Drahý příteli: V mém posledním vidění, které mi bylo dáno, jsem viděla, že máš chyby, které je třeba odstranit. Je pro tebe nutné, abys je poznal a mohl je napravit. Budeš se muset mnohému učit, než si budeš moci vytvořit dobrý, křesťanský charakter, který by mohl Bůh přijmout. Od svého mládí jsi byl vzpurným chlapcem, chodícím po vlastních cestách a podle své mysli. Nerad jsi podřizoval svoji vůli a přání pod vládu těch, kteří o tebe pečovali. Toto je zkušenost, které se musíš naučit.

Tvé nebezpečí je znásobeno duchem nezávislosti spojeným se sebedůvěrou, a jak to již bývá s nezkušeností, kterou si mladí lidé ve tvém věku snadno osvojují, když nemají své vlastní drahé rodiče, ^{2T 308} kteří by nad nimi bděli a podněcovali v jejich duších jemnost a soulad. Máš pocit, že přišla doba, aby jsi jednal a myslel za sebe. „Jsem mladý muž a už nejsem dítě. Jsem schopen rozlišovat mezi dobrem a zlem. Mám práva a budu se o ně ucházet. Jsem schopen vytvořit si své vlastní plány činnosti. Kdo má právo, aby mi v tom zabraňoval?“ Toto byly některé tvé myšlenky, které byly navíc ještě potvrzovány mládeží, která byla přibližně ve tvém věku.

Domníváš se, že můžeš prosazovat své svobodné jednání a počínat si jako muž. Tyto pocity a myšlenky vedou ke špatnému jednání. Nevlastníš ducha, který by se podřídil. Moudrý a velice požehnaný je ten mladý muž, který pokládá za svoji povinnost, pokud má své vlastní rodiče, aby je ctil, a ten, který je nemá, aby považoval své ochránce anebo ty, se kterými žije, za rádce a pomocníky a v určitém ohledu jako své nadřízené, kterým by dovolil, aby se řád jejich domova vztahoval také na něj. Nezávislost je v určitém směru dobrá věc. Přát si nést svoji vlastní zodpovědnost a nebýt na obtíž druhým, to je správná věc. Kdo chce být soběstačný, je veden ušlechtilou a zdravou ctižádostí. Šetrnost a skromnost jsou věcí nutnou pro život.

Dostal ses do nepříznivých okolností pro rozvoj dobrého křesťanského charakteru; ale nyní jsi tam, kde můžeš vybudovat svoji dobrou pověst, anebo ji zničit. Domníváme se, že to druhé si nepřeješ. Ty však nejsi osvobozen od pokušení, a v jednom pouhém okamžiku se můžeš vydat na cestu, která se ti potom může stát cestou hořkých slz a pokání. Budeš-li podléhat pokušení, lidé se ti odcizí, ztratíš úctu a uznání svého okolí a tvůj křesťanský charakter bude poskvrněn. Musíš se naučit pokoře. Považuješ za ponižující pracovat kolem domu - vykonávat malé příkazy. Máš nesporně odpor k těmto ^{2T 309} malým požadavkům, ale měl bys pěstovat lásku k těm malým věcem, ke kterým nemáš chuť. Dokud tak neučiníš, nikde nebudeš vítanou pomocí. Když se zabýváš těmito malými věcmi, jež jsou potřebné, konáš opravdovější službu, než když se zabýváš velkým zaměstnáním či namáhavou prací.

Mám nyní na mysli případ člověka, který mi byl zjeven a který zanedbával tyto malé věci a nemohl najít zájem v malých povinnostech, aby se takto snažil ulehčit práci těch, kteří jsou v domově. Pro něho to byla příliš malá záležitost. Nyní má již rodinu, ale stále ještě vlastní tutéž neochotu zabývat se těmito malými, a přesto důležitými věcmi. Výsledkem toho je, že na jeho manželce spočívá veliká péče a starost. Ona musí vykonávat mnohé věci, které by jinak nebyly udělány, a následkem manželovy nedbalosti, množství starostí a péče, které na ní spočívá, podlamuje její zdraví. On nyní toto zlo nemůže překonat tak snadno, jak to mohl učinit ve svém mládí. Zanedbává tyto malé povinnosti a nedaří se mu udržovat všechno úhledné a hezké, a proto také nemůže být úspěšným farmářem. „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmen- ším, je nepoctivý i ve velkém.“ Luk.16,10.

Náman Syrský hledal radu u Božího proroka, jak by mohl být vyléčen ze své odporné nemoci, malomocenství. Bylo mu nabídnuto, aby šel a vykoupal se sedmkrát v Jordánu. Proč nenásledoval ihned příkazu Elizea, proroka Božího? Proč odmítl učinit tak, jak mu to nařídil prorok? Odešel ke svým služebníkům a reptal. Ve své pochybnosti a svém zklamání se stal prudkým; ve svém rozčilení odmítnul podřídit se tomu prostému způsobu, jež mu nařídil prorok Boží. „Hle, řekl jsem u sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina, Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé. Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A obrátiv se, jel s hněvem.“ 2.Král.5,11-12. Ale jeho služebníci pravili: „Otče můj, jakkoli ^{2T 310} velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, když řekl: Umej se, a budeš čist.“ v.13. Ano, tento velký člověk to považoval za nedůstojné jít ke skromné řece Jordánu a tam se omýt. Řeky, o kterých se zmiňoval byly okrášlené okolními stromy a háji, ve kterých byly umístěny modly. Mnozí se hrnuli k těmto řekám, aby uctívali své bohy - modly, a proto by ho to nestálo žádné pokoření. Ale následování zvláštního příkazu proroka, to by pokořilo jeho pýchu a povzneseného ducha. Ochotná poslušnost by pak přinesla žádanou úlevu. Omyl se tedy, a byl uzdraven.

Tvůj případ je do určité míry podobný případu Námana. Nebereš v úvahu, že pro zdokonalení křesťanského charakteru se musíš pokořit a být věrný v malých věcech. Ačkoli věci, které máš udělat, jsou pro tebe málo významné, přesto jsou to povinnosti, které budeš muset vykonávat po celý svůj život. Zanedbání těchto věcí způsobí velký nedostatek ve tvém charakteru. Ty, můj drahý chlapče, by ses měl vzdělávat ve věrnosti v malých věcech. Dokud tak neučiníš, nemůžeš najít milost u Boha. Nemůžeš získat lásku a soucit, jestliže nebudeš dělat právě to, co se od tebe vyžaduje, ochotně a s potěšením. Jestliže si přeješ, aby jsi byl milován těmi, se kterými žiješ, musíš jim sám ukázat lásku a úctu.

Tvou povinností je vykonávat všechno, co je ve tvé síle, abys ulehčil starosti sestře, se kterou žiješ. Vidíš, že je bledá a slabá, a vaří pro velkou rodinu. Každá práce navíc, kterou musí vykonat, ji unavuje a zeslabuje její životní síly. Nemá již mladé ruce a nohy na to, aby mohla provádět drobná poslání. Oni tě přijali do své rodiny, jak nám bylo řečeno a jak bylo řečeno také tobě právě v době, kdy bylo třeba vykonávat tyto drobné věci. A nyní, jestliže budeš zanedbávat vykonávat tyto drobné práce, o kterých se domníváš, že jim budou velice nápomocné, a jestliže budeš sledovat svoji vlastní vůli ^{2T 311} nezávisle na tom, co sis sám vyvolil, budeš muset opustit své místo a oni si najdou takového, který bude vykonávat tyto drobné práce, které ty jsi pokládal za příliš bezvýznamné. Nyní děláš rozsáhlejší a těžší práci, než na kterou stačíš svou silou. Rád děláš práci mužskou. Máš tvrdohlavou vůli, které se musíš zbavit. Musíš pohřbít vlastní já, musíš ho ukřižovat a musíš nad ním zvítězit. Nemůžeš být opravdovým následovníkem Krista, dokud se nechopíš této práce opravdovým způsobem.

Viděla jsem, že nevlastníš přirozenou úctu a vážnost k těm, kteří jsou starší než ty. Při plnění těchto drobných služeb a povinností, které se od tebe vyžadují, bys měl být věrný a neměl bys je obcházet s reptáním, jako kdyby to byl nějaký jed. Ani nevidíš, jak se děláš nemilosrdným a nelaskavým. Takto nemůžeš obšťastnit ani sebe, ani ty, jimiž jsi obklopen. Musíš mít na mysli, že Bůh od tebe vyžaduje, jako od svého služebníka, aby jsi byl věrný, trpělivý, laskavý, soucitný, poslušný a oddaný. Nemůžeš dosáhnout křesťanské dokonalosti, jestliže nebudeš vlastnit dokonalou kontrolu nad svým vlastním duchem. Dovoluješ, že ve tvém srdci vznikají pocity, které jsou hříšné a které ti velice škodí; ony se snaží povzbudit tvrdého a odbojného ducha, ducha, který je tak nepodobný Kristu, jehož život bys měl napodobovat.

Můj drahý chlapče, rozhodni se znovu a s Boží pomocí následovat tyto věci, které jsou pravé, milé a pobožné. Ať Boží bázeň, spojena s láskou a soucitem pro všechny, kteří jsou kolem tebe, je zjevná ve všech tvých činech. Buď věrný a dokonalý; zbav se všeho toho, co je nedokonalé. Měj smysl pro všechno a dávej všemu patřičné místo. Buď přizpůsobivý, laskavý, veselý a ochotný. Potom můžeš najít způsob, jak se dostat do srdcí těch, se kterými se stýkáš. Jednu věc měj vždy na mysli: Žádný mladý člověk nemůže vlastnit pravého ducha, jestliže nemá úctu k ženám, a nesnaží se ulehčit jejich starostem. Je to ta nejhorší známka, kterou je možno nalézt ^{2T 312} u mladého člověka, považuje-li ulehčování práce ženám pod svoji úroveň. Na takového muže je třeba dát si pozor. Žádná žena by nesvěřila svůj život takovému muži, neboť nikdy nebude něžný, pečlivý a ohleduplný manžel.

Ty jsi chlapče typem takového muže. Snažně tě žádám, aby ses obrátil. Dělej všechno, co je třeba vykonat v podobě drobných povinností. I když se zdají být nepříjemné. Proto budeš mít uznání těch, kteří jsou kolem tebe; a to, co je třeba mnohem výše ocenit, bude oceněno Bohem. Nemůžeš být křesťanem, jestliže nebudeš věrným služebníkem v tom nejmenším. Když se modlíš a snažíš se vykonat to nejlepší pro splnění každé povinnosti, Bůh ti požehná a pomůže ti. Když přijde Ježíš, aby vzal své věrné k sobě, přál by sis, aby také tobě řekl: „To dobře služebníče dobrý a věrný“? Přeješ si, aby byly odstraněny všechny nedokonalosti z tvého charakteru, abys mohl být nalezen bez poskvrny před trůnem Božím? Jestliže ano, musíš vykonat práci na sobě, kterou žádný jiný za tebe nevykoná. Máš před Bohem osobní zodpovědnost. Můžeš kráčet ve světle a denně získávat sílu od Boha na překonání všech nedokonalostí, a nakonec být mezi těmi věrnými a pravými v Božím království. Nepodléhej pokušení. Satan tě bude znepokojovat a bude se snažit kontrolovat tvou mysl, aby tě mohl svést ke hříchu. „Vzepřete se ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám.“ Jak.4,7-8.

Pamatuj si, že oko Boží je na tebe stále upřeno. Když odpovídáš nezdvořile, Bůh tě vidí a slyší. Přichází doba, kdy všechno bude souzeno podle skutků těla. Budeš mít účast na tomto soudu. Ježíš tě buď přijme, anebo tě zavrhne. Uteč k Němu, aby tě posilnil a dal ti milost. On ti chce pomoci, chce být Vůdcem tvého mládí, chce tě ^{2T 313} posilnit, abys jiné žehnal svým vlivem. Bůh tě miluje a spasí tě, jestliže přijdeš k Němu cestou, kterou ti ukázal; budeš-li odporovat a zvolíš-li si svou vlastní cestu, bude to tvá věčná ztráta. Hodně se modli, neboť modlitba je tou nejpodstatnější povinností křesťana. Bez ní nemůžeš kráčet po cestě křesťana. Modlitba povznáší, posiluje a zušlechťuje; je to rozhovor duše s Bohem.

Nedomnívej se, že můžeš povolit ve svém úsilí nebo ve své bdělosti; nemůžeš ani na okamžik. Studuj pilně Boží Slovo, abys poznal satanovy úklady a aby ses mohl naučit cestám spasení mnohem dokonaleji. Tvá vůle musí být shodná s vůlí Boží. Nehledej svou vlastní radost, pokus se rozveselit ty, kteří jsou kolem tebe. Budeš-li to dělat, můžeš být šťastný. Přijď k Ježíši se všemi svými potřebami a přáními a v prosté důvěře žádej o Jeho požehnání. Důvěřuj Bohu a snaž se jednat podle zásady, posílený a zušlechtěný pevným odhodláním a rozhodným cílem, jež se nalézá pouze v Bohu.

Nenechej se snadno vyvést z rovnováhy. Nedovol, aby tvé srdce bylo sobecké, ale ať se z něj šíří láska. Máš vykonat práci, kterou nesmíš zanedbat. Snášej těžkosti jako dobrý voják. Ježíš je obeznámen s každým sporem, s každým utrpením a každou úzkostí a bolem. On ti pomůže, neboť On byl pokoušen ve všem podobně jako i my, a přece nezhřešil. Běž k Němu, drahý chlapče, se svými potížemi. Nikomu se nesvěřuj se svými těžkostmi, ani s nikým o nich nehovoř, pouze s námi. Učiň Ježíše svým nositelem břemen a snaž se získat větší zkušenost ve věcech Božích. Bůh ti pomáhej a žehnej - to je má upřímná modlitba.

Mé nejněžnější sympatie vzbuzují sirotci. Ty opravdu nemáš domov. Hrob ti vzal otce i matku a dům tvého mládí obývají jiní. Nemůžeš mít tak rozdílné vzpomínky na svého dobrého otce jako na svou matku. Určitě si pamatuješ, že jsi jí někdy působil bolest. Ty ses nenaučil být pokorný; této lekci ses naučil pouze z části, ale ^{2T 314} modlitbami tvých rodičů bylo, abys mohl být mezi těmi, kdož milují a bojí se Hospodina a nalezli své místo v nebesích.

Tento svět je chladný a sobecký. Tvoji příbuzní, kteří tě měli milovat a být tvými přáteli, už jen k vůli tvým rodičům, když ne kvůli tobě samému, se ve svém sobectví uzavřeli a nemají o tebe zvláštní zájem. Ale Bůh ti bude dražší a bližší, než může být kterýkoli z tvých pozemských příbuzných. On bude tvým přítelem a nikdy tě nezanechá. On je Otcem sirotků. Jeho přátelství se ukáže pro tebe sladkým klidem a pomůže ti nést tvou velikou ztrátu statečně. Snaž se učinit Boha svým otcem a nikdy nebudeš toužit po nějakém příteli. Budeš vystaven zkouškám, ale stůj pevně a usiluj o ozdobu svého povolání. Budeš potřebovat milost, abys mohl vytrvat, ale Boží milostivé oko se na tebe dívá. Často se modli a opravdově volej k Bohu s vírou, že Bůh ti pomůže. Vyvaruj se prchlivosti, svárů a ducha beznaděje. Snášenlivost je ctnost, kterou potřebuješ posilovat. Hledej zbožnost srdce a buď důsledným křesťanem. Měj čistou lásku a pokornou prostotu; ať se tyto vlastnosti spojí s tvým životem.

Tím, že se budeš vychovávat v bázni Boží a budeš milovat všechny kolem sebe, tím může být tvůj život užitečný a šťastný a tvůj příklad může být takový, že povede jiné k tomu, že si zvolí pokornou cestu svatosti. Měj v sobě morální odvahu, abys mohl v každé době konat dobro a byl ke cti svému Spasiteli. Snažně tě prosím, drahý chlapče, hledej opravdovou zbožnost.