Bratře M: V Adams Center mi bylo zjeveno, že v době, kdy jsi v institutu, do značné míry postrádáš nesobeckého ducha. Nešířil jsi vliv, který jsi měl šířit. Měl jsi tam nechat své světlo, aby tam zářilo, ale ty jsi tak neučinil. Často jsi zanedbával svou povinnost kvůli zábavě. Neuspěl jsi v péči a zodpovědnosti. Nepodílel ses na aktivní činnosti. Miluješ své pohodlí; ty a tvrdá práce jste dvě rozdílné věci. Toto je sobectví. Dovolil jsi, aby vlastnictví Institutu se zmenšilo a bylo zničeno, i když bylo tvou záležitostí dozírat, aby vzrůstalo a aby všechno bylo v pořádku. Kdyby to byl tvůj majetek, pečoval bys o něj s velkým zájmem a péčí. Byl jsi nevěrným šafářem. Pokaždé sis dovolil věnovat se zábavám, hraní tenisu a čemukoli jinému; užíval jsi čas, za který jsi byl placen a který ti nepatřil. Právě tak by bylo neomluvitelné, kdybys vzal peníze, které jsi nevydělal a které ti nepatřily.

Bratři Loughborough, Andrews, Aldrich, a jiní, tě neznali. Posuzovali tě příliš vysoce. Nemohl jsi vykonávat funkci, kterou ti ^{2T 412} svěřili. Mýlili se v úsudku, když ti za tvou práci platili tak vysokou odměnu. Nezasloužil sis peníze, které jsi dostal. Byl jsi velmi pomalý a postrádal jsi ve značné míře energii. Nejevil jsi dost zájmu a ostražitosti, abys viděl a konal věci, které jsi strašlivým způsobem zanedbával.

Můj bratře, jsi daleko od Boha. Jsi ve stavu odpadnutí. Nevlastníš šlechetnou mravní odvahu. Povoluješ svým vlastním přáním namísto toho, aby ses zapíral. Snaha najít štěstí tě vedla k tomu, že jsi navštěvoval místa zábavy, které Bůh neschvaluje, a tímto konáním jsi oslabil svou vlastní duši. Můj bratře, musíš se mnoho učit. Podléháš své chuti a sníš mnohem více pokrmu, než tvůj organismus může proměnit v dobrou krev. Kdo nestřídmě pojídá, byť i nezávadný pokrm, dopouští se hříchu. Mnozí si myslí, že když nejedí maso a jiné nevhodné věci, mohou se najíst jednoduché stravy až do prasknutí. To je omyl. Mnozí domnělí reformátoři zdraví jsou vlastně obžerci. Zatěžují své zažívací ústrojí tak, že tělo musí vynaložit krajní úsilí, aby se tohoto břemene zbavilo. To působí tlumivě na inteligenci a nervové síly mozku musí pomáhat žaludku při práci. Přejídání, byť nejprostší stravou otupuje, citlivé mozkové nervy a zeslabuje jeho životnost. Přejídání má na organismus horší vliv než přepracování; nestřídmé jídlo vyčerpává duševní síly víc, než nestřídmá práce.

Zažívací ústrojí nemá být nikdy zatěžováno množstvím nebo kvalitou potravy, která bude tělu přítěží. Vše, co přijde do žaludku navíc, co tělo již nemůže proměnit v dobrou krev, je celému mechanismu na překážku. Z tohoto přebytku totiž nelze vytvořit tkáně ani ^{2T 413} krev, a jeho přítomnost zatěžuje játra a vytváří v těle chorobné stavy. Žaludek se snaží přemíry jídla zbavit a přepracovává se. Člověk cítí slabost a vykládá si ji jako hlad. Pak nedopřeje zažívacímu ústrojí, aby si odpočinulo od namáhavé práce a načerpalo nových sil, nýbrž zavalí žaludek další dávkou jídla a unavený stroj se musí dát znovu do pohybu. Z přílišného množství jídla získá tělo méně výživy, byť by bylo zdravé, než ze střídmé, pravidelné stravy.

Bratře, tvůj mozek je otupen. Člověk, který toho sní tolik jako ty, musí pracovat. Pohyb podporuje trávení, jakož i zdravý stav těla i ducha. Potřebuješ tělesný pohyb. Chodíš a pracuješ tak, jako bys byl ze dřeva, nejsi pružný. Potřebuješ zdravý, čilý pohyb. To tě povzbudí. Po větším jídle nemá nikdy následovat příliš velká tělesná námaha, ani studium; to škodí zákonům těla. Nervy jsou těsně po jídle velmi zatíženy. Síly mozku musí jít žaludku na pomoc, a dojde-li po jídle k přílišné tělesné nebo duševní námaze, je to na překážku trávení. Životní síla ústrojí, potřebná k příslušné činnosti, je odváděna jiným směrem.

Cvičte se ve střídmosti. Pěstujte vyšší síly mysli, nebudou tak posilovány tělesné sklony. Dokud dokonale neovládáte chuť a vášně, nemůžete duchovně růst. Inspirovaný apoštol praví: „Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ 1.Kor.9,27.

^{2T 414} Bratře, prosím tě, probuď se a dovol Duchu svatému, aby pronikl až do hloubky a ovlivnil veškeré tvé pohnutky. Musíš být zásadní, přísně zásadní a čilý v duchovních a časných věcech. Tvé úsilí není dostatečně vřelé. Ach, kolika lidem klesá úroveň duchovnosti dolů, poněvadž nezapírají svou chuť! Nervové síly mozku jsou přejídáním otupeny a téměř ochromeny. Když tito lidé jdou v sobotu do domu Božího, neudrží ani otevřené oči. Nejhorlivější výzvy nemohou tyto ztuhlé, nechápavé mozky probudit. Pravda může být předkládána s velkým citem, ale nemůže probudit mravní schopnosti, ani osvítit rozum. Učí se tito věřící oslavovat Boha ve všem?

Nemohou mít jasné představy o věčných věcech, jestliže si mysl nezvykla přemýšlet o vznešených tématech. Všechny vášně je třeba důkladně ovládnout mravními silami. Mužové a ženy projeví silnou víru a hlubokou duchovnost jen zevně. Vím, že vyznání je falešné, jestliže neovládli všechny své vášně. Bůh to vyžaduje. Důvod, proč vládne taková duchovní temnota spočívá v tom, že mysl se spokojuje s nízkou úrovní a není směrována výše k čistotě, svatosti a k nebi.

Pokud jde o tvou rodinu, bratře M, viděla jsem, že jste nebyli šťastní. Tvá manželka byla zklamána a ty jsi byl také zklamán. Manželka očekávala, že v tobě nalezne osobu šlechetnější, čistějšího organismu. Byla velmi nešťastná. Měla značnou pýchu. Její rodinné spojení z matčiny strany bylo přirozeně svědomité, přesto však pyšné a aristokratické. Na těchto rysech se ve velké míře podílela. Nepředvádí se. Není pro ni přirozené, aby dělala pokroky ve své lásce, a aby ji dávala najevo. Pokládá tyto projevy lásky mezi manželem a manželkou jako na slabost a na dětinskost. Cítila, že kdyby pociťovala tyto city neodpovídalo by to jemné vznešené lásce, nýbrž ^{2T 415} nižšímu stavu vášní, které by byly posíleny, ale ne čistá, hluboká a svatá láska.

Tvá manželka by měla vyvinout velké úsilí, aby se vymanila ze své uzavřenosti, ze své důstojné rezervovanosti a kultivované prostoty ve všech činech. Když v ní bude vyburcován vyšší řád schopnosti a posílen konáním, budeš chápat lépe potřeby žen. Budeš rozumět, že duše usilují o lásku vyššího řádu, než existuje v nízkém řádu zvířecích vášní. Tyto pudy byly posíleny cvičením a odvahou. Jestliže nyní držíš své tělo v područí s bázní Boží a hledáš, jak by ses setkal se svou manželkou v čisté, vznešené lásce, bude potřebám její povahy vyhověno.

Byl jsi povýšený a ke své manželce jsi zaujímal postavení nadřazené. Nechápal jsi sám sebe. Měl jsi vysoké mínění o své náboženské zkušenosti a o postupování v náboženském životě. Tyto věci byly překážkou, namísto aby pomáhaly tvé manželce. Bála se, že opravdu sám sebe nechápeš a že bys jednal příliš ukvapeně. Váš svazek nebyl šťastný. Jeden k druhému jste se nehodili. Tvá manželka má plachou, bázlivou povahu. Neuspěl jsi v tom, abys ji pochopil. Ona váhá a bojí se jít ven, protože se bojí, že budeš jednat příliš trpce; potřebuje důvěru v sebe sama a měla by v sobě posilovat nezávislost.

Bratře M, neměl jsi úspěch v posílení důvěry své ženy. Postrádal jsi zdvořilost vůči ní, a neustále postrádáš laskavost. Často projevuješ lásku a je to sobecká láska. Není tvou zásadou podrobovat úvaze všechny své skutky. Láska, která usiluje o neustálou starostlivost o ni a pečuje, aby přebývala ve tvé společnosti a dává jí najevo, že upřednostňuješ její společnost před všemi jinými není sobecká. ^{2T 416} Ty jsi však usiloval jen o své vlastní pobavení a nechával jsi ji doma samotnou a často smutnou. Touto cestou jsi šel dříve, než jsi přišel na toto místo a v tomto konání jsi v poněkud menším stupni pokračoval z nedostatku příležitostí nebo omluv.

Tvá manželka opovrhovala tím, aby ti dala najevo, že v tobě vypozorovala nedostatky. Bojí se tě. Kdyby jsi vlastnil čistou lásku, kterou vyžaduje taková povaha jako je její, nalezl bys v jejím srdci odpovídající souzvuk. Jsi příliš chladný a odměřený. Často projevuješ přetvářku, ale na oplátku lásku neprojevuješ, protože jsi nebyl zdvořilý a pozorný a své vlastní ženě jsi nezjevoval laskavý pohled tím, že by ses radil o jejím štěstí. Příliš často jsi to cítil jako svou výsadu, abys usiloval jen o své vlastní potěšení, bez toho, že by ses radil o potěšení, nebo vůbec o štěstí své manželky.

Opravdová, čistá láska je vzácná. Je ve svém vlivu nebeská. Je hluboká a zavazuje. Ve svých projevech není křečovitá. Není to sobecká vášeň. Přináší ovoce. Povede k neustálému úsilí, abys svou manželku činil šťastnou. Jestliže máš tuto lásku, přirozeně vyvineš takovéto úsilí. Nebude se jevit jako vynucená. Jestliže vyjdeš na procházku, nebo půjdeš na shromáždění, bude ti to tak přirozené, jako tvůj dech, že za společnici si zvolíš svou manželku a budeš usilovat o to, aby i ona byla ve společnosti šťastná. Pohlížíš na její duchovní schopnosti jako na podřadné vůči tvým vlastním; ale viděla jsem, že Bůh byl více potěšen jejím duchem, než tím, který vlastníš ty. Nejsi hoden své manželky. Je pro tebe příliš dobrá. Je křehká, citlivá rostlina. Potřebuje, aby se o ni pečovalo velmi něžně. Opravdu touží po tom, aby konala vůli Boží, ale má pyšného ducha a je plachá. Bojí se výčitek. Je to pro ni jako smrt, má-li být předmětem pozorování nebo poznámek. Kéž by tvá manželka byla milována a ctěna a bylo by o ni pečováno tak, jak si vyžaduje plnění manželského slibu a ona vyjde ze své uzavřenosti, ze svého přirozeně nedůvěřivého postavení.

Jenom dovol, aby si tvá manželka uvědomila, že je svým ^{2T 417} manželem oceňována a že je pro něj vzácná, ne pouze proto, že je užitečná a vhodná pro jeho dům, nýbrž proto, že je součástí jeho osobnosti, že bude odrážet lásku, která se jí věnuje. Kéž tvá manželka je předmětem tvé zvláštní a srdečné pozornosti. Když budeš milovat tak, jak to od tebe Bůh vyžaduje, budeš se cítit bez společnosti své manželky ztracený. Myslíš, že její víra nemá cenu a přece ona přinese odpověď dříve, než víra, kterou vlastníš ty.

Bratře M, nepodařilo se ti pochopit srdce manželky. Nedokážeš rozpoznat příčinu od následků. Víš, že tvá manželka není veselá a šťastná tak, jak si ji přeješ vidět, ale nezkoumal jsi důvod. Nerozebíráš její chování, abys viděl, jestli nějaká obtíž neexistuje v tobě samotném. Miluj svou manželku. Touží po hluboké, pravdivé, povznášející lásce. Kéž by měla hmatatelný důkaz toho, že její péče a zájem o tebe, prokázaný její pozorností vůči tvému pohodlí, je oceňován a opětován. Hledej její mínění a souhlas k čemukoli, do čeho se dáváš. Respektuj její úsudek. Nemysli si, že víš všechno, co je třeba vědět.

Domov, kde přebývá láska a kde je vyjádřena ve slovech, pohledech a skutcích, je místem, kde andělé rádi přebývají a posvěcují toto místo paprsky světla slávy. Tam mají i skromné domácí povinnosti své kouzlo. Za takových okolností nebude tvé ženě žádná životní povinnost nepříjemná. Bude ji vykonávat radostně a sama bude zpívat chvalozpěvy Pánu. V současné době cítí, že nemá tvoji lásku. Dal jsi jí sám k tomu příležitost. Vykonáváš své povinnosti jako hlava rodiny, ale to je málo. Je zde velký nedostatek vzácného vlivu lásky, jež vede k něžným pozornostem. Láska musí být znát v pohledech, způsobech i v zabarvení hlasu.

^{2T 418} Tvá manželka se neodvažuje otevřít ti své srdce, neboť jakmile vyjádří pocit odlišný od tvého, ty ji káráš. Hovoříš tak silně, že nemá odvahu, aby ti cokoli odpověděla. Zaujímáš nad ní nadřazené postavení a udržuješ svou nadvládu, jako kdyby její úsudek a její názory neměly žádnou cenu. Považuješ své duchovní schopnosti za daleko přednější než její. Můj bratře, neznáš se. Bůh se dívá na srdce, ne na slova, či vyznání. Vnější věci neváží u Boha tolik, jako u lidí. Pokorné srdce a duch je tím, co Bůh oceňuje. Náš Spasitel je obeznámen s životními konflikty každé duše. Posuzuje ne podle vnějšího zdání, nýbrž spravedlivě.

Máš autoritativního ducha. Jestliže zaujímáš nějaké stanovisko, nerozsuzuješ záležitost správným způsobem, a uvaž, jaký musí mít následek toho, že lpíš na svých názorech a nezávisle je vplétáš do svých modliteb a rozhovorů, když víš, že tvá manželka nezastává tytéž názory, jako ty. Namísto toho, abys respektoval pocity své manželky a laskavě, jako rytíř, se vyhýbal otázkám, o kterých víš, že se v nich lišíte, stále jsi o nich mluvil a vytrvale prosazuješ své názory bez ohledu na kohokoli ve tvém okolí. Pociťoval jsi, že jiní nemají žádné právo mít na tyto záležitosti jiný názor. Toto ovoce neroste na křesťanském stromě.

V případě sestry N, jsi nenahlížel na věci ve správném světle. Jestliže byla vyléčena odpovědí na tvé modlitby a modlitby jiných, stalo se to zkázou pro více než dva či tři z vás. Moudrý Bůh přehlédl tuto záležitost. Mohl číst pohnutky a úmysly v srdci.

Tvá manželka má právě tolik práva na svůj názor, jako máš ty na svůj. Její manželský svazek neničí její totožnost. Ona má osobní ^{2T 419} zodpovědnost. Nebudeš se cítit dobře, dokud neodstraníš překážky z její cesty a nebudeš vůči ní shovívavější, podle Kristova ducha snášenlivosti a ohledu na jiné. Pozoruj ve světle, ve kterém si přeješ sám být pozorován. Ještě se musíš hodně učit, abys žil „nic nečiníc skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.“ „Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte, v pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce.“ Fil.2,3 Řím.12,10-11.