že peníze, se kterými zacházejí jsou Páně, ale ne jejich vlastní.
Mnozí by rádi viděli obrácené duše, kdyby to mohlo být bez jakékoliv oběti z jejich strany; ale jestliže je dotčen jejich majetek, odtahují se, neboť pro ně má větší cenu než srdce mužů a žen, pro které Kristus zemřel. Jestliže by tito, kterým Bůh svěřil prostředky, 2T 655 chápali svou povinnost jako šafáři, pozdrželi by ve svých rukou to, co by jim Bůh propůjčil, aby mohli věrně vykonávat povinnost, kterou z jejich strany je pomáhat nést Boží dílo? Jestliže by všichni mohli pochopit plán spásy a hodnotu dokonce i jediné duše vykoupené krví Kristovou,pokládali by jakýkoliv jiný zájem za méněcenný.
Rodiče by měli mít velkou obavu, pokud jde o svěřování hřiven svým dětem, neboť tyto hřivny Bůh vložil do jejich rukou. Jestliže nemají nejjistější důkaz o tom, že jejich děti mají větší zájem, větší lásku a větší oddanost k Božímu dílu, než mají oni sami, a že tyto děti budou opravdovějšími a horlivějšími v prosazování Boží práce a shovívavějšími v tom, že budou prosazovat různé podnikání spojené s tím, co volá po prostředcích. Ale mnozí vkládají své prostředky do rukou svých dětí, a tak jim ukládají zodpovědnost za své vlastní šafářství, neboť satan na ně naléhá, aby tak učinili. A když tak činí, ve skutečnosti vkládají prostředky do řad nepřátel. Satan se snaží, aby záležitost vyhovovala jeho vlastním účelům, a ubírá dílu Božímu prostředky, jež toto dílo potřebuje, aby bylo hojně podporováno. Úsilí ve snaze předložit pravdu před lid není ani zpola tak dokonalé a rozsáhlé, jak by mělo být. Ani pětina díla není nyní konána v tom, aby se šířila pravda. Toto dílo může být vykonáno tím, že se rozšiřují publikace a pravda zazní všude, kam jenom dosáhne.
Zkouška mnohých je u konce. Satan denně shromažďuje žeň duší. Někteří činí konečné rozhodnutí proti pravdě a mnozí umírají bez toho, aby ji poznali. Jejich mysli nejsou osvíceny a jejich hříchy vyznány. A přece lidé, kteří vyznávají pravdu, shromaždují své pozemské poklady a zvětšují své úsilí, aby získali ještě více, jsou necitliví ke stavu mužů a žen, kteří přicházejí do oblasti jejich vlivu a 2T 656 kteří hynou vlivem nedostatku známosti. Dobře zaměřená práce, založená na lásce a pokoře vykoná mnoho, aby osvítila a přeměnila jejich bližní. Ale příklady mnohých, kteří by měli konat dobro, ve skutečnosti říkají: Vaše duše jsou pro mě méněcenné ve srovnání s mými světskými zájmy.
Mnozí milují pravdu trochu a svět milují více. „Po ovocích jejich poznáte je.“ Mat.7,20. Duchovní věci jsou obětovány věcem dočasným. Plody, které takoví nesou, nejsou ke svatosti a jejich příklad nebude takový, aby přesvědčil hříšníky a odvrátil je od omylu jejich cesty k pravdě. Dovolují duším, aby kráčely do záhuby, i když by je měli zachránit, jestliže by učinili opravdové úsilí v jejich prospěch v takové míře jako vynakládají, aby si zajistili poklady tohoto života. V touze obdržet více světských věcí, které opravdu nepotřebují a které jenom zvyšují jejich zodpovědnost a zatracení, pak mnozí pracují na náročném plánu a ničí si zdraví, duševní pohodu, pokoj a štěstí svých rodin. Nechávají lidi kolem sebe kráčet do záhuby, protože se bojí, že by to k jejich záchraně vyžadovalo trochu jejich času a prostředků. Peníze jsou jejich bohem. Rozhodují se, že nezaplatí tím, aby obětovali své prostředky, aby zachránili duše.
Ten, kterému byla svěřena jedna hřivna, není zodpovědný za pět nebo za dvě, nýbrž jen za jednu. Mnozí zanedbávají střádání pokladu v nebesích a konání dobrých skutků s prostředky, které jim Bůh propůjčil. Nedůvěřují Bohu a mají tisíc obav, pokud jde o jejich budoucnost. Jako lid Izraelský mají špatné, nevěřící srdce. Bůh obdařil svůj lid hojností tak, jak to jejich potřeby vyžadovaly. Ale oni si vypůjčili potíže zítřka. Stěžovali si a reptali na svých cestách, že je Mojžíš vyvedl, aby zahubil je a jejich děti hladem. Pomyslný nedostatek zavřel jejich srdce, takže neviděli při svém putování dobrotu a milost Boha a byli nevděční vůči veškeré Jeho štědrosti. Tak 2T 657 jsou také nedůvěřiví ti, kdo vyznávají Boha v této době nevěry. Obávají se, že se mohou dostat do bídy nebo že jejich děti by byly potřebnými nebo že jejich vnoučata by strádala. Neodvažují se věřit Bohu. Nemají žádnou ryzí víru v Toho, jenž jim svěřil požehnání a štědrosti života a který jim dal hřivny, aby je využívali k Jeho slávě a k pokroku Jeho díla.
Mnozí mají takovou péči o sebe, že nedávají Bohu žádnou příležitost, aby se o ně postaral. Kdyby tu a tam trochu pochybělo a dostali se do tísně, byla by to pro jejich víru ta nejlepší věc. Jestliže by pokorně důvěřovali Bohu a čekali, až On pro ně něco učiní, jejich nutnost by byla Boží příležitostí a Jeho požehnání v jejich nouzi by zvýšilo jejich lásku k Němu a vedlo by je to k tomu, aby oceňovali dočasné požehnání ve vyšším smyslu, než jak učinili kdy předtím. Jejich víra by se zvýšila, jejich naděje by se zjasnila a radost by zaujala místo chmur, pochyb a reptání. Víra mnohých neroste pro nedostatek příležitostí.
To, co užírá životnost Božího lidu je láska k penězům a přátelství se světem. Je výsadou Božího lidu, aby byl jasným a zářícím světlem světa, aby si zvyšoval vědomosti o Bohu a aby měl jasné porozumění pro Jeho vůli. Ale starost o tento život a klam bohatství zaškrtila símě zaseté v jejich srdcích, a oni nevydávají žádné plody k Jeho slávě. Vyznávají víru, ale není živoucí vírou, protože není podpořena jejich skutky. Víra bez skutků je mrtvá. Zůstala osamocená. Ti, kdo vyznávají velkou víru, a přece postrádají skutky, nebudou svou vírou zachráněni. Satan věří v pravdu, a přece se chvěje. Přece tento druh pravdy nemá žádné ctnosti. Mnozí, kdo vznešeně vyznávají svou víru, jsou chudí na dobré skutky. Jestliže by měli ukázat svou víru svými skutky, vykonali by mocný vliv na straně pravdy. 2T 658 Ale oni nerozšiřují své hřivny, propůjčené jim Bohem. Ti, kteří si myslí, že uleví svému svědomí, když odkáží svá vlastnictví na své děti, nebo tím, že se odtahují od Božích záležitostí a strpí, aby se dostalo do rukou nevěřících, lakomých dětí, aby je utratili nebo je nashromáždili a zbožňovali, budou muset vydat počet Bohu. Jsou nevěrnými šafáři peněz svého Pána. Dovolují satanovi, aby je přelstil skrze jejich děti, jejichž mysli jsou již pod jeho vládou. Satanovy úmysly v mnohých směrech byly dokonány, zatímco Boží šafáři jsou ochromeni. Neuvědomují si svou velkou zodpovědnost a zúčtování, které zakrátko musí přijít.
Ti, kdo mají majetek a jejichž myšlenky jsou zatemněny bohem tohoto světa, jsou ovládáni satanem v tom směru, jak majetek používají. Jestliže mají opravdově věřící děti, a také děti, které zajímá jen časné bohatství, své prostředky z větší části zpravidla přenesou na své děti, které nemilují Boha a které slouží nepříteli všeliké spravedlnosti, křivdíce tak těm, které slouží Bohu.
Svěřují do rukou nevěrných dětí ty samé věci, které se pro ně staly osidlem a které jim budou překážkou na cestě, která vede k oddanosti Bohu. Zatímco přinášejí velké dary nevěřícím dětem, dávají omezené dary těm, kteří jsou téže víry jako oni sami. Tento pouhý fakt by měl otřást lidmi s prostředky, jenž jdou tímto směrem. Měli by vidět, že klam bohatství převrátil jejich úsudek. Jestliže by viděli vliv, který působil na jejich mysli, pochopili by, že satan má věci v souladu se svými vlastními záměry a plány. Namísto Boží vlády nad myslí a posvěcením úsudku, je úsudek kontrolován přesně opačnou mocí. Spoluvěřící zanedbávají a jsou k nim uzavření a ve všem, co 2T 659 se jich týká, jsou velmi nároční. Zatímco mají otevřenou ruku pro nevěřící a svět milující děti, které jak známo, nepoužijí tyto prostředky, jež jim svěřují do rukou, k pokroku Božího díla. Pán vyžaduje, aby ti, kterým půjčil hřivny, použili je způsobem ke zdaru Jeho vynikajícího díla. Každá jiná úvaha by měla být tomu podřízena.
Hřivny, ať je jich pět, dvě, či jedna, budou rozmnoženy. Ti, kdo mají velké množství prostředků, jsou zodpovědni za velké množství hřiven. K porovnání s nimi, méně zámožní lidé nejsou však zbaveni svých zodpovědností. Ti, kdo mají jen málo z tohoto světa, jsou představováni jako kdyby měli jednu hřivnu. A přece jsou právě v tak velkém nebezpečí, že budou mít příliš velkou lásku pro to své málo a sobecky si to málo budou uchovávat před Božím dílem stejně tak, jako i bohatí. Nepociťují své nebezpečí. Přivlastňují výčitky adresované v Božím slově milovníkům tohoto světa na samotné bohatce, zatímco oni sami mohou být ve větším nebezpečí než ti boháči. Mají-li mnoho či málo, jsou žádáni, aby vyložili své hřivny směnárníkům, aby, až přijde Pán, dali to, co je Jeho, s úrokem. Také se od nich žádá, aby měli Boží posvěcení a nesobecký zájem o Jeho dílo. Tím, že na prvním místě budou usilovat o království Boží a Jeho spravedlnost, mají věřit Jeho slibům, že všechny věci jim budou přidány. Ve srovnání s každou jinou úvahou bude spása duší jejich bližních prvořadou záležitostí; ale toto všeobecně není jejich případem. Jestliže existuje někde zanedbání, je to Boží dílo, které musí trpět nedostatkem. Bůh propůjčil lidem hřivny ne proto, aby sloužily k jejich pýše nebo aby v nich budily závist, nýbrž aby byly použity k Jeho slávě. Učinil tyto lidi svými prostředníky, aby shromáždili prostředky, které ponesou vpřed dílo spásy lidí. Kristus jim dal ve svém životě příklad. Opustil všechno své nebeské 2T 660 bohatství a slávu a pro nás se stal chudým, abychom skrze Jeho chudobu mohli zbohatnout. Není to Boží záměr, aby z nebes pršely prostředky tak, aby Jeho dílo bylo podpořeno. Svěřil lidem dostatek prostředků, aby nebylo nedostatku v žádné části Jeho díla, když s nimi bude věrně nakládáno. On zkouší ty, kdo vyznávají, že Ho milují tím, že na ně vložil odpovědnost, a vkládá své prostředky do jejich rukou a chce vidět, zdali nemilují dary více než Dárce. Až přijde čas, Bůh odhalí pravé pocity srdce.
Aby Boží dílo zdárně spělo kupředu, jsou zapotřebí prostředky. Bůh se o to postaral tak, že vložil tyto prostředky do rukou svých dětí zde na zemi, aby jich použili v kterékoli části Jeho díla, kde jsou potřebí k práci na spáse duší. Každá spasená duše - to je další talent. Jestliže je opravdově obrácený člověk přiveden k poznání pravdy, na oplátku využije talentů vlivu a prostředků, které mu Bůh daroval v práci na spáse jeho bližních. Opravdově se posvětí velkému dílu posvěcováním těch, kdo jsou v temnotách a v omylu. Bude nástrojem spásy duší. Takto jsou hřivny vlivu a prostředků neustále směňovány a neustále rozmnožovány. Až přijde Pán, bude věrný služebník připraven odevzdat Mu jak majetek, tak i úrok. Podle svého ovoce může ukázat zisk z hřiven, které získal, aby je navrátil Pánu. Věrnému služebníku, jež vykonal své dílo, dá Pán jeho odměnu; dá každému podle jeho díla, vrátí tomuto věrnému služebníku jak vklad, tak i úrok.
Ve svém Slovu Pán těm, jenž mají bohatství, prostě vyslovil svou vůli. Ale protože Jeho přímá přikázání byla zlehčována, milosrdně před ně předložil nebezpečí skrze Svědectví. Nedává nové 2T 661 světlo, nýbrž obrací naší pozornost ke světlu, které již bylo zjeveno Jeho Slovem. Jestliže ti, kdo vyznávají, že milují pravdu, se přidržují svého bohatství, neuposlechnou Slova Božího a nehledají příležitost konat dobro s tím, co jim bylo svěřeno, přijde blíže a rozptýlí jejich prostředky. Přijde k nim blíže s rozsudkem. Mnoha způsoby roztrousí jejich modly. Budou muset snášet mnohé ztráty. Sobecké duše nebudou požehnány, ale štědrá duše ztuční. Ti, kdo uctívají Boha, ty Bůh poctí.
Pán učinil dohodu s Izraelem, že jestliže budou poslouchat Jeho přikázání, daruje jim vláhu v patřičný čas a výtěžek z půdy bude rozmnožen a stromy na poli vydají své ovoce. Slíbil, že jejich žeň bude stíhat vinobraní a vinobraní čas setby, že svůj chléb budou mít v hojnosti a že budou bezpečně bydlet ve své zemi. Způsobil by, aby jejich nepřátelé zahynuli. Neodvrátil by svou tvář od nich, nýbrž kráčel by s nimi a byl by jejich Bohem a oni by byli Jeho lidem. A jestliže budou znevažovat Jeho přikázání, bude s nimi jednat zcela opačně, než jak jim zaslíbil. Namísto požehnání spočine na nich Jeho prokletí; zlomí jejich pýchu mocí a učiní nebesa nad nimi jako železo a zemi jako mosaz. „Nadarmo bude vynaložena síla vaše, nebo země vaše nevydá vám úrody své, a stromoví země nevydá ovoce svého. Jestliže pak proti mně čeliti budete, ... i já proti vám čeliti budu.“ 3.Mojž.26,20.24.
Ti, kdo jsou sobečtí a skoupí na své prostředky, nemusí být překvapeni nad tím, že Boží ruka rozptyluje. To, co by mělo být odevzdáno na pokrok Božího díla, ale bylo to dílu Božímu odepřeno, bylo svěřeno lakomému synovi, aby to mohl promarnit. Pěkný kůň, pýcha marnivého srdce, může být nalezen ve stáji mrtvý. Příležitostně i kráva může zemřít. Ztráty na ovoci nebo na jiné úrodě mohou přijít a Bůh může rozptýlit prostředky, které půjčil svým 2T 662 šafářům, jestliže oni odmítnou užívat je k Jeho slávě. Někteří, jak jsem viděla, nemají žádné z těchto ztrát, které by jim připomínaly jejich ochabnutí v povinnosti, avšak jejich případy mohou být tím beznadějnější.
Ježíš varoval lid: „Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. Pověděl pak jim podobenství, řka: Pole člověka jednoho bohatého hojné úrody přineslo. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného na mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli. I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a což jsi připravil, čí bude? Tak jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.“ Řekl pak učedníkům svým: „Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. Život více jest nežli pokrm i tělo nežli oděv.“ Luk.12,15-23.
Tato varování jsou dána ku prospěchu všech. Zužitkují darovaná varování? Budou jim k prospěchu? Vezmou v úvahu tyto jasné ilustrace našeho Spasitele a vyhnou se příkladu pošetilého bohatce? Měl nadbytek, tak mají i mnozí, kteří vyznávají víru v pravdu. A jednají jako onen ubohý pošetilý bohatec. Ach, kéž by byli rozumní a pociťovali úlohu, která na nich spočívá, aby použili požehnání, které jim Bůh dal, aby byli požehnáním pro jiné, a ne prokletím. Bůh řekne všem takovým, kteří jsou jako pošetilý bohatec: „Blázne.“
Lidé jednají, jako kdyby ztratili rozum. Jsou zahrabáni do starostí o tento život. Nemají čas, který by věnovali Bohu, nemají čas 2T 663 Mu sloužit. Pracuj, pracuj, pracuj, je příkaz dne. Všude kolem nich se vyžaduje práce na náročných plánech a starost o velké statky, rozbourat a postavit větší. Jejich ctí a žádostí je, aby mohli uložit své zboží. A přece právě tito lidé, kteří jsou obtěžkáni svým bohatstvím, jsou domněle pokládáni za Kristovy následovníky. Mají jméno hlásající, že Kristus brzy přijde, že je nablízku konec všech věcí. A přece nemají žádného ducha sebeobětování. Noří se hlouběji a hlouběji do světa. Jen málo času věnují tomu, aby studovali Slova života, rozjímali a modlili se. Nedávají ho ani jiným ve svých rodinách, ani těm, kdo jim slouží v této výsadě. A přece tito lidé věří, že tento svět není jejich domovem. Jsou jen pouhými poutníky a cizinci na zemi, připravujícími se přestěhovat do lepší země. Příklad a vliv všech takových je prokletím pro Boží dílo. Prázdné pokrytectví charakterizuje jejich životy, které se vydávají za křesťanské. Věří Bohu a pravdě tak, jak jejich skutky ukazují, a nic víc. Skutky člověka jsou dány mírou jeho víry. „Po ovocích jejich poznáte je.“ Mat.7,20. Srdce je tam, kde je poklad. Jejich poklad je na této zemi a jejich srdce a zájmy jsou také zde.
„Co prospěje bratři moji, jestliže člověk říká, že má víru a nemá skutky? Zdali jej ta víra může spasit?“ „Tak i víra, nemá-li skutků, mrtvá jest sama v sobě.“ Jak.2,14.17. Když ti, kdo vyznávají víru, ukazují, že jejich životy jsou ve shodě s jejich vírou, potom uvidíme moc, která napomáhá předkládání víry, moc, která přesvědčí hříšníka a přivede duše blíže ke Kristu.
Důsledná víra je mezi bohatými lidmi vzácná. Ryzí víra, podpořená skutky je zřídkakdy patrná. Ale všichni ti, kdo mají tuto víru, budou lidmi, kteří nebudou postrádat vliv. Budou napodobovat Krista, budou mít onu nezištnou shovívavost, onen zájem o spásu 2T 664 duší, kterou měl On. Následovníci Kristovi by měli oceňovat duše tak, jak je oceňoval On. Jejich sympatie by měly být ve shodě s prací jejich drahého Vykupitele a měli by pracovat na spáse, vykoupené Jeho krví i za jakoukoliv oběť. Co jsou peníze, domy a polnosti ve srovnání s pouhou byť jedinou duší?
Kristus vykonal plnou a dokonalou oběť, oběť dostatečnou, aby zachránila každého syna a dceru Adamovu, kteří by projevili lítost před Bohem za to, že porušili Jeho zákon, a projevili víru v Pána našeho Ježíše Krista. A přestože oběť byla postačující, bylo jen málo těch, kteří souhlasili se životem poslušnosti, aby měli tuto velkou spásu. Bylo málo těch ochotných, jež by napodobovali úžasné strádání, aby vytrpěli Jeho utrpení a pronásledování a podíleli se na Jeho vyčerpávající práci, která přiváděla jiné ke světlu. Ale bude málo těch, kteří budou následovat Jeho příkladu opravdové, časté modlitby k Bohu za sílu, aby odolali zkouškám tohoto života a vykonávali své denní povinnosti. Kristus je velkým Vojevůdcem naší spásy a Jeho vlastní utrpení a oběť jsou příkladem všem Jeho následovníkům v tom, že bdělost, modlitba a vytrvalé úsilí jsou nezbytné z jejich strany k tomu, aby správně ukázali lásku, která přebývá v Jeho hrudi pro padlé lidstvo.
Zámožní lidé duševně umírají kvůli tomu, že zanedbávají užívání prostředků, které Bůh svěřil do jejich rukou ku pomoci díla spasení jejich bližních. Někteří se čas od času probudí a rozhodnou se, že se spřátelí s nespravedlivým mamonem, aby nakonec byli přijati do věčných stanů. Ale jejich úsilí v tomto směru není dokonané. Začínají, ale poněvadž nejsou celým srdcem a dokonale zapojeni v práci, nemají úspěch. Nejsou bohatí na dobré skutky. Zatímco si váhavě zachovávají svou lásku a drží se svých pozemských pokladů; satan je přelstil.
2T 665 Mohou se naskytnout lichotivé vyhlídky, aby se investovalo do patentových práv z jiných podniků, z kterých se předpokládá zisk, kolem kterých však satan rozhazuje svá klamná kouzla. Vyhlídka na získání většího množství peněz rychle a snadno láká. Uvažují, že ačkoliv se rozhodli vložit tyto peníze do pokladu Božího, používají jej v tomto případě, a do značné míry jej rozmnoží; a tím potom budou moci dát větší sumu peněz tomuto dílu. Nevidí žádnou možnost neúspěchu. A takto se z jejich rukou vytrácejí prostředky a oni se brzo ke své lítosti dovědí, že učinili chybu. Skvělé vyhlídky pominuly, jejich očekávání se neuskutečnila. Byli ošizeni, satan je přelstil. Je chytřejší než oni a zařídil to tak, aby se jejich prostředky dostaly do jeho šiků, a pak zabraly z Božího díla to, co mělo být použito k tomu, aby podporovalo rozšiřování pravdy pro spásu duší, za které Kristus zemřel. Ztratili vše, co investovali. Oloupili Boha o to, co Mu měli odevzdat.
Některým byla svěřena jenom jedna hřivna a omlouvali se, že nemají tak velké množství hřiven jako ti, kterým bylo svěřeno více hřiven. Jsou podobni nevěrnému šafáři, ukrývají hřivnu v zemi. Bojí se odevzdat Bohu to, co jim svěřil. Zabývají se světským podnikáním, ale vynakládají málo, jestli vůbec něco, na dílo Boží. Očekávají, že ti, kdož mají velké hřivny, ponesou břemeno práce, zatím co oni se domnívají, že nejsou zodpovědní za jeho postup a úspěch.
Když Pán přichází, aby účtoval se svými služebníky, nemoudří služebníci se přiznají: „Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal. I boje se, (Obával se čeho? Že by Pán požadoval nějaký podíl malé hřivny, kterou mu 2T 666 svěřil?) odešel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.“ Tvůj Pán odpoví: „Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kde jsem nerozsíval, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s užitkem. Nu, vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, který má deset hřiven. (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odňato). A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ Mat.25,24-30.
Mnozí, jenž mají jen málo z tohoto světa, jsou představováni člověkem s jedinou hřivnou. Bojí se důvěřovat Bohu. Bojí se, že bude od nich požadovat něco, co pokládají za své vlastní. Ukrývají svou hřivnu v zemi, bojí se vydávat kdekoliv, aby snad nebyli povoláni k tomu, aby dali něco navíc Bohu. Namísto toho, aby dali svou hřivnu směnárníkům, jak požadoval Bůh, zakopávají ji do země nebo ji skrývají, kde ani Bůh, ani člověk, nemůže mít užitek. Mnozí, když vyznávají, že milují pravdu, a tuto práci konají, klamou své vlastní duše, neboť satan zaslepil jejich oči. Olupováním Boha oloupili více sebe. Kvůli hrabivosti a nešlechetnému srdci nevíry, se připravili o nebeský poklad; protože mají jen jednu hřivnu, obávají se ji svěřit Bohu, a tak ji ukrývají do země. Pociťují úlevu od zodpovědnosti. Rádi vidí pokrok pravdy, ale nemyslí si, že jsou povoláni k tomu, aby se zapírali a pomáhali prací svým vlastním individuálním úsilím a svými prostředky, ačkoliv jich nemají mnoho.
Všichni by měli něco konat. Případ vdovy, která vhodila do pokladnice poslední dva šarty, je zaznamenán pro blaho jiných. Kristus ji chválil za oběť, kterou přinesla, a obrátil pozornost svých 2T 667 učedníků k tomu činu: „Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všichni, kteříž metali do pokladnice. Nebo všichni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato ze své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.“ Mar.12,43-44. Kristus ocenil její dar jako mnohem hodnotnější než velké oběti jiných, těch nejbohatších. Tito dávali ze svých přebytků. Nepociťovali nejmenší ochuzení kvůli svým obětem. Ale vdova se odřekla dokonce životních nutností, aby učinila malou oběť. Nemohla vědět, jak budou její budoucí potřeby zabezpečeny. Neměla manžela, který by ji v nouzi podporoval. Věřila v Boha pro zítřek. Hodnota daru se neměří podle množství, které se daruje, ale v jakých poměrech a s jakou pohnutkou byl darován. Když Kristus přijde, Jeho odměna bude s Ním a dá každému podle jeho vykonané práce.
Všem, jak velkým, tak malým, jak bohatým, tak chudým byly Pánem svěřeny hřivny. Některým více, některým méně, podle jejich schopností. Požehnání Boží spočine na těch nejopravdovějších, Boha milujících, pilných pracovnících. Jejich vklad bude úspěšný a svým duším zajistí království Boží a nesmrtelný poklad. Všichni jsou smrtelní zástupci a všem jsou svěřeny nebeské statky. Hřivny jsou dávány v poměru ke schopnostem, které každý má.
Bůh dává každému svou práci a očekává, že Mu bude navráceno podle různé míry a důvěry v Něj. Nevyžaduje rozmnožení deseti hřiven od člověka, kterému dal jenom jednu. Neočekává, že chudobný dá tolik almužen jako ti, kdož mají bohatství. Neočekává od slabých a trpících aktivitu a sílu, kterou mají zdraví. Jediná hřivna, užita podle nejlepšího záměru, bude Bohem přijata, „podle toho, což kdo má, vzácná jest, ne podle toho, čehož nemá.“ 2.Kor.8,12.
2T 668 Bůh povolává své služebníky, což znamená, že jsme Jím zavázáni konat práci a nést určité zodpovědnosti. Propůjčil nám kapitál k investování. Není to naše bohatství a Boha nepotěšíme, jestliže budeme shromažďovat statky našeho Pána, či je utrácet podle našeho potěšení. Jsme zodpovědní za užívání či zneužívání toho, co nám Pán propůjčil. Jestliže kapitál, který Pán umístil do našich rukou, leží nevyužitý nebo jej zakopáváme do země, i když je to jenom jedna hřivna, budeme Pánem povoláni k zúčtování. Nevyžaduje náš, nýbrž svůj vlastní úrok.
Každá hřivna, která se vrací k Pánu, bude pečlivě zvážena. Skutky a důvěra Jeho služebníků v Boha nebude považována za nevýznamnou záležitost. S každým jednotlivcem bude jednáno osobně a bude od něj vyžadováno, aby vydal počet z hřiven, které mu byly svěřeny, zda je rozmnožil, či zneužil. Odměna bude stanovena úměrně k rozmnožení těchto hřiven. Potrestání bude uděleno v souladu s hřivnami, které byly zneužity.
Dotaz jednoho každého by měl být: Co mám od mého Pána a jak to budu používat k Jeho slávě? „Pracujte,“ praví Kristus, „dokud nepřijdu“. Nebeský Pán je na své cestě. Naše milostivá příležitost je právě nyní. Hřivny jsou v našich rukou. Budeme je používat k Boží slávě, nebo je budeme zneužívat? Dnes s nimi můžeme obchodovat. Ale zítra naše zkouška může skončit a náš účet bude navždy uzavřen.
Jestliže naše hřivny investujeme pro spásu našich bližních, Bůh bude oslaven. Pýcha postavení slouží jako omluvy za výstřednosti, marnivost, ctižádost a zhoubné sobectví. Jestliže Pánovy hřivny, propůjčeny člověku jako převzácné požehnání, budou zneužity, budou na něj odrážet strašlivé prokletí. Bohatství může být námi použito k prospěchu Božího díla, k úlevě vdovám a sirotkům v nouzi. Jestliže takto budeme konat, shromažďujeme pro sebe bohaté požehnání. Nejen že obdržíme od příjemců našeho šlechetného konání, 2T 669 nýbrž Pán sám, jež umístil tyto prostředky do našich rukou pro svůj vlastní účel, učiní naše duše podobné zalévaným zahradám, kde vody nevysychají. Když přijde čas žní, kdo z nás bude mít nevyjádřitelnou radost při pohledu na snopy, které jsme shromáždili jako náhradu za naši věrnost a naše nesobecké používání hřiven, které nám Pán vložil do rukou, abychom je používali k Jeho slávě?
U mnohých ve Vermontu byl rozhodný neúspěch v tom, že nepřišli a nedosáhli požadavku Božího. Někteří upadli do studeného a mrtvého duchovního stavu, protože jsou nevěrnými služebníky. Láska ke světu tolik naplnila jejich srdce, že ztratili svou náklonnost k nebeským věcem a stali se trpaslíky v duchovních cílech. Tento stát byl ochuzen o správný druh práce. Město Bordoville bylo centrem dění. Všechna velká shromáždění se konala v tomto místě, což bylo jako kladení světla pod kbelec. Jeho paprsky nebyly ku prospěchu lidu státu ve velké míře. Mnozí zůstali ještě v temnotě, zatímco by se nyní měli radovat z poznání pravdy. Hřivny a zvláštní úsilí byly soustředěny v jednom místě, a to není tak, jak by to chtěl Pán. Jeho záměrem je dát světu varující poselství a chce, aby Jeho lid, který je světlem světa, byl rozmístěn jako svědci uprostřed mravní temnoty světa, aby jejich životy, jejich svědectví a jejich příklady mohly být vůní života k životu nebo smrti k smrti.
Bude zapotřebí, aby bratr D se měl na pozoru, aby nemařil záměry Boží svými vlastními plány. Je v nebezpečí, že zúží Boží dílo, které by mělo být hluboké a rozšířené.
Bratr D bude v nebezpečí, že zaujme příliš úzké náhledy na svou práci. Bůh mu dal zkušenost, která by měla cenu, jestliže by jí bylo správně využito. Ale je nebezpečí, že jeho zvláštnosti v povaze budou formovat tuto zkušenost natolik, že jiné mysli tím budou 2T 670 ovlivněny. Užitečnost bratra D, jakožto pracovníka, není taková, jaká by měla být, kdyby nebyl náchylný k tomu, aby soustřeďoval sílu mysli jen na jednu myšlenku. Přemítá o neshodách a o myšlenkách, které měl, a opakuje je rozličným způsobem, ačkoli jsou pro jiné nevýznamné.
Jeho mysl byla vyburcována ohledně jeho vlastního zdraví. Soustředil sílu své mysli na tento bod. Příznaky možného onemocnění byly hlavními náměty jeho rozhovorů. Snažil se za každou cenu diskutovat o svém stavu, který si v mysli vytvořil. Hledal své vlastní pohodlí. Nepodařilo se mu posoudit, jaké nepohodlí tím způsobuje jiným. Jeho mysl byla z velké části soustředěna jen na jeho osobu. Toto bylo břímě jeho myšlenek a námět jeho konverzace. V tomto přesném systematickém konání se mu nepodařilo dojít ku prospěchu, pokud jde o zdraví tak, aby si uvědomil, že jestliže bude více zapomínat na sebe a čas od času se bude věnovat fyzickému cvičení, odvrátilo by to jeho mysl od sebe samého.
Tytéž nedostatky označovaly jeho práci na evangelizačním poli. Když hovořil k jiným lidem, měl spoustu omluv a činil mnoho předběžných vysvětlivek, opakoval příliš mnoho předmluv a shromáždění tím bylo vyčerpáno dříve, než se dostal ke svému vlastnímu námětu. Tak dalece, jak jen to je možné, by se měli kazatelé vyhnout omluvám a úvodním projevům.
Bratr D je příliš svérázný. Ztrácí čas na drobnostech. Využívá čas k tomu, aby vysvětloval věci, které jsou opravdu bezvýznamné a měly by se pokládat za samozřejmé bez toho, že by se o nich podával důkaz, neboť jsou zde zjevné. Ale ty opravdové, životně důležité otázky by měly být předneseny přesvědčivým jazykem a měl by se o nich podat důkaz. Měly by stát v popředí, vynikat jako milníky. Měl by se vyhýbat mnoha slovům nad malými podrobnostmi, které budou vyčerpávat posluchače dříve, než se přejde k významným otázkám.
Bratr D má velkou schopnost soustředit se. Když zaměřil svou 2T 671 mysl jistým směrem, je pro něj těžké zaměřit ji kamkoli jinam. Rozvláčným způsobem prodlévá u jednoho bodu. Při rozhovoru je v nebezpečí, že vyčerpá posluchače. Jeho způsob psaní postrádá lehký styl. Návyk soustřeďovat mysl jen na jednu věc vede k vylučování jiných věcí a je neštěstím. Toto by měl pochopit on sám a měl by pracovat v tomto směru, aby omezil a ovládl tuto sílu své mysli, která je příliš aktivní. Příliš velká aktivita jednoho orgánu mysli posiluje ten orgán na úkor oslabení jiných orgánů. Jestliže bratr D chce být úspěšným pracovníkem na evangelizačním poli, měl by vzdělávat svou mysl. Velký rozvoj tohoto orgánu je úměrný zdraví a užitečnosti. V uspořádání jeho mysli je nedostatek harmonie a jeho tělo tím následně trpí.
Bylo by to velmi dobré v zájmu bratra D, kdyby pěstoval prostotu a lehkost ve svém způsobu psaní. Musí se vyhýbat rozvláčnému ulpívání v takových bodech, které nemají životní důležitost, i dokonce v nejpodstatnějších projevech pravdy, které jsou samy od sebe jasné a prosté. Takto mohou být zakryty slovy, takže jsou nejasné a nesrozumitelné.
Bratr D může mít zdravý poměr k otázkám přítomné pravdy, a přece nemusí být kvalifikován v každém ohledu, např. aby uváděl důvody naší naděje ve stylu slohu, příznačném pro francouzský národ. Může pomoci v této práci, ale záležitost by měla být připravována spíše větším množstvím pracovníků, než jednou nebo dvěma myslemi, tak aby nenesla známku zvláštností nějakého jednotlivce. Pravda, které bylo dosaženo a která byla připravena některými myslemi, která v Božím čase vytváří článek za článkem, řetěz spojený opravdovými hledači pravdy, by měla být dána lidu a měla by být přizpůsobena tak, aby sloužila potřebám mnohých. Stručnost by měla být záměrná, za účelem vzbudit zájem čtenářů. Dlouhé, rozvláčné články jsou ke škodě pravdě, kterou pisatel usiluje předložit.
Bratr D by měl mít mysl méně zaujatou sám sebou a méně hovořit o sobě. Měl by svou osobu pustit mimo zřetel a při konverzaci 2T 672 se vyhýbat tomu, aby činil narážky na sebe a činil charakteristické rysy svého života následováníhodným příkladem pro jiné. Měl by povzbuzovat ryzí pokoru. Je v nebezpečí, že bude považovat svůj život a zkušenost za nadřazené životu a zkušenostem jiných.
Bratr D může mít velkou hodnotu pro dílo Boží, jestliže bude v jeho povaze a práci harmonie. Jestliže uvidí a opraví nedokonalosti svého zvláštního založení, které má sklon k tomu, aby poškozovalo jeho užitečnost, Bůh jej může použít. Měl by se vyhýbat rozvláčnému kázání a dlouhým modlitbám. Nejsou k užitku ani jemu, ani jiným. Dlouhá a násilná cvičení hlasových orgánů jen dráždí hrtan a plíce, poškozují celkové zdraví. Jeho přesná, prostá pravidla pro stravu a odpočinek mu mohou být k užitku. Jedno přepětí a přetížení hlasových orgánů se tak brzy neodhalí, a může stát i život mluvčího. Klidný, neuspěchaný, a přesto opravdový způsob mluvení bude mít lepší vliv na shromáždění, než když se dovolí citům, aby byly vzrušené a ovládly hlas a projev. Nakolik je to jen možné, měl by řečník zachovat přirozený tón hlasu. Je předkládaná pravda, která ovlivňuje srdce. Jestliže řečník učiní tyto pravdy skutkem, bude s pomocí Ducha Božího schopen ovlivnit posluchače faktem, že to myslí upřímně bez toho, že by přepínal jemné orgány hrtanu či plic.
Bratr D je hluboce zaměstnán svým vlastním životem a má nebezpečí při konverzaci, že bude pěstovat tento návyk soustřeďování celé své mysli na věci, které zajímají zvláště jej, avšak nemohou zajímat či být k užitku jiným. Snaží se udržet systém, který sám o sobě je správný, ale zde opět se ukáže, že tyto věci, které jsou samy o sobě užitečné, jestliže se na nich příliš moc ulpívá a jestliže bude snaha uskutečňovat je za všech okolností, mohou být únavné a obtížné. Je nebezpečí, že budou zanedbávány věci, které mají větší váhu.
2T 673 Bratr D by se měl vyhýbat tomu, aby byl rozvláčný ve své práci. Jeho vliv byl dobrý v hlavním směru. Bratr D je přirozeně dobrý organizátor dočasných věcí. Jeho ponaučení a příklad v tomto směru pomohly těm, kdo byli dost pokorní, aby si dali poradit. Ale žárlivost, vzpurnost, stížnosti a reptání, které existovaly v církvi, vedly ke ztrátě chuti. Tito bratři by se měli mít na pozoru před tím, aby nebyli příliš nároční.
Ve snaze zdokonalit křesťanský charakter by neměli pěstovat pouze život tichého, zbožného stranění se světa, ani jen život všeliké vnější horlivosti a přílišné vznětlivosti, zatímco by se zanedbával osobní soucit. Ale současná doba od nás vyžaduje, abychom čekali na příchod Pána a bděle pracovali na spáse našich bližních. „V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce.“ Řím.12,11. Bůh nepřijme ani ty nejhorlivější služebníky, jestliže nebudou nejdříve posvěceni a neodevzdají své duše Jemu a Jeho lásce. U jisté třídy myslí je nebezpečí toho, že systematičnost potlačí Božího Ducha a životnost Kristova náboženství, a zachová přesný řád únavných povinností a obřadů.
Žijeme uprostřed zkažené a převrácené generace a naše krásné a přesné plány nemohou být vždy provedeny ku prospěchu všech. Jestliže ustupujeme v naší důstojnosti, nepodaří se nám pomáhat těm, kdo naší pomoc nejvíce potřebují. Kristovi služebníci by se měli přizpůsobovat různým poměrům lidí. Nemohou provádět přesná pravidla, jestliže se nesetkávají s případy všech. Práce musí být rozdělena tak, aby posloužila všem lidem, kdekoli jsou. „A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením ke spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.“ Juda 22-23.
Apoštol radí svým Korintským bratřím: „Protož buď že jíte, 2T 674 neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte. Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží, jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.“ 1.Kor.10,31-33. „Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého v službu jsem vydal, abych mnohé získal.“„Učiněn jsem mdlým jako mdlý, abych mdlé získal. Všechněm všecko jsem učiněn, abych vždy některé ke spasení přivedl.“ 1.Kor.9,19.22. „Povinni jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti. A protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání. Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mne.“ Řím.15,1-3.
Bratr a sestra L z Kanady postupně ztráceli víru v Boha a svou lásku k nebeským a Božským věcem v té míře, jak se opravdově ujali světských pokladů. Odpoutávali se od nebes a pevněji se připoutávali k tomuto světu. Před několika roky se jim líbilo projevovat zájem o pokrok pravdy a díla Božího, avšak v poslední době jejich láska k zisku narostla a necítili zájem, aby sehráli svou úlohu ve spáse svých bližních. Sebezapření a shovívavost pro Krista necharakterizovala jejich životy. Vykonali jen málo pro Boží dílo. Co učinili se svými hřivnami? Zakopali je do země. Investovali je do půdy. Nevyložili je před směnárníky, aby je Pán Ježíš při svém příchodu obdržel i s úrokem.
Měli k vykonání určitou práci, a to učinit pořádek ve svém srdci a svém vlastním domě. „Skládejte sobě poklady v nebi.“ Mat.6,20. Jejich srdce spočívala na věcech tohoto života a věčné úvahy byly pro ně podřadné. Měli by pracovat opravdověji, aby odstranili lásku ke světu ze svých vlastních srdcí a mohli věnovat svou 2T 675 náklonnost věcem nebeským, věcem, které jsou nadřazené pozemským. Jestliže Boží služebníci budou mít na mysli, že jejich práce se má vykonat se vší jejich mocí, s jejich vlivem a s jejich prostředky, aby zachránili duše, pro které zemřel Kristus, jejich úsilí bude méně sobecké a nevěřící tím budou pohnuti. Budou přesvědčeni, že v pravdě, předkládané tímto způsobem a podepřené příkladem, je něco reálného.
Bratr a sestra L by měli mít důvěru v práci pro tyto poslední dny a měli by zdokonalovat křesťanský charakter tak, aby mohli obdržet věčnou odměnu, až přijde Ježíš. Bratr L nemá úspěch a ochabuje ve fyzické a mentální síle. Stává se neschopným nést větší zodpovědnost. Měl by se poradit se svými bratřími, kteří jsou věrní a rozvážní.
Bratr L je Božím šafářem. Byly mu svěřeny prostředky a měl by být bdělý vůči této povinnosti a odevzdávat Bohu věci, jenž Mu náležejí. Neměl by být neúspěšný v pochopení Božích požadavků, které Bůh na něj klade. Zatímco žije a má schopnost uvažovat, měl by zlepšovat příležitost k navrácení majetku, jenž mu Bůh svěřil, namísto toho, aby jej potom, až jeho život skončí, zanechával jiným k používání a k vlastnění.
Satan je vždy připraven, aby využil slabosti a hříšnosti lidí tak, jak se to hodí k jeho záměrům. Je krutým protivníkem a přechytračil svými záměry mnohé, kteří měli dobré úmysly a chtěli prospět svými prostředky Božímu dílu, jež jim Bůh svěřil k vykonávání v souladu s jejich prostředky. Zatímco jsou nedbalí v zabezpečení díla Božího prostředky, které jim byly svěřeny, přichází satan a uchvátí tyto prostředky do svých vlastních řad.
Bratr by se měl pohybovat opatrněji. Lidé, kteří nejsou naší víry, získávají od něj prostředky pro různé účely. On jim důvěřuje, věří, že jsou čestní. Bude pro něj nemožné, aby dostal zpět prostředky, které jednou vyklouzly z jeho rukou do šiků nepřátel. Měl by 2T 676 investovat své prostředky bezpečným způsobem, aby pomáhaly dílu Božímu, a takto pro sebe shromažďovat poklady v nebesích. Často, i když by chtěl, není schopen pomáhat, protože jeho schopnost vládnout prostředky je ochromena. Když Pán volá po svých prostředcích, jsou často v rukou těch, kterým je propůjčil, kteří nikdy nemají v úmyslu zaplatit, a u jiných, kteří v tomto směru necítí starost. Satan dokončí svůj účel tak dokonale skrze nečestné dlužníky, jako kterýmkoliv jiným způsobem. Vše, co se protiví pravdě a spravedlnosti, pracuje v jeho prospěch a zabraňuje pokroku postupu království našeho Vykupitele. Satan pracuje skrze své zástupce tak, aby prováděl své záměry. Jestliže může zabránit prostředkům, aby vcházely do pokladnice Boží, je v jednom směru svého podnikání úspěšný, že prostředky, které měly být použity k napomáhání velkému plánu na spásu duší, podržel ve svých řadách, aby mu pomohly v jeho práci.
Bratr L by měl poctivě dokonat své dílo a nenechat je nedoděláno. Je jeho výsadou být bohatým na dobré skutky a shromaždovat pro sebe dobrý základ na časy, které přijdou, aby mohl obdržet život věčný. Není pro něj bezpečné sledovat své mylné úsudky. Měl by se radit se zkušenými bratry a hledat moudrost Boží, aby tak dokončil svou práci dobře. Nyní by měl opravdu zaopatřovat „sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích.“ Luk.12,33.
Bratr M učinil v domácím životě chybu. Ve svých slovech nevyjadřoval náklonnost ke své manželce, jak bylo jeho povinností. Nepodařilo se mu pěstovat opravdovou křesťanskou zdvořilost a slušnost. Nepodařilo se mu, aby byl vždy tak laskavý a bral ohled na její přání a pohodlí tak, jak je jeho povinností. Ona nebyla spojena s ním ve víře, což vedlo k mnohému neštěstí obou. Bratr M nerespektoval úsudek své manželky a její radu tak, jak měl. V mnoha ohledech její úsudky a rozpoznávání toho, co je správné, byly lepší 2T 677 než jeho. Kdyby se s ní poradil, mohla by mu svým jasnějším vnímáním a ostřejším rozpoznáním podstatně pomoci v jeho obchodních záležitostech a v jednání se sousedy. Neměl by tvrdošíjně lpět na své důstojnosti, domnívajíc se, že sám všemu rozumí. Kdyby se poradil se svou manželkou a projevil svými laskavými skutky k ní nějaký ohled a touhu potěšit ji, neudělal by nic menšího než svou povinnost. Jestliže její rada je v rozporu s jeho povinností k Bohu a požadavky, na něj kladenými, potom se může odlišovat, a co možno nejmírnějším způsobem uvést jako svůj důvod, že nemůže obětovat svou víru nebo své zásady. Bylo by to v zájmu bratra M o dočasné záležitosti, aby se tázal na radu své manželky.
Zatímco je prchlivý, hrubý a nepřizpůsobivý, nemůže mít žádný vliv, aby získal svou manželku pro pravdu. Je mu zapotřebí obměkčit se, být něžný, šlechetný a milující. Do svého srdce by měl nechat zářit sluneční jas radosti a šťastné spokojenosti, a potom nechat tyto paprsky zářit do jeho rodiny. Přivedl do své rodiny ty, jejichž vliv byl pro jeho manželku spíše prokletím než požehnáním. Čině takto, naložil na ni břemena, kterých mohla být ušetřena. Měl se s ní radit a brát ohled na její přání tak dalece, jak to jen bylo možné, aniž by činil rozpory kvůli své víře.
Bratr M si zvolil svou vlastní cestu a projevil svou vlastní vůli s náznakem tvrdošíjnosti. Často byl neústupný. Tak tomu nemělo být. Vyznává, že věří v pravdu, která má změkčující a posvěcující vliv. Jeho manželka nikoli. Měl by ukázat, že pravda má moc nad jeho rozvrácenou povahou, že jej činí trpělivým, laskavým, snášenlivým, něžným, soucitným a odpouštějícím. Nejlepším způsobem, jak by bratr M mohl být živým misionářem ve své rodině je, aby život našeho drahého Vykupitele udělal příkladem pro svůj život.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt