Náboženství Písma neuznává žádné třídy, ani barvu pleti. Nevšímá si postavení, bohatství a světské slávy. Bůh nečiní mezi lidmi rozdíly. O ceně u Něho rozhoduje povaha. A my máme rozeznat Kristova ducha v komkoli se zjevuje. Žádný člověk se nemusí stydět promluvit s poctivým černochem, kdekoliv, nebo potřást si s ním ruku. Kdo žije v kristově ovzduší, bude vyučován Bohem a naučí se vážit si lidí.

S našimi barevnými kazateli bychom měli zacházet uctivě. Vždy tak nebylo. Tito lidé mají být povzbuzeni, aby byli důkladně vzděláni v pravdě. Mají se naučit, jak být užiteční při zvěstování pravdy jiným. A když jsou věrně zapojeni do díla, mají dostat svoji mzdu. Pamatujme, že oni potřebují svůj chléb.

Pán chce, aby Jeho lid na Severu zachoval laskavý postoj k barevným bratřím a sestrám. Neměli bychom pohotově vyhledávat na nich chyby. Nemůžeme od nich očekávat, že budou v každém ohledu jako ti, kteří měli veliké přednosti. Měli bychom pamatovat na těžké situace, v kterých barevní bratří žili. Mnohem odlišnější od okolnosti bělochů byly jejich okolnosti. Lid na Severu žil v jasnějším, čistějším mravnějším ovzduší, než barevný lid Jihu. Nemůžeme očekávat, že ve všem budou tak pevní a čistí ve svých mravních představách. Kdyby Kristus dnes žil na zemi, vyučoval ⁽²²⁴⁾ by černochy tak, že bychom byli překvapeni. Vyzývá nás, abychom pamatovali, že i ti, kteří v mnohém ohledu měli veliké příležitosti častokrát jsou dotčeni, jestliže jsou jim jejich omyly nenáležitě předhozeny - vytknuty a jestliže jim radíme, nebo napomínáme je nějak nelaskavě.

Když se něco stane, co by si zasloužilo pokárání mezi černým lidem, musíme pamatovat, že Pán chce, abychom si počínali jako moudrý a věrný Pastýř. Pamatujme, že laskavostí dosáhneme víc, než kritikou. Barevní bratří a sestry by měli vidět, že jejich bratří touží, aby i oni dosáhli toho nejvyššího stupně a že jsou ochotni jim pomoci. A jestliže v něčem to barevní lidé nedokáží, neodsuzujte je pohotově a nevylučujte je z práce.

K černochům máme být nestranně spravedliví. Kristus žádá od svých služebníků něžný soucit s trpícími, lásku k nešťastným a šlechetnou ohleduplnost k přestupníkům.

Chudí nejsou vyloučeni z předností obětavosti. Oni, jakož i bohatí mohou bít podíl v této práci. Naučení, které Kristus dal o dvojhaléři vdovy ukazuje nám, že i nejmenší štědré dary boháčů. Na vahách svatyně tyto dary chudých přinesené z lásky ke Kristu nejsou hodnoceny podle přineseného množství, nýbrž podle lásky, která pudí k obětí. ⁽²²⁵⁾