Bylo mi ukázáno, že mnozí oklamávají sama sebe. Pohlížejí na ty, kteří mají mnoho majetku, jako na lidi, kteří mají lásku ke světu a kteří se nacházejí ve zvláštním nebezpečí chamtivosti. Ale toto není ta pravá příčina. Ti, kdo mají prostředky, jsou neustále v nebezpečí a jsou zodpovědní za všechno bohatství prostředků, které jim Pán svěřil do jejich péče. Avšak ti, kdo mají málo z tohoto ^{2T 230} světa, pečují sami o sebe a nedělají to, co je v jejich moci a co Bůh od nich vyžaduje. Často mají příležitost konat dobro, ale oni tak dlouho pečovali o sebe sama a sledovali své vlastní zájmy, že si myslí, že pro ně není jiný způsob činnosti.

Bylo mi zjeveno, že bratr a sestra E jsou v nebezpečí, že svou pozornost soustředí příliš na sebe. Sestra E zvláště v tom chybuje. Má téměř svrchovanou sebelásku. Milá sestro, jsi chabě připravena, abys přetrvala uprostřed nebezpečí Božího dne. Nenapodobuješ Ježíše, ten pravý vzor. V celém Jeho životě nebylo jediného sobeckého skutku. Musíš vykonat na sobě práci, kterou za tebe nikdo jiný nemůže udělat. Zbav se své sobeckosti a uč se záměrům a vůli Boží. Vzdělávej se, aby ses mohla ukázat hodnou před Bohem. Jsi popudlivá a od přirození snadno podrážděná, pracuješ nad své síly. To však není žádná ctnost, protože Bůh to od tebe nevyžaduje. Na konci toho všeho jsou sobecké sklony. Tvé pohnutky nejsou chvályhodné. Zbavuješ se odpovědnosti a námahy a chceš, aby ti byli jiní příznivě nakloněni. Je politováníhodné, že od svého dětství jsi byla rozmazlována, zahrnuta přízní a tvá vůle zůstala nepodrobená. Nyní v pokročilejším věku musíš vykonat práci, která měla být vykonána ve tvém dětství. Tvůj manžel ustupoval tvým přáním a dával průchod tvým rozmarům ke tvé škodě.

Sobectví, projevující se různým způsobem, podle okolností a zvláštního založení jednotlivců, musí zemřít. Kdybyste měli děti a museli byste se o ně starat, poučovat je, být jim příkladem a museli byste odvrátit pozornost od sebe, bylo by to pro vás výhodou. Pozornost, kterou jste věnovali svému domovu, má být věnována výchově dětí. Tuto pozornost vyžadujete a chcete ji mít pro sebe. Ale nepomysleli jste na žádnou ze svých povinností, o které je třeba se starat, nebo hledat ku prospěchu jiných. Jste plní vůle a rozhodnutí ^{2T 231} vykonat své vlastní plány. Když jde všechno na vaší cestě hladce, ukazujete plody, které očekáváme, že ponesou praví křesťané. Ale když je cesta nesnadná, výsledky jsou opačné. Jako zkažené dítě, které si zaslouží potrestání, vykazujete jakýsi rys zvrácené vůle. Tvoří-li dva rodinu, tak jak tomu je ve vašem případě, a kde nejsou děti, které nás učí trpělivosti, snášenlivosti, shovívavosti a opravdové lásce, je nutno být neustále na stráži před sobectvím. Snadno byste se stali sobečtí a vyžadovali byste pozornost, péči a zájem v domnění, že nejste nikomu ničím povinni. Péče o děti v rodině je nutností, aby kultura mysli a srdce ve spojení s obvyklou péčí o domácí život přispívala velkou měrou k tomu, aby čas byl tráven doma.

Zanedbáváte svá srdce a zanedbáváte dobré skutky, které je třeba činit pomocí prostředků, jež vám Bůh svěřil. Váš vliv mohl být ku prospěchu, když jste pociťovali, že se něco od vás požaduje pro ty, kdo potřebují pomoc, povzbuzení a posílení. Vy jste se však tak dlouho zabývali vlastními zálibami, že nejste schopni být užiteční pro ty, kdož jsou kolem vás. Potřebujete vlastní disciplínu tak, aby vaše záliby a myšlenky byly přivedeny zpět k závislosti. Věnujte čas k sebezkoumání, abyste mohli všechny své síly podrobit mysli a vůli Boha. Jste uzavření sami v sobě. Je výsadou každého opravdového křesťana, aby vynaložil svůj vliv ve prospěch každého, s kým se stýká.

Ty, má sestro, budeš odměněna podle toho, co jsi vykonala. Pečlivě studuj vlastní pohnutky a čistě nezaujatě rozhodni, zda jsi bohatá na dobré skutky. Moje pozornost byla obrácena zpět k minulému jaru, kdy Hospodin konal dobrou práci v místě --- a jeho sousedství. Andělé milosti se vznášeli nad svým lidem a srdce, která nepoznala Boha a pravdu, byla hluboce vzrušena. Pán by dokončil ^{2T 232} práci, kterou tak milostivě započal, kdyby bratři náležitě pracovali. Tak dlouho ses radila s vlastními tužbami, až jsi všechno podrobila svému pohodlí, takže možnost vlastního nepohodlí tě zavedla k tomu, že jsi zavřela dveře, které měly byt otevřeny zdárnému postupu věcí.

Odehrála jsi svou úlohu a někteří jiní se stáhli zpět, obávajíce se výdajů a počítajíce, že by ztratili mnoho času tím, že by docházeli na shromáždění, jestliže by se tomu mělo věnovat úsilí. Křesťanská horlivost zaostávala. Svět byl před námi, ležel ve hříchu, vystaven hněvu Božímu a ubohé duše byly drženy knížetem pekel; a přece ti, kdo měli bdít a věnovat se nejušlechtilejšímu zaměstnání - spáse hynoucích duší, neměli dost zájmu, aby povolali do boje všechny prostředky, jichž mohli využít, aby postavili překážku cestě zkázy a obrátili kroky tápajících směrem k cestě života. Věčný život by měl být nejhlubším zájmem každého křesťana. Jaká to čest, že můžeme spolupracovat s Kristem a nebeskými anděly! Jakou jinou práci můžeme s tím srovnávat! Každý spasený člověk vrací Bohu úroky lásky, která se odráží od člověka zachráněného i od pomocníka při jeho záchraně.