Chci něco říci o barevných v jižních státech Ameriky a o vztahu, jaký bychom k nim měli mít. Tak dlouho byli pod kletbou otroctví, že je těžkým problémem postřehnout, jak bychom s nimi měli jednat.

Když Boží služebníci dovolí, aby jejich mysl formoval Duch boží, mnoho bude vykonáno pro záchranu hynoucích. Pán je našim pomocníkem. On nás povede ve všem, budeme-li Mu důvěřovat. Jedno je jisté. Musíme mít víru v Boha - víru, která urovná věci takovým způsobem, že budeme uzpůsobeni úspěšně pracovat. Nikdo nikdy nedůvěřoval bohu marně. Bůh nikdy nezklame ty, kteří Mu důvěřují.

Nemáme se pouštět do sporných hádek o problémech rasové diskriminace, jestliže se tato otázka příliš rozněcuje vzniknou těžkosti, které si vyžádají mnoho vzácného času k urovnání. Nemůžeme určit přesný způsob, jak bychom měli řešit tento problém. Na různých místech a v různých okolnostech bude třeba se s tímto problémem zabývat různě. Na Jihu, kde jsou silné rasové předsudky nemohli bychom nic vykonat pro zvěst pravdy, kdybychom si v otázce rasové diskriminace počínali tak, jak ji řešíme v některých místech Severu. Bílí pracovníci na Jihu budou si muset počínat tak, aby jim nebyl znemožněn přístup k bílým.

Satan rád komplikuje tento problém rasové diskriminace. Jestliže poslechneme ⁽²¹⁴⁾ jeho našeptávání, pak sklidíme názorovou rozmanitost a veliký zmatek. Nikdo není schopen jasně definovat patřičná právní postavení barevného lidu. Lidé mohou uvádět teorie, my však nemáme následovat lidské nápady. Pokud je jen možné, otázku rasové diskriminace bychom si neměli komplikovat. Máme pracovat v jižních městech a pro toto dílo máme si zvolit nejlepší talenty a to bezodkladně. Bílí pracovníci by měli pracovat pro pravdy v její prostotě. Najdou možnosti, které jim umožní přístup i k vyšším třídám. Každá příležitost přístupu k této třídě má být využita.

Barevní pracovníci by měli vykonat co jen mohou, aby se udrželi pospolu se vší opravdovostí pracujíc pro blaho svého lidu. Děkuji Bohu, že mezi barevnými bratřími jsou rozumní mužové, kteří mohou účinně pracovat pro svůj lid a zvěstovat mu pravdu jasným způsobem. Je mnoho barevných vzácně nadaných kteří přijmou pravdu, jestliže naši barevní kazatelé si budou počínat moudře a budou hledat způsoby, jak si vzdělat učitele pro školy i jiné pracovníky pro toto pole.

Barevnému lidu nepomůže žádná formální rovnostní úroveň s bílými. Vztah těchto dvou ras byl těžkým problémem a obávám se, že vždy zůstane nejtěžším problémem. Pokud je to možné všemu co by podněcovalo rasové předsudky, měli bychom se vyhnout... Je nebezpečí, že dveře budou zavřeny a naši bílí pracovníci nebudou moci pracovat na některých místech Jihu.

Vím, že jestliže bychom se pokoušeli čelit některým myšlenkám a názorům, některých barevných lidí, zamezili bychom si úplně přístup k nim. Dílo zvěstování pravdy pro tento čas nemá být překaženo úsilím urovnat postavení černochů. Kdybychom ⁽²¹⁵⁾ se o to pokusili, zjistili bychom, že by se vynořili nepřekonatelné těžkosti, které by bránili dílu Božímu, které si Bůh přeje míti vykonáno. Jestliže si počínáme klidně a uvážlivě podle Božích pokynů, naše úsilí může být požehnáním jak pro bílé, tak i černé.

Čas nepřišel, abychom pracovali tak, jakoby nebylo žádných předsudků. Kristus řekl: "Protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice." Mt 10, 16. Jestliže vidíte, že některým svým zcela oprávněným úsilím by jste zabránili pokroku díla Božího, zdržte se takového úsilí. Nekonejte nic co by zavíralo mysl jiných před pravdou. Svět má být spasen a nic nezískáme, budeme-li odtrženi od těch, jimž se snažíme pomoci. Všechno může být dobré, ne všechno však prospěje.

Rozumné počínání je nejlepší. Jako spolupracovníci Boží, máme pracovat takovým způsobem, který nám umožní vykonat pro Pána co nejvíce. Nikdo by neměl zacházet do extrémů. Potřebujeme moudrost shůry; neboť máme rozřešit těžký problém. Jestliže bychom si nyní počínali ukvapeně, mohli bychom se dopustit velikého omylu. Celou záležitost máme představit takovým způsobem, že skutečně obrácení barevní lidé přijmou pravdu pro Krista, odmítaje vzdát se zásady zdravého biblického učení, neboť se mohou domnívat, že ten nejlepší způsob není namířen proti černochům.

Musíme sedět u nohou Kristových jako žáci, aby nás mohl poučit o Boží vůli a abychom věděli, jak pracovat pro blaho bílých a barevných lidí v jižním poli. Máme si počínat podle usměrnění Ducha Páně a nedát se zmást rasovou diskriminací. Musíme vynaložit všechny síly, abychom zvěstovali poslední poselství evangelia ⁽²¹⁶⁾ všem lidem Jihu. Vede-li nás a ovládá-li nás Duch Boží, zjistíme, že tato otázka se urovná v mysli našeho lidu.

Hledejme Pána osobně. Ti, jejichž náboženská zkušenost v milosti byla jen povrchní měli by se přimknout blíž k Bohu. Čiňte pokání, čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly shlazeny.

Jsme-li připraveni chopit se díla opravdově, moudřeji si budeme počínat než nyní, při řešení problémů tohoto díla. Každý věřící by měl vykonat co jen může, aby připravil cestu dílu evangelijní misie. Nepouštějme se do sporů. To je satanův cíl, aby křesťany zaměstnal vzájemnými spory. On ví, že nebudou-li bdít, den Hospodinův přijde na ně jako zloděj v noci. Nemáme čas, abychom přenechávali místo nepřátelství a pěstovali předsudky, které matou soudnost a odvádějí nás od Krista.

Práce, kterou je třeba vykonat mezi barevnými si vyžádá prostředky a mnoho vážného a opravdového úsilí. Každý člověk potřebuje nyní stát na svém určeném místě, vyznávat a zanechávat své hříchy a pracovat v souladu se svými bratřími. Boží pracovníci mají být jedné mysli a jednoho srdce, modlíce se o udělení Ducha a věříc, že Bůh naplní své Slovo.

Naučení z Kristova díla

Při jedné příležitosti, když Kristus byl v plné práci, učil a uzdravoval, jeden z těch, kteří se sešli kolem Něho, řekl: "Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví." L 12, 13. ⁽²¹⁷⁾

Tento člověk byl svědkem Kristových obdivuhodných skutků. Byl ochromen jasností Jeho chápání, Jeho moudrého rozsuzování a spravedlností s jakou pohlížel na případy, které Mu byly předkládány. Slyšel Kristovy naléhavé výzvy a Jeho vážná obvinění namířena proti zákoníkům a farizeům. Jestliže by tomuto bratru takový příkaz dal, neodvážil by se odmítnou zarmoucenému jeho díl. Kristův vliv si chtěl naklonit na svojí stranu. Řekl: "Rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví."

Svatý Duch působil na tohoto člověka, aby se stal dědicem neporušitelných a neposkvrněných statků, které nehynou. Viděl důkaz moci Kristovy. Nyní měl příležitost promluvit k Velikému Učiteli, aby vyjádřil svojí nejvyšší touhu ve svém srdci. Avšak jako u člověka, který s hnojem neviděl nebeskou korunu podle Bunyanovy alegorie, měl své oči upřeny k zemi. Neviděl korunu nad svoji hlavou. Jako Šimon, čarodějní, Boží dar pokládal za prostředek světského zisku.

Spasitelovo poslání na zemi se rychle chýlilo ke konci. Zbývalo Mu pouze několik měsíců, aby dokončil, co přišel vykonat při zřizování království své milosti. A přece lidská lakota Jej chtěla odvádět od Jeho díla a zavést do sporu o kousek země. Ježíš se však nedal rozptýlit a odvést od svého poslání. Proto odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil soudcem aneb děličem nad vámi?" L 12, 14.

Kristus dal tomuto člověku jasně na srozuměnou, že toto nebylo Jeho dílem. On usiloval o záchranu lidí. Nedal se odvrátit od toho a zabývat se řešením povinností občanského rázu.

Jak často dnes církev dostává řešit to, co by při evangelizačním snažení nikdy nemělo přijít v úvahu. ⁽²¹⁸⁾

Znovu a znovu byl Kristus žádán, aby řešil právní a politické otázky. Odmítl však zasahovat do pozemských záležitostí. Věděl, že v politickém světě vládly nespravedlivé způsoby a veliká tyranie. Avšak Jeho jediným vysvětlením bylo zvěstování pravdy Písma. Tomu velikému zástupu, který Ho následoval představoval čisté, svaté zásady Božího zákona a mluvil o požehnání, které plyne z poslušnosti těchto zásad. Mocí z výsosti přisuzoval důležitost spravedlnosti a milosti. Nedal se však vtáhnout do osobních sporů.

Kristus stál v našem světě jako hlava velikého duchovního království, které přišel zde zřídit - království spravedlnosti. Jeho učení objasnilo ušlechtilé posvěcující zásady, které ovládají toto království. Ukázal, že spravedlnost, milost a láska jsou vládnoucí síly v království Božím.

Čas přípravy

Žijeme ve velikém, skutečném dni smíření. Musíme osobně hledat Boha. Toto je osobní příprava. Přimkněme se k Bohu a nedovolme, aby se něco pletlo do našeho usilování, které by falešně představilo pravdu pro tento čas. Ať každý vyznává ne svého bratra hřích, nýbrž svůj vlastní. Ať pokoří své srdce před Bohem a bude tak naplněn Duchem Svatým, že jeho život ukáže, že se znovuzrodil. Čteme: "Kteříž pak koli přijali Jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno Jeho." J 1, 12.

Evangelium Kristovo má být prožito, uplatněno v každodenním životě. Služebníci ⁽²¹⁹⁾ Boží mají být prosti všeho chladu a sobectví. Prostota, něha, laskavost mají velkou cenu v díle Božím. Snažte se spojit s pracovníky v důvěře a lásce. Jestliže nemůžete toto vykonat, počínejte si správně sami a ostatek ponechte Bohu. Pracujte u víře a modlitbě. Vyhledejte křesťanské mladé lidi a vyučte je, aby se rozhodli pracovat nejen pevným srdcem, ale pracovat také v souladu s vůlí Boží.

Prosím Pána, aby změnil srdce těch, kteří bez hojnějšího přílivu Boží milosti budou pokoušeni. Prosím Jej, aby obměkčil a ovládl každé srdce. Potřebujeme žít v úzkém obecenství s bohem, abychom mohli milovat jedni druhé jako Kristus miloval nás. takto svět pozná, že jsme Jeho učedníci. Nemělo by zde být žádného sebevyvyšování. Jestliže pracovníci pokoří své srdce před Bohem, požehnání přijde. Všichni současně obdrží, čerstvé, nové oživení zdravotní misijní práce.

Veliké dílo, které je před námi jako křesťany, je rozšíření království Kristova tak rychle, jak je jen možno, v souladu jít ku předu krok za krokem od vítězství k vítězství. Velikost království pode vším nebem bude dána lidu svatých Nejvyššího a budou kralovat a vládnout v tomto království na věky věků.

Boj před námi

Boží služebníci se mají odít celou výzbrojí křesťana. Nezápasíme pouze s lidskými nepřáteli. Bůh vyzývá každého křesťana, aby vstoupil do tohoto zápasu a bojoval pod Jeho vedením a úspěch aby cele očekával od nebeské pomoci z milosti.

Máme jít vpřed v síle Nejvyššího. Nikdy nemáme povolit satanovým útokům. ⁽²²⁰⁾ Proč bychom neměli jako křesťanští bojovníci stát proti knížecím mocnostem a proti vládcům temnosti tohoto světa? Bůh nás vyzývá, abychom šli vpřed a použili dary, které nám svěřil. Satan nás bude pokoušet. Bude se snažit nás obelstít. Avšak v síle Boží máme stát skálopevně na zásadách.

Tomuto bojování není konce. Satanovi služebníci nikdy nepřestávají konat své dílo zkázy. Služebníci Kristovi musí bdít na každém místě. Našim cílem je záchrana lidí od zkázy. Toto je dílo nekonečně veliké a člověk nemůže očekávat, že v něm bude mít úspěch, nespojí-li se s tím božským Pracovníkem.

Kristus byl od věčnosti Vykupitelem člověka. Od kdy člověk padl zněla všem spolupracovníkům v Jeho velikém díle slova: "Neoblevujte dobře činíce." 2Te 3, 13. "Buďte nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky." 1K 15, 58.

Křesťan je povzbuzován, aby projevoval trpělivou vytrvalost při šíření evangelia spolu se zdravotním misijním úsilím. Když získává zkušenost v pravém náboženství, přijímá duchovní poznání, které vytváří charakter.

Život pravého křesťana je neustálou službou. "Božíť jsem zajisté pomocníci." Tomu, kdo je v Boží službě, každý den přináší povinnosti úměrně jeho silám. Jeho užitečnost se zvětšuje tou měrou, jako pod vedením té nejvyšší Síly vykonávat tyto povinnosti. Naplnění jedné povinnosti lépe připravuje převzít povinnost druhou. Ti, kdo mají pravou představu o tom, co má být vykonáno, postaví se pod přímé světlo ⁽²²¹⁾ Božího slova a budou spojeni s jeho jinými působivými silami. Každý den oděn celou výzbrojí boží půjde křesťan vpřed do boje. Bude pracovat, modlit se, bdít a setrvá v rozhodnutí, aby ho konec nezastihl nepřipraveného, ježto nevykonal vše, co mohl pro záchranu hynoucích. Jestliže by křesťané souladně spolupracovali a šli ku předu, jako jeden muž pod vedením jedné moci za uskutečněním jednoho cíle, Pohly by světem.

Zásady, které by nás měly vést jako pracovníky v díle Božím, vyložil apoštol Pavel. On říká: "Božíť jsme zajisté pomocníci." 1K 3, 9. "A všecko, což by jste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu a ne lidem." Kl 3, 23. A Petr napomíná věřící: "Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží. Mluví-li kdo, mluviž jako řeči Boží. Jestliže přisluhuje, čiň to, jako v moci, kteréž jemu uděluje Bůh, aby ve všem slaven byl Bůh skrze Jezukrista, kterýž má slávu a císařství na věky věků." 1Pt 4, 10.11.

Přírodu ovládají mocné zákony a duchovní život je podobně podřízen zákonům. Máme-li dojít kýženého cíle musíme použít prostředky vedoucí k tomuto cíli. Každému člověku vyznačil Bůh práci podle jeho schopností. Výchovnou prací mají být lidé připraveni pro každou tísnivou situaci, která může vzniknout. Při moudrém plánování může každý zastávat to místo, které mu patří, aby nabyl zkušenost, která jej uschopní nést zodpovědnost. ⁽²²²⁾

Bůh si přeje, abychom pomáhali jeden druhému soucitem a nesobeckou láskou. Jsou mezi námi takoví, kteří zdědili zvláštní povahové rysy a náklonnosti. Snad se s nimi těžko snášíme, avšak jsme my snad bez chyby? Tito lidé nemají být znechuceni. Jejich omyly se nemají stát veřejným tajemstvím Kristus se slitovává a pomáhá bloudícím. Vytrpěl smrt pro každého člověka a proto má soucitný a hluboký zájem o každého člověka.

Člověk se může snažit sloužit Bohu, obkličují jej však pokušení zevně i zevnitř. Satan a jeho andělé je dotěrně svádí k hříchu. Snad bude kořistí jeho pokušení. Jak s ním naloží jeho bratří? Mluví s ním tvrdě a odpuzují ho čím dál tím více od Spasitele? Jaký to smutný pohled pro Krista a anděly.

Pamatujme, že zápasíme a padáme. Padáme a jsme nedostateční v řeči a činech, abychom představovali Krista. Padáme a povstáváme, znovu si zoufáme a zas jsme plni naděje. Střežme se, abychom nejednali nelaskavě s těmi, kteří jako my jsou v pokušení a kteří jako my také jsou předmětem Kristovy vytrvalé lásky.

Bůh jedná s lidmi jako s odpovědnými bytostmi. On bude pracovat svým duchem skrze mysl, kterou usměrňuje, jestliže mu člověk dá příležitost k tomu a uzná Jeho zacházení. On chce, aby každý použil své rozumové a duševní schopnosti a svědomí ve vlastním zájmu. On nechce, aby se člověk stal stínem někoho druhého a vyjadřoval pouze pocity jiného. ⁽²²³⁾