Loma Linda, Kal., 24. srpna 1905

Schvaluje některé z úsilí podniknutých k zřízení našeho německého a skandinávského vydavatelského díla v College View. Doufám, že budou vypracovány plány pro rozvoj tohoto díla.

Celé břímě tohoto díla nesmíme nechat ležet jen na našich zahraničních bratřích. A také by naši bratři neměli nechat příliš veliké břímě na konferencích blízkých College View. Členové těchto konferencí by měli nést a vykonat vše, co jen mohou a všichni by měli pomáhat. Pravda má být zvěstována všem národům, jazyků , pokolením a lidu.

Naši němečtí, dánští a švédští bratří nemají žádný dobrý důvod, proč by nebyli schopni podporovat vydavatelské dílo. Ti, kdož věří pravdě, měli by pamatovat, že jsou Božími dítkami, že jsou pod Jeho vedením. Ať jsou vděční Bohu za Jeho mnohonásobnou milost a laskaví jedni k druhým. Mají jednoho Boha a jednoho Spasitele. Jeden Duch - Duch Kristův - má je všechny sjednocovat.

Po svém zmrtvýchvstání Kristus vstoupil na nebesa a On nyní předkládá naše potřeby Otci: "aj, na dlaních vyryl jsem tě" říká. Iz 49, 16. Něco to stálo, aby tam byli vyryti, stálo to nevýslovné muky. Kdybychom se pokořili před Bohem a byli laskaví, zdvořilí, něžní a soucitní, pak by bylo sto obrácených k pravdě, kde nyní ⁽¹⁹⁰⁾ je pouze jediný. Avšak i když vyznáváme, že jsme obráceni, přece neseme s sebou ranec vlastního já a pokládáme to za příliš vzácné, než abychom se toho vzdali. Je naší předností vložit toto břímě k nohám Kristovým a místo toho vzít Jeho povahu a podobnost. Spasitel čeká abychom toto učinili.

Kristus odložil svou královskou korunu a sestoupil dolů, dolů do nejspodnějších hlubin pokory. Nesl lidskou přirozenost, čelil všem pokušením, která potkávají lidstvo a místo nás porazil nepřítele na jeho vlastni půdě.

Všechno toto učinil, aby mohl přinést lidem moc, kterou mohou také i oni zvítězit. Říká: "Dána jest mi všeliká moc". Mt 28, 18. A tuto moc uděluje všem, kteří jej chtějí následovat. Mohou být svědky toho, že v Kristově náboženství je moc pro vítězství nad vlastním já.

Kristus říká: "Učte se ode mne... a naleznete odpočinutí duším svým." Mt 11, 29. Proč se každodenně neučíme od Spasitele? Proč nežijeme v ustavičném společenství s Ním, abychom jedni s druhými mohli mluvit a jednat laskavě a zdvořile? Proč necítíme Pána prokázanou něžností a láskou jedněch k druhým? Jestliže mluvíme a jednáme podle nebeských zásad, věřící budou přitaženi ke Kristu svým společenstvím s námi.

Kristův vztah k národnosti

Kristus neuznával žádné národnostní, stavovské či náboženské rozdíly. Farizeové a zákoníci chtěli mít ze všech nebeských darů místní a národní prospěch a vyloučit zbytek Boží rodiny ve světě. Kristus však přišel zrušiti zeď dělící na různo. Přišel ukázat, že Jeho dar milosti a lásky je tak neomezen jako vzduch, ⁽¹⁹¹⁾ světlo a déšť, který svlažuje zem.

Kristus svým životem zjevil takové náboženství, v němž není žádných kast. Náboženství, v němž židé i pohané, svobodní i poddaní jsou zařazeni do obecného bratrství, jako rovni před Bohem. Žádné politické důvody neovlivnily Jeho pohnutky. Nedělal žádného rozdílu mezi sousedy a cizinci, příteli a nepřáteli. Drahým Jeho srdci byl člověk žíznící po vodě života.

Žádného člověka neobešel jako bezcenného, nýbrž snažil se podat lék každé duši. V kterékoli společnosti se nacházel, poučoval vhodně a podle okolností. Každá nedbalost, nebo urážka, kterou lidé projevovali k svým spolubližním, Jej ještě více upozorňovala na to, že potřebují Jeho božskolidského soucitu. Snažil se vlít naději i do lidí nejhrubších a nejneslibnějších s ujištěním, že mohou obstát bez poskvrny a bez chyby a že dosáhnou takového charakteru, že mohou být dítkami Božími.

Jistý základ

Apoštol Petr říká: "Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati, nebo to činíce, nepadnete nikdy. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a Spasitele Jezukrista." 2Pt 1, 10.11.

Před lety, kdy společnost věřících v druhý příchod Kristův byla ještě velmi malá, světitelé soboty v Topshame, v Maine, sešli se ve veliké místnosti bratra Stockbridge Howlanda. Jednoho sobotního jitra bratr Howland nebyl přítomen. Byli ⁽¹⁹²⁾ jsme tím překvapeni, neboť vždy býval přesný. Brzy však přišel. Jeho tvář zářila slávou Boží. Řekl: "Bratři, vím to. Vím, že můžeme vykonat to, o čem platí Boží ujištění: "Nikdy nepadněte. Budu vám o tom vyprávět."

Pak nám začal vypravovat jak zjistil, že jeden bratr, chudý rybář, se domníval, že není tak vysoce vážen jak by měl být a že bratr Howland a jiní se nad ním vynášejí. Nebyla to pravda, avšak jemu se to tak zdálo a po několik týdnů nechodil do shromáždění. Bratr Howland šel k němu, poklekl před ním a řekl mu: Můj bratře, odpust mi, co to je, co jsem ti učinil?" Tento člověk jej vzal za rameno a snažil se jej postavit na nohy. "Ne", řekl bratr Howland, "neboť kdysi jsme mluvívali spolu, nyní však ke mně vůbec nemluvíš a já chci vědět, oč jde."

"Povstaň, bratře Howlande", řekl. "Ne", řekl bratr Howland, "nevstanu". "Pak já musím dolů" řekl, a padl na svá kolena a vyznával, jak dětinsky si počínal a jak mnoho zlých předsudků pěstoval. "A nyní", řekl "všechno to chci odhodit."

Když bratr Howland vyprávěl tento příběh jeho tvář zářila slávou Páně. Právě, když dokončil, vcházel rybář a jeho rodina a měli jsme požehnané shromáždění.

Předpokládejme, že by se někdo z nás zařídil podle jednání bratra Howlanda. Šli bychom k podezírajícímu bratru, nebo sestře a řekli: "Odpust mi, jestliže jsem ⁽¹⁹³⁾ ti v něčem ukřivdil!" Mohli bychom tím zvítězit nad satanovou lstí a vysvobodit své bratry od jejich pokušení. Nedovolte, aby něco bylo mezi vámi a vašimi bratřími. Jestliže je něco, co můžete vykonat po odstranění podezírání, udělejte to. Bůh chce, abychom byli milosrdní a zdvořilí. On chce, abychom milovali jedni druhé, jako bratry. On nás chce vychovat, abychom věřili, že naši bratři nás milují a abychom věřili, že Kristus nás miluje. Láska, vyžaduje lásku.

Máme naději, že se setkáme se svými bratřími v nebesích? Můžeme-li žít s nimi zde v pokoji a souladu, můžeme žít s nimi v nebesích. Jak pak bychom mohli s nimi žít tam, jestliže bychom nemohli žít s nimi zde bez ustavičného napětí a nedorozumění? Ti, kdož se odlučují od svých bratří a působí nesoulad a roztržky, potřebují důkladné obrácení. Naše srdce musí být obměkčeno a podřízeno lásce Kristově. Musíme pěstovat lásku, kterou On projevil, když umíral za nás na golgatském kříži. Musíme se co nejtěsněji přimknout k spasiteli. Měli bychom strávit mnoho času v modlitbě a naučit se věřit. Musíme mít něžnější srdce, milosrdnější a zdvořilejší. Tímto světe, jdeme jen jednou. Nevynasnažíme se zanechat na těch, s nimiž žijeme dojem Kristovy povahy?

Naše tvrdé srdce musí být obměkčeno. Potřebujeme žít spolu v dokonalé jednotě a potřebujeme pocítit, že jsme vykoupeni krví Ježíše Krista Nazaretského. Ať každý řekne: "On dal svůj život za mne a On chce, abych žil na tomto světě a zjevoval lásku, kterou On projevil tím, že dal samého sebe za mne." Kristus nesl naše hříchy na svém vlastním těle na kříž, aby Bůh mohl být spravedlivým a přece ospravedlňující ty, kdo v Něj věří. Věčný život je připraven pro všechny, kdo se podřídí Kristu. ⁽¹⁹⁴⁾

Přeji si vidět tohoto Krále v Jeho království. Toužím hledět na Jeho neposkvrněný zjev. Přeji si, aby jste na Něj mohli hledět také. Kristus jednou přivede své vykoupené k řece života a vysvětlí jim všechno, co je na tomto světě mátlo. Tajemství milosti bude jim odhaleno a tam, kde jejich omezená mysl viděla pouze zmatek a zmařené cíle, budou vidět nejdokonalejší a nejkrásnější soulad.

Služme Bohu ze všech svých sil, se všemi svými schopnosti. Naše rozumové schopnosti budou umocněny, jestliže uplatníme to co máme. Naše náboženská zkušenost bude posílena, když ji převedeme do každodenního života. Takto budeme vystupovat stupínek za stupínkem po žebříku, vedoucím k nebi, až nakonec z nejposlednějšího stupínku vkročíme do království Božího. Buďme křesťany na tomto světě, pak budeme mít věčný život v království lásky.

Jednoty, existující mezi následovníky Kristovými je důkazem, že Otec poslal svého Syna spasit hříšníky. To je svědectvím Jeho moci, neboť pouze zázračná moc boží může spojit lidi s různými povahovými odstíny do souladné spolupráce, aby jejich jediným cílem bylo mluvit pravdu v lásce.

Boží varování a rady jsou jasné a rozhodné. Čteme-li v Písmě o moci dobra, která je v jednotě a moci zla, kterou vytváří nejednota, jak můžeme nepřijmout Boží Slovo do svých srdcí? Podezírání a nedůvěra jsou nezdravým kvasem. Jednota svědčí o moci pravdy. ⁽¹⁹⁵⁾