(Zaznamenáno z proslovu před shromážděním asi dvou set lidí, kteří trávili rekreační pobyt u jezera Goguac, poblíž Battle Creek, Michigan, květen 1870)

Přemýšlela jsem, jaký rozdíl se bude jevit mezi naším dnešním shromážděním a obvyklými shromážděními nevěřících. Místo modlitby, rozprávění o Kristu a náboženských věcech, poslouchali bychom tam naivní smích a posměšné rozhovory. Cílem by bylo, aby účastníci měli co nejvíce volného a neomezeného času, který by jako obyčejně začali trávit nerozumně a zakončili v marnosti. My chceme tato shromáždění tak vést a sami tak spravovat, abychom se domů vraceli s čistým svědomím, bez urážky Boha a člověka, s vědomím, že jsme nijak neranili a neublížili žádnému z účastníků a nepůsobili na ně škodlivým vlivem.
A právě zde si mnozí nedokážou uvědomit svou zodpovědnost ^{2T 586} za vliv svého každodenního jednání, ani to, že musí Bohu vydat počet z dojmů, které nechávají na jiných, při veškerém svém společenském jednání. Když tento vliv je takový, že může mysl jiných odvést od Boha a obrátit jejich pozornost k marnosti a nerozumnosti, unést je k zájmům o vlastní radovánky v zábavách a bláznivých povyraženích, tak se z toho budou muset jednou zodpovídat. Když jde o osoby vlivné a ještě v postavení, kde svým příkladem mohou jiné strhnout, tím větší zodpovědnost spočine na nich, že svůj život zanedbali usměrňovat podle biblického měřítka.

Příležitost, ze které se dnes těšíme, odpovídá mým představám o rekreaci. Snažila jsem se podat své názory o tom, lépe se dají ilustrovat než vyjádřit. Asi před rokem jsem byla zde na podobném shromáždění. Skoro všechno uběhlo příjemně, a přece něco nebylo na místě. Někteří se pustili do nemístného žertování. Všichni přítomní nebyli členové církve a byl tu vliv ne zrovna žádoucí.

Věřím však, že když hledáme občerstvení ducha a osvěžení těla, Bůh od nás žádá, abychom své síly uplatnili vždy co nejlépe. Je možné se scházet společně, jak jsme se sešli dnes, a dělat vše k Boží slávě. Naše rekreační shromáždění se nám může tak vydařit, že budeme schopni úspěšněji plnit své povinnosti a náš vliv bude prospěšnější pro naše společníky. Tak by to mělo být zvláště v takových případech, abychom se všichni dobře cítili, a do svých domovů se mohli vrátit myšlenkově osvěžení a tělesně občerstvení a mohli se znovu pustit do práce s větší nadějí a odvahou.

^{2T 587} Věříme, že je naší předností každý den oslavovat Boha v našem pozemském životě. Věříme, že nežijeme na tomto světě jen pro zábavu a samolibost. Jsme zde, abychom sloužili lidem a byli požehnáním společnosti. Kdybychom své myšlenky nechali proudit potrubím marností a bláznovství, jak to činí mnozí, kteří hledají jen povyražení a zábavu, jak bychom pak mohli být požehnáním pro společnost a být užitečnými pro lidi. Nemůžeme se nevinně pouštět do žádných zábav, které by nás zeslabily a zneschopnily plnit věrně každodenní povinnosti života.

Chceme hledat to, co je vznešené a krásné. Mysl chceme oddělit od pozemských viditelných věcí tak málo důležitých a pomíjivých. Toužíme po tom, abychom ve všem, co podnikáme, načerpali nové síly. Ze všech těchto rekreačních shromáždění chceme nabrat novou sílu a být lepšími lidmi. Z každého možného zdroje chceme načerpat novou odvahu, nové povzbuzení a novou posilu, aby naše životy směřovaly k čistotě a svatosti, a ne k nízké úrovni okolí. Slyšíme mnohé, jež vyznávají náboženství Kristovo, jak často mluví tímto způsobem: „Všichni musíme sestoupit dolů na nižší úroveň.“ Není žádná taková věc, nic takového, že by křesťané sestupovali dolů na jakousi úroveň. Ozbrojit se pravdou Boží a náboženstvím Bible neznamená sestoupit dolů, nýbrž vstoupit vzhůru a být na vyvýšené úrovni, na vyšším stanovisku, kde můžeme hovořit s Bohem.

Z tohoto důvodu se Kristus pokořil, aby převzal na sebe naši povahu, aby svým vlastním pokořením, utrpením a obětí se mohl stát přestupním můstkem pro padlé lidi, aby oni sami mohli stoupat výše pro Jeho zásluhy a aby skrze Jeho dokonalost a ctnost svého úsilí zachovávali Boží zákon a mohli být Bohem přijati. Zde není nic takového, jako sestupovat dolů na jakousi úroveň. Snažíme se upevnit naše nohy na vznešeném stupni věčné pravdy. Snažíme se, ^{2T 588} abychom se stali podobnější nebeským andělům, více čistého srdce, více bezhříšní, bezúhonní a neposkvrnění.

Usilujeme o čistotu a svatost života, abychom nakonec mohli být způsobilí pro nebeskou společnost v království slávy. Jediný prostředek, jak získat toto povýšení křesťanského charakteru je skrze Ježíše Krista. Není žádný jiný způsob pro pozvednutí lidské rodiny. Někteří hovoří o pokoře, kterou se ukazují, a o oběti, kterou činí, protože přijímají pravdu nebeského původu. Je pravdou, že svět nepřijímá tuto pravdu. Nevěřící ji neobdrží. Mohou hovořit o těch, kteří se opásali pravdou a hledají Spasitele, a představují je jako ty, kdož vše opouštějí, všeho se vzdávají a činí oběť ze všeho, co má cenu si podržet. Ale toto mi neříkejte. Vím to lépe. Má zkušenost dokazuje, že je to jinak. Nemusíte mi říkat, že se musíme vzdát našich nejdražších pokladů a nezískat žádnou náhradu. Opravdu ne! Spasitel, který vypěstoval krásný Eden pro naše první rodiče a který pro nás zasadil překrásné stromy a květiny, zásobil nás vším, co je krásné a slavné v přírodě pro lidstvo. K radosti lidstvu měl v úmyslu, abychom se tím vším těšili. Potom si nemyslete, že si Bůh přeje, abychom se vzdali čehokoli, co je zde pro naše štěstí; požaduje od nás, abychom se vzdali jen toho, co by nebylo k užitku, k našemu dobru a k našemu štěstí.

Bůh, který zasadil tyto ušlechtilé stromy a oděl je jejich bohatým listím, který nám dal skvělé a krásné tvary květin a jehož úžasnou ruční práci vidíme ve všech těchto darech přírody, neměl v úmyslu učinit nás nešťastnými. Nemá v úmyslu, abychom postrádali chuť a nenalézali potěšení v těchto věcech. Jeho záměrem je, abychom se z nich těšili a byli šťastni z kouzelných darů přírody, které jsou Jeho výtvorem.

^{2T 589} Je správné, abychom si zvolili taková místa, jako tento háj, pro roční období odpočinku a rekreace. Ale zatímco jsme zde, nemáme věnovat naši pozornost pouze sami sobě a promarnit vzácný čas v zábavách, které posilní naši nechuť, nýbrž posvátným věcem. Nepřišli jsme zde, abychom se oddávali žertování a radovánkám v bláznivém hovoru a nesmyslném smíchu. Jsme uchváceni krásami přírody. A co potom? Máme klesnout dolů a zbožňovat je? To opravdu ne. Ale jelikož jsme uchváceni těmito krásami přírody, měli bychom dovolit, aby se naše mysl vznášela výše - k Bohu přírody. Ať je vším veleben Tvůrce vesmíru, potom zbožňujme Stvořitele, který učinil všechny tyto krásné věci k našemu užitku a štěstí.

Mnozí nalézají potěšení v krásném malování a jsou ochotni zbožňovat nadání, které může vytvořit krásný obraz. Ale kde získávají své nadání ti, kdo věnují své životy této práci? Kde tito umělci získávají představy věcí, aby je vložili na plátno? Z překrásné scenérie přírody, jenom z přírody. Jednotlivci věnují všechnu sílu svých bytostí, všechny své záliby a všechny své city v tomto směru svým zálibám. Mnozí vzdalují své myšlenky od krásy a slávy přírody, kterou připravil náš Spasitel k našemu potěšení, a věnují všechny své síly snaze být dokonalými umělci; a přesto všechny tyto věci jsou jen nedokonalou kopií přírody. Umění nemůže usilovat o takovou dokonalost, jakou vidíme v přírodě.

Tvůrce všech krásných věcí v přírodě je zapomenut. Viděla jsem, že mnozí upadali do vytržení nad obrazem západu slunce, zatímco v téže době měli možnost spatřit skutečný a slavný západ slunce téměř každý večer v roce. Mohou vidět překrásné odstíny barev, ve kterých neviditelný Mistr umělec této přírody svou Božskou zručností namaloval slavné scény na vztyčená plátna nebes, a oni se přece bezstarostně odvracejí od tohoto Bohem vytvořeného obrazu k malířským výtvorům, které jsou namalovány nedokonalými prsty, a ^{2T 590} téměř padají na kolena a zbožňují je. Co je toho důvodem? Je to tak proto, že nepřítel se téměř neustále snaží odvrátit mysl od Boha. Obdrží tito lidé Krista, když jim zjevujeme Boha a Ježíšovo učení? Opravdu ne. Nemohou přijmout Krista. Jak to? Přinášejí oběti, které by měli přinést, aby Jej obdrželi? Rozhodně ne! Ale co se žádá? Prostě to nejlepší, co je v srdci, nejsvětější cit vůči Tomu, který opustil slávu Otce, a sestoupil, aby umřel za pokolení vzbouřenců. Opustil své bohatství, svůj majestát, svou vládu a své první místo, a vzal na sebe naší podobu, aby mohl lépe vytvořit únikovou cestu - proč to učinil? Aby vás pokořil? Aby vás ponížil? To opravdu ne! Aby mohl pro vás vytvořit únikovou cestu z beznadějné bídy, aby vás nakonec povýšil po své pravici ve svém království. Pro toto veliké dílo byla způsobena Jeho nesmírná oběť. Kdo si může uvědomit tuto velikou oběť? Kdo ji může ocenit? Nikdo než ti, kdo chápou tajemství Božskosti, kdo okusili moci budoucího světa, kdo vypili obsah kalichu spásy, který nám byl předložen. Tento kalich spásy nám Pán nabízí, zatímco vlastními rty namísto nás vyprázdnil pohár hořkosti, který připravily naše hříchy a který byl určen k tomu, abychom jej vypili my. A přece hovoříme, jako by Kristus, který učinil takovou oběť a prokázal takovou lásku vůči nám, zbavil nás všeho, co má cenu vlastnit.

Jakého dobra by nás zbavil? Zbavil by nás výsady vzdát se přirozených vášní tělesného srdce. Nemůžeme se rozzlobit, právě když On se raduje, a ponechat si jasné svědomí a souhlas Boží. Cožpak nejsme ochotni toho všeho se vzdát? Cožpak oddávání se zkaženým vášním nás může učinit šťastnějšími? Je to tak proto, že jsou v tomto ohledu nám uložená omezení. K našim radostem nebude přidána radost z hněvu a pěstování zvrácené povahy. Není to pro naše štěstí, ^{2T 591} abychom následovali pokyny přirozeného srdce. A budeme snad mnohem lepšími tím, že se jim budeme oddávat? Nikoli. Vrhnou na naši domácnost stín a naše štěstí bude zmařeno. Tím, že ustoupíme přirozeným choutkám, ublíží našemu organismu a rozervou naše schopnosti. Bůh uložil našim choutkám omezení, kontroluje naše vášně a celého muže udržuje v podrobení. Slíbil, že nám dá sílu, jestliže se takovéto práci oddáme.

Hřích Adama a Evy způsobil strašlivé odloučení mezi Bohem a člověkem a Kristus vstoupil mezi padlého člověka a Boha a říká: „Ještě můžeš přijít k Otci; je zjeven plán, skrze který může být Bůh usmířen s člověkem a člověk s Bohem; skrze Prostředníka můžete se znovu přiblížit k Bohu. A nyní stojí, aby nám tohoto Prostředníka dělal. Je to slavný Nejvyšší kněz, který nás obhajuje, a my máme přijít a předložit svou záležitost Otci skrze Ježíše Krista. Tak můžeme nalézt přístup k Bohu, a ačkoli hřešíme, náš případ není beznadějný.“ „Pakliže by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.“ 1.Jan.2,1.

Děkuji Bohu, že máme Spasitele. A není žádné jiné cesty, kterou bychom mohli být povýšeni, jedině skrze Krista. Proto ať si nikdo nemyslí, že je to velká pokora z jeho strany, přijímá-li Krista. Neboť když podnikneme tento krok, chopíme se zlatého řetězu, jenž spojuje omezeného člověka z nekonečným Bohem. Podnikáme tento první krok směrem k opravdovému povýšení, abychom byli způsobilí pro společnost čistých, nebeských andělů v království slávy.

Nebuďte malomyslní a zbabělí. Ačkoli můžete mít pokušení, ačkoli můžete být zachváceni zlým nepřítelem, jestli však máte bázeň Boží, pak andělé, kteří vynikají silou, budou vám posláni na pomoc a můžete být více než rovnocenní silám temna. Ježíš žije. Zemřel, aby ukázal východisko padlému lidstvu, a dnes žije, aby pro ^{2T 592} nás byl Zástupcem, abychom mohli být povýšeni k Jeho vlastní pravici. Doufejte v Boha. Svět kráčí širokou cestou, a jestliže vy půjdete úzkou cestou, musíte se střetnout se zásadami a mocnostmi a s odporem nepřítele; pamatujte si, že je pro vás připravena pomoc skrze Toho, který je mocný a skrze kterého můžete zvítězit.

„A protož vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ 2.Kor.6,17-18 Jaký to je slib! Je to záruka pro vás, že se stanete členy královské rodiny, dědici nebeského království. Jestliže je nějaká osoba jmenována, nebo se jinak stává členem rodiny jakéhokoli panovníka na zemi, jak to můžeme číst v různých časopisech, budí závist těch, kdož sebe pokládají za méně šťastné. Ale zde je On, jenž je králem všeho, Panovník vesmíru, Původce každé dobré věci a říká nám: Učiním vás syny a dcerami, spojím vás se sebou samým, stanete se členy královské rodiny a dětmi nebeského Krále.

Pavel říká: „Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujme se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.“ 2.Kor.7,1. Proč bychom to neměli přijmout, když máme takovou výsadu stát se dětmi Nejvyššího, nazvat Boha nebes svým Otcem? Cožpak to není dost? A toto nazýváte tím, co by vás zbavovalo všeho, co má cenu vlastnit? Je tím míněno vzdát se všeho, co stojí za to, abyste to měli? Kéž jsem spojena s Bohem a svatými anděly, neboť toto je mým největším cílem. Můžete mít všechny statky tohoto světa, ale já musím mít Ježíše. Musím mít právo na věčné dědictví, na nesmrtelnost. Kéž se mohu těšit z krás Božího království. Kéž se mohu těšit z obrazů, jež vytvořily Jeho vlastní prsty. ^{2T 593} Společně se jimi můžeme těšit. Nemáme je uctívat, ale ony nás vedou k Němu, a my budeme odrážet slávu Toho, kdo to vše stvořil pro naše potěšení.

Znovu vám říkám: Mějte odvahu. Doufejte v Pána. Ať vám nepřítel neukrade drahocenné zaslíbení. Jestliže jste se oddělili od světa, Bůh říká, že bude vaším Otcem, a vy budete Jeho syny a dcerami. Cožpak to není dost? Jaká větší výsada by měla být před vás předložena? Je lepší být motýlem a nemít žádnou podstatu ani žádný životní cíl? Ach, kéž bych mohla stát na stanovisku věčné pravdy. Dejte mi nezničitelnou, věčnou cenu. Kéž bych mohla uchopit zlatý řetěz, který visí z nebe k zemi a který by mi umožnil, abych byla vytažena k Bohu a slávě. Toto je mým cílem, toto je můj úmysl. Jestliže jiní nemají žádný vyšší cíl než oděv, jestliže se mohou radovat z vnějších okázalostí a uspokojovat své duše stuhami, pentlemi a fantastickými věcmi, ať se z nich těší. Ale já chci mít vnitřní ozdoby. Kéž bych byla oděna tím pokorným a tichým duchem, jež má v očích Božích tak velkou cenu. A já totéž doporučuji vám, mladým chlapcům a dívkám, neboť toto je vzácnější v Jeho očích než zlato z Ofir. Toto činí člověka vzácnějším než jemné zlato, i kdyby to bylo dokonce zlato z Ofir. Mé sestry a vy mladí lidé, tento duch vás učiní vzácnějšími v očích nebes než čisté zlato, ano vzácnějšími než zlato z Ofir. Doporučuji vám Ježíše, mého požehnaného Spasitele. Zbožňuji Jej, velebím Jej. Ach, kéž bych měla nesmrtelný jazyk, kéž bych Jej mohla chválit tak, jak si přeji. Kéž bych mohla stát před celým vesmírem a chválit Jeho jedinečné kouzlo.

A zatím co Jej velebím a chválím, chci, abyste Jej chválili sami. Chvalte Pána, i když padáte do temnoty. Chvalte Jej i v pokušeních. „Radujte se v Pánu vždycky,“ praví apoštol, „opět pravím radujte se.“ Filip.4,4. Přinese to chmury a temnotu do vašich rodin? ^{2T 594} Ne, přinese to sluneční paprsek. Takto nashromáždíte paprsky věčného světla z trůnu slávy a rozprostřete je kolem sebe. Dovolte, abych vás nabádala k tomu, abyste se oddali této práci - rozšiřovali toto světlo a život kolem sebe, a nejenom na své vlastní cestě, nýbrž i na cestách těch, kdož jsou s vámi spojeni. Kéž by toto bylo i vaším cílem, abyste učinili i ty, kteří jsou kolem vás lepšími, povznesli je, ukázali jim nebesa a slávu, vedli je, aby hledali více než pozemské věci, věčnou podstatu, nesmrtelné dědictví a bohatství, které nepomine.