Před odchodem z Austrálie a od chvíle, co jsem přišla do této země, byla jsem poučena, že v Americe je třeba vykonat veliké dílo. Ti, kteří byli v tomto díle na počátku, odcházejí. Pouze několik průkopníků díla zůstává mezi námi. Mnoho z těžkých břemen, které kdysi nesli lidé s dlouhou zkušeností, padá nyní na mladší generace.

Tento přenos zodpovědnosti na pracovníky jejichž zkušenost je více méně omezena, doprovází některé nebezpečí, před nimiž nutno varovat. Všude ve světě je zápas o prvenství. Duch nezávislosti mezi spolupracovníky, duch dezorganizace je přímo ve vzduchu, který dýcháme. Každé úsilí o pořádek pokládají někteří za nebezpečné omezení osobní svobody, před čím je třeba být na pozoru a čeho se nutno obávat, jako papežství. Tyto svedené duše si pokládají za přednost, vychloubat se svojí svobodou, myslit a jednat nezávisle. Prohlašují, ne nebudou po nikom nic opakovat, že nejsou podřízeni žádnému člověku. Byla jsem poučena, že satan se zvlášť usiluje vést takové lidi k domnění, že se to Bohu líbí, když jdou svou vlastní cestou, nezávisle na svých bratřích.

V tomto spočívá vážné nebezpečí pro rozmach našeho díla. Musíme si počínat opatrně, citlivě, souladně s úsudkem bohabojných rádců, neboť jenom v tomto spočívá naše jednota a síla. Jinak Bůh nemůže pracovat s námi, skrze nás a pro nás. ⁽²⁵⁸⁾

Ó, jak by satan jásal, kdyby se mu podařilo dostat se mezi tento lid a uvést v nepořádek dílo právě v době, kdy dokonalá organizace je vrcholně důležitá a bude vší silou bojovat proti falešným hnutím a odmítat národy neověřené Božím Slovem. Musíme udržet rovné řady, aby se nezhroutil organizační systém a pořádek, který byl moudře a starostlivě budován. Nesmíme povolovat nepořádným živlům, toužícím v této době ovládnout dílo.

Někteří obhajovali myšlenku, že v blížícím se času konce, každé dítko Boží bude jednat nezávisle na jakékoliv církevní organizaci. Pán mne však poučil, že v tomto díle není ani řeči o nezávislosti jednoho od druhého. Všechny nebeské hvězdy poslouchají zákon, jedna ovlivňuje druhou při vykonávání vůle Boží a společně poslouchají zákon, který usměrňuje jejich běh. Máli Boží dílo zdárně a rozhodně jít kupředu, musí se Jeho lid semknout.

Občasná a vrtkavá hnutí, která říkají, že jsou křesťanská, jsou dobře vystižena obrazem silných, avšak neuzděných koní. Když jeden táhne vpřed, druhý dozadu a na hlas svého mistra jeden trhna vpřed a druhý se ani nehne. Nebudou-li lidé postupovat souladně ve velikém a slavném díle pro tuto dobu, nastane zmatek. Není dobrým znamením, když lidé nechtějí sjednotit se svými bratřími a dávají přednost osamělé činnosti. Pracovníci by měli důvěřovat bratřím, kteří dovedou poukázat na každý odklon od správných zásad. Jestliže lidé nesou jho Kristovo, nemohou se oddělovat. Budou táhnout s Kristem. ⁽²⁵⁹⁾

Někteří pracovníci táhnou vší silou, kterou jim dal Bůh, avšak nenaučili se ještě, že by neměli tahat sami. Místo toho, aby se oddělovali, měli by táhnout toto dílo souladně se svými spolupracovníky. Nebudou-li toto konat, všecko vykonají v nesprávný čas a nesprávným způsobem.

Častokrát budou konat proti tomu, co Bůh chtěl, aby konali a takto jejich dílo vyjde nazmar.

Jednota v rozmanitosti

Vedoucí bratří by se naproti tomu měli vyvarovat každého odsuzování metod jednotlivých pracovníků, které vede Pán k zvláštnímu dílu, které mohou konat jen někteří. Bratří na zodpovědných místech by neměli ukvapeně kritizovat jednání, která nejsou v dokonalém souladu s jejich metodami práce. Nikdy by se neměli domnívat, že každý plán by měl nést pečeť jejich vlastní osobnosti. Neměli by se bát důvěřovat i jiným metodám, neboť nedůvěřují-li některému bratru, který v pokoře a s posvěcenou horlivostí koná zvláštní dílo, Božím určeným způsobem, zdržují pokrok Božího díla.

Bůh může a chce použít ty, jimž se nedostalo dokonalého vzdělání ve světských školách. Pochybnost o Jeho moci vykonat toto, je projevem nedůvěry. Je to omezování všemohoucí moci Toho, kterému není nic nemožné. Kéž by bylo méně této nepatřičné nedůvěřivé opatrnosti. Tato nechává v církvi příliš mnoho nevyužitých sil. Zavírá cesty, takže Svatý Duch nemůže použít lidi. Drží v nečinnosti ty, kteří jsou ochotni a rádi by pracovali Kristovým způsobem. On znechucuje před vstupem do díla mnohé, kteří by se chtěli stát užitečnými spolupracovníky Božími, kdyby jim byla dána příležitost. ⁽²⁶⁰⁾

Pro proroka kolo v kole zjevení živých tvorů vzájemně spojených zdálo se spletité a nevysvětlitelné. Avšak ruku věčné moudrosti vidět mezi těmito koly a dokonalý pořádek je výsledkem tohoto díla. Každé kolo řízené Boží rukou pracuje v dokonalém souladu s jiným kolem. Bylo mi ukázáno, že lidé jsou nakloněni toužit po moci a snaží se ovládat dílo sami. Panovníka Hospodina, tohoto mocného Dělníka nejraděj vynechávají ze svých metod a plánů a nedůvěřují Mu ve všem, co se týká pokroku díla. Ani na chvíli by se nikdy neměl nikdo domnívat, že je schopen řídit to, co patří velikému "Jsem". Bůh ve své prozřetelnosti upravuje cestu tak, aby dílo mohli konat lidé. Ať tedy každý člověk stojí na svém místě, při určené povinnosti, aby vykonal svůj podíl pro tuto dobu a věděl, že Bůh je Jeho Učitel.

Generální konference

Pán mě častokráte poučil, že žádný lidský úsudek by neměl být podřízen úsudku kteréhokoli jiného člověka. Nikdy by se názor jednoho člověka, nebo několika málo lidí neměl pokládat za dostatečně správný a postačivý, aby ovládl dílo a mohl rozhodovat o tom, které plány by se měly provést. Když se však uplatňuje úsudek bratří shromážděných ze všech polí při generální konferenci, pak soukromý a nezávislý úsudek se nesmí tvrdošíjně prosazovat. Nikdy by si neměl žádný pracovník pokládat za ctnost vytrvale lpět na svém nezávislém stanovisku odpuzujícím rozhodnutí všeobecného celku.

Někdy, když se malá skupina pověřená všeobecným řízením díla snažila ve jménu ⁽²⁶¹⁾ Generální konference uplatnit nemoudré plány omezit Boží dílo, řekla jsem, že nemohu déle považovat hlas Generální konference představovaný těmito několika málo jednotlivci za hlas Boží. Tímto však nechci říci, že by se nemělo respektovat rozhodnutí Generální konference představující shromáždění náležitě volených zástupců ze všech částí světošírého pole. Bůh ustanovil, aby představitelé Jeho církve ze všech částí světa, na svém shromáždění při zasedání Generální konferenci mluvili právoplatně. Omyl, kterého se mohou někteří dopustit, spočívá v tom, že dávají mysl a úsudek jednoho člověka nebo malé skupiny lidí za plnou míru autority a vlivu, jimiž Bůh obdařil svoji církev v úsudku a hlasu Generální konference, shromážděné k plánování rozmachu a pokroku Jeho díla.

Když je tato moc, kterou Bůh udělil své církvi cele svěřena jednomu člověku a on je pověřen autoritativně rozhodovat nad názory jinými, pak je pravý biblický pořádek pozměněn. Satanovo úsilí ovládnout mysl takového člověka je nejlstivější a někdy málem neodolatelné, neboť satan se domnívá, že skrze názor jednoho mohl by polapit mnoho jiných.

Dejme této nejvyšší organisované autoritě v církvi to, co jsme ochotni dát jednomu člověku, nebo malé skupince lidí. ⁽²⁶²⁾