Loma Linda, Kal., 24. srpna 1905

Našim bratřím ve vydavatelské práci v College View:

Když jsem navštívila pořadní shromáždění výboru Generální konference v září 1904 velice jsem byla ustarána nad jednotou, která by přece měla doprovázet naše dílo. Nebylo mi možné, abych navštívila všechna shromáždění, avšak v noci mi před zraky přecházela scéna za scénou a cítila jsem, že našemu lidu na mnoha místech mám přinést poselství.

Bolí mne srdce vidím-li, že při takovém obdivuhodném povzbuzování našeho lidu, aby usiloval přivést své schopnosti k nejvyššímu stavu rozvoje, spokojíme se být trpaslíky v díle Kristově. Bůh chce, aby všichni Jeho pracovníci dorůstali v plnost postavy mužů a žen v Kristu. Kde je život, tam je vzrůst. Vzrůst svědčí o životnosti. Slova a skutky nesou živé svědectví světu o tom, co křesťanství znamená pro Kristovy následovníky.

Když jdete za svou určenou prací bez hádek, nebo kritizování jiných, pak volnost, světlo a moc dá svoji pečeť a vliv podnikání a ústavům v nichž pracujete.

Pamatujte, že nikdy nejste na pevné půdě, jste-li rozčileni a při tom se snažíte uvést na správnou cestu každého člověka, s nimž se setkáte. Jestliže povolíte pokušení kritizovat jiné, poukazovat na jejich chyby, bořit to, co oni konají, můžete být jisti, že se vám nepodaří vykonat své vlastní dílo ušlechtile a dobře. ⁽¹⁸⁵⁾ Toto je čas, kdy každý člověk v zodpovědném postavení a každý člen církve by měl všechno své úsilí co nejvíce usměrnit podle naučení Božího Slova. Neúnavnou bdělostí, horlivou modlitbou, Kristu podobnými slovy a skutky máme ukázat světu, čím chce Bůh svoji církev mít.

Ze své vznešenosti Kristus, Král slávy, Majestát nebes, viděl stav lidí. Slitoval se nad lidmi, nad jejich mdlobou a hříšností a přišel na tuto zem zjevit, čím je Bůh lidem. Opustil královské příbytky, své božství přioděl lidskou přirozeností, přišel na svět sám, za nás vytvořit dokonalou povahu. Nezvolil si svůj příbytek mezi boháči, narodil se v chudobě a ze skromných rodičů, žil v pohrdaném Nazaretu. Sotva dorostl k svému řemeslnickému nářadí sdílel břemena a starosti svých rodičů.

Kristus se ponížil, aby se mohl postavit do čela lidstva a čelit pokušením a zkouškám, které lidé museli snášet. Musel vědět, s jakými nástrahami odpadlého nepřítele se lidstvo setká, aby mohl vědět, jak pomáhat těm, kdož jsou pokoušeni.

Kristus se stal našim soudcem. Otec není soudce. Andělé jimi nejsou. Ten, kdo vzal lidskou přirozenost na sebe v tomto světě žil dokonalým životem, ten je našim soudcem. Pouze On jím může být. Nezapomenete na to bratří? Nezapomenete na to kazatelé? Připomenete si to otcové a matky? Kristus vzal lidskou přirozenost na sebe, aby mohl být našim soudcem. Žádný z nás nebyl ustanoven za soudce nad druhými. To jediné, co můžete konat je, ovládat, káznit sama sebe. Ve jménu Kristově, ⁽¹⁸⁶⁾ prosím vás, pamatujte na toto napomenutí, že On vám nikdy nepřenechává své soudcovské místo. Den ode dne mi znělo v uších toto poselství: "Sestupte ze soudcovské stolice. Sestupte v pokoře."

Nikdy nebyl čas, kdy bylo důležitější, abychom zapřeli sami sebe a nesli kříž na každý den. Jak mnoho sebezapření jsme ochotni přinést?

Život milosti a pokoje

V první kapitole druhého listu Petrova nacházíme zaslíbení, že milost a pokoj se rozmnoží, jestliže budete přidávat "k víře své ctnost, a k ctnosti umění a k umění pak zdrženlivost a k zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost. Ku pobožnosti pak bratrstva milování a k milování bratrstva lásku." 2Pt 1, 5-7. Tyto ctnosti jsou obdivuhodným pokladem. Činí, že člověk dražší bude nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir." Iz 13, 12.

"Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné ani neužitečné postaví vás známosti Pána našeho Jezukrista." 2Pt 1, 8.

Nebudeme usilovat o to, abychom své schopnosti v ten krátký čas, který je nám ponechán v tomto životě použili k tomu nejlepšímu, abychom přidávali k milosti milost, k síle sílu a osvědčovali to, že v nebi je zdroj naší síly? Kristus říká: "Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi." Mt 28, 18. Pro koho mu byla dána tato moc? - Pro nás. On chce, abychom věděli, že On se vrátil do nebes jako náš starší bratr a že obdržel nesmírnou moc pro nás.

Ti, kteří ve svém životě uplatní slova napomenutí pro církev od apoštola Petra, ⁽¹⁸⁷⁾ obdrží moc shůry. Máme žít podle zásady očišťování a věnovati veškerou péči na to, abychom své povolání a vyvolení utvrdili. Máme představovat Krista ve všem, co říkáme a konáme. Máme žít Jeho životem. Zásady jimiž se On řídil, mají utvářet naše jednání k těm, s nimiž žijeme.

Jsme-li bezpečně zakotveni v Kristu, máme moc, kterou nám žádný člověk nemůže vzíti. Proč je tomu tak? - Neboť jsme účastníky božské přirozenosti, a unikli jsme porušenosti, která je ve světě, v žádostivosti - účastníky přirozenosti Toho, který přišel na tuto zem v lidském odění, aby se postavil do čela lidské rodiny a vytvořil povahu, která by byla bez poskvrny a stopy hříchu.

Proč jsou mnozí z nás tak slabí, nevýkonní, a bezmocní? Je to proto, že hledíme na sebe, zabýváme se jen sami sebou a přemýšlíme, jak bychom si upravili nějaké to místečko pro svoji osobnost a své zvláštnůstky, místo abychom přemýšleli o Kristu a Jeho povaze.

Bratří, kteří by mohli svorně spolupracovat, kdyby se chtěli učit od Krista a zapomenout, že jsou Američany, Evropany, Němci, nebo Francouzi, Švédy, Dány, nebo Nory, jakoby se nedovedli smířit s myšlenkou, že by se měli vzdát něčeho vlastního jejich zemi a jejich národu a přijmout za to něco jiného, kdyby žili s lidmi jiných národností.

Drazí bratří, nechte to všechno stranou. Nemáme práva myslet sami na sebe, na své záliby, nebo choutky. Neměli bychom si zakládat na svém postavení, své osobnosti, národnostní příslušnosti, co všechno nás odděluje od našich spolupracovníků. ⁽¹⁸⁸⁾ Máme si zachovat charakter, avšak charakter Kristův. Máme-li Kristovu povahu, pak také můžeme konat společně dílo Boží. Kristus přebývající v nás, potká se s Kristem přebývajícím v srdci našich bratří. Svatý Duch vytvoří onu jednotu srdcí a jednání, které dosvědčí světu, že jsme dítky Boží. Kéž nám Pán pomůže zemřít vlastnímu já a zrodit se znovu, aby Kristus mohl žít a přebývat v nás jako živá, tvořivá zásada, jako moc, která nás zachová ve svatosti.

Se vší vážností usilujte o jednotu. Proste o ni, pracujte pro ni. Ona vám přinese duchovní ozdravění, povznese vaše myšlení, zušlechtí vaši povahu, usměrní vaši mysl k nebi, pomůže vám překonat sobectví a podezíravost a dovede vás k vítězství skrze Toho, který vás zamiloval a samého sebe dal za vás. Ukřižujte vlastní já a druhé mějte za důstojnější sebe. Tak dosáhnete jednoty s Kristem. Celému vesmíru, církvi i světu dáte zjevný důkaz, že jste synové a dcery Boží. Bůh bude oslaven vašim příkladem.

Svět potřebuje vidět ten div křesťanské lásky, která spojuje srdce Božího lidu. Chce vidět Boží lid sedět společně s Kristem na nebesích. Nechcete svým životem svědčit o tom, co Boží pravda může vykonat pro ty, kteří Jej milují a Jemu slouží? Bůh ví, čím můžete být. Bůh ví, co Boží milost může pro vás vykonat, stanete-li se účastníky božské přirozenosti. ⁽¹⁸⁹⁾