25. října 1868 mi byl znovu zjeven tvůj případ. Bylo mi ukázáno, že špatné myšlenky a nezákonná přání vedla k nesprávným skutkům a k přestupování Božích přikázání. Zneuctil jsi sebe, manželku a dílo Boží. Mohl jsi působit dobrým vlivem v práci pro Pána. Ale sledováním nesprávné cesty ve věcech, o nichž ses domníval, že mají jen malý význam, tě vedly k větším hříchům.

Bratře R, nacházíš se v nebezpečí, že tvá víra úplně ztroskotá. Velice jsi hřešil. Ale tvůj hřích, ve snaze ho skrýt před těmi, kteří tě z hříchu usvědčovali, byl desetinásobně větší. Všichni nepůsobili tak obezřetně a s takovou láskou a péčí, jak si to přál Bůh, aby to konali pro tvou záchranu. Ale když ses snažil působit zdání nevinného člověka, myslel sis snad, že Bůh nemůže vidět tvoji špatnou cestu? Domníval ses, že Ten, který učinil člověka z prachu země a vdechnul v jeho chřípí dech života, nemůže poznat záměry a cíle srdce? Myslel jsi, že jestliže vyznáš svůj hřích, ztratíš svou čest - takřka svůj život. Domníval ses, že ti tvoji bratři nebudou důvěřovat. Nepohlížel jsi na věci v tom pravém světle. Je hanbou hřešit, ale je vždy ctí hřích vyznat.

Andělé Boží vedli věrně záznam každého skutku, přestože ses mohl domnívat, že je konán skrytě. Bůh rozpozná záměry člověka a celého jeho díla. Každý člověk bude odměněn podle svých skutků, ať dobrých nebo zlých. To, co člověk zaseje, bude také sklízet. ^{2T 301} Úroda bude beze zkázy. Žeň je jistá a bohatá. Snažil ses zaslepit své bratry, pokud se hovořilo o tvém jednání. Jak jsi to mohl učinit, když jsi věděl, že jsi byl v očích Božích vinen? Jestliže si ceníš spasení své duše, snaž se opravdově pracovat pro věčnost.

Cestu za sebou budeš muset očistit opravdovým vyznáním. Potřebuješ dokonalou změnu - přeměnu vlastního já obnovením své mysli. Tvoje domýšlivost musí být překonána. Musíš se naučit pokládat jiné za důstojnější, než jsi ty sám. Musíš se vzdát svých nadřazených náhledů na vlastní schopnosti a musíš si osvojit tichého a pokorného ducha, který má v Božích očích velikou cenu.

Vlastnil jsi ducha, který tě svedl z pravé cesty, a nyní jsi zneklidněn. Zachvátily tě pochybnosti, obavy a beznadějnost. Z této situace je jen jedno východisko - a to je cesta vyznání. Tvá jediná naděje záleží v tom, že padneš na Skálu a budeš cele rozdrcen. Jestliže tak neučiníš, zcela jistě padne ona na tebe a rozmělní tě na prach. Své chyby můžeš nyní napravit, nyní můžeš zachránit svou minulost. Zbožným životem opravdové pokory můžeš nyní s vírou kráčet vpřed před Bohem i ve své rodině. Kéž ti Hospodin pomůže se zřetelem na soud pracovat pro záchranu tvého života. Drahý bratře, cítím, že mám hluboký zájem o tvou duši. Po určitou dobu jsi chodil v temnotě. Do současného stavu temnoty jsi nepřišel najednou, ale postupným odmítáním světla. Nejdříve ses stal povýšeným a pak, až ses cítil v tomto stavu dostatečně silný, Bůh od tebe odňal svou sílu.

Zajímal ses o hudbu, a toto dalo neopatrným a nemoudrým ženám příležitost k tomu, že se ti svěřovaly se svými potížemi. To posílilo tvou pýchu, ale současně to bylo pro tebe osidlem, neboť to otevřelo dveře nevhodným nabídkám satana. A ty jsi neučinil tak, jak jsi učinit měl. Neměl jsi žádné právo naslouchat rodinným ^{2T 302} potížím, které ti byly sdělovány. Tato sdělení zkazila tvoji mysl, zvýšila tvou domýšlivost a vedla k hříšným myšlenkám. Dovolil sis být zpovědníkem některým ženám citově založeným, které toužily po pochopení a jejichž přáním bylo spoléhat na jiné. Kdyby tyto ženy vlastnily soudnost, spoléhaly samy na sebe a měly ve svém životě vytýčený cíl, kdyby s radostí konaly jiným dobré skutky, nenacházely by se v takovém stavu, aby musely vyhledávat pochopení u jiných.

Neznáš ani svody lidského srdce ani vynalézavost satana. Některé ženy, které byly většinou přivábeny tvým soucitem, mají chorobnou představivost, touží po lásce a něžnostech a jsou vždy připraveny vyvolat nějakou senzaci a udělat veliký povyk. Některé jsou nespokojeny se svým manželským životem. Nenalézají v něm dostatek romantiky. Čtení románů zvrátilo všechen dobrý záměr, jaký kdy vlastnily. Žijí ve světě představ. Ve své představivosti si vytvářejí takovou postavu manžela, jaká existuje pouze ve vymyšlených románech. Hovoří o neopětované lásce, nikdy nejsou spokojené a šťastné, protože jejich představivost jim maluje život, který je neskutečný. Když se pak postaví tváří v tvář skutečnému životu, jeho prostotě a vezmou na sebe břímě rodinného života, což je údělem každé ženy, pak nenaleznou spokojenost a štěstí.

Pěstoval jsi myšlenky, které nebyly pravé, a také přinesly ovoce. „Nebo z hojnosti srdce ústa mluví .“ Mat.12,34. Tvá slova nejsou vždy čistá, prostá a povznášející. „Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému…“ Ef.4,29. Ve tvých ústech je příliš často nalezena lest - hrubá vyjadřování, která pochází se srdce pěstujícího zkažené myšlenky a hříšná přání.

Po nějakou dobu se tvé nohy odvrátily od cesty spravedlnosti a čistoty. Víš, že se Bohu nelíbí tvé počínání, že přestupuješ Jeho ^{2T 303} svatý Zákon; také víš, že tyto věci se nedají skrýt. Bůh nedovolí, aby Jeho lid byl tvým případem sveden. Tvůj veliký hřích spočívá v získávání náklonnosti těch lidí, kteří neznají tvé křivolaké cesty, a takto způsobíš různice u lidí, kteří vyznávají pravdu. My tě litujeme. Moje srdce je kvůli tobě naplněno bolestí. Nevidím pro tebe žádné východisko než zatracení, nic než naprosté ztroskotání víry.

Chceš své hříchy zakrýt a takto se postavit na odpor věci? Bůh říká, že neuspěješ. Ale ten, který vyzná a zapomene na své hříchy, nalezne milost. Chceš si zvolit smrt? Chceš si uzavřít dveře do království nebeského proto, že se nechceš vzdát své hříšné pýchy? Tvá jediná naděje záleží v přiznání se ke tvé hříšné cestě. Bůh však na tvé cestě nechal zářit světlo. Chceš si zvolit svůj vlastní směr, vedoucí ke zkáze? Chceš zavrhnout pravdu, protože neschvaluje tvé nesprávné jednání? Ó, rozhodni se „roztrhnout své srdce a ne své roucho“. (Joel 2,13.) Učiň důkladnou práci pro věčnost a Bůh ti bude milostiv. Bude za tebe snažně prosit; neopovrhne zlomeným a zkroušeným srdcem. Chceš se k Němu obrátit? Chceš žít? Tvá duše je hodna spasení, je vzácná. Naším přáním je ti pomoci.

Viděla jsem, že jsi ve svém životě nebyl šťastný. Nemáš v duši klid. Cítíš úzkost, a přesto odmítáš přijmout to jediné, co ti může přinést úlevu a naději. Ten, kdo vyzná své hříchy a zapomene na ně, nalezne milost. Tvůj stav je velmi žalostný. Velice poškozuješ dílo Boží. Tvůj vliv kromě tvé osoby, zničí také jiné.

Jestliže odmítneš přijít k Bohu a nevyznáš své zkažené jednání, abys mohl být vyléčen, pak v budoucnosti není ani pro tebe, ani pro tvoji ubohou rodinu žádná naděje. Nouze půjde ve šlépějích hříchu. Boží ruka bude proti tobě a zanechá tě satanovi, který tě bude kontrolovat a vést jako zajatce podle své vůle. Ani si neuvědomuješ, kam až se můžeš dostat. Budeš jako člověk na moři, který nemá kotvu. ^{2T 304} Pravda Boží je jako kotva. Ty se ale od této pravdy vzdaluješ. Přednosti věčného království obětuješ za smyslné žádosti těla - za žádost očí a pýchu života. Jsi blízko toho, že roztrhneš pouta, která by tě mohla zachránit před úplnou zkázou. Ve snaze zachránit svůj život zamlčováním svých hříchů, jej ztratíš. Jestliže se nyní pokoříš před Bohem a vyznáš svá přestoupení, jestliže se k Němu obrátíš s rozhodným srdcem, mohla by tvá rodina ještě zakusit štěstí. Ale jestliže tak neučiníš a půjdeš svou vlastní cestou, je tvé štěstí u konce. Před sebou máš veliké dílo, které bys měl vykonat. Ale ve svém chování jsi příliš nedbalý. Tvoje slova nebyla vznešená a čistá. Vzdaloval ses tomu, co bylo Božské, a přidržoval ses nízkých vášní. Rozumové a ušlechtilé síly tvého charakteru byly podrobeny zvířecím touhám. Po nějakou dobu jsi chodil po šikmých stezkách a neodstupoval jsi od každého vnějšího projevu zla. Není pro tebe bezpečné pokračovat nadále po této cestě.

Svou manželku jsi nemiloval tak, jak jsi měl. Ona je dobrou ženou. Viděla, i když v malé míře, tvá nebezpečí. Ty jsi na její výstrahu zavíral uši. Myslel jsi, že je závistivá. Ale to není v její povaze. Miluje tě a smíří se s tebou, odpustí ti a bude tě mít ráda přes všechno to zlo, které jsi jí způsobil, jestliže uděláš rozhodný krok k dobrému a napravíš zlé skutky minulosti. Musíš se cele změnit. Jestliže to tak neučiníš, všechny tvé minulé snahy pro zachování pravdy tě nezachrání, ani nezakryjí tvé minulé hříchy. Ježíš od tebe požaduje úplnou změnu; pak ti pomůže a požehná, bude tě milovat a vymaže všechny tvé hříchy svou vlastní drahou krví. Ty můžeš svou minulost napravit. Můžeš napravit své cesty a být ctí pro Boží dílo. ^{2T 305} Můžeš konat dobro, jestliže se uchopíš Boží síly, a když budeš pracovat v Jeho jménu pro své vlastní spasení a pro dobro jiných.

Tvá rodina může být ještě šťastná. Tvá žena potřebuje tvou pomoc. Je ženou, která je ve všem závislá na tobě. Můžeš jí pomoci a můžeš ji vést. Nikdy bys jí neměl dělat výčitky, nikdy kárat, jestliže její počínání nebude takové, jak by sis to přál. Raději bys jí měl povzbuzovat slovy upřímné laskavosti. Můžeš své ženě pomoci, aby si zachovala svoji důstojnost a sebedůvěru. V její přítomnosti nikdy neopěvuj práci a skutky jiných, aby se necítila ponížená. V tomto ohledu jsi byl surový a necitlivý. Projevoval jsi větší zdvořilost k najaté pomocnici než k ní samé, a ve tvém domově měla větší postavení než tvá žena.

Bůh miluje tvou ženu. Ona trpěla, ale Bůh to všechno pozoroval, všechno zaznamenával a nebude tě považovat za nevinného za rány, jež jsi jí způsobil. To, co dává pocit štěstí, není ani bohatství, ani rozum, ale morální hodnota. Pravá velikost člověka je nebesy hodnocena podle opravdové dobroty. Stav morálních pohnutek u člověka určuje jeho hodnotu. Člověk může mít bohatství a rozum, a přesto nemusí mít cenu, protože na oltáři jeho srdce nikdy nehořel oheň laskavosti, neboť jeho svědomí bylo zatvrzeno, bylo černé a chladné, naplněné sobectvím a hříchem. Když člověka ovládají tělesné žádosti a když je zkaženým vášním tělesné přirozenosti dovoleno vládnout, pak je ve vztahu ke křesťanskému náboženství posilována pochybnost a nedůvěra, a pochybnosti jsou vyslovovány s takovou samozřejmostí, jako kdyby pochybování bylo nějakou zvláštní ctností.

Šalomounův život mohl být pozoruhodný až do konce, kdyby byla zachována ctnost. Ale on tuto ctnost obětoval na oltáři vášnivé žádosti. Ve svém mládí vzhlížel k Bohu pro vedení a důvěřoval Mu. Proto ho Bůh vyvolil a dal mu moudrost, která naplňovala svět úžasem. Jeho moc a moudrost byla rozhlašována po celé zemi. Ale ^{2T 306} jeho hříchem byla láska k ženám. Ve svém mužství tuto vášeň neovládal a ona se mu stala osidlem. Jeho ženy jej vedly k modloslužbě, a když zestárnul, byla mu odňata moudrost, kterou mu Bůh udělil. Šalomoun ztratil stálost charakteru a stal se podobný lehkomyslnému mládí, jež se zmítá mezi pravdou a klamem. Když se vzdal svých zásad, dostal se pod vládu zla, a tak se odloučil od Boha, jakožto základu a zdroje své síly. Opustil zásady. Moudrost mu byla dražší než zlato z Ofir. Ale běda, smyslné vášně převládly. Byl nejdříve sveden, a pak zničen ženami. Ó, jaké to poučení o nutnosti bdělosti! Jaké svědectví toho, že Boží síla je potřebná člověku až do konce jeho života!

V boji s vnitřní porušeností a vnějším pokušením byl dokonce i moudrý Šalomoun poražen. Pro člověka není bezpečné ani v tom nejmenším se vzdalovat od přísných zásad. „Zla v každé podobě se varujte.“ 1.Tes.5,22. Když nějaká žena vypravuje o svých rodinných potížích, anebo si stěžuje na manžela jinému muži, porušuje tím manželský slib; znevažuje svého manžela a bourá ochrannou zeď postavenou na zachování svého manželského svazku. Takto otevírá dveře dokořán a zve satana, aby vešel se svými zrádnými pokušeními. Je to přesně tak, jak si to satan přál. Když nějaká žena přichází k nějakému bratru - křesťanu, aby mu pověděla o svých starostech, zklamáních a utrpeních, jeho povinností je poslat ji, jestliže se musí svěřit někomu se svými potížemi, k tomu účelu vybraným důvěrným sestrám, a pak nebude žádné podezření z hříchu a dílo Boží nezakusí žádnou potupu.

Vzpomeňte na Šalomouna. Mezi mnohými národy nebyl král, který by mu mohl být podobný, jehož Bůh miloval. On však padl. Byl veden Bohem, ale stal se zkažený tím, že povoloval smyslným vášním. Toto je také převládající hřích této doby a jeho rozmach je ^{2T 307} ohromující. Formální světitelé soboty nejsou čistí. Mnozí vyznávají, že věří pravdě, ale ve svém srdci jsou zkažení. Bůh je zkouší a jejich bláznovství a hřích budou zjeveny. V Jeho přítomnosti může přebývat jen čistý a pokorný člověk. „Hospodine, kdo bude přebývati ve stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu ze srdce svého. Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění. Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.“ Žalm 15.