Na táborovém shromáždění nemůže nic tak škodlivě působit, to platí rovněž pro každé jiné shromáždění, jako prázdné a lehkomyslné rozhovory starých přátel. Často se shromáždí muži a ženy ve skupinách a navazují hovory o všedních věcech, jenž nemají nic společného se shromážděním. Někteří mluví i o svých statcích, jiní vytvářejí plány pro nové stavby. Jiní rozebírají povahu svých bratří a sester a nemají čas ani chuť zkoumat své vlastní srdce a odhalit nedostatky vlastního charakteru, aby odstranili vlastní nepravosti a s ^{2T 598} bázní Boží zdokonalili svou vlastní svatost. Každý, kdo se přiznává k následování Krista, by lépe využil času mimo shromáždění, kdyby mluvil o pravdě a zůstával u naděje křesťanů a zkoumal své srdce, a to všechno konal ve vážné modlitbě před Bohem, v úpěnlivé prosbě o Jeho požehnání; pak by mohlo být vykonáno mnohem větší dílo, než jsme kdy viděli. Nevěřící, kteří falešně obviňují věřící, by byli přesvědčeni dobrým chováním „v duchu Kristově“. Naše slova a jednání jsou ovoce, jenž přinášíme; „proto po ovocích jejich poznáte je“.

Bůh dal pokyn Izraelitům, aby se před Ním shromáždili v určitých dobách, na místě, které On zvolil, a zachovávali zvláštní dny, ve kterých neměla být konána žádná nedůležitá práce, nýbrž čas měl být věnován úvahám o požehnání, které jim bylo uděleno. V těchto zvláštních dobách služebník a služebnice, cizinec, sirotek i vdova, všichni měli směřovat k tomu, aby se radovali, že je Bůh svou vlastní zázračnou mocí vyvedl z otrockého jha k radosti a svobodě. Bylo jim přikázáno, aby se neobjevovali před Bohem s prázdnýma rukama. Měli přinášet důkazy své vděčnosti k Bohu za Jeho neustálou milost a požehnání, jež jim byly uděleny. Měli přinášet dary, dobrovolné oběti a děkovné oběti ze své vlastní vůle, jako oběti Pánu, který jim žehnal. Tyto dary se lišily podle toho, jak si dárce vážil požehnání, které obdržel od Pána. Tak se prostým způsobem rozvíjely charaktery lidí. Ti, kdož přisuzovali velkou cenu požehnání, které jim Bůh udělil, přinesli oběti v souladu s tímto oceněním. Ti, jejichž morální síla byla oslabena a otupena sobectvím a uctíváním model tak, že necítili vroucí lásku ke svému štědrému Blahodárci, přinášeli ^{2T 599} menší oběti. Takto byla odhalena jejich srdce. Vedle těchto zvláštních náboženských svátků radosti a plésání měla být ještě židovským národem slavena slavnost Fáze. Pán zaslíbil, že jestliže budou věrní v zachovávání Jeho požadavků, požehná jim ve všech jejich úrodách a ve všeliké práci jejich rukou.

Bůh žádá více od svého lidu v těchto posledních dnech než oběti a dary, které přikázal židovskému národu. Ti, kterým z hojnosti požehnal, a dokonce i vdovy i sirotci by neměli přezírat toto požehnání. Zvláště ti, kteří měli úspěch v životě, by Mu měli odevzdat věci, které jsou Jeho. Měli by se před Ním objevit s duchem sebeobětování a přinést oběti v souladu s požehnáním, které jim bylo uděleno. Ale mnozí, kterým Bůh přispěl k úspěchu, ukazují vůči Němu velkou nevděčnost. Jestliže na nich spočívá Jeho požehnání a On zvyšuje jejich statky, používají Jeho štědrosti jako provazů, které je připoutají k jejich pozemským statkům. Dovolují světským záležitostem, aby se zmocnily jejich citů, jejich celé bytosti; zanedbávají oddanost Bohu a náboženské zásady. Nemohou si dovolit opustit starosti svého zaměstnání a předstoupit před Boha, dokonce ani jednou za rok. Přeměňují požehnání Boží v prokletí tím, že slouží svým dočasným zájmům a zanedbávají Jeho přikázání.

Ti, kteří vlastní tisíce, zůstávají doma rok za rokem, pohrouženi do svých světských starostí a zájmů, a cítí, že si nemohou dovolit donést malou oběť tím, že se dostaví na roční shromáždění k velebení Boha. Požehnal jim bohatě v časných věcech a obklopil je svými dary vpravo i vlevo, a přece odmítají přinést malé oběti, které se od nich vyžadují. Slouží tím sami sobě. Jejich duše budou jako neobčerstvená poušť, bez rosy a nebeského deště. Pán jim přinesl ^{2T 600} převzácná požehnání své milosti, vyvedl je z otroctví hříchu a jha omylů a otevřel před jejich zatemnělými smysly slavné světlo přítomné pravdy. Nebudou tyto důkazy Jeho lásky a milosti volat po nějaké vděčnosti na oplátku? Budou ti, jenž vyznávají, že věří, že konec všech věcí je blízko, slepí vůči svému duchovnímu zájmu a budou žít pro tento svět a jen pro tento život? Očekávají věci nekonečně důležité, které zaujímají celou jejich pozornost? Neobdrží duchovní sílu bez úsilí ze své strany.

Mnozí, kdož vyznávají, že hlásají zjevení našeho Pána, jsou dychtiví, přepracovaní hledači světského zisku. Jsou slepí k jejich věčnému zájmu. Lopotí se pro to, co je neuspokojuje. Utrácejí své peníze za to, co není chléb. Usilují o to, aby byli spokojeni s poklady, které nashromažďují na této zemi, jež musí pominout, a zanedbávají přípravu pro věčnost, která by měla být první a jedinou opravdovou prací jejich života.

Nechť všichni, kdo vůbec mohou, dostaví se na výroční shromáždění. Všichni by měli pociťovat, že Bůh toto od nich vyžaduje. Jestliže se neujmou výsad, které jim Bůh poskytl k tomu, aby se stali silnými v moci Jeho milosti, budou slábnout a slábnout, a budou stále méně toužit po tom, aby vše zasvětili Jemu. Přijďte, bratři a sestry, na tato svatá shromáždění, abyste nalezli Ježíše. V tento svátek přijde k vám. Bude přítomen a učiní pro vás to, čeho nejvíce potřebujete, aby bylo učiněno. Vašim farmám by se neměla přikládat větší cena než vyšším zájmům duše. Všechny poklady, které vlastníte, ať už jsou jakkoliv cenné, by nebyly dost hodnotné, aby vám koupily pokoj a naději, které by byly nekonečným ziskem na účet všeho, co máte, a na účet lopoty a utrpení celého života. Silný, jasný smysl pro věčné věci a srdce ochotné cele se oddat Kristu, jsou požehnáním větší hodnoty než všechna bohatství, potěšení a sláva tohoto světa.

^{2T 601} Tato táborová shromáždění mají velký význam. A také něco stojí. Služebníci Boží jsou vyčerpáni svými životy, které věnují k pomoci lidem, zatímco mnozí z nich působí dojmem, jako kdyby pomoc nepotřebovali. Ze strachu nad ztrátou malého zisku tohoto světa zanechávají někteří tyto převzácné výsady přejít kolem, jako kdyby pro ně měly jen velmi malý význam. Ať si všichni ti, kteří vyznávají, že věří pravdě, váží každé výsady, kterou Bůh nabízí, aby získali jasnější pohled na Jeho pravdu a Jeho požadavky a nezbytnou přípravu pro Jeho příchod. Pokojná, radostná a poslušná důvěra v Boha je to, co On vyžaduje.

Nemusíte se vyčerpávat neklidnou úzkostí a nepotřebnými starostmi. Pracujte každý den, věrně konejte práci, kterou vám Božská prozřetelnost určila, a budete mít o sebe postaráno. Ježíš prohloubí a rozšíří vaše požehnání. Musíte se snažit, jestliže nakonec máte být spaseni. Přijděte na tato shromáždění připraveni pracovat. Zanechejte doma starosti a přicházejte, abyste nalezli Ježíše, a On se vám dá poznat. Přicházejte se svými dary tak, jak vás Bůh obdaroval. Dokažte svou vděčnost Stvořiteli, Dárci všech požehnání, dobrovolnými dary. Ať nikdo, kdo je schopen darovat, nepřichází s prázdnýma rukama. „Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, takže neodoláte.“ Mal.3,10.

Smyslem takového shromáždění je přivést všechny přítomné k tomu, aby se oddělili od obchodních starostí a od obchodních břemen a několik dní se věnovali hledání Pána. Měli bychom vyplnit čas zkoušením sebe, vážným zkoumáním svědomí, kajícným vyznáním hříchů a obnovením smlouvy s Nejvyšším. Když někdo přijde na toto shromáždění kvůli bezcenným věcem, máme za to, že shromáždění bude takové, že duch posluchačů se obrátí na jejich vlastní úmysl.

Někteří trpí nadbytečnou prací, kterou konali na přípravě ^{2T 602} takového shromáždění. Někteří mají štědré duše a nechtějí mít nic společného s lakomstvím. Někteří si dělají velké zásoby a jsou pak dokonale vyčerpáni, když přicházejí na shromáždění. A jakmile se uvolní od tlaku práce, jejich vyčerpanost způsobuje, že se cítí, jako by byli zneužiti. Někteří z těchto osob nikdy před tím nepřišli na táborové shromáždění a nejsou informováni, pokud jde o přípravy, které se vyžadují, a ztrácejí tak některá ze vzácných shromáždění, která měli v úmyslu navštívit. Chyba je v tom, že konají velké přípravy. Je-li větší konference nebo shromáždění, noste si jen nejzdravější jídlo uvařené prostě, bez koření a živočišných tuků.

Jsem přesvědčena, že nikdo nemusí chystat na konferenci tolik jídla, aby byl z přípravy nemocen; je však nutno dodržovat při vaření zdravotní předpisy. Členové by si neměli připravovat koláče a zákusky, nýbrž prostý chléb, k tomu ovoce i zavařené nebo sušené. Uchovají si tak zdraví před shromážděním i během něj. Není nutné, aby měli po celou dobu vařenou stravu, trvá-li shromáždění déle.

Bratři a sestry nemají žádný důvod na shromáždění onemocnět. Obléknou-li se úměrně rannímu a večernímu chladu a dbají-li zvláště na to, aby se při změně počasí převlékli, aby chodili včas spát a aby jedli co nejjednodušší stravu a pouze v době jídla, nemusí být nemocní. Budou se dobře cítit na shromáždění, neboť jasná mysl jim dovolí ocenit pravdy, a domů se budou vracet osvěžení na těle i na duchu. Ti, kteří po celý týden těžce pracovali a nyní sedí v klidu, nemohou jíst nyní tolik, jako při práci. Učiní-li tak přece, přetíží si tím žaludek. Chceme, aby na takovém shromáždění byly síly mozku ^{2T 603} co nejčilejší a nejzdravější, aby pravdu dobře vnímaly, přijímaly, a také si ji dobře udržely. Při návratu domů je třeba podle slyšeného slova žít. Je-li žaludek přetížen, byť i prostou stravou, musí síly mozku jít na pomoc zažívání. Mozek je pak ospalý a takový člověk pak neudrží ani otevřené oči. Pravdy, jenž by měly proniknout do duše, aby byly pochopené a prožité, se pro nevolnost téměř ztrácejí, anebo proto, že mozek je nadměrným množstvím potravy takřka ochromen.

Radím všem, aby pojedli něco teplého alespoň ráno. To není příliš složité. Udělejte si třeba kaši z celozrnné mouky. Je-li šrot příliš hrubý, prosejte si jej a zřeďte horkou kaši pěkně mlékem. To je nejzdravější a nejchutnější pokrm pro větší shromáždění. Máte-li snad chléb již okoralý, nadrobte si jej do řídké kaše a uvidíte, jak vám bude chutnat. Neschvaluji pojídání velkého množství studených jídel. Tělo totiž musí pokrm ohřát na teplotu žaludku, a teprve pak může docházet ke trávení. Jiný, velmi prostý způsob připravování pokrmů je vaření bobů nebo pečené boby. Smícháte část bobů s vodou, přidáte mléko nebo smetanu a utvoříte takový závar; chléb se může přidat tak, jako do kaše z celozrnné mouky.

Jsem nesmírně vděčná za to, že mohu vidět pokrok, který mnozí vykonali ve zdravotní reformě. Přesto však je mi líto, když vidím, že je mnoho těch, kdož jsou pozadu. Když kdokoli onemocní během shromáždění, měli bychom se ptát po příčině. A měli bychom si povšimnout tohoto případu. Nechci, aby pověst našeho shromáždění utrpěla tím, že se o něm bude říkat, že je příčinou lidského onemocnění. Jestliže budeme dbát náležitého průběhu těchto významných shromáždění, mohou být požehnáním pro tělesné zdraví stejně tak, jak pro zdraví duše.