Bůh chce, aby jeho lid byl rozumným lidem. Vše zařídil tak, aby vyvolení mužové byli delegáty konferencí, Mají to být mužové zkušení a zásadní. Mají to být důvěryhodní lidé. Volba delegátů pro konferenční jednání je důležitá záležitost. Tito lidé mají plánovat pokrok díla a proto mají to být mužové rozumní, schopní uvažovat od příčiny k následku.

"Nazejtří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera. Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera? Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem. Když mají o nějakou věc činit, přicházejí ke mně a soud činím mezi stranami a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho. I řekl jemu test Mojžíšův: Nedobře děláš. Tudíž tak ustaneš i ty i lid kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš ji moci sám dosti učiniti. Protož nyní poslechni řeči mé, poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem a donášej věci nesnadné ⁽²⁶³⁾ k Bohu. A vysvětluj jim řády a zákony a oznamuj jim cestu po níž by šli, a co by dělati měli. Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteříž v nenávisti mají lakomství a ustanov z nich knížata na tisíce, setníky padesátníky a desátníky. Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť sudí a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou břímě s tebou.

Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh, budeš moci trvati. Také i všechen lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně.

Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého a učinil všecko, což on řekl. A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele a ustanovil je hejtmany nad lidem, knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky, kteříž soudili lid každého času. Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše, všecky pak menší pře sami soudili." Ex 18, 13-26.

V první kapitole Skutků máme také poučení o volbě mužů k nesení zodpovědnosti v církvi. Odpadnutí Jidášovo uvolnilo místo mezi apoštoly a bylo nutné, aby na jeho místo byl zvolen někdo jiný. Apoštol Petr o tom napsal:

"Protož musíť jeden z těch mužů, kteříž s námi bývali po všechen čas, v němž přebýval mezi námi Pán Ježíš. Počav od křtu Janova a až do dne toho, v kterémž vzhůru vzat jest od nás, býti svědkem spolu s námi vzkříšení jeho. Tedy postavili dva, Josefa, kterýž sloul Barsabáš, kterýž měl příjmí Justus, a Matěje. A modléce se ⁽²⁶⁴⁾ řekli: Ty, Pane, všech srdcí zpytateli, ukážiž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou, aby přijal los přisluhování tohoto a apoštolství, z něhož vypadl Jidáš, aby odšel na místo své. I dali jim losy. Spadl pak los na Matěje, i připojen jest z společného snašení k jedenácti apoštolům." Sk 1, 21-26.

Tyto texty Písma nás poučují, že Pán určité lidi má pro určitá místa. Chce poučit lid, aby nejednal urážlivě a aby moudře volil ty, kteří se nezpronevěří svatému úřadu. Jestliže v Kristově době věřící museli být varováni při volbě lidí pro zodpovědná místa, pak my dnes tím víc se potřebujeme rozhodovat s krajní opatrností. Každý případ máme předkládat Bohu v opravdové modlitbě jej žádat, aby rozhodoval za nás.

Pán Bůh nebes si zvolil zkušené muže na zodpovědná místa v Jeho díle. Tito mužové mají mít zvláštní vliv. Jestliže všichni rozhodli o udělení moci těmto vyvoleným mužům, měli by se pozastavit. Tito, kteří jsou zvoleni k nošení zvláštních břemen v díle Božím, nemají být tvrdí, nebo sobečtí lidé. Jejich příklad nebo vliv nemá nikdy podporovat zlo. Pán nedal mužům ani ženám svobodu uplatňovat myšlenky, které znesvětí Jeho dílo a odstraní svatost, která by měla vždy převládat. Boží dílo má být Jeho lidu stále svatějším. Každým způsobem máme zvelebit vznešený charakter pravdy. Ti, kteří byli odděleni jako strážcové Božího díla v našich ústavech, mají vždy a především konat úmysl a vůli Boží. Zdraví všeobecného díla spočívá na věrnosti lidí určených k provedení vůle Boží ve sborech. ⁽²⁶⁵⁾

Zodpovědností musí být pověřeni takoví mužové kteří mají velikou zkušenost nejen v svých vlastních věcech, nýbrž ve všech Božích a větší poznání charakteru Kristova. Čím víc poznají Krista, tím věrněji Jej představují světu. Mají naslouchat Jeho hlasu a dbát Jeho slov.

Varování

"Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili. Běda tobě Korazim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byly činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili. Nýbrž vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný, nežli vám.

A ty, Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla strženo budeš. Nebo kdyby v Sodomě byli činěni divové ti, kteříž jsou činění v tobě, byliť by zůstali až do dnes. Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný, nežli tobě."

V ten den odpověděl Ježíš, řekl: Chválím tě Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými a zjevil jsi je nemluvňátkům. Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před Tebou. Všechny věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec a komuž by chtěl Syn zjeviti.

Pojďtež ke mně všichni, kteříž pracujete a obtížení jste a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a ⁽²⁶⁶⁾ naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké." Mt 11, 20-30.

Vždy je bezpečné být tichým, pokorným a něžného srdce, současně však máme být pevni jako skála, když jde o učení Kristovo. Jeho slovo nemáme ztrácet ze zřetele. Pravda potrvá na věky. Svoji důvěru nemáme stavět na žádné lži, nebo domněnce. ti, kteří takto jednali, zjistí, že tak učinili za cenu ztráty věčného života. Nyní máme přímo jít kupředu, aby to, co je kulhavé nebylo odvráceno z cesty. Když toto kulhavé sejde z bezpečné stezky, kdo je zodpovědný, ne-li ti, kteří je svedli? Oni vyprázdnili radu Toho, jehož slova jsou život věčný, neboť sutky svodu mají svůj počátek u otce lži.

Slovo ponaučení mám pro všechny, kteří se domnívají, že bezpečně dostávají svoji výchovu v Battle Creeku. Pán zahladil dva z našich největších ústavů, které byli v battle Creeku a dal varování na varování tak, jako Kristus varoval Betsaidu a Kafarnaum. Nutně musíme věnovat vážnou pozornost každému slovu, které vychází z úst Božích. Nemůžeme si dovolit žádný hříšný odklon od Kristových slov. Spasitel napomíná bloudící jednotlivce k pokání. ti, kteří pokořují své srdce a vyznávají své hříchy, těm bude odpuštěno, jejich hříchy jim budou odpuštěny. Ten, kdo se však domnívá, že by vyznáním svých hříchů projevil svou slabost, nenajde odpuštění, neuvidí Krista jako svého Vykupitele, bude pokračovat ve svém přestupování, dopustí se chyby na chyby a hřích na hřích. Co učiní takový jednotlivec v den, kdy knihy budou otevřeny a každý člověk bude souzen podle toho jak je psáno v těchto knihách? ⁽²⁶⁷⁾

Pátou kapitolu Zjevení potřebujeme důkladně studovat. Má veliký význam pro ty, kteří budou nějak zapojeni do díla pro tyto poslední dny někteří jsou oklamání. Neuvědomují si, co přichází na zem. Ti, kdo se nechali oklamat v otázce toho, co tvoří hřích, jsou strašně oklamáni. Neučiní-li rozhodnou změnu, budou nalezeni lehcí, když Bůh vyřkne soud nad lidmi. Oni přestupovali zákon a pošlapávali věčnou smlouvu a budou odměněni podle svých skutků.

"I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, zemětřesení veliké stalo se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev. A hvězdy nebeské padali na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená a všeliká hora i stromové z místa svého pohnuli se. A králové země i knížata i bohatí a úředníci a mocní, i každý služebník a všeliký svobodný, skryli se v jeskyních a v skalách hor. A řekli horám a skalám: Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho Beránka. Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?" Zj 6, 12-17.

"Potom pohleděl jsem a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před obličejem Beránka oblečeni jsouce v bílé roucho a palmy v rukou jejich. A volali hlasem ⁽²⁶⁸⁾ velikým, řkouce: spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka. A všichni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváři své, a klaněli se Bohu, řkouce: Amen. Požehnání a sláva a moudrost a díků činění a čest a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen. I promluvil ke mně jeden z těch starců a řekl mi: Kdo jsou tito oblečeni v bílé roucho? A odkud přišli? I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení a umyli roucha svá a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho. A ten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest uprostřed trůnu, pásti je bude a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu z očí jejich." Zj 7, 9-17.

V těchto statích Písma jsme upozorňováni na dvě skupiny. Jedna se nechala oklamat a připojila se k těm, proti nimž Pán vede spor. Oni falešně vykládali poselství, které jim bylo posláno a odívali se do roucha vlastní spravedlnosti. Hřích nebyl hříšným v jejich očích, faleš pokládali za pravdu a zavedli mnoho duší.

Nyní musíme bdít sami nad sebou. Varováni od Něho. Což nemůžeme vidět naplnění Kristových předpovědí zaznamenaných v 21. kap. Lukáše? Jak mnozí studují tato Kristova slova? Jak mnozí žijí v sebeklamu a připravují se o požehnání, které by mohli mít, kdyby byli věřili a poslouchali? Čas milosti ještě trvá a je naší předností chopit se naděje která je v evangeliu. Čiňme pokání a obraťme se, zanechme své hříchy, aby byli vymazány. Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním ⁽²⁶⁹⁾ o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den. Nebo, jako osidlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož bděte všelikého času modléce se, abyste hodní byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti a postaviti se před Synem člověka." L 21, 33-36.

Zůstane Kristovo varování nepovšimnuto? Nerozhodneme se k důkladnému pokání nyní, dokud nám ještě zaznívá hlas milosti?

"Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má. Toto pak vězte, že by věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. Protož i vy buďte hotovi, nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde. Kdož tedy jest ten služebník němý a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas? Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém. Prodlévá pán můj přijíti. I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci. Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje a v hodinu, v kterouž neví. I oddělíť jej a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a skřípění zubů." Mt 24, 42-51. ⁽²⁷⁰⁾